Common use of Bytové spoluvlastnictví Clause in Contracts

Bytové spoluvlastnictví. Až do roku 2010 se počítalo se vznikem nového samostatného zákona, který by upravoval problematiku bytového vlastnictví. Od této koncepce však bylo upuštěno a bylo rozhodnuto, že problematika vlastnictví bytů bude včleněna do návrhu nového občanského zákoníku.23 Institut bytového spoluvlastnictví byl tedy s účinností od 1. 1. 2014 začleněn do nového občanského zákoníku, a to do části třetí, hlavy II, dílu 4, oddílu 5, jenž nese název „Bytové spoluvlastnictví“. Jak je již z názvu patrné, tak se změnila i sama terminologie bytového vlastnictví a další již existující pojmy, jakými jsou například „jednotka či byt,“ nabyly nového právního významu. Samo bytové spoluvlastnictví je upraveno v § 1158 odst. 1 NOZ, které jej definuje, jako spoluvlastnictví nemovité věci založené vlastnictvím jednotek, přičemž může vzniknout jen v tom případě, že součástí nemovité věci je dům alespoň se dvěma byty. Následující ustanovení v odst. 2 nám pak říká, že co je stanoveno pro byt, platí také pro nebytový prostor, soubor bytů nebo nebytových prostorů. Z výše uvedeného lze vyvodit, že bytové spoluvlastnictví může být založeno pouze v domě, kde jsou alespoň dva byty nebo minimálně dva nebytové prostory. Co se ovšem novým občanským zákoníkem nezměnilo, je právní úprava, která je stále založena na dualistické koncepci, kdy je hlavní důraz kladen na byt a dům. Zásadním smyslem zavedeného bytového spoluvlastnictví je dle důvodové zprávy k NOZ „[…] především zajištění práva užívat a požívat prostorově vyčleněnou část domu, a to práva odvozeného od vlastnictví jednotky.“24 Nový občanský zákoník nám přinesl i řadu novinek, můžeme uvést například znovuzavedení superficiální zásady, podle které není stavba samostatnou věcí, ale