XXXXXX, Xxxxx. Smluvní vztahy ve veřejných za- kázkách a jejich změny. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, 263 s. ISBN 978-80-7400-518-3. S. 152.
XXXXXX, Xxxxx. In MELZER, Xxxxx, XXXX, Xxxx a kolektiv. Občanský zákoník § 419-654. Velký komentář. Svazek III. Praha: Leges, 2014, s. 468.
XXXXXX, Xxxxx. 100% 70% 100%
XXXXXX, Xxxxx. Bytové družstevnictví. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2017. ISBN 978-80-7400-643-2, s. 3.
XXXXXX, Xxxxx. Nekalé obchodní praktiky mezi podnikateli a smluvní svoboda. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno: Masarykova univerzita, 2015, roč. 23, č. 1, s. 3-8. 32 XXXXXX, Xxxxx. Soukromoprávní ochrana slabšího obchodního partnera. Bulletin advokacie, Praha: Česká advokátní komora, 2015, roč. 2015, 7-8, s. 24-36. 33 XXXXX, Xxxxx, XXXXXXX, Xxxxx Xxxxxx, XXXXXXX, Xxx. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2014, s. 386. V literatuře můžeme najít na tuto otázku jasný názor, tedy že postavení spotřebitele je čistě objektivní záležitostí a znalost či neznalost druhé strany o postavení, a potažmo i ochraně druhé smluvní strany, není v zásadě podstatná. Tento pohled je následně možné upravovat zásadou zákazu zneužití práva a postupem při omylu.34 Naproti tomu je však možné nalézt i názor, který při posouzení postavení osoby upřednostňuje jako rozhodující stav ten, který musel být při uzavírání smlouvy oběma stranám zjevný, a to nahlíženo objektivně.35 Tyto dva názory jsou odlišné a lze si představit situace, kdy by v určité situaci byla osoba nazírána z každého pohledu jinak, což by zásadně ovlivnilo její následnou ochranu. Konkrétně si můžeme představit situaci, kdy spotřebitel působí na svou protistranu jako podnikatel, může tak činit i záměrně, aby došlo k hladšímu uzavření smlouvy bez ohledu na ochrano-spotřebitelské klauzule. Následně by se však takové ochrany dovolával, a to na základě výkladu, že objektivně spotřebitelem byl. Podnikatel by se tak ocitl ve složité situaci, kdy by musel u soudu dokazovat zneužití práva či omyl. Lze však říci, že pouze posouzení podle stavu, který se zdál stranám zjevný, je v souladu se základní zásadou občanského práva podle § 4 odst. 2 občanského zákoníku. V uvedeném příkladu by tak byla chráněna dobrá víra jednající strany a osoba, jež byla objektivně spotřebitelem a vystupovala dobrovolně jako podnikatel, by se ochrany spotřebitele nedovolala. Tento názor je navíc podpořen evropskou judikaturou, která zamezuje osobě vyvolávající dojem, že jedná podnikatelsky, následné dovolání se ochrany spotřebitele.36 Jednoznačné však je, že pokud podnikající fyzická osoba vstupuje do vztahů, v nichž se jako podnikatel nechová, aplikují se ustanovení chránící spotřebitele. Pokud by se takové fyzické osobě vystupující mimo rámec svého podnikání nedostalo takové ochrany, jednalo by se o porušení práva na spravedlivý proces.37 Problematickým se však jeví případ, kdy podnikající fyzická osoba v závazko...
XXXXXX, Xxxxx. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. 2. vyd. V Praze: C.H. Xxxx, 2011,
XXXXXX, Xxxxx. Správní řád – Komentář. Praha : Bova Polygon, 2006. str. 952. zrušení veřejnoprávní smlouvy považován jako protipól důvodu podle písmene e). Oba zmíněné důvody pro zrušení veřejnoprávní smlouvy jsou svou povahou obdobné důvodům, pro které se u správních rozhodnutí uplatňuje obnova řízení nebo nové rozhodnutí ve věci.128 Ke zrušení veřejnoprávní smlouvy pro rozpor s právními předpisy dochází zpravidla následnou změnou právní úpravy. Z důvodu ochrany veřejného zájmu je možné podat návrh na zrušení veřejnoprávní smlouvy za splnění podmínky, že se smlouva dostala do rozporu s veřejným zájmem až v průběhu své platnosti. V době jejího uzavření musela být smlouva v souladu s veřejným zájmem, jinak by taková veřejnoprávní smlouva nemohla být podle § 159 odst. 2 správního řádu ani uzavřena.129 Postup a okamžik zániku veřejnoprávní smlouvy je upraven ustanoveními § 167 odst. 2 a 3. Ustanovení odstavce 2 upravuje zánik veřejnoprávní smlouvy za předpokladu, že s návrhem na zrušení veřejnoprávní smlouvy z některého z výše jmenovaných důvodů druhá strana, respektive všechny ostatní smluvní strany souhlasí. Souhlas musí být písemný a veřejnoprávní smlouva pak zaniká dnem, kdy tento souhlas poslední ze smluvních stran dojde smluvní straně, která návrh podala. Smluvní strana, která návrh podala, by poté měla ostatní smluvní strany obeznámit, k jakému dni zánik veřejnoprávní smlouvy nastal, to však není zákonem nikterak upraveno.130 Bylo-li k uzavření veřejnoprávní smlouvy třeba souhlasu správního orgánu, jedná se kupříkladu o veřejnoprávní smlouvy podle § 160 odst. 5 správního řádu, je tento souhlas vyžadován i ke zrušení veřejnoprávní smlouvy. V tomto případě veřejnoprávní smlouva tedy zanikne až dnem právní moci rozhodnutí, kterým se uděluje souhlas. Proti tomuto rozhodnutí může smluvní strana, která s výsledkem rozhodnutí nesouhlasí, podat opravný prostředek dle správního řádu. Není-li souhlas správním orgánem udělen, tak nedojde k zániku veřejnoprávní smlouvy. Zákon však nevyžaduje pro zrušení veřejnoprávní smlouvy podle § 167 správního řádu souhlas třetích osob, které daly souhlas k uzavření dané veřejnoprávní smlouvy. Podle ustanovení odstavce 3 § 167 správního řádu se postupuje v případě, že nebylo dosaženo konsensu smluvních stran podle odst. 2. Smluvní strana, která podala návrh na zrušení veřejnoprávní smlouvy, se může obrátit na správní orgán s žádostí, aby veřejnoprávní smlouvu zrušil. O zrušení veřejnoprávní smlouvy poté bude rozhodovat 128 XXXXXX, Xxxxx. Sprá...
XXXXXX, Xxxxx. XXXXXXX XXXXXXXX
XXXXXX, Xxxxx. Živnost fiakristická a drožkářská v Praze v 19. a 20. století. Praha, 2011. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta filosofická, s. 84.
XXXXXX, Xxxxx. Vlastnictví bytů a nebytových prostor. Praha: ASPI, 2007, s. 12.