Bytové vlastnictví. Nová právní úprava v oblasti vlastnictví bytů byla přijata až po revoluci, tedy po roce 1989. Konkrétně se jedná o zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, jenž byl kvůli průtahům s osamostatněním České republiky přijat až v roce 1994 s účinností od 1. května 1994. Do té doby existující úprava bytového vlastnictví byla nedostatečná, bylo třeba reflektovat na změnu společenského systému a zaručit jak rovné postavení vlastníků bytů, tak i jejich oprávnění při dispozici s bytem.17 Oproti zákonu o osobním vlastnictví k bytům, který vycházel z monistické teorie, zákon o vlastnictví bytů je vystavěn na koncepci dualistické, a to konkrétně na koncepci, jež upřednostňuje spoluvlastnictví domu. Dle tohoto zákona je základem bytového vlastnictví spoluvlastnictví budovy, u níž je spoluvlastník budovy vlastníkem konkrétního bytu nebo nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým spoluvlastníkem společných částí budovy.18 Spoluvlastnictví společných částí domu je podle zákona o vlastnictví bytů nerozlučně spjato s vlastnictvím jednotky, stejně tak jako ve většině případů19 spoluvlastnické právo či jiné právo k pozemku.20 Na rozdíl od předchozí právní úpravy umožnil zákon o vlastnictví bytů i vlastnictví nebytových prostorů, jako vymezených jednotek podle tohoto zákona a připustil, že se vlastníkem jak bytové, tak i nebytové jednotky může stát kromě osoby fyzické i osoba právnická.21 Za povšimnutí stojí, že zde došlo k zavedení nového institutu dosud neupraveného, a tím bylo společenství vlastníků jednotek. Jelikož už od samotného počátku tento zákon čelil velké kritice a sám zákon byl mnohokrát novelizován, v letech 2005, 2008 a 2009 proto byly připraveny Ministerstvem pro místní rozvoj celkem tři návrhy nového zákona o vlastnictví
Bytové vlastnictví. 2.1.1 Vývoj bytového vlastnictví