Dílčí závěr. V případě finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci technologické části FTV (§ 30b ZDP) bude v případě uzavření takové smlouvy na dobu kratší než 240 měsíců nájemné daňově uznatelným nákladem v průběhu trvání takové smlouvy za podmínky, že kupní cena po skončení takové smlouvy nebude nižší než zůstatková cena daňová stanovená dle § 30b ZDP (§ 24 odst. 5 písm.d) ZDP). Žádáme o projednání tohoto příspěvku na Koordinačním výboru. Po projednání na Koordinačním výboru doporučujeme závěr k popsané problematice, jak je uveden v jednotlivých dílčích závěrech v části 1. Popis problému, zapracovat do některého z pokynů řady „D“, případně publikovat jiným vhodným způsobem. Předkládají: Xxx. Xxxx Xxxxxxxxx, daňový poradce, č. osvědčení 1757 Xxx. Xxxxxxxx Xxxx, daňový poradce, č. osvědčení 3680 V rámci novely ZDP zákona č. 346/2010 Sb. dochází mimo jiné ke změně v ustanovení § 25 odst.1 písm. ze) ZDP, do kterého se doplňuje, že odstupné v případě cese leasingové smlouvy není daňově neuznatelným nákladem pokud je součástí vstupní ceny majetku. Daná úprava obsahuje přechodné ustanovení, které uvádí, že ji lze aplikovat až na cese leasingových smluv uzavřené po 31.12.2010 (čl. II bod 8 uvedené novely). V souvislosti s touto změnou se KDP ČR obrátila na MF s dotazem, zda je MF názoru, že z hlediska účetního je předmětné odstupné součástí vstupní ceny účetní majetku. Odpověď MF se jednoznačně kloní k tomu, že dle názoru odboru účetnictví MF se o součást vstupní ceny majetku jedná (viz. dopis od Ing. Špringla ze dne 25.11.2010, jež je součástí zápisu z jednání KV ze dne 1.12.2010): Na základě výše uvedeného tak vzniká otázka, zda skutečně nebylo možné zahrnovat předmětné odstupné do vstupní ceny majetku i v případě cesí leasingových smluv uzavřených před 1.1.2011. To prakticky znamená, že by leasingový nájemce, jež předmětné odstupné hradí, mohl toto odstupné s účinností od uzavření (účinnosti) cese leasingové smlouvy daňově relevantně odepisovat dle § 26 odst.3 písm.c) ZDP jakožto jiný majetek před 1.1.2011. Domníváme se, že tento postup by možný byl, a to na základě těchto skutečností:
Dílčí závěr. Na veřejnoprávní smlouvy se neuplatní ustanovení občanského zákoníku o jejich neplatnosti. Jako uváděný důvod tohoto postupu je zachování právního jistoty.127 Místo toho se tak v rámci části páté správního řádu konstruuje mechanizmus pro přezkum závadných veřejnoprávních smluv, kdy v rámci přezkumného řízení správní orgán posuzuje soulad této smlouvy s právními předpisy. Na přezkumné řízení se obdobně použije ustanovení § 94 a násl. správního řádu s tím, že se nepoužijí lhůty tam uvedené. V zásadě tak nejsou u přezkum souladu veřejnoprávních smluv s právními předpisy lhůty stanoveny. K přezkumu může dojít (na základě § 165) po celou dobu trvání platnosti veřejnoprávní smlouvy. Podle konstantní judikatury lze pak nezákonnost veřejnoprávních smluv projednat i po skončení jejich platnosti, a to konkrétně v řízení podle § 167 správního řádu. Zahájit řízení o přezkoumání souladu veřejnoprávních smluv s právními předpisy lze pouze z moci úřední. Jedná se tedy o druh řízení, na které nemají účastníci právní nárok. Veřejnoprávní smlouvy je tak nutno považovat za správné (presumpce správnosti), dokud není prokázán a opak a nejsou zrušeny.128To neplatí, pokud zde budou dány některé důvody nicotnosti veřejnoprávních smluv. Nicotnost veřejnoprávních smluv sice není upravena v části páté správního řádu, ale za použití § 170 můžeme obdobně použít ustanovení části druhé správního řádu i na oblast veřejnoprávních smluv. Tím bude možné na veřejnoprávní smlouvy obdobně použít ustanovení § 77 prohlašující za nicotná ta rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný. V neposlední řadě budeme použitelnost institut vad
Dílčí závěr d. Aplikace § 2898 na smluvní povinnosti
Dílčí závěr. Z komplexního posouzení Akcionářské smlouvy podle mého názoru plyne závěr, že přinejmenším za podmínky, že DPP využil své právo Exitu v přípravné fázi, je třeba jej považovat za oprávněného k rozhodnutí, zda uzavře Transakční dokumenty či nikoli. Jejich neuzavření je tedy přípustné splnění podmínky pro vznik práva Exitu v přípravné fázi ve smyslu čl. 10.1 Akcionářské smlouvy. Vzhledem k tomu, že DPP náleželo právo Exitu v přípravné fázi a že toto právo vykonal zasláním oznámení o Exitu v přípravné fázi, došlo k suspendování jeho povinnosti uzavřít Transakční dokumenty. Jeho jednání proto nelze považovat za porušení smluvní povinnosti, které by odůvodňovalo vznik povinnosti k náhradě škody ve smyslu § 2913.
Dílčí závěr. Lze tedy učinit dílčí závěr, že začlenění ujednání o vzdání se práva do čl. 18.2 Akcionářské smlouvy neomezuje působnost tohoto ujednání jen na případy, kdy k neuzavření Transakčního dokumentu nedošlo jen z důvodu nezajištění plnění třetí osoby.
Dílčí závěr. V této kapitole byly rozebrány základy pro následující části práce. Byl dán důraz na východiska samotné existence ochrany spotřebitele. Bylo rozebráno, proč spotřebitele chráníme a na základě jakých principů. Pro následné kapitoly práce byl také analyzován samotný pojem spotřebitele a spotřebitelské smlouvy, čím je spotřebitel vymezen a na jaké můžeme narazit komplikace. Navržen byl i samotný základ práce, tedy jak je spotřebitelská smlouva regulována co do jejího obsahu.
Dílčí závěr. V této kapitole byla shrnuta regulace obsahu spotřebitelské smlouvy prostřednictvím zákazu nepřiměřených (zneužívajících) ujednání. Byla popsána problematika z pohledu evropského práva, včetně rozboru související judikatury Soudního dvora. Upozorněno bylo také na český překlad směrnice, který zcela neobstojí. Zvláštní pozornost byla následně věnována úpravě v občanském zákoníku, který ze směrnice vychází, nicméně přesto se při aplikaci jeho ustanovení naráží na mnohé problémy. Pojednáno bylo i o samotných důsledcích využití zakázaných ujednání.
Dílčí závěr. V této kapitole byly shrnuty základy informačních povinností na unijní úrovni. Je patrné, že se jedná o rozsáhlou a mnohdy i ne zcela přehlednou množinu směrnic a nařízení, která podnikatelům ukládá povinnosti dle různých oblastí úpravy. Základní informační povinnosti zůstávají pro všechny oblasti totožné.155 V některých oblastech je však možné nalézt zajímavé informace či koncepty, jež by mohly najít využití i v jiných úpravách.156 Dále byl na třech příkladech ukázán obecný směr, kterým se na unijní úrovni ubírá regulace informačních povinností ve vztahu ke spotřebiteli. Z příkladů je zřejmé, že
Dílčí závěr. V této kapitole byla věnována pozornost regulaci v možnosti spotřebitele odstoupit od smlouvy. Bylo vymezeno v jakých případech a z jakých důvodů je spotřebiteli umožněno od smlouvy odstoupit. Bylo upozorněno na některé problémy při aplikaci tohoto spotřebitelského práva, jako je otázka odstoupení od distanční smlouvy před okamžikem doručení zboží, také případ, kdy spotřebitel zboží ve lhůtě pro odstoupení nadměrně užívá. Rovněž bylo upozorněno na judikaturu v této oblasti. 176 srov. XXXXXX, Milan in: HULMÁK, Milan, XXXXXX, Xxx, XXXXXXX, Xxxx a kol. Občanský zákoník
Dílčí závěr. V této kapitole bylo využito poznatků ze všech předchozích částí práce a byly předneseny návrhy de lege ferenda, které by mohly zlepšit postavení spotřebitelů v oblasti úpravy obsahu spotřebitelské smlouvy. Jedná se o návrhy v oblasti zjednodušení a zefektivnění informačních povinností, dále jsou představeny a zhodnoceny návrhy Evropské unie na další vývoj spotřebitelského práva. Zhodnocen je i návrh spotřebitelského kodexu. Kromě hmotněprávní úpravy regulace obsahu smlouvy se v kapitole věnuji i tématu mimosoudního řešení sporů a hromadných žalob, které však s obsahem a regulací smlouvy úzce souvisí. Pouze v případě, kdy bude mít spotřebitel možnost domoci se svých práv rychle a efektivně, bude hmotněprávní úprava naplněna. 210 XXXXXXXXXX, Xxxxxxxxx J.. Účast na řízeních o hromadných žalobách v zahraničí a uznání a výkon rozsudků v těchto věcech v jiných zemích. Právní rozhledy. 2016, č. 13-14, s. 467-474.