Obecně ke smlouvám ve prospěch třetích osob. Ve smlouvě ve prospěch třetí osoby (lat. in favorem tertii) dochází k rozšíření vztahu mezi stranami smlouvy, tj. dlužníkem a věřitelem, o třetí osobu. Tato třetí osoba přitom není stranou
Obecně ke smlouvám ve prospěch třetích osob. Ve smlouvě ve prospěch třetí osoby (lat. in favorem tertii) dochází k rozšíření vztahu mezi stranami smlouvy, tj. dlužníkem a věřitelem, o třetí osobu. Tato třetí osoba přitom není stranou smlouvy samotné. „Jde o připuštěnou výjimku z relativity závazku“11, kdy dochází k rozšíření práv a povinností i mimo subjekty či strany smlouvy samotné (lat. inter partes). Tento institut je v zákoně zakotven „jako vyvratitelná právní domněnka, že pokud má být plnění hlavně ku prospěchu třetí osoby, nabyla třetí osoba, byť není účastníkem smlouvy, přímé právo požadovat plnění“12. Jak už bylo výše zmíněno, jedná se o právní vztah mezi dvěma smluvními stranami, který zasahuje poměry dané třetí osoby. Dlužník tak užije věřitele prakticky jako prostředníka k plnění třetí osobě, jíž z nějakého důvodu nemůže, nebo nechce, plnit sám. Motivem k uzavření takové smlouvy mohou být rozličné důvody. Ať už se jedná o velkou vzdálenost mezi ním a osobou třetí či aktuální nedostatek zamýšleného plnění (finančních prostředků).13 Současná úprava vychází z § 714 OZ a násl. Návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937 s přihlédnutím k pozdějším úpravám.14 V § 1767 odst. 1 OZ zákon říká: „Má-li podle smlouvy dlužník plnit třetí osobě, může věřitel požadovat, aby jí dlužník splnil.“15 Obecně může tedy věřitel požadovat, aby dlužník plnil ne jemu samotnému, ale přímo této třetí osobě. Dlužník se přitom řádným plněním třetí osobě zprostí svých povinností ze smlouvy vůči věřiteli. Tato třetí osoba nabývá pouze práva, ale nemá žádné povinnosti. Zákon třetí osobu chrání. Právo požadovat plnění má podle tohoto odstavce však pouze věřitel, nikoli třetí osoba.16 „Podle obsahu, povahy a účelu smlouvy se posoudí, zda a kdy také třetí osoba nabyla přímé právo požadovat splnění. Má se za to, že třetí osoba takové právo nabyla, má-li být plnění hlavně k prospěchu právě jí.“17 Především prospěch třetí osoby je nutné v každém jednotlivém případě individuálně posuzovat.18 Třetí osoba tak z hlediska svých práv může nastoupit do postavení věřitele, a podle tohoto odstavce je pak oprávněna po dlužníkovi požadovat plnění. Ačkoliv to současná ani minulá právní úprava dostatečně nedefinuje, podle X. Xxxxxxxx pak právo třetího vzniká okamžikem uzavření smlouvy mezi dlužníkem a věřitelem, avšak bez projevu vůle třetí osoby.19 Souhlas se smlouvou pak může třetí osoba projevit i konkludentně (výkonem plnění, přijetím plnění ze smlouvy),20 nebo může být tento souhlas třetí osoby dán i dodatečně, a to až při...