Podnikatel. Není-li Kupujícím spotřebitel, návrhem na uzavření kupní smlouvy je odeslaná objednávka zboží Kupujícím a samotná kupní smlouva je uzavřena momentem doručení závazného souhlasu Prodávajícího Kupujícímu s tímto jeho návrhem. Kupní smlouva se uzavírá na zboží a služby, které byly nabídnuty na stránkách Prodávajícího nebo formou přímé nabídky zaslané e-mailem či jinou formou Kupujícímu na základě jeho konkrétní poptávky. Zboží odpovídá svými vlastnostmi popisu produktu. Zboží není možné měnit dle individuálních podmínek Kupujícího. Jednotlivé manuály k produktům, pokud nejsou součástí balení, získá kupující formou po vyžádání na e-mailové adrese xxxxx@xxxxxxxx.xx.
Podnikatel. Podnikatelem je druhá strana kontraktu, která uzavírá se spotřebitelem smlouvu. Terminologie není jednotná. Řím I užívá pojem obchodník, zatímco Brusel I bis užívá pojem smluvní partner. Ve všech těchto případech budu používat pojem podnikatel. Ačkoli z právní úpravy jednoznačně nevyplývá, zda ji lze aplikovat také na C2C smlouvy,110 ze smyslu a účelu právní úpravy,111 znění čl. 6 Řím I a čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis a judikatury112 vyplývá, že uvedená ustanovení lze aplikovat pouze na smlouvy mezi spotřebitelem a podnikatelem. Také na C2B smlouvy nebudou speciální normy aplikovány, jelikož spotřebitel se nenachází na straně poptávky, nýbrž nabídky.113 Opačný názor má Xxxxxxxxxx, podle kterého může být slabší stranou také např. dodavatel, který není podnikatelem a nemá možnost ovlivnit smluvní podmínky,114 nebo Garcimartin Alferez, který s odkazem na znění čl. 6 Řím I uvádí, že C2B smlouvy nevylučuje.115 Spíše bych se přiklonil k neaplikovatelnosti předmětných norem na C2B smlouvy, jelikož se domnívám, že právní úprava primárně cílí na pasivního spotřebitele, který vystupuje na straně poptávky a je konečným uživatelem věci. Podnikatelem nemusí být pouze právnická osoba, nýbrž jí také může být fyzická osoba.116 Dle čl. 6 odst. 1 Řím I je podnikatelem osoba, „která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti“. Pro posouzení, jestli dotyčná osoba jedná jako podnikatel, nebo ne, není rozhodující její subjektivní hodnocení, nýbrž objektivní stav tohoto jednání.117 Za podnikatele podle Brusel I bis se považuje také smluvní partner podnikatele, se kterým spotřebitel uzavřel 110 Smlouvy uzavírané mezi osobami, aniž by alespoň jedna z nich jednala v rámci výkonu své podnikatelské nebo profesionální činnosti.
Podnikatel. Dle § 420 NOZ je podnikatel definován:
Podnikatel. Prodlení prodávajícího s dodáním zboží se považuje za nepodstatné porušení smlouvy vyjma ustanovení § 345 odst.2 obch.zák. V případě, že prodávající nedodá zboží ani v novém termínu dohodnutém s podnikatelem, je podnikatel oprávněn od smlouvy odstoupit, kdy toto odstoupení musí být písemné a musí být doručeno prodávajícímu. Podnikatel není oprávněn odstoupit od smlouvy v důsledku prodlení prodávajícího, pokud mu byla doručena zpráva o tom, že plnění dle kupní smlouvy již bylo odesláno na adresu kupujícího. Pokud je zboží dodáváno v plastovém obalu, který je podnikatelem zničen a zboží po vrácení z důvodu odstoupení nelze již prodat jako nové, má prodávající nárok na náhradu znehodnocení zboží, kdy výše znehodnocení je určena jako rozdíl mezi kupní cenou, za které bylo zboží prodáno, a kupní cenou, za které je možno zboží prodat jako použité.
Podnikatel. Kupující, jenž uzavírá kupní smlouvu s prodávajícím v rámci svojí podnikatelské aktivity či aktivity jiného podnikatele, jehož jménem vystupuje je spotřebitelem. Kdykoli, kdy při jednání či uzavírání Smlouvy kupující užije IČ, např. pro fakturační údaje, do objednávky apod. je pro účely kupní smlouvy podnikatelem.
Podnikatel. Interpretace ust. § 1729 ObčZ, kterou čtenářům v rámci výše uvedených kapitol nabízím, bude plně uplatnitelná v případech, kdy subjektem (před)smluvního vztahu nebude podnikatel. V této kapitole budu podrobovat analýze situace, kdy vzhledem k účasti podnikatele na vyjednávání o uzavření smlouvy, dojde k modifikaci práv a povinností, které stranám předsmluvního vztahu vznikají obecně. Níže vysvětlím, zda a případně jak se jednotlivé fragmenty ust. § 1729 ObčZ změní, bude-li subjektem vyjednávání o uzavření smlouvy podnikatel, či více podnikatelů. V první řadě bych však ráda vysvětila, z jakého důvodu se domnívám, že přítomnost podnikatele může ovlivnit práva a povinnosti z negociace vyplývající. Vzhledem k tomu, že je podnikatel považován za odborníka ve smyslu ust. § 5 odst. 1 ObčZ, je třeba při právním styku s podnikatelem uplatňovat zásady, které jsou ve vztahu k obecné úpravě speciální. X. Xxxxxxx uvádí, že se především jedná o zásadu (i) usnadnění obchodního styku, (ii) zpřísnění požadavků kladených na podnikatele a (iii) ochrany slabší smluvní strany. 84 Nutnost reflektovat tyto zásady do vztahů, ve kterých podnikatel vystupuje, je důvodem proč dojde k tomu, že se některé aspekty ust. § 1729 ObčZ budou lišit od obecné právní úpravy. Tyto zásady však nejsou jen abstraktními idejemi, každá z těchto zásad je provázena konkrétní instituty, které mají zajistit její skutečné uplatnění. Takovými instituty, které mohou ovlivnit rozsah práv a povinností stran při negociaci, jsou např. obchodní podmínky, kterými lze určit část obsahu smlouvy (dle ust. § 1751 odst. 1 a 3 ObčZ), obchodní zvyklosti (ve smyslu ust. § 558 odst. 2 ObčZ) či rámcové smlouvy, zvýšená informační povinnost podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli (ve smyslu ust. § 1811 odst. 2 ObčZ a 1820 odst. 1 ObčZ) a právo spotřebitele odstoupit od smluv, aniž by k odstoupení musel uvádět důvod (ve smyslu ust. § 1829 odst. 1 ObčZ). Kromě těchto institutů můžou obsah vztahu, jehož subjektem je podnikatel, modifikovat i některé zvláštní způsoby uzavírání smluv podnikatelem. Práva a povinnosti vyplývající z ust. § 1729 ObčZ mohou být modifikovány především u uzavírání smluv prostřednictvím veřejných zakázek. Jednotlivé části struktury (tj. hypotézu, dispozici a sankci) ust. § 1729 ObčZ v následujících kapitolách zanalyzuji z hlediska toho, jakým způsobem mohou být ovlivněny výše uvedenými instituty a zvláštním způsobem kontraktace podnikatele.
Podnikatel. Každý kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem. Nebude-li písemně ujednáno, platí s odkazem na §430 NOZ, že zaměstnanci podnikatele jsou zmocněni k uzavírání smluv za podnikatele jeho jménem a na jeho účet v souladu s těmito Obchodními podmínkami.
Podnikatel. Objednatel, jenž uzavírá Xxxxxxx s poskytovatelem v rámci svojí podnikatelské aktivity či aktivity jiného podnikatele, jehož jménem vystupuje je spotřebitelem. Kdykoli, kdy při jednání či uzavírání Xxxxxxx objednatel užije IČ, např. pro fakturační údaje, do objednávky apod. je pro účely Smlouvy.
Podnikatel. V předchozích kapitolách byly vymezeny pojmy kupní smlouvy, spotřebitelské kupní smlouvy a spotřebitele. Z definice spotřebitelských smluv vyplynulo, že se jedná zásadně o právní vztahy mezi spotřebitelem a podnikatelem. Spotřebitelská ochrana tedy spotřebitelům náleží pouze ve chvílích, kdy právně jednají s podnikatelem. Vymezení pojmu podnikatel je tedy pro komplexní vymezení spotřebitelského práva nezbytné. České právo používá pro soukromoprávní i veřejnoprávní sféru spotřebitelské ochrany jednotnou definici podnikatele, kterou nalezneme v § 420 odst. 1 OZ. Tam se stanoví, že podnikatelem je ten, kdo „…samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.“ Dále se za podnikatele považuje podle § 420 odst. 2 OZ pro účely spotřebitelské ochrany i každá další osoba uzavírající smlouvy v souvislosti s její obchodní, výrobní nebo obdobnou činností (tím se mohou myslet např. obce, kraje či jiné veřejnoprávní korporace nebo další nepodnikající právnické osoby15). Na základě § 421 OZ se bez omezené působnosti za podnikatele považuje taktéž osoba zapsaná v obchodním rejstříku, podnikatelský status se presumuje rovněž u osoby s živnostenským nebo obdobným oprávněním. V německém a rakouském právu se vyskytují, nebo alespoň až do nedávna vyskytovaly, dva významově podobné pojmy – Kaufmann (obchodník) a Unternehmer (podnikatel). Pro účely spotřebitelských vztahů je rozhodný pojem Unternehmer, jehož vysvětlení nalezneme v § 14 BGB, potažmo v § 1 UGB a § 1 KSchG. Ten je v německém právu vymezen jako „fyzická nebo právnická osoba nebo společnost s právní subjektivitou, která při uzavírání právního úkonu jedná v rámci výkonu své podnikatelské nebo nezávislé odborné činnosti“. Rakouské právo
Podnikatel. Podnikatel je ten, kdo samostatně a soustavně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem za účelem dosažení zisku. Pro účely těchto VOP se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.