Pracovněprávní subjektivita zaměstnavatele. Na rozdíl od zaměstnance, může být zaměstnavatelem fyzická i právnická osoba. Proto je nutné jejich subjektivitu oddělit a vymezit pro obě tyto možnosti zvlášť. Nejprve vymezím subjektivitu zaměstnavatele jako fyzické osoby. Toto je upraveno v ust. § 10 zákoníku práce. Fyzická osoba získává způsobilost k právům a povinnostem již narozením, avšak způsobilost brát na sebe práva a povinnosti jako zaměstnavatel až dovršením 18 roku. To je poněkud přísnější než v případě zaměstnance. Na zaměstnavatele jsou totiž kladeny určité nároky, které na zaměstnance kladeny nejsou, např. musí vystupovat v právních vztazích svým jménem a svým jménem se zavazovat, organizovat práci, atd., tudíž je zcela pochopitelné toto omezení věku až od dovršení 18 let. V případě, že by zaměstnavatel byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, se taktéž řídí ust. § 10 občanského zákoníku. Zániku subjektu jako zaměstnavatele (smrtí) je v zákoníku práce důvodem k zániku pracovního poměru. Jedinou výjimkou, kdy smrtí zaměstnavatele poměr nekončí, je situace, kdy v podnikání pokračuje fyzická osoba uvedená v § 13 odst.1 z.č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona. V případě fyzické osoby jako zaměstnavatele je oprávněna činit úkony fyzická osoba nebo osoby jí pověřené. Toto je upraveno v ust. § 11 odst. 2 zákoníku práce. Nyní několik skutečností k subjektivitě zaměstnavatele jako právnické osoby. I v tomto případě se daná problematika řídí občanským zákoníkem, konkrétně ust. § 18 a násl. občanského zákoníku. Právnickou osobou dle ust. § 18 občanského zákoníku mohou být : sdružení fyzických nebo právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy, jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon (Česká národní banka, Policie ČR..). Všechny tyto právnické osoby mohou být zároveň zaměstnavatelem. Aby právnická osoba mohla být subjektem pracovněprávních vztahů, musí tedy splnit určité podmínky : musí mít způsobilost k právům a povinnostem, způsobilost k právním úkonům, organizační strukturu, název a sídlo právnické osob. Právnickou osobou jako zaměstnavatelem bývá nejčastěji obchodní společnosti, družstva, obce, popř. stát. Za stát však jedná a povinnosti vykonává konkrétní organizační složka. Subjektivita zaměstnavatele, jako právnické osoby má oproti subjektivitě zaměstnavatele, jako osoby fyzické mnohá specifika. Například právnickou osobu nelze zbavit její způsobilosti ani tuto způsobilost omezit. Právnická osoba není skutečnou osobou, tudíž za ní vždy navenek vystupují a jednají j...
Pracovněprávní subjektivita zaměstnavatele. Jako zaměstnavatel může v pracovněprávních vztazích vystupovat jak fyzická osoba, tak i právnická osoba. Jedná se o komplikovanější situaci, kterou si musíme u každé osoby probrat zvlášť. Pracovněprávní subjektivitu fyzické osoby upravuje § 10 zákoníku práce. “Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká narozením. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká dosažením 18 let věku.”7 Způsobilost k právům a povinnostem vzniká fyzické osobě jakožto zaměstavateli již narozením. Avšak způsobilost k právním úkonům se nabývá dovršením 18 let věku. Tato úprava je přísnější než u zaměstnance. Důvod je jednoduchý – mnohem větší zodpovědnost. Na zaměstnavatele je kladena škála nároků, kdy se zavazuje a vystupuje
Pracovněprávní subjektivita zaměstnavatele. V případě zaměstnavatele je situace komplikovanější skutečností, že jím může být fyzická i právnická osoba. Důsledkem toho je bude třeba vymezit pracovněprávní subjektivitu zvlášť pro oba druhy osob. Právní subjektivitu zaměstnavatele - fyzické osoby – upravuje § 10 zákoníku práce. V praxi se jedná většinou o osoby vykonávající činnost na základě živnostenského oprávnění, příp. dle zvláštních právních předpisů (např. advokáti). Fyzická osoba získává způsobilost k právům a povinnostem v pracovněprávních vztazích již narozením. Tato úprava je obdobná úpravě občanskoprávní, s tou výjimkou, že pracovní právo nepřiznává způsobilost osoby nenarozené, tzv.nascitura.