Subjekty pracovní smlouvy. Subjekty individuálních pracovněprávních vztahů rozumíme osoby vystupující v těchto vztazích. Subjektem pracovněprávních vztahů může být jedině osoba s právní osobností a svéprávností, tzn. se způsobilostí právně relevantně v pracovněprávních vztazích vystupovat, tedy zavazovat se k právům a povinnostem a nést odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Smluvní stranou, neboli subjektem pracovněprávních vztahů, může být dle zákoníku práce fyzická osoba, právnická osoba anebo organizační složka státu, která vystupuje jménem státu v roli zaměstnavatele.65 Zákon subjekty pracovněprávních vztahů označuje pojmy zaměstnanec a zaměstnavatel.
Subjekty pracovní smlouvy. Subjekt je základním aspektem vzniku právního úkonu, tudíž i pracovní smlouvy a pracovního poměru. Musí tedy existovat subjekt a mít určitou subjektivitu, v našem případě subjektivitu pracovněprávní. A co je součástí pracovněprávní subjektivity? Je jí způsobilost k právům a povinnostem, způsobilost procesní, deliktní a samozřejmě způsobilost k pracovněprávním úkonům. Subjektem pracovněprávních vztahů může být : fyzická i právnická osoba, přičemž zaměstnanec je vždy osoba fyzická, kdežto zaměstnavatel může být obojí.
Subjekty pracovní smlouvy. Pracovní smlouva je dvoustranné právní jednání, z čehož vyplývá, že se v v tomto jednání nachází dva subjekty. Na jedné straně je zaměstnance, kterým může být pouze fyzická osoba právně způsobilá v pracovněprávních vztazích, která se zavázala k výkonu závislé práce. A na straně druhé je zaměstnavatel, kterým může být jak fyzická osoba, tak právnická osoba s pracovněprávní subjektivitou, pro kterého se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce. Právům a povinnostem zaměstnance a zaměstnavatele se věnuje podkapitola 2.2 Zaměstnavatel a jeho práva a povinnosti a podkapitola 2.3 Zaměstnanec a jeho práva a povinnosti.
Subjekty pracovní smlouvy. 4.3.1. Pracovněprávní subjektivita Nezbytným předpokladem pro vznik a trvání jakéhokoliv právního vztahu, tedy i pracovního poměru, je existence subjektů takového vztahu a jejich právní, v případě pracovního poměru potom pracovněprávní, subjektivita. Subjektem práva jsou dle obecné definice všechny fyzické nebo právnické osoby, kterým jsou adresovány normy objektivního práva. V tomto smyslu tedy lze označit subjekty práva za možné účastníky právních vztahů. K tomu, aby se subjekty práva staly reálnými účastníky konkrétního právního vztahu, v našem případě pracovního poměru, je nezbytné, aby k existenci objektivního práva nastala navíc právní skutečnost tímto právem předpokládaná, se kterou je spojen vznik právního vztahu. V případě pracovního poměru je onou právem předpokládanou skutečností pracovní smlouva. Subjektem je tedy každý, komu pracovní právo přiznává způsobilost k právům a povinnostem tj. pracovněprávní subjektivitu. Tu můžeme vymezit jako „souhrn určitých (objektivním právem stanovených) vlastností, které jsou stanoveny normami pracovního práva a jsou současně nezbytným předpokladem k tomu, aby určitá osoba (fyzická nebo právnická) mohla vstoupit do pracovněprávního vztahu a v jeho rámci pak vystupovat svým jménem jako subjekt (účastník) pracovněprávního vztahu a vlastním jménem nést odpovědnost z tohoto pracovněprávního vztahu plynoucí.“ 21 Pracovněprávní subjektivita je tvořena těmito konkrétními vlastnostmi subjektu: - způsobilostí k právům a povinnostem (Právem přiznaná schopnost být nositelem práv a povinností.) - způsobilostí k pracovněprávním úkonům (To znamená možnost svým jednáním nabývat práv a zavazovat se k povinnostem.) 00 Xxxxxx, xxx. 94 21 Galvas, M. a kol : Pracovní právo, Masarykova univerzita, Brno 2004 , str. 135 - procesní způsobilostí (Představuje možnost subjektu vystupovat a uplatňovat své nároky z pracovněprávních vztahů před příslušnými orgány.) - deliktní způsobilostí (Právem přiznaná schopnost nést právní následky, za chování, kterým došlo k porušení pracovněprávních povinností.) Jak je již zmíněno v kapitole o pracovním poměru, subjektem tohoto vztahu jsou dle zákoníku práce fyzické nebo právnické osoby v postavení zaměstnavatele nebo zaměstnance. Zaměstnavatelem, tj. subjektem, pro něhož je práce konána může být fyzická nebo právnická osoba, zaměstnancem, tj. subjektem práci konajícím, je potom výlučně fyzická osoba.