Předsmluvní odpovědnost. Smluvní strany si sdělily všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž k datu podpisu této Smlouvy věděly nebo vědět musely, a které jsou relevantní ve vztahu k uzavření této Smlouvy. Kromě ujištění, která si Smluvní strany poskytly v této Smlouvě, nebude mít žádná ze Smluvních stran žádná další práva a povinnosti v souvislosti s jakýmikoliv skutečnostmi, které vyjdou najevo a o kterých neposkytla druhá Smluvní strana informace při jednání o této Smlouvě. Výjimkou budou případy, kdy daná Smluvní strana úmyslně uvedla druhou Smluvní stranu ve skutkový omyl ohledně předmětu této Smlouvy.
Předsmluvní odpovědnost. Každá ze Smluvních stran tímto prohlašuje, že druhé Smluvní straně sdělila všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž k uzavření této Smlouvy věděla nebo vědět musela, a které jsou relevantní ve vztahu k uzavření této Smlouvy.
Předsmluvní odpovědnost. Strany by se neměly mylně domnívat, že jakýkoli závazek jim vznikne až uzavřením smlouvy o dílo jako takové. Již v průběhu vyjednávání smlouvy o dílo je nutné brát ohled na důvodná očekávání druhé strany a poskytnout jí nezbytné informace. Občanský zákoník navíc poprvé v historii českého práva předsmluvní odpovědnost, tedy tzv. culpa in contrahendo, výslovně zakotvuje. Nejedná se u nás v žádném případě o institut nový, jak by se mohlo na první pohled zdát, neboť předsmluvní odpovědnost již byla v minulosti judikatorně dovozena. Nově však vyplývá přímo ze zákona. Předsmluvní odpovědnost řeší ustanovení § 1728 - § 1730 Občanského zákoníku, a dala by se rozdělit na čtyři základní situace: (i) zahájení jednání o smlouvě nebo pokračování v něm bez úmyslu smlouvu uzavřít, (ii) porušení povinnosti sdělit druhé straně všechny potřebné informace, (iii) bezdůvodné ukončení jednání o smlouvě ve stadiu vysoké pravděpodobnosti jejího uzavření, a (iv) zneužití důvěrných údajů získaných při jednáních o smlouvě. V minulosti byla předsmluvní odpovědnost dovozována z obecné povinnosti předcházet škodám zakotvené v § 415 Starého občanského zákoníku a z obecné odpovědnosti za škodu dle § 420 Starého občanského zákoníku. Specificky povinnost sdělit druhé straně potřebné informace pak byla dovozována z ustanovení o omylu, tedy § 49a Starého občanského zákoníku.86 Ústavní soud navíc došel k závěru, že princip smluvní volnosti není možné chápat jako absolutní, neboť jiný princip, a to „zásadní ochrana té osoby, která činila právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav“ je způsobilý ji omezit.87 85 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 39. Xxxx. též: Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, X.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 128.
Předsmluvní odpovědnost. A. Nepoctivé zklamání očekávání uzavření smlouvy ve smyslu § 1729
Předsmluvní odpovědnost. 4.3.1 Dospějí-li příjemci při jednání o smlouvě tak daleko, že se její uzavření jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ten příjemce, který přes důvodné očekávání ostatních příjemců jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.
Předsmluvní odpovědnost. Podle ustanovení § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Než však strany dospějí do fáze, ve které skutečně projeví vůli mezi sebou závazek zřídit, proběhnou zpravidla jednání uzavření smlouvy předcházející. Občanský zákoník vychází stejně jako jiné moderní právní úpravy smluvního práva z principu smluvní svobody zakotvené v jeho ustanovení § 1728 odst. 1 tak, že každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře.4 Občanský zákoník (stejně jako i civilní kodexy jiných právních řádů) však rovněž vychází z toho, že během předsmluvních jednání mají vůči sobě strany některé povinnosti,5 a proto reguluje chování stran při jednáních o uzavření smlouvy (bez ohledu na to, zda smlouva později bude uzavřena či bude neplatná)6 institutem zvaným culpa in contrahendo. Stejně jako jiné právní řády je tak důkazem toho, že zásada smluvní autonomie je v moderním právu proti svému původnímu rozsahu limitována.7 Pojem culpa in contrahendo je možné přeložit jako zavinění v procesu vzniku smlouvy8 či vina při kontraktaci9. Podle Xxxxxx je culpa in contrahendo právním institutem, jehož
Předsmluvní odpovědnost. Strany si sdělily všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž k datu podpisu této Smlouvy věděly nebo vědět musely, a které jsou relevantní ve vztahu k uzavření této Smlouvy. Kromě ujištění, která si Strany poskytly v této Smlouvě, nebude mít žádná ze Stran žádná další práva a povinnosti v souvislosti s jakýmikoliv skutečnostmi, které vyjdou najevo a o kterých neposkytla druhá Strana informace při jednání o této Smlouvě. Výjimkou budou případy, kdy daná Strana úmyslně uvedla druhou Stranu ve skutkový omyl ohledně předmětu této Smlouvy.
Předsmluvní odpovědnost. 3.1. Společnost ASSA ABLOY může vést jednání o Kupní smlouvě nebo objednávce svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře.
Předsmluvní odpovědnost odpovědnost za určité kroky při jednání o uzavření smlouvy • realizace zásady poctivého jednání a zásady „daný slib zavazuje“ • porušení může vést k uplatnění náhrady škody a ušlého zisku Je nepřípustné navrhnout uzavření smlouvy, aniž by navrhovatel měl v úmyslu smlouvu skutečně uzavřít. Typický příklad: zabránit konkurenci v uzavření smlouvy vlastním protinávrhem.
Předsmluvní odpovědnost. Někdy se může stát, že jedna ze strany začne vyjednávat o smlouvě jen „na oko“ za účelem získání informací od druhé strany nebo získání času nebo z jiných důvodů, aniž by měla opravdový zájem smlouvu uzavřít. Také se může stát, že v pokročilém stádiu vyjednávání si to jedna ze stran bez dobrého důvodu rozmyslí a odmítne (třeba i po delším vyjednávání) smlouvu podepsat/uzavřít (tzv. „za pět minut dvanáct“). Na takové situace míří ustanovení § 1728 a § 1729 NOZ, dle kterých platí, že každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít. Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. V této souvislosti je nutno upozornit na některé odborné názory, že škodou se v tomto případě rozumí nikoliv jen náklady vynaložené poškozenou stranou na uzavření smlouvy (cestovné, administrativní náklady, zmeškaný čas apod.) a ztráta z neuzavřené smlouvy v obdobných případech, ale i ušlý zisk z neuzavřené smlouvy.