Předvídatelnost. ⚫ Podmínka a omezení výše náhrady škody ⚫ Předvídatelnost má dva prvky:
Předvídatelnost. Odpovědnost společnosti PTC je omezena na typické, předvídatelné škody: (i) pokud společnost PTC poruší podstatné smluvní povinnosti (kardinální povinnosti) v důsledku mírné nedbalosti, nebo (ii) pokud zaměstnanci nebo zástupci společnosti PTC, kteří nejsou řídícími pracovníky, poruší jiné povinnosti v důsledku hrubé nedbalosti, nebo (iii) pokud společnost PTC na sebe převzala záruku, není-li taková záruka výslovně označena jako podmíněná záruka (Beschaffenheitsgarantie).
Předvídatelnost. Jak bylo uvedeno výše, k omezení striktního režimu odpovědnosti za škodu v článku 74 Vídeňské úmluvy je ve Vídeňské úmluvě použita podmínka předvídatelnosti,189 když článek 74 Vídeňské úmluvy ve své druhé větě stanoví, že „Náhrada škody nesmí přesáhnout ztrátu a ušlý zisk, kterou strana porušující smlouvu předvídala nebo měla předvídat v době uzavření smlouvy s přihlédnutím ke skutečnostem, o nichž věděla nebo měla vědět, jako možný důsledek porušení smlouvy.“ Na rozdíl od standardu anglosaského práva, který uvažuje předvídatelnost u obou smluvních stran, Vídeňská úmluva ve svém článku 74 zvažuje pouze pohled porušující smluvní strany. Rozhodná je přitom znalost porušující smluvní strany „v době uzavření smlouvy“190. Není tak rozhodné, zda porušující smluvní strana získala nebo měla získat vědomost o rizicích a jejich následcích, které nastaly až po tomto okamžiku.191
Předvídatelnost. Princip předvídatelnosti v systému financování sociálních služeb znamená, že systém jako takový umožňuje do značné míry předvídat finanční chování jednotlivých financujících subjektů (státu resp. jeho organizačních složek a orgánů územních samosprávných celků). Současný systém, založený na „náhodných“ dotacích, darech a příspěvcích na provoz, které jsou navíc poskytovány různými subjekty (MPSV, kraje, obce) bez vzájemné věcné a časové provázanosti, je zejména z pohledu financování poskytovatelů sociálních služeb prakticky nepředvídatelný. Zcela běžné jsou nenárokové a předem nikterak garantované dotace na provoz; poskytovatel sociální služby tak mnohdy do poslední chvíle neví, zda mu bude dotace vůbec přiznána, avšak je nucen na vlastní riziko a z vlastních prostředků financovat překlenovací období od začátku roku. Financování veřejné služby na takto chatrném nenárokovém základu značně narušuje trh sociálních služeb a činí jej celkově zcela nepředvídatelným, a jak bude dále pojednáno, netransparentním. K tomu přispívá i fakt ročního rozpočtového období bez možností meziročních přesunů, který z důvodu krátkosti časového horizontu neumožňuje poskytovateli jakékoli smysluplné provozní plánování. S principem předvídatelnosti přímo souvisí i funkce plánování sociálních služeb, vytvoření sítě sociálních služeb a podmínek pro zařazení poskytovatelů do této sítě. Požadavek předvídatelnosti poskytování finančních prostředků jednotlivým poskytovatelům sociálních služeb se v praxi jeví jako velmi problematický; zejména z uskutečněných návštěv jednotlivých poskytovatelů sociálních služeb (srov. i níže kap. 9.6. Případové studie - PPP) vyplynulo, že rozdělování finančních prostředků způsobem ad hoc, kdy jsou dotace různých subjektů poskytovatelům sociálních služeb poskytovány spíše náhodně, bez jasné koncepce či metodiky, neumožňuje poskytovatelům efektivní plánování ani rozvoj poskytování sociálních služeb.