Rozsah pracovní doby čl. 1 V souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce a v zájmu lepšího využití pracovní doby, zvýšení efektivnosti práce, jakož i v zájmu zabezpečení osobních potřeb zaměstnanců, je RM schválena pružná pracovní doba. Rozsah, působnost a podmínky jsou stanoveny Pracovním řádem vydaným tajemníkem
Rozsah pracovní doby. Další možností, kterou si mohou strany v pracovní smlouvě určit, je rozsah pracovní doby, přesněji vyjádřeno kratší pracovní dobu, než předpokládá zákoník práce. Ten v ustanovení § 79 odst.1 upravuje maximální délku pracovní doby, a to nejvýše 40 hodin týdně. Výjimečně zákon v § 79 odst. 2 stanoví pro konkrétní případy maximální dobu kratší.42 Kratší pracovní doba může být sjednána i kolektivní smlouvou nebo být obsažena ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, pokud u něj nepůsobí odborová organizace. Tyto možnosti ovšem v dalším výkladu pomineme. I zde, podobně jako u délky zkušební doby, jde o typicky relativně kogentní úpravu ( viz. dikce „nesmí přesáhnout 40 hodin“). To znamená, že i v tomto případě je smluvní volnost stran omezena pouze na sjednání kratší než zákonem stanovené pracovní doby. I tady platí, že pokud strany nesjednají rozsah pracovní doby platí zákonem stanovená, tj. maximálně 40 hodin týdně. Na tomto místě je vhodné zmínit, že na rozdíl od předcházející úpravy došlo k vypuštění teorií kritizovanému43 omezení možnosti sjednat kratší pracovní dobu pouze v případech, kdy tak dovolují provozní potřeby zaměstnavatele, a zároveň pouze na žádost zaměstnance ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů. Jestliže má zaměstnanec zájem na kratší pracovní době, mělo by být vždy otázkou smluvního konsensu stran, zda se na jejím sjednání dohodnou. Nový zákoník práce proto v podstatě posiluje smluvní volnost stran tím, že v ustanovení § 80 sjednání kratší pracovní doby předpokládá jako možný projev smluvní volnosti stran a neomezuje ji žádnými podmínkami. Určitý zásah do smluvní volnosti při sjednávání kratší pracovní doby přestavuje § 241 odst.2. Toto ustanovení ukládá zaměstnavateli povinnost sjednat kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu pracovní doby se zaměstnankyní nebo zaměstnancem pečujícím o dítě mladší 15 let, s těhotnou zaměstnankyní nebo se zaměstnancem, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě soustavně pečuje o převážně nebo úplně bezmocnou fyzickou osobu. „V tomto ustanovení se projevuje zásah veřejného práva,