VZNIK PRACOVNÍHO POMĚRU NA ZKLADĚ PRACOVNÍ SMLOUVY A JMENOVÁNÍM. Pracovní právo je v České republice upraveno zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který nabyl účinnosti 1. ledna 2007, a jeho základní zásadou je: „co není dovoleno, je zakázáno“, nebo naopak „co není zakázáno, je dovoleno“. Tento zákon je zejména zaměřen na úpravu: - pracovněprávních vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, - kolektivních vztahů a - předpisů Evropského společenství. Pracovní právo je vztahem nadřízenosti a podřízenosti, ve vztahu dvou hlavních subjektů, tj. zaměstnavatel – zaměstnanec. První věc, co mě napadne, při vyslovení pojmu „pracovní právo“ je právě skutečnost, kdy se zaměstnavatel jeví jako silnější a nadřazenější článek ve vztahu těchto dvou subjetků. A tuhle mou myšlenku také potvrzuje Xxxxxxxx Xxxxxx v jedné ze svých publikací, kde píše: „Pracovní právo historicky vzniklo z důvodu potřeby chránit slabší stanu pracovního vztahu, tj. zaměstnance.“ 1 Jak praví Xxxxxx Xxxxxxx Xxxxxx: A právě skutečnost, že někteří zaměstnavatelé své nadřazenosti využívají, vede k potřebě zákoníku práce, který na jedné straně formuluje, co zaměstnavatel může a nemůže a zároveň na straně druhé, se snaží chránit zaměstnance. Právě proto, aby zaměstnanci nebyli úplně bezmocní, vymezuje nám zákoník práce nejen jejich povinnosti, ale také práva, která zaměstnanci dle tohoto legislativního dokumentu mají a která mohou kdykoliv uplatnit. Další oporou na straně zaměstnanců je také existence odborových organizací, které jejich práva hájí a bojují za co nejpříznivější pracovní podmínky pro zaměstnance.
1 XXXXXX, M., aj., Pracovní právo, s. 4.
