XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. Vyd. 1. Praha: C.H. Xxxx, 2010, Xxxxxxx edice právo a hospodářství, str. 103. buď dohodou, nebo jednostranným prohlášením. Ve smlouvách o dílo a potažmo v investiční výstavbě by však bylo použití jednostranného prohlášení spíše výjimečné.43 Při sjednání záruky je nutné upravit záruční podmínky, rozsah záruky a záruční dobu. Záruku lze sjednat buď za všechny, nebo jen za určité vady díla. Zhotovitel ale, jak již bylo zmíněno, ze zákona neodpovídá za vady a za nemožnost dokončit dílo, které vznikly použitím nevhodných věcí, které opatřil objednatel, nebo nevhodných pokynů objednatele, pokud na jejich použití objednatel přes upozornění zhotovitele písemně trval nebo pokud zhotovitel nemohl jejich nevhodnost zjistit. Dále zhotovitel podle § 431 obch. zák. neodpovídá za vady, které byly způsobeny po přechodu nebezpečí škody na zboží vnějšími událostmi, pokud je nezpůsobil zhotovitel ani osoby, s jejichž pomocí plnil svůj závazek, tj. např. vady vzniklé vlivem objednatele, třetího subjektu nebo nahodilé události. Důkazní břemeno zde leží na straně zhotovitele. Zhotovitelé při poskytování záruky vylučují i některé další vady, např. jestliže objednatel nedodržel postup stanovený provozními předpisy, návody na údržbu nebo jestliže došlo k poškození bezpečnostních zařízení, pojistek, způsobem, kterým je plněna jejich funkce. Účelné je také sjednat vyvratitelnou domněnku, že vzniklé vady způsobil objednatel, pokud uvedl soubor nebo jeho část do zkušebního provozu nebo provedl bez dohody se zhotovitelem opravy nebo změny na předaném díle.44 V případě smluvní záruky stačí objednateli prokázat, že dílo vykazuje vady a že se jedná o vady, na které se záruka vztahuje. Důkazní břemeno objednatele je zde tedy, na rozdíl od zákonné odpovědnosti za vady, výrazně zjednodušeno. Součástí smluvní úpravy záruky jsou dále kritéria, podle kterých lze určit, zda je dílo vadné, či ne. V investiční výstavbě se lze setkat s vymezením tzv. parametrů výkonu při uzavírání záruky za výkon, jejichž dosažení je prokazováno provedením výše uvedených garančních zkoušek.
XXXXXXXXX, Xxxxx. Subsidiarita v Lisabonské smlouvě - náprava nedostatků? Working Papers Fakulty mezinárodních vztahů. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2009, č. 8. 19 x. XXXXXXX, Xxxxxxx. The EU Principle of Subsidiarity and Its Critique. Oxford: Oxford Univerisity Press, 2002, s. 156-157. Citováno dle XXXXXXXXX, Xxxxx. Přístup Evropského soudního dvora k principu subsidiarity [online]. xxxxxxxx.xx, 4. září 2008 [cit. 2. října 2013]. Dostupné na <xxxx://xxxxxxxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xx/Xxxxxxxx/0000-xxxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxx niho-dvora-k-principu-subsidiarity.aspx>. XXXXX, Xxxxxxx. Reformed Subsidiarity in the Constitution for Europe. Can it deliver on expectations? Institut Européen d´Administration Publique Working Paper, 2005, č. 5. 41 x. XXXXXXXX, Xxxx. Lisabonský nález z Karlsruhe: Spolkový ústavní soud určil podmínky a meze přenosu kompetencí na EU. In KUNST, Xxx (ed). Evropská inspirace z Karlsruhe. Praha: OEZ, 2009, s. 13-47. XXXXXXXXXXX, Xxxxxxx. Beyond the Exceptionalism of Constitutional Conflicts: The Ordinary Functions of the Identity Clause. Xxxx Xxxxxx Working Paper, 2012, č. 1, s. 1 a násl.
XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty. ISBN 9788074007170.
XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty. Sekundární má vliv i to, kdo je vlastníkem materiálu, ze kterého bylo dílo zhotoveno. Otázka vlastnictví díla není významná pouze s ohledem na dispoziční práva k dílu, ale také určuje odpovědnost za dílo a za jeho případné poškození. Jak tedy určíme vlastníka vzniklého díla? Pokud je dílem individuálně určená věc, která je zpracovávána u objednatele (respektive na jeho pozemku, nebo na pozemku který obstaral), je vlastníkem díla objednatel. To platí i v případě, že materiál dodal zhotovitel, nebo třetí osoba. Z tohoto pravidla platí jedna výjimka: pokud je hodnota hotového díla vyšší než hodnota objednatelovy zpracovávané věci. Pak se vlastníkem stává zhotovitel. ,,Vlastníkem zhotovované věci je objednateli, je-li dílo zhotovováno u něho, na jeho pozemku a není rozhodné, zda zhotovitel k provedení díla, popř jeho části, použil jinou osobu a zda v tomto subdodavatelském vztahu došlo či nikoliv, k nabytí vlastnického práva zhotovitelem.”32 Objednatel se stává vlastníkem i druhově určené věci, za předpokladu, že je zpracovávána na jeho pozemku. Naopak pokud je dílem druhově určená věc, jejím vlastníkem se stává zhotovitel. I z tohoto je výjimkou, že pokud je věc zhotovená u objednatele, nebo na pozemku, který obstaral, stává se vlastníkem objednatel. Pokud věc není zpracována u objednatele (na jeho pozemku ani na jiném, který mohl obstarat), stává se ad contrario vlastníkem díla zhotovitel. Stane se jím i u věci, která je sice individuálně určená a může být zpracována i přímo u objednatele, ale její hodnota jako hotového díla je stejná, nebo větší, než byla hodnota původní věci.33 Naopak pokud měl materiál dodaný objednatelem vyšší hodnotu než plánovaný výsledek díla, je dílo ve vlastnictví objednatele a zhotovitel je pouze jeho skladovatelem.34
XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. Vyd. 1. V Praze: C.H. Xxxx, 2010, s. 28. Xxxxxxx edice právo a hospodářství. ISBN 978-80-7400-311-0.
XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty. Str. 100.
XXXXXXXXX, Xxxxx. (1) Úř. věst. L 301, 12.11.2008, s. 33.
(2) Úř. věst. L 109, 30.4.2009, s. 52.
(3) Úř. věst. L 112, 6.5.2009, s. 9.
(4) Úř. věst. L 119, 14.5.2009, s. 40. PŘÍLOHA „PŘÍLOHA — Norsko — Chorvatsko — Černá Hora — Ukrajina“.
XXXXXXXXX, Xxxxx. (1) Úř. věst. L 301, 12.11.2008, s. 33.
(2) Úř. věst. L 327, 12.12.2009, s. 40. RaDa EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 29 této smlouvy, vzhledem k těmto důvodům:
XXXXXXXXX, Xxxxx. 2001. Odborný průvodce franšízinkem. Praha: Oeconomica. Xxxxxx, Xxxxxxxx. 1955. The Translator’s Invisibility: A History of Translation. London: Routledge. Xxxxxxxxxx, Xxx. 2002. Překlad jako tvorba. Praha: Xxx Xxxxxxx.
XXXXXXXXX, Xxxxx. Civilní právo procesní. 6. vyd. Praha: Linde, 2011. ISBN 978-807-2018-420. s. 87. STAVINOHOVÁ, Jaruška a Xxxx XXXXXX. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2003, 660 s. ISBN 80-210-3271-5. s. 150.