Základní východiska. V souvislosti s tzv. rekodifikací soukromého práva byla do českého právního řádu vtělena výslovná úprava civilního deliktu lichvy. Institut lichvy upravuje § 1796 a § 1797 OZ, přičemž definiční znaky lichvy vymezuje § 1796 OZ podobně jako § 218 TrZ. Podle § 1796 OZ je „smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru,“ neplatná. Spojením lichevní smlouvy s následkem neplatnosti dochází k zakotvení výslovného zákazu lichvy také v soukromém právu. Ustanovení § 1796 OZ, které s porušením zákazu lichvy spojuje následek neplatnosti lichevní smlouvy, není výrazem formálního přístupu nového občanského zákoníku k pojetí principu autonomie vůle, ani projevem lhostejnosti zákonodárce k dodržování ekvitních zásad na poli občanského práva. Zásada autonomie vůle není absolutní. Nelze ji totiž ztotožňovat se zásadou svobody jednotlivce, spočívající v relativní nezávislosti jedince na státu, ani o ní proto uvažovat v intencích přirozeného práva. 5 Na rozdíl od svobody jednotlivce existuje smluvní autonomie toliko v rozsahu zákonné delegace 6 , nikoliv nezávisle na objektivním právu. Smluvní volnost (jako jeden z projevů autonomie vůle 7 ) se tak uskutečňuje toliko v intencích právního řádu. Smluvní strany jsou tedy při sjednávání smlouvy omezeny kogentními normami a korektivy veřejného pořádku a dobrých mravů. Právní úprava lichvy omezuje smluvní volnost požadavky na obsah smlouvy a požadavky na kvalitu procesu sjednávání smlouvy a její důvod pouze pro případ excesu. O lichevní smlouvu půjde až v případě, kdy k sjednání plnění, jehož hodnota
Základní východiska. V této kapitole bude stručně pojednáno o několika dílčích otázkách, které se proble- matiky procesních smluv více či méně bezprostředně dotýkají. Nejdříve bude pojednáno o procesněprávním vztahu, který je tvořen dílčími vztahy mezi subjekty řízení. Aby procesně- právní vztahy mohly vzniknout, měnit se, případně zanikat, musí k obecné procesní normě přistoupit procesní skutečnost. Nejčastějšími a nevýznamnějšími skutečnostmi jsou přitom procesní úkony, mezi něž řadíme i procesní smlouvu. Je proto nanejvýš vhodné pojednat i o procesních úkonech, což napomůže další analýze. V neposlední řadě je vhodné pojednat o smlouvě jako obecném právním institutu, který se vyskytuje nejen v oblasti soukromého prá- va a práva mezinárodního, ale i v oblasti práva veřejného, například v právu správním a v právu trestním. Civilní proces, jakožto právem regulované řízení, není jen posloupností na sebe navzá- jem činěných faktických úkonů procesních subjektů, jak si myslel například Xxxxxxxxxxx,1 nýbrž je tvořen právními vztahy, které vznikají interakcí mezi subjekty civilního procesu. Vzhledem k tomu, že tyto vztahy jsou zároveň regulovány procesním právem, označují se jako procesněprávní vztahy.2 Občanský soudní řád výslovně a přímo pojem „procesněprávní vztah“ neobsahuje, nicméně jej lze dovodit z jednotlivých zákonných ustanovení, například z ustanovení týkajících se účastenství.3 Podobně jako se v minulosti vyvíjel teoretický pohled na vzájemný vztah mezi právem hmotným a procesním, který přesvědčivě vyřešil například Xxxxx Xxxxx svým pojetím dvou různých právních odvětví, které jsou ve vzájemné funkční vazbě,4 se postupně vyvíjela také
Základní východiska. Požadavkem Objednatele je zajistit vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany digitální dat. Další požadavkem na systém je odolnost proti výpadku. Ze Zadávací dokumentace rovněž vyplývá záměr Objednatele podstoupit certifikaci podle standardu TRAC. Tento standard odkazuje na další normy – mezi nimi na BS 17799 resp. ISO 27001:2005. Z hlediska uvedených standardů je nutné řešit v oblasti bezpečnosti následující:
Základní východiska. Předmětem zakázky je evaluace projektu Implementace Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014 - 2020 a související aktivity (reg. č. CZ.03.1.51/0.0/0.0/15_009/0002755) financovaného z Operačního programu Zaměstnanost. Projekt je realizován od 1. 2. 2016 do 31. 12. 2020. Projekt se zaměřuje na řešení nerovností žen a mužů v České republice, a to zejména prostřednictvím systémového nastavení genderové agendy, implementací Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014 až 2020 a na ni navazujících dokumentů. Dalším cílem projektu je zlepšení institucionálního zabezpečení rovnosti žen a mužů na úrovni vlády ČR a prosazování konceptu gender mainstreamingu, např. prostřednictvím efektivního sběru statistických dat či důslednějším hodnocením dopadů materiálů předkládaných vládě ČR. Dílčími cíli projektu jsou: