Úvod do problematiky. Jednou ze základních úloh státu i územních samosprávných celků je zajišťování dopravní obslužnosti území prostřednictvím veřejných služeb v přepravě cestujících, a to zejména železniční a veřejnou linkovou (autobusovou) dopravou. Úkolem veřejných služeb v přepravě cestujících je především zajistit dopravu obyvatelstva do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a jiných společenských potřeb. Zajišťování přepravy cestujících je však na straně dopravců obvykle spojeno se značnými náklady, a ne vždy je možné dosáhnout toho, aby výnosy z jízdného tyto náklady pokryly v celém rozsahu. Příkladem může být dopravní obsluha geograficky odlehlých míst s nízkým počtem obyvatel nebo provoz dopravy mimo dopravní špičku, kdy v obou uvedených příkladech lze očekávat nižší poptávku po službách dopravce ze strany cestujících. S ohledem na uvedené je pochopitelné, že pro dopravce z ekonomického hlediska nedává smysl, aby přepravu cestujících dobrovolně provozovali způsobem, který by pro ně byl ztrátový, a tedy se soustředí primárně na ziskové linky a trasy s velkým množstvím cestujících. Objednatelé veřejné dopravy, kteří mají výše uvedenou úlohu zajišťovat dopravní obslužnost na stanoveném území, však mají často zájem na tom, aby byla veřejná doprava cestujících zajištěna i způsobem, který je ztrátový. Z tohoto důvodu hrají klíčovou roli v systému veřejných služeb v přepravě cestujících smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, které jsou uzavírané mezi veřejnými objednateli a dopravci provozujícími veřejnou dopravu. Předmětem těchto smluv je na straně jedné závazek dopravce provozovat veřejnou dopravu dle požadavků objednatele a na straně druhé závazek objednatele hradit dopravci finanční vyrovnání v podobě tzv. kompenzace. Z právního hlediska vyvstává v souvislosti se smlouvami o veřejných službách v přepravě cestujících celá řada právních otázek a problémů. V prvé řadě je třeba uvést, že právní předpisy Evropské unie i České republiky stanoví závazná pravidla, která jsou objednatelé povinni dodržet při uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících, resp. při výběru dopravců, s nimiž hodlají tyto smlouvy uzavřít. Tato pravidla vycházejí z obecné právní úpravy zadávání veřejných zakázek a koncesí, avšak v některých dílčích ohledech jsou modifikována s ohledem na specifičnost veřejných služeb v přepravě. Správná interpret...
Úvod do problematiky. Nástup Industry 4.0 a rozvoj digitální ekonomiky1 vytváří podmínky pro zcela nové flexibilní formy zaměstnávání. Vedle již tradičních flexibilních forem, jako jsou například kratší pracovní úvazky, pracovní smlouvy na dobu určitou, dohody o provedení práce či pracovní činnosti, domácí práce nebo agenturní zaměstnávání, které mají oporu v zákoně, se lze na trhu práce stále častěji setkat se zcela novými formami zaměstnávání. Pro všechny je typická vysoká flexibilita, ale současně nižší ochrana pracovníků, a tedy větší riziko ztráty zaměstnání, a právní neukotvení, popř. nedostatečná nebo nevyhovující právní úprava. Jedná se především o práci z domova, sdílená pracovní místa či zaměstnávání v rámci sdílené ekonomiky. Negativní dopady jsou patrné také u agenturního zaměstnávání. Cílem studie je popsat nejen ekonomické aspekty nových forem zaměstnávání a jejich možný dopad především na nízkopříjmové pracovníky tradičních odvětví, ale také provést související analýzu pracovněprávní legislativy a kolektivních smluv. K dosažení stanoveného cíle bude použita kombinace několika výzkumných metod: analýza sekundárních dat (zejm. Eurostatu, OECD, ČSÚ, ÚP), analýza časových řad, kritická analýza související legislativy, komparativní analýza, dedukce, indukce a syntéza. V závěru budou definovány návrhy, jak eliminovat možné negativní dopady moderních flexibilních forem zaměstnávání na pracovníky.
Úvod do problematiky. Obecně vzato, právo se neustále vyvíjí, mění a přizpůsobuje novým jevům ve společnosti. Chování lidí se v průběhu století mění. Stále musí být tvořena nová a nová pravidla chování. Některé případy, které dříve vyžadovaly právní úpravu, ji již dnes nevyžadují. To proto, že určité společenské vztahy již nejsou tak časté, nebo se z dnešního pohledu nejeví natolik důležité, aby jim zákon poskytoval ochranu, nebo si je vynucoval. Naopak přibylo společenských vztahů, jevů, které si časem vynutily právní úpravu. Je nutné jim nadále poskytovat určitý právní rámec. Hodnota, kterou chrání je natolik společensky významná a důležitá, že zde musí být možnost vynutitelnosti chování od jednotlivých subjektů. A to i proti jejich vůli. Pro soukromé právo platí zásada smluvní volnosti – autonomie vůle. Jednotlivé subjekty soukromého práva tedy mají možnost vlastními právními úkony zakládat soukromoprávní vztahy. Tedy jednat svobodně dle své vlastní vůle. Je stanoven právní rámec dle zásady, že vše co není zakázáno, je dovoleno. Existuje však i omezená skupina vztahů, které se jeví natolik významné, že jim zákonodárce poskytl silnější ochranu, a to pomocí kogentních norem. Z těchto norem buďto výslovně vyplývá, že se od nich odchýlit nelze, nebo platí zvláštní pravidla utvořená právní teorií nebo soudní judikaturou. Jedním z těchto pravidel je ochrana slabší strany, která se významně projevuje zvláště v oblasti smluv uzavřených se spotřebiteli.168 Tento korektiv ochrany slabší strany spočívá v tom, že ten, kdo se bez vlastního přičinění ocitne v postavení zjevně slabším, zaslouží si pomoc a zvláštní dohled.169
Úvod do problematiky. V současnosti je na krajském úřadu provozován IAM. Objednatel požaduje zachování současných funkcionalit stávajícího IAM. Objednatel požaduje a zhotovitel se zavazuje realizovat dodávku a implementaci IAM včetně souvisejících služeb dle této smlouvy nejpozději do termínu uvedeného v článku 2 smlouvy.