Životní pojištění. Článek 23
Životní pojištění. Zaměstnavatel bude po dobu účinnosti této PKS nadále přispívat na životní pojištění zaměstnanců SŽDC v rámci platné právní úpravy podle samostatné Směrnice SŽDC č. 39 pro poskytování příspěvku zaměstnavatele na životní pojištění zaměstnanců státní organizace Správa železniční dopravní cesty ve znění platných změn uzavírané nebo měněné v dohodě s odborovými organizacemi.
Životní pojištění. Články 23 – 27 – nepatří mezi pojištění sjednávaná v pojistné smlouvě Autopojištění 2015
Životní pojištění. Informace o poskytovaném životním pojištění a o pojistné smlouvě na životní pojištění
Životní pojištění. 4. Poruší-li pojistník nebo pojištěný povinnost oznámit zvýšení pojistného rizika a nastala-li po této změně po- jistná událost, má pojistitel právo snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký je poměr pojistného, které obdržel, k pojistnému, které by měl obdržet, kdyby se byl o zvý- šení pojistného rizika z oznámení včas dozvěděl.
Životní pojištění. 5.7.1 Zaměstnavatel poskytne zaměstnancům příspěvek na životní pojištění za níže uvedených podmínek:
Životní pojištění. Všechna hlavní krytí a připojištění pro případ smrti, invalidity, rakoviny, závažných one- mocnění, zproštění od placení následkem nemoci nebo úrazu a nesoběstačnosti násled- kem nemoci nebo úrazu. OBSAH Zvláštní pojistné podmínky hlavního pojištění NN Smart UM2C verze 10/2016 13 Zvláštní pojistné podmínky pro
Životní pojištění. SŽDC bude nejméně do konce roku 2013 nadále realizovat životní pojištění zaměstnanců SŽDC v rámci platné právní úpravy podle samostatné Směrnice GŘ pro Poskytování příspěvku zaměstnavatele na životní pojištění zaměstnanců státní organizace Správa železniční dopravní cesty.
Životní pojištění. V rámci smluv ve prospěch třetích osob, popř. pojištění ve prospěch třetích osob a samotného životního pojištění došlo k recepci stávajících ustanovení občanského zákoníku z roku 1964 a zákonu o pojistné smlouvě z roku 2004, jehož některá ustanovení nový občanský zákoník zrušil, převzal do jednotného kodexu, a tyto nadto rozvedl a upravil podrobněji. Největší změnou, ke které v oblasti práva životního pojištění došlo, je tak zřejmě zrušení zákazu uzavření životního pojištění pro případ smrti dítěte. Do té doby bylo uzavření takové smlouvy do tří let věku dítěte zakázáno.156 Takový zákaz přitom není v mezinárodním srovnání obvyklý. V německém ani rakouském zákoně o pojistné smlouvě bychom takovou úpravu nenašli.157 Vezmeme-li v úvahu „nekoncepční rozdílnost mezi životním a úrazovým pojištěním“, bylo zrušení věkové hranice krokem tím správným směrem.158 S ohledem na čtrnáctiletou věkovou hranici, která byla stavena prvorepublikovým zákonem o pojistné smlouvě,159 se v tomto případě úpravy OZ 1964, jednalo o ještě poměrně benevolentní omezení. I od tohoto však zákonodárce s ohledem na zahraniční úpravu a respektování zásady autonomie vůle upustil. Zákon nově pamatuje na případ, kdy pojištěný neodvolatelně určí obmyšlenou osobou svého manžela a následně dojde k rozvodu. V takové situaci zanikají účinky neodvolatelnosti právní mocí rozvodu. Stejně tak bude postupováno v případě registrovaného partnerství.160 Stejný princip bude pak aplikován v případě obmyšlení potomka či předka a jejich následného osvojení, kdy v důsledku tohoto dojde k zániku příbuzenského vztahu.161 Nově OZ také upravuje situaci, kdy smrt pojištěného a obmyšleného nastane ve stejnou chvíli. Podle § 2836 OZ se má zato, že pojištěný obmyšleného přežil. V případě, že nenabyla práva z pojistného manželka, děti, nebo předci pojištěného, které určil neodvolatelně, má se za to, že obmyšlený zemřel až po pojištěném.162 Vývoj v novodobé právní úpravě můžeme spatřit zejména také ve znění § 2769 OZ o rovném zacházení „Použije-li pojistitel jako hledisko při určení výše pojistného
Životní pojištění. V roce 1935 nabyl účinnosti zákon č. 145/1934 Sb. z. a n., o pojistné smlouvě. Tímto zákonem došlo k rozšíření úpravy vztahů mezi dlužníkem, věřitelem a třetí osobou, které byly dosud jako obecný základ deklarovány v ustanoveních ABGB. Tento speciální zákon upravoval pro tuto práci klíčové otázky životního pojištění. Obecná úprava-obecný základ, na který zákon o pojišíovací smlouvě navazuje, je ukotven v § 1288 ABGB, kdy tento zní následovně: „(1) Převezme- li někdo na sebe nebezpečenství škody, která může jiného bez jeho zavinění stihnouti, a slíbí-li mu za určitou cenu plniti vymíněnou náhradu; vzniká pojišťovací smlouva. Pojišťovatel ručí při tom za náhodnou škodu a pojištěný za slíbenou cenu.“ Jde o základní úpravu kauzálního vztahu, který vzniká mezi věřitelem a dlužníkem. Ve spojení s úpravou smluv ve prospěch třetích osob pak právě na tuto obecnou dikci navazuje znění zákona o pojistné smlouvě. Tím je působnost úpravy jednotlivých konkrétních smluvních typů, s výjimkou např. smluv týkajících se námořního pojištění, z ABGB vyňata.97 Pojištění ve prospěch třetích osob je v zákoně o pojistné smlouvě upraveno následovně: