Common use of Historie Clause in Contracts

Historie. HISTORIE VELKOBÍTEŠSKÝCH DOMŮ Seriál o domech a jejich majitelích na náměstí, v ulicích i na předměstích Velké Bíteše zabývající se dobou (již) před polovinou 20. století. Nyní ulice POD HRADBAMI, čp. 166: „SLOŽITÁ SITUACE“ VE VELKÉ BÍTEŠI V SRPNU 1968 – OHLÉDNUTÍ PO 50 LETECH HISTORICKÉ POKRMY VE VELKÉ BÍTEŠI – BAROKNÍ PIVO Seriál zabývající se ve zkratce historickým pojetím přípravy vybraných pokrmů (a tentokrát nápojů) v prostředí Velké Bíteše. Množství vyrobeného piva bylo nejpozději od 16. století na každou várku omezeno na 12 sudů k prodeji. Sud piva obsahoval 4 vědra po 50 mázech, což znamená 200 mázů, a tak k prodeji bylo z jedné várky povoleno 2 400 mázů, tedy necelých 26 hektolitrů. Podle pravidel, na kterých se v roce 1693 domluvili právováreční měšťané, se počítalo k oněm 12 sudům ke zpeněžení ještě sud na dolévku a další sud jako součást odměny pracovníkům při výrobě piva. Celkem tak bylo povoleno při jedné várce navařit 14 sudů piva, tedy téměř 30 hektolitrů. Voda na výrobu sladu i vaření piva byla používána ze studánek, ze kterých byla přivá- děna do kašny na náměstí a odsud do sladovny a pivovaru. Protékala vrtanými borovými kmeny a byla, na rozdíl od zdejší studniční vody, měkká. Slad býval zpravidla pšeničný, výjimečně ve stejném poměru pšenično-ječný, přičemž ječmen byl používán zejména z důvodu úspory nákladů. Toto obilí bylo pořizováno z vlast- ních zdrojů nebo blízkého okolí a mělo být dle instrukce sládkovi z roku 1701 „pěkné a dostatečné“, bez jiného obilí a „xxxxxxxxx“. Jeho množství se rovnalo množství hoto- vého sladu. Na várku připadalo 24–29 mír (tj. 17–20,5 hektolitrů) sladu s 0,5–1,5 mázem (tj. 0,56–1,68 kg) soli. Pokud platí, že kilogram sladu má objem 1,83 litru, pak na várku připadalo 0,9–1,1 tuny sladu. Chmele bylo třeba 1,5–2 míry (tj. 1,1–1,4 hektolitru) a toto množství bylo prosoleno mázem (tj. 1,12 kg) soli. Město nakupovalo chmel bez udání původu, počátkem 18. sto- letí většina pocházela z obecní chmelnice u louky Babince; skladován býval v truhle. Pěstování chmele ve Velké Bíteši tehdy sice navázalo na tradici před třicetiletou válkou, přesto se udrželo nejspíše z důvodu nedostatečné kvality pouze do 20. let 18. století. Kvasnice byly pořizovány obvykle v Říčanech (1679) nebo Náměšti nad Oslavou (1706), nošeny v putně s panty a odměřovány byly dle hrnce. Jejich množství není zřejmé. Nakupovaly se za 18 (1679) či 21 krejcarů (1706), po várce se jich prodalo v průměru za 44 (1679) či 48 kr. (1706), tedy v rozmezí 2–2,5 násobku.

Historie. HISTORIE VELKOBÍTEŠSKÝCH DOMŮ Seriál „Smlouvy o domech zamezení dvojího zdanění existují již velmi dlouho. Za předchůdce těchto smluv lze považovat smlouvu uzavřenou mezi Rakouskem a jejich majitelích Uherskem. V Rakousko- Uherské monarchii a dále smlouvy, jež mezi sebou uzavíraly kantony Švýcarské konfederace. Cílem těchto dvou výše uvedených smluv bylo upravit zdaňování ve státech federálního charakteru – tzn., že tyto smlouvy řešily pouze otázky domácího zdanění. První skutečnou smlouvu o zamezení dvojího zdanění lze považovat smlouvu uzavřenou mezi Rakouskem a Pruskem v roce 1899. Další smlouva o zamezení dvojího zdanění byla v roce 1909 uzavřena mezi Rakouskem a Maďarskem.“ 59 O boomu smluv o zamezení dvojího zdanění lze hovořit v období po první světové válce, kdy docházelo zejména ze strany Německa k uzavírání těchto smluv se svými sousedy.60 Je známo, že za nejdůležitější smlouvy o zamezení dvojího zdanění jsou považovány ty, které byly vytvořeny za spolupráce OECD a OSN. Nejspíše i proto jsou často označovány za smlouvy modelové. V této souvislosti musí být poznamenáno, že jsou obě tyto modelové smlouvy Českou republikou používány při sjednáváni mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění. 61 Jak již bylo uvedeno, modelová smlouva OECD slouží pro zamezení dvojího zdanění mezi vyspělými státy světa. V příloze č. 2 této práce je možné nalézt strukturu této smlouvy. Je nepochybné, že zcela zásadní vliv na náměstínutnost vytvoření účinného nástroje v oblasti mezinárodního dvojího zdanění měl růst ekonomické spolupráce a mezinárodní 59 NERUDOVÁ, D. Harmonizace daňových systémů zemí Evropské unie. Praha: ASPI, 2008. 142 s. ISBN 978-80-7357-386-7. 60 NERUDOVÁ, D. Harmonizace daňových systémů zemí Evropské unie. Praha: ASPI, 2008. 142 s. ISBN 978-80-7357-386-7. 61 VYŠKOVSKÁ, X. Xxxxxx smluv o zamezení dvojího zdanění ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu a Conseil d´Etat (Francie). Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2010. 25 s. ISBN 978-80-7357-550-2. obchod v ulicích i na předměstích Velké Bíteše zabývající se dobou (již) před polovinou 20poválečných letech. stoletíV této době však již měly některé členské státy uzavřeny své vlastní mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které ne vždy vycházely z modelové smlouvy OSN. Nyní ulice POD HRADBAMIProblém tudíž představovala existence různých modelů smluv o zamezení dvojího zdanění, čp. 166: „SLOŽITÁ SITUACE“ VE VELKÉ BÍTEŠI V SRPNU 1968 – OHLÉDNUTÍ PO 50 LETECH HISTORICKÉ POKRMY VE VELKÉ BÍTEŠI – BAROKNÍ PIVO Seriál zabývající se ve zkratce historickým pojetím přípravy vybraných pokrmů (a tentokrát nápojů) v prostředí Velké Bíteše. Množství vyrobeného piva bylo nejpozději od 16. století na každou várku omezeno na 12 sudů k prodeji. Sud piva obsahoval 4 vědra po 50 mázech, což znamená 200 mázůkteré jednak komplikovaly řešení mezinárodních daňových situací, a tak k prodeji navíc také nebyly takové smlouvy akceptovány všemi státy. Tato situace tudíž potřebovala jednotný model, který by obsahoval jednotné principy, definice, pravidla a metody zdaňování. S prvním takovým modelem se setkáváme v roce 1955, který vypracovala OEEC.O rok později pak fiskální komise započala tvorbu jednotného modelu. Cílem bylo z jedné várky povoleno 2 400 mázů, tedy necelých 26 hektolitrůsjednotit úpravu smluv o zamezení dvojího zdanění napříč členskými státy OECD. Podle pravidelTato komise vypracovala Návrh smlouvy o zamezení dvojího zdanění příjmů a majetku. V roce 1963 rada OECD přijala doporučení, na kterých se jehož základě došlo k revizi všech dříve uzavřených mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění mezi členskými státy OECD.62 Na základě zkušeností získaných při procesu revidování dosud uzavřených smluv, a především v reakci na vývoj přeshraničního obchodování, byl návrh prvního jednotného modelu doplněn a v roce 1693 domluvili právováreční měšťané1977 byl přijat nový jednotný model. Jednotné modelové smlouvy OECD byly postupně revidovány na základě připomínek zúčastněných stran. Postupně došlo k vypracování nových modelů, se počítalo k oněm 12 sudům ke zpeněžení ještě sud a to v roce 1977, 1992 a nakonec v roce 1997. „V roce 1997 byl přijat další jednotný model, který zohledňoval i připomínky nečlenských zemí OECD.“ 63 Vliv této smlouvy v mezinárodních daňových vztazích od jejího vzniku neustále roste. Je to způsobené také tím, že umožňuje zemím s odlišnými daňovými systémy aplikovat harmonizovaná pravidla. Ideu stále větší důležitosti této smlouvy podporuje i to, že většina státu své mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění revidovaly právě dle předlohy této modelové smlouvy, ale také že tuto smlouvu stále častěji uplatňuji i státy, jež nejsou členy OECD. Dnes existují smlouvy, které jsou uzavřeny na dolévku a další sud jako součást odměny pracovníkům při výrobě piva. Celkem tak bylo povoleno při jedné várce navařit 14 sudů pivazákladě této předlohy i přesto, tedy téměř 30 hektolitrů. Voda na výrobu sladu i vaření piva byla používána ze studánek, ze kterých byla přivá- děna do kašny na náměstí a odsud do sladovny a pivovaru. Protékala vrtanými borovými kmeny a byla, na rozdíl od zdejší studniční vody, měkká. Slad býval zpravidla pšeničný, výjimečně ve stejném poměru pšenično-ječný, přičemž ječmen byl používán zejména z důvodu úspory nákladů. Toto obilí bylo pořizováno z vlast- ních zdrojů nebo blízkého okolí a mělo být dle instrukce sládkovi z roku 1701 „pěkné a dostatečné“, bez jiného obilí a „xxxxxxxxx“. Jeho množství se rovnalo množství hoto- vého sladuže smluvní státy nejsou členy OECD. Na várku připadalo 24–29 mír (tj. 17–20,5 hektolitrů) sladu s 0,5–1,5 mázem (tj. 0,56–1,68 kg) soli. Pokud platí, že kilogram sladu má objem 1,83 litru, pak na várku připadalo 0,9–1,1 tuny sladu. Chmele bylo třeba 1,5–2 míry (tj. 1,1–1,4 hektolitru) a toto množství bylo prosoleno mázem (tj. 1,12 kg) soli. Město nakupovalo chmel bez udání původu, počátkem 18. sto- letí většina pocházela z obecní chmelnice u louky Babince; skladován býval v truhle. Pěstování chmele ve Velké Bíteši tehdy sice navázalo na tradici před třicetiletou válkou, přesto se udrželo nejspíše z důvodu nedostatečné kvality pouze do 20. let 18. století. Kvasnice byly pořizovány obvykle v Říčanech (1679) nebo Náměšti nad Oslavou (1706), nošeny v putně s panty a odměřovány byly dle hrnce. Jejich množství není zřejmé. Nakupovaly se za 18 (1679) či 21 krejcarů (1706), po várce se jich prodalo v průměru za 44 (1679) či 48 kr. (1706), tedy v rozmezí 2–2,5 násobku.důležitosti také přidává

Historie. HISTORIE VELKOBÍTEŠSKÝCH DOMŮ Seriál V roce 1966 byla uvedena do provozu stávající vodní linka Ústřední čistírny odpadních vod (dále jen SVL). Je umístěna na ploše 22 ha, na katastrálním území Bubeneč, na Císařském ostrově, který je nejsevernějším ostrovem na řece Vltavě na území hlavního města. Vzhledem ke stále se rozrůstajícímu městu byla SVL jako celek nebo její jednotlivé objekty mnohokrát dostavována, rekonstruována a modernizována, protože požadavky na kvalitu vyčištěné vody se postupně zvyšují. Intenzifikace SVL přinesla významný pokles zatížení Vltavy vypouštěným znečištěním oproti předchozímu stavu. Projektovaná kapacita čistírny byla: mechanické čištění 8,7 m3/s, biologické čištění maximálně 4,0 m3/s, hodnota BSK5 na přítoku 46 t/d a na odtoku 12 t/d. Celkový efekt čištění byl v roce 1977 uváděn 74% (zdroj: Informativní publikace o domech plánování nové čistírny odpadních vod z Prahy, Hydroprojekt, únor 1978). Od roku 1991 zhruba do roku 2004 docházelo na kanalizační síti v povodí SVL k poklesu objemů přitékajících odpadních vod, a jejich majitelích tím ke zvyšování koncentrace biologického znečištění vod (projevovalo se u všech ukazatelů). V současnosti závisí koncentrace většiny ukazatelů a objem přitékajících odpadních vod zejména na náměstímnožství srážek příslušného roku. V roce 2009 bylo získáno územní rozhodnutí na výstavbu Nové vodní linky a Hlavní čerpací stanice, v ulicích i rámci „stavby č. 6963 Celková přestavba a rozšíření ÚČOV Praha na předměstích Velké Bíteše zabývající se dobou Císařském ostrově“, čímž došlo k vymezení jednotlivých linek ÚČOV, tj. Nové vodní linky (jižNVL) před polovinou 20a Stávající vodní linky (SVL). století. Nyní ulice POD HRADBAMI, čp. 166: „SLOŽITÁ SITUACE“ VE VELKÉ BÍTEŠI V SRPNU 1968 – OHLÉDNUTÍ PO 50 LETECH HISTORICKÉ POKRMY VE VELKÉ BÍTEŠI – BAROKNÍ PIVO Seriál zabývající se ve zkratce historickým pojetím přípravy vybraných pokrmů (roce 2011 bylo vydáno stavební povolení na výstavbu Hlavní čerpací stanice a tentokrát nápojů) v prostředí Velké Bíteše. Množství vyrobeného piva bylo nejpozději od 16. století na každou várku omezeno na 12 sudů k prodeji. Sud piva obsahoval 4 vědra po 50 mázech, což znamená 200 mázů, a tak k prodeji bylo z jedné várky povoleno 2 400 mázů, tedy necelých 26 hektolitrů. Podle pravidel, na kterých se v roce 1693 domluvili právováreční měšťané, se počítalo k oněm 12 sudům ke zpeněžení ještě sud 2015 nabylo právní moci stavební povolení na dolévku a další sud jako součást odměny pracovníkům při výrobě piva. Celkem tak bylo povoleno při jedné várce navařit 14 sudů piva, tedy téměř 30 hektolitrů. Voda na výrobu sladu i vaření piva byla používána ze studánek, ze kterých byla přivá- děna do kašny na náměstí a odsud do sladovny a pivovaru. Protékala vrtanými borovými kmeny a byla, na rozdíl od zdejší studniční vody, měkká. Slad býval zpravidla pšeničný, výjimečně ve stejném poměru pšenično-ječný, přičemž ječmen byl používán zejména z důvodu úspory nákladů. Toto obilí bylo pořizováno z vlast- ních zdrojů nebo blízkého okolí a mělo být dle instrukce sládkovi z roku 1701 „pěkné a dostatečné“, bez jiného obilí a „xxxxxxxxx“. Jeho množství se rovnalo množství hoto- vého sladuvýstavbu NVL. Na várku připadalo 24–29 mír ploše bývalých zahrádek, nedaleko SVL, byla v říjnu 2015 stavba NVL zahájena. Stavba NVL a Hlavní čerpací stanice bude dokončena v roce 2018 a bude zahájen zkušební provoz NVL o předpokládané délce 15 měsíců. Významným objektem je Hlavní čerpací stanice (tj. 17–20,5 hektolitrů) sladu s 0,5–1,5 mázem (tj. 0,56–1,68 kg) soli. Pokud platí, že kilogram sladu má objem 1,83 litru, pak na várku připadalo 0,9–1,1 tuny sladu. Chmele bylo třeba 1,5–2 míry (tj. 1,1–1,4 hektolitru) a toto množství bylo prosoleno mázem (tj. 1,12 kg) soli. Město nakupovalo chmel bez udání původu, počátkem 18. sto- letí většina pocházela z obecní chmelnice u louky Babince; skladován býval v truhle. Pěstování chmele ve Velké Bíteši tehdy sice navázalo na tradici před třicetiletou válkou, přesto se udrželo nejspíše z důvodu nedostatečné kvality pouze do 20. let 18. století. Kvasnice byly pořizovány obvykle v Říčanech (1679) nebo Náměšti nad Oslavou (1706dále jen HČS), nošeny která bude zajišťovat rozdělení vod ze stok AA, C a K mezi SVL a NVL a po dostavbě nátokových labyrintů rozdělovat veškeré odpadní vody přitékající stokovou sítí na ÚČOV Praha. Realizací NVL nedochází k žádným změnám, které by se dotkly napojených obyvatel na stokovou síť, pouze jsou produkované odpadní vody přivedeny na dvě linky, s ohledem na zpřísňující se legislativní požadavky, variabilitu provozu a možnosti další dílčí rekonstrukce SVL. ÚČOV Praha zabezpečovala v putně roce 2016 čištění zhruba 93 % odpadních vod z celkové produkce hlavního města. Zbytek, cca 7 % odpadních vod, byl čištěn v malých lokálních ČOV situovaných po okrajích hlavního města. Z hlediska znečištění (vztaženo k ukazateli BSK5) produkovaného na území hl. m. Prahy, činil podíl přivedený v roce 2016 na ÚČOV Praha 94 % celkového zatížení a 6 % na pobočné ČOV. Lokální ČOV mají svou místní kanalizační síť, která není propojená s panty a odměřovány byly dle hrnce. Jejich množství není zřejmé. Nakupovaly se za 18 (1679) či 21 krejcarů (1706), po várce se jich prodalo v průměru za 44 (1679) či 48 kr. (1706), tedy v rozmezí 2–2,5 násobkucentrální pražskou kanalizací.

Historie. HISTORIE VELKOBÍTEŠSKÝCH DOMŮ Seriál Osídlení v okolí Košetic je dokladováno již v 11.století. Na přelomu 13. - 14. století vznikla ve východní části dnešního katastru Košetic (za hranicemi statku želivského kláštera zvaného Borek) zemanská tvrz zvaná Kočičí hrádek, která však zanikla během Husitských válek. První dochovaná zmínka o domech a jejich majitelích na náměstíobci Košetice pochází z roku 1352, v ulicích i na předměstích Velké Bíteše zabývající se dobou (již) před polovinou 20přestože kostel sv. Xxxx Xxxxxxxx zde stával nejspíše již od počátku 14. století. Nyní ulice POD HRADBAMIPo husitských válkách se obec dostala do majetku Trčků z Lípy, čpkteří ji vtiskli charakter liniové obce, a po roce 1596 na jejím konci naproti kostelu vznikla renesanční tvrz. 166: Z téže doby pochází i židovský hřbitov u Košetic. Nastoupivší rod Beřkovských obec držel až do poloviny 17. století, kdy byla tvrz proměněna na panský statek a přecházela pak mezi mnoha vlastníky. Až v roce 1725 kupuje panství xxxxx Xxxxxx, který zde vybudoval barokní zámek (Starý) s hospodářským dvorem a pivovarem, lovecký zámeček (Nový) a založil tak dodnes zachovaný půdorys obce „SLOŽITÁ SITUACEdo podkovy“ VE VELKÉ BÍTEŠI a skrze nadaci spolu se synem obnovil samostatnou faru při Košetickém kostele. V SRPNU 1968 – OHLÉDNUTÍ PO 50 LETECH HISTORICKÉ POKRMY VE VELKÉ BÍTEŠI – BAROKNÍ PIVO Seriál zabývající roce 1769 však rod panství prodává a to až v roce 1786 nachází nové stálé majitele. Polský rod Böhmů zakládá nové osady Krasolesí a Nový Dvůr, skelnou huť a novou faru, později včetně farní školy. Po roce 1860 přechází panství na rod Xxxxxxxxx, kteří po mnoha ničivých požárech ves obnovují a sami obyvatelé ji doplňují o nové objekty stálého lékaře, dobrovolné hasiče či později o družstevní záložnu a židovskou modlitebnu. Mezi léty 1896 až 1910 se ve zkratce historickým pojetím přípravy vybraných pokrmů v obci rozvíjí odpor proti novému německému továrníkovi Rostovi, zakladateli četnické stanice, kterého střídá český podnikatel Xxxxx Xxxxxx, později dokonce první ministr zemědělství ČSR. Ten nechal přesunout hřbitov od kostela do jeho dnešní pozice a vystavět novou občanskou školu v roce 1913. Po roce 1919 pak vznikla místní pošta, obecní knihovna, pobočka TJ Sokol a bylo zavedeno pravidelné autobusové spojení do Vlašimi a později i do všech dalších větších měst. V období 2. Světové války Košetice čítaly na 1000 obyvatel. Udržování počtu obyvatel za První republiky souviselo hlavně s rozvojem občanské společnosti (obecní samospráva, 1. pozemková reforma) a tentokrát nápojů) řemesel (např. soukromý lihovar, kampelička). Válečný a poválečný odsun části obyvatel znamenal snížení na úroveň 750 obyvatel. Během poválečného období byly v prostředí Velké BítešeKošeticích založeny socialistické provozy JZD, MNV s knihovnou a pobočkou DUP v zámku, vystavěna nová základní škola s přístavbou 2. Množství vyrobeného piva bylo nejpozději od 16stupně a také škola mateřská. Od poloviny sedmdesátých let 20. století na každou várku omezeno na 12 sudů se Košetice staly střediskovou obcí, pod kterou postupně spadaly obce Arneštovice, Buřenice, Chýstovice, Chyšná, Martinice a Onšov, které zvedly počet obyvatel k prodeji. Sud piva obsahoval 4 vědra po 50 mázech1400, což znamená 200 mázů, a tak k prodeji bylo z jedné várky povoleno 2 400 mázů, tedy necelých 26 hektolitrů. Podle pravidel, na kterých se naposledy zde vídaným v roce 1693 domluvili právováreční měšťané, se počítalo k oněm 12 sudům ke zpeněžení ještě sud na dolévku a další sud jako součást odměny pracovníkům při výrobě piva. Celkem tak bylo povoleno při jedné várce navařit 14 sudů piva, tedy téměř 30 hektolitrů. Voda na výrobu sladu i vaření piva byla používána ze studánek, ze kterých byla přivá- děna do kašny na náměstí a odsud do sladovny a pivovaru. Protékala vrtanými borovými kmeny a byla, na rozdíl od zdejší studniční vody, měkká. Slad býval zpravidla pšeničný, výjimečně ve stejném poměru pšenično-ječný, přičemž ječmen byl používán zejména z důvodu úspory nákladů. Toto obilí bylo pořizováno z vlast- ních zdrojů nebo blízkého okolí a mělo být dle instrukce sládkovi z roku 1701 „pěkné a dostatečné“, bez jiného obilí a „xxxxxxxxx“. Jeho množství se rovnalo množství hoto- vého sladu. Na várku připadalo 24–29 mír (tj. 17–20,5 hektolitrů) sladu s 0,5–1,5 mázem (tj. 0,56–1,68 kg) soli. Pokud platí, že kilogram sladu má objem 1,83 litru, pak na várku připadalo 0,9–1,1 tuny sladu. Chmele bylo třeba 1,5–2 míry (tj. 1,1–1,4 hektolitru) a toto množství bylo prosoleno mázem (tj. 1,12 kg) soli. Město nakupovalo chmel bez udání původu, počátkem 18. sto- letí většina pocházela z obecní chmelnice u louky Babince; skladován býval v truhle. Pěstování chmele ve Velké Bíteši tehdy sice navázalo na tradici před třicetiletou válkou, přesto se udrželo nejspíše z důvodu nedostatečné kvality pouze do 20. let 18polovině 19. století. Kvasnice Obec se dočkala výstavby vodovodu až v 80. letech, přestože projekty byly pořizovány obvykle připraveny již po válce. V 90. letech došlo k osamostatnění všech socialisticky připojených obcí od Košetic, a tedy snížení počtu obyvatel na 760. Díky zachování spádovosti obce došlo k rozšíření školy v Říčanech Košeticích o školní jídelnu a později i o novou mateřskou školu. Po roce 2000 byl také vystavěn nový obecní úřad a nová sportoviště. Zámecký areál byl v roce 1996 vrácen původním majitelům, postupně však osiřel (1679poslední provoz lihovaru, přikoupený k zámku, zde byl zrušen v roce 2004) nebo Náměšti nad Oslavou (1706), nošeny a v putně roce 2006 byl celý areál i s panty a odměřovány byly dle hrnce. Jejich množství není zřejmé. Nakupovaly se za 18 (1679) či 21 krejcarů (1706), po várce se jich prodalo v průměru za 44 (1679) či 48 kr. (1706), tedy v rozmezí 2–2,5 násobkuokolními pozemky prodán novým italským vlastníkům.

Historie. HISTORIE VELKOBÍTEŠSKÝCH DOMŮ Seriál které dnes nezĭídka označujeme za ra- rity. Ve své době ale šlo o domech nezastupitel- nou službu, kterou pražské Elektrické podniky pro své město vykonávaly. Jed- nou z novinek bylo zavedení sanitních tramvají. Z válečných bojiší začaly být do pražských vojenských nemocnic a jejich majitelích na náměstíla- zaretů dopravováni ranění a nemocní vo- jáci. Citelný nedostatek koňských potahů, v ulicích i na předměstích Velké Bíteše zabývající se dobou (již) před polovinou 20. století. Nyní ulice POD HRADBAMI, čp. 166: „SLOŽITÁ SITUACE“ VE VELKÉ BÍTEŠI V SRPNU 1968 – OHLÉDNUTÍ PO 50 LETECH HISTORICKÉ POKRMY VE VELKÉ BÍTEŠI – BAROKNÍ PIVO Seriál zabývající se ve zkratce historickým pojetím přípravy vybraných pokrmů které do té doby většinou zajišíovaly ná- kladní a účelovou dopravu (a tentokrát nápojůtedy sloužily i jako sanitky), vedl k hledání nouzových ĭešení. Jako nejvýhodnější se ukázala pĭe- prava raněných zvláší vyčleněnými tram- vajemi. A tak „k dopravě raněných vojíni bylo adaptováno 18 velikých motorových vozi, které byly udržovány a dezinfiko- vány v remise Karlínské,“ píše se stručně ve Výročních účtech Elektrických podni- ků za rok 1914. Úprava vozů byla celkem jednoduchá, odstranila se okna a mezi rámy se do vozů vkládala pĭíčně nosítka. Všech 18 vozů mohlo najednou pĭepravit tímto způsobem 132 raněných. Pražané se mohli poprvé se sanitními tramvajemi setkat 26. srpna 1914 pĭed dnešním Hlavním nádražím, když se konala hodinová pĭehlídka pĭipravenosti všech sanitních dopravních prostĭedků, které mělo město k dispozici. Nejednalo se tedy ještě o jízdu „na ostro“. Noviny tehdy uváděly, že sanitní tramvaje budou stávat v Sadové tĭídě (Xxxxxxxxx), kam budou ranění pĭenášeni. Po tu dobu měl být pravidelný tramvajový provoz v těchto místech pĭerušen. Elektrické podniky ale pĭišly s jiným ĭešením. Rozhodly se pro tento účel vybudovat zvláštní tramvajové koleje. V první ĭadě bylo nutné postavit urychleně koleje do nádraží Císaĭe Fran- tiška Xxxxxx X. (Hlavní nádraží) a do dneš- ní ulice U Nemocnice, kde kromě Vše- obecné nemocnice byla i c. k. Vojenská nemocnice. Tramvajová kolej do nádraží začínala v prostředí Velké Bítešednešní Vinohradské tĭídě nad dnešními železničními tunely (v té době tam byl jen jeden). Množství vyrobeného piva Bývala zde prudce klesající pĭí- jezdová cesta do nákladové části nádraží, která dokonce mimoúrovňově kĭižovala jednu železniční kolej. Délka koleje byla 420 metrů, z toho posledních 117 metrů bylo nejpozději od provedeno dvoukolejně. Se stavbou koleje se začalo 29. srpna a 2. záĭí byla dokončena. O osmé hodině večerní byla kolej projeta na zkoušku a krátce poté odvezly první dvě sanitní tramvaje raněné vojáky. V půl jedenácté pĭijel první velký transport se 160 raněnými a o hodinu později dorazil další se 160 raněnými. Brzy se ukázalo, že sanitních vlaků bude víc, takže tramvaje se budou na ná- draží častěji vracet. Vidlicovité ukončení kolejové odbočky se ukázalo jako ne- praktické, a proto Elektrické podniky během jediné noci z 16. století na každou várku omezeno 17. záĭí tuto kolej prodloužily na 12 sudů 450 metrů, pĭičemž konec byl opatĭen výhybkou, takže pĭi- jíždějící a odjíždějící soupravy se mohly snadno vyhýbat. Odbočka k prodeji. Sud piva obsahoval 4 vědra po 50 mázechVšeobecné nemocnici byla dlouhá 295 metrů a byla postavena během tĭí dnů, což znamená 200 mázů, a tak k prodeji bylo z jedné várky povoleno 2 400 mázů, tedy necelých 26 hektolitrů. Podle pravidel, na kterých se takže v roce 1693 domluvili právováreční měšťané, se počítalo k oněm 12 sudům ke zpeněžení ještě sud na dolévku a další sud jako součást odměny pracovníkům při výrobě piva. Celkem tak bylo povoleno při jedné várce navařit 14 sudů piva, tedy téměř 30 hektolitrů. Voda na výrobu sladu i vaření piva byla používána ze studánek, ze kterých byla přivá- děna do kašny na náměstí a odsud do sladovny a pivovaru. Protékala vrtanými borovými kmeny a byla, na rozdíl od zdejší studniční vody, měkká. Slad býval zpravidla pšeničný, výjimečně ve stejném poměru pšenično-ječný, přičemž ječmen byl používán zejména z důvodu úspory nákladů. Toto obilí bylo pořizováno z vlast- ních zdrojů nebo blízkého okolí a mělo být dle instrukce sládkovi z roku 1701 „pěkné a dostatečné“, bez jiného obilí a „xxxxxxxxx“. Jeho množství se rovnalo množství hoto- vého sladu. Na várku připadalo 24–29 mír (tj. 17–20,5 hektolitrů) sladu s 0,5–1,5 mázem (tj. 0,56–1,68 kg) soli. Pokud platí, že kilogram sladu má objem 1,83 litru, pak na várku připadalo 0,9–1,1 tuny sladu. Chmele bylo třeba 1,5–2 míry (tj. 1,1–1,4 hektolitru) a toto množství bylo prosoleno mázem (tj. 1,12 kg) soli. Město nakupovalo chmel bez udání původu, počátkem 18. sto- letí většina pocházela z obecní chmelnice u louky Babince; skladován býval v truhle. Pěstování chmele ve Velké Bíteši tehdy sice navázalo na tradici před třicetiletou válkou, přesto se udrželo nejspíše z důvodu nedostatečné kvality pouze do 20. let 18. století. Kvasnice byly pořizovány obvykle v Říčanech (1679) nebo Náměšti nad Oslavou (1706), nošeny v putně s panty a odměřovány byly dle hrnce. Jejich množství není zřejmé. Nakupovaly se za 18 (1679) či 21 krejcarů (1706), po várce se jich prodalo v průměru za 44 (1679) či 48 kr. (1706), tedy v rozmezí 2–2,5 násobku.neděli