Shrnutí kapitoly Vzorová ustanovení

Shrnutí kapitoly. Přes uvedenou zásadu autonomie vůle účastníka soukromoprávních vztahů, kdy je pouze na konkrétním subjektu, zda uzavře smlouvu o účtu, se v dnešní době jeví zřízení běžného účtu potřebné. Zejména na provádění bezhotovostních operací, což je jedním ze základních účelů běžného účtu, je v současném ekonomickém prostředí kladen větší důraz, pro což svědčí i omezení plateb v hotovosti přímo ze zákona. Navíc přestože hotovostní transakce dovolují okamžité uspokojení pohledávek věřitele, skrývají v sobě nejen vyšší riziko, ale i větší 86 Tamtéž, s. 304-308.

Shrnutí kapitoly. Z uvedeného je zřejmé, že obsah smlouvy o účtu je v souladu s dispozitivní právní úpravou založen zejména na vzájemné dohodě kontrahentů. Z pohledu ochrany klienta před zneužitím ze strany banky jsou nejdiskutabilnější částí kapitoly bankovní poplatky a úrokové sazby. V České republice vládne povědomí, že bankovní poplatky jsou vysoké a úrokové sazby naopak nízké. Podle mého názoru má však klient na výběr, jaký peněžní ústav s jeho sazbami zvolí. K objektivnímu hodnocení výše úrokových sazeb se nabízí srovnat zákonné sazby dle obchodního zákoníku se smluvními. Pro běžný účet činí zákonná úroková sazba polovinu diskontní sazby, tedy v době zpracování práce 0,125%, což je skutečně v porovnání se smluvní sazbami na současném trhu sazba vyšší. Naproti tomu vkladový účet se zákonným zhodnocením 0,875% se přibližuje úroku smluvnímu, který jej mnohdy i převyšuje. Z uvedené tabulky úrokových sazeb vyplývá, že banky nově příchozí na kapitálový trh nabízejí vyšší zúročení peněžních prostředků a jimi vybírané poplatky jsou nižší. Nebo naopak zůstatek peněžních prostředků na běžném účtu neúročí a jako protiváhu vybírají minimální bankovní poplatky. Na druhou jsem přesvědčena, že tyto banky přinášejí i nevýhody. Příkladem uvádím, že často nedovolují hotovostní transakce, které jsou v České republice stále oblíbené, dále nedostatek poboček, který může znepříjemnit řešení případných problémů spojených s vedením účtu. V neposlední řadě se může existence těchto nových a menších bank bez tradice jevit nejistá. Jsem si vědoma, že pro případný krach peněžního ústavu jsou vklady pojištěny, ale s ohledem na omezenou výši náhrady může klient banky o část peněz přijít. Obecně bych pro úmysl klienta vložit vysoký finanční obnos do banky doporučovala zamýšlený vklad rozdělit do více peněžních ústavů. Tímto způsobem lze dosáhnout ochrany a uspokojení vkladů z jejich pojištění při neúspěšné podnikatelské činnosti banky. Při podrobnějším zkoumání vývoje úrokových sazeb jsem došla k závěru, že úroky v dnešní nepříznivé ekonomické situaci mají klesající tendenci a jsou i o procento nižší než před dvěma lety. K bankovním poplatkům bych dodala, že pro účely diplomové práce jsem prostudovala položky v cenících bank, z nichž mne nejvíce rozhořčil poplatek 50,- Kč za hotovostní vložení na účet třetí osobou. Na můj dotaz, proč se tak děje, mi bylo bankou sděleno, že ekonomickým prostředím a i Českou národní bankou je vytvářen tlak na využívání bezhotovostního platebního styku a tento vysoký p...

Shrnutí kapitoly. Na prvním místě bych upozornila na institut výpovědi smlouvy o běžném a vkladovém účtu, jež názorně dokazuje, že pojem přiměřené použití neznačí zcela a doslovně, neboť výpověď smlouvy o vkladovém účtu vykazuje určitá specifika. Obchodní zákoník věnuje v ustanoveních o běžném účtu139, která se vztahují k zániku smlouvy, pozornost pouze výpovědi smlouvy o běžném účtu danou jednou či druhou ze smluvních stran a smrti majitele účtu. Právě z tohoto důvodu je nesmírně důležité uvědomit si, že smlouva o účtu je „klasickým“ závazkovým vztahem jako jiné kontrakty a vztahují se na ni obecná ustanovení části třetí obchodníku zákoníku doplněna ustanoveními občanského zákoníku. Důsledkem zmíněného je možnost zániku smlouvy o účtu na základě obecných důvodů, které jsem již uvedla výše. Z hlediska ochrany práv klienta je otázkou, zda si je tohoto faktu vědom běžný klient banky bez právnického vzdělání a je tak schopen využít všech možností, které mu zákon nabízí? Pro případ, že majitel účtu přemýšlí o ukončení smlouvy o běžném účtu, doporučovala bych s ohledem na ochranu a zachování jeho práv konzultovat jeho možnosti se zaměstnancem peněžního ústavu. Za významný způsob zániku smlouvy o účtu považuji dohodu. Podle mého názoru může být jedním z mála způsobů, jak ukončit smlouvu s okamžitou účinností. Dikce § 715 obch. zák. stanoví, že smlouva o běžném účtu, která byla vypovězena klientem, zaniká dnem doručení výpovědi. Naopak při výpovědi ze strany banky následuje určitá lhůta a až následně po jejím uplynutí smlouva zaniká. Jeví se, že klient banky má v porovnání s bankou výhodnější postavení. Avšak je třeba si uvědomit, že uvedená právní úprava je dispozitivní povahy a smluvní strany se od ní mohou odchýlit. Při procházení obchodních podmínek bank jsem si potvrdila domněnku, že banky budou mít tendenci toto „výhodnější“ postavení upravit a pro výpověď danou klientem stanovení, že smlouva zaniká také s účinností až po uplynutí určité doby po doručení výpovědi bance. Z hlediska ochrany klienta před zneužitím ze strany banky tak považuji za více než významné vědomí, že lze uplatnit dohodu, neboť smluvní strany mohou takto ukončit účinnost smlouvy k sjednanému datu.

Shrnutí kapitoly. Právní úprava v Polské republice, jakožto po druhé světové válce v komunistické a následně postkomunistické zemi, prošla podobným vývojem jako česká. Pro toto tvrzení svědčí fakt, že zákony vztahující se k tématu diplomové práce byly vydány nedlouho po sobě a za obdobné sociální situace, konkrétně oba civilní kodexy v 60. letech a náš obchodní zákoník a polský zákon o bankovním právu v 90. letech. Jeví se jako důležité zmínit, že i bankovní sektory mají podobnou strukturu v čele s centrálními bankami. Polská centrální banka (v originále „Narodowy Bank Polski“) je nezávislá na jiných státních orgánech a cílem její činnosti je regulace a stabilita tohoto sektoru. Také počet komerčních bank v Polsku, který činil v roce 2009 celkem 46, je srovnatelný s počtem na našem kapitálovém trhu.146 145 Act of 23 April 1964, Civil Code, with subsequent amendments.