XXXXX, Xxxx. Pracovní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2011. ISBN 978-80-7380-316-2, s. 100.
XXXXX, Xxxx. Akademické postupy ve sbližování pracovního práva v Xxxxxx.Xx:České pracovní právo v kontextu evropského práva.Praha:Karolinum, 2008, s.24.ISSN:0000-0000 000 Vstup ČR do EU. portál euroskop [online] [cit. 19.2.2013]. dostupné z: xxxx://0xxx.xx/XXxx mezi osobami bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ, směrnici Rady č. 2000/78/ES, která stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a při výkonu povolání, směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/73/ES, která se týká rovného zacházení pro může a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělání, postupu v zaměstnání a pracovních podmínek. 121 Česká republika tak do svého pracovního zákonodárství, které se ještě zcela nezbavilo kogentní úpravy minulého režimu, včlenila sociální zákonodárství Evropské unie. Xxxxxx k tomuto: „Evropská unie ve svých směrnicích upravujících pracovní právo, které jsou implementovány do naší pracovněprávní úpravy, rovněž svou úpravou omezuje smluvní volnost stran pracovněprávního vztahu. Navíc tato úprava inklinuje ke značné kasuistice. Zde si je však třeba uvědomit zásadní rozdíl mezi „starými“ členskými státy EU a např. Českou republikou. Ve „starých členských státech“ EU platila liberální úprava pracovního trhu, do níž Evropská unie začala postupně zasahovat svými směrnicemi. Tzn. že celková liberálnost pracovního práva byla pouze modifikována transpozicí směrnic. Naopak v České republice byla antiliberální úprava ještě transpozicí směrnic zesílena. Jinými slovy náš starý kogentní, místy též kasuistický a antiliberální zákoník práce byl doplňován o mezinárodní závazky, jimiž je Česká republika vázána. Uvědomíme-li si v současné době rozsah Směrnic Evropská unie v pracovněprávní oblasti je evidentní, že harmonizace naší pracovněprávní úpravy s právem EU nepřispěla k flexibilitě našeho pracovního práva, ale působila přesně opačně.“122 Dlouho po přijetí směrnic nebyla naše právní úprava zcela v souladu se sociální politikou EU, zvrat nastal až přijetím nového zákoník práce, který je liberálnější a umožňuje větší smluvní volnost.
XXXXX, Xxxx. Smlouva o platebních službách. Obchodněprávní revue. 2010, roč. 2., č. 5, s. 125-132. Pro všechny druhy účtů platí, že mohou být vedeny v české (tzv. korunové účty) nebo zahraniční měně (tzv. devizové účty). Technika vedení devizových účtů je shodná, avšak určité rozdíly spočívají ve výši úrokové sazby, která může odpovídat sazbám v dané zemi a dále banka obvykle účtuje klientovi vyšší poplatky spojené s vedením účtu.10 V neposlední řadě je nezbytné poukázat na z hlediska zabránění zneužívání klienta ze strany banky zcela zásadní skutečnost, kterou je ochrana spotřebitele. Ta bez ohledu na druh účtu náleží jejímu majiteli, pokud není podnikatelem. Pro majitele platí ochrana spotřebitele podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, která stanoví, že „ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.“.11 Dále se na smlouvy o účtech vztahují ustanovení § 56 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, o zákazu nepřípustných ujednání, zejména pak odst. 3 písm. g) a h) citovaného ustanovení, z kterých vyplývá, že spotřebitel se nemůže zavázat k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a dodavatel (v našem případě banka) nesmí jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě.12 Taková ustanovení ve smlouvě o účtu by byla relativně neplatná podle § 267 odst. 1 obchodního zákoníku.13 Smluvní strany si mohou dohodnout v souladu s § 262 odst. 1 obchodního zákoníku, že se jejich závazkový vztah bude řídit tímto zákonem, přestože tento vztah nespadá pod vymezení uvedené v § 261. Pokud taková dohoda obsahuje ujednání vedoucí ke zhoršení postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je považována za neplatnou. Z hlediska ochrany klienta, jakožto slabší kontraktační strany, nezbývá než nezmínit instituci finančního arbitra, který byl zřízen zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, a je oprávněn k rozhodování sporů vyplývajících ze zákona o platebním styku.14
XXXXX, Xxxx. Digitálně podepsal PhDr. Xxxxx Xxxx Datum: 2020.07.08 09:34:27 +02'00' Xxx. Xxxxxxx Xxxxxxx Digitálně podepsal Xxx. Xxxxxxx Xxxxxxx DN: c=CZ, 2.5.4.97=NTRCZ-00579033, o=Domov U Biřičky [IČ 00579033], ou=514, cn=Xxx. Xxxxxxx Xxxxxxx, sn=Lusková, givenName=Xxxxxxx, serialNumber=P176234 Datum: 2020.07.09 12:43:16 +02'00'
XXXXX, Xxxx. Jaké jsou dopady „Lisabonského nálezu“ (nejen) pro ústavní rovinu vztahu českého a unijního práva. Soudní rozhledy, 2009, roč. 15, č. 6, s. 201-209. XXXXX, Xxxx. Nález Ústavního soudu k Lisabonské smlouvě – (opožděné) poznámky kritického čtenáře II: kauza zjednodušené revize primárního práva [online]. Jiné právo, 15.2.2009 [cit. 3.2.2013]. Dostupné na <xxxx://xxxxxxxxx.xxxxxxxx.xx/0000/00/xxxxx-xxxxxxxxx-xxxxx-x-xxxxxxxxxx_00.xxxx>.
XXXXX, Xxxx. Pár prvotních poznámek a tipů ke čtení „německého Lisabonu” II [online]. Jiné právo, 3.7.2009 [cit. 4.11.2013]. Dostupné na <xxxx://xxxxxxxxx.xxxxxxxx.xx/0000/00/xxx-xxxxxxxx-xxxx-xx-xxxxx-xxxxxxxxx.xxxx>. XXXXX, Xxxx. The Lisbon Treaty: law, politics, and Treaty reform. Oxford: Oxford University Press, 2010. 466 x. XXXXX, Xxxx, DE BÚRCA, Gráinne. EU Law: Text, Cases, and Materials. 5. vydání. Oxford: Oxford University Press, 2011. 1155 x. XXXXXXXXXX, Xxxxx. Změny v legislativních procedurách EU podle Lisabonské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi, 2010, roč. 18, č. 1, s. 65-74. XXXXXXXX, Xxxx a kol. Xxxxx and Xxxxxxxx´s European Union Law. 6. vydání. Oxford: Hart, 2011. 985 x.
XXXXX, Xxxx. Pár prvotních poznámek a tipů ke čtení „německého Lisabonu” II [online]. Jiné právo, 3.7.2009 [cit. 4.11.2013]. Dostupné na <xxxx://xxxxxxxxx.xxxxxxxx.xx/0000/00/xxx-xxxxxxxx-xxxx-xx-xxxxx-xxxxxxxxx .html>.
XXXXX, Xxxx. K odpovědnosti za škodu v předsmluvním stadiu de lege lata. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 20, s. 715. ISSN 1210-6410. Zpřístupněno z xxxxx://xxx.xxxx-xxxxxx.xx/.
XXXXX, Xxxx. K odpovědnosti za škodu v předsmluvním stadiu de lege lata. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 20, s. 715. ISSN 1210-6410. Zpřístupněno z xxxxx://xxx.xxxx-xxxxxx.xx/. Obdobně HULMÁK, Milan; XXXXX, Xxxxx. Obecná informační povinnost při sjednávání smlouvy – 1. část. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 17, s. 602. ISSN 1210-6410. Zpřístupněno z xxxxx://xxx.xxxx- xxxxxx.xx/. 113 HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv v civilním právu. Praha: C. H. Xxxx, 2008. s. 156. ISBN 978-80- 0000-000-0. Podobně odpovědnost za neplatnost právního úkonu upravuje ustanovení § 268 věty první obch. zák., podle kterého je ten, kdo způsobil neplatnost právního úkonu, povinen nahradit škodu osobě, které byl právní úkon určen, ledaže tato osoba o neplatnosti právního úkonu věděla.114 Co do odpovědnostního režimu se však odpovědnost za neplatnost právního úkonu v obchodním zákoníku liší, jelikož se užijí ustanovení pro náhradu škody způsobené porušením smluvní povinnosti založené na principu objektivní odpovědnosti.
XXXXX, Xxxx. K odpovědnosti za škodu v předsmluvním stadiu de lege lata. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 20, s. 715. ISSN 1210-6410. Zpřístupněno z xxxxx://xxx.xxxx-xxxxxx.xx/. XXXXXX, Xxxxx. Zásada přiměřenosti a její odraz v neúměrném zkrácení a lichvě. Právní rozhledy. 2014, roč. 22, č. 9, s. 310. ISSN 1210-6410. Zpřístupněno z xxxxx://xxx.xxxx-xxxxxx.xx/. XXXXXXX, Xxxxx. Důsledky účelového přerušení kontrakčního jednání. Právní rádce. 2008, č. 5, s. 17. ISSN 1210-4817.