SMLOUVA O KOUPI NAJATÉ VĚCI. Podle základního ustanovení tohoto smluvního typu podle § 489 obchodního zákoníku si smlouvou o koupi najaté věci strany ujednají v nájemní smlouvě ne- bo po jejím uzavření, že nájemce je oprávněn koupit najatou věc nebo najatý soubor věcí během platnosti nájemní smlouvy nebo po jejím zániku. Smlouva o koupi najaté věci vyžaduje písemnou formu. jmu a budoucí koupě tvoří podstatné části smlouvy – ujednání (v nájemní smlouvě nebo po jejím uzavření) o oprávnění nájemce koupit najatou věc nebo soubor věcí, – doba (termín), kdy oprávnění vznikne (stačí, je-li uvedeno, zda během plat- nosti nájemní smlouvy nebo po jejím zániku).7) Sjednání oprávnění koupě a doby, kdy oprávnění vznikne, bude tedy buá v nájemní smlouvě, která bude i smlouvou o koupi najaté věci (bude uzavřena jedna smlouva) nebo bude uzavřena nájemní smlouva a návazně smlouva o koupi najaté věci (budou uzavřeny smlouvy dvě). Může být uzavřen zřejmě i dodatek nájemní smlouvy řešící problematiku koupě najaté věci. Vzhledem k tomu, že právní úprava Smlouvy o koupi najaté věci v obchodním zákoníku je stručná (§ 489 – § 496 obchodního zákoníku), měly by být potřebné otázky řešeny v konkrétní smlouvě. Tyto otázky je přitom možno řešit odkazem na přesně určené obchodní podmínky. Při ujednání ve smlouvě je nutné přesně uvést, jaké podmínky byly použity. Vznik různých obchodních podmínek podle § 273 obchodního zákoníku pro smlouvu o koupi najaté věci (i pro leasing) můžeme kladně hodnotit. Připomíná- me však (což platí i pro jiné obchodní podmínky), že se nejedná o žádný před- pis; použití podmínek jako celku či jednotlivých článků podmínek se sjednává. Toho by si měli být vědomi zejména uživatelé. Smluvní ujednání přitom musí být v souladu s kogentními ustanoveními záko- na. Z toho pohledu lze např. ve smlouvách posuzovat i konkrétní ujednání o smluvních pokutách a o jejich výši (mj. vzhledem k zásadám poctivého ob- chodního styku a dobrým mravům). Pro budoucí změnu právní úpravy doporučujeme, aby byl výslovně do zá- kladního ustanovení smlouvy o koupi najaté věci ke slovům „koupit najatou věc nebo soubor najatých věcí“ doplněn i pojem „podnik“, který je předmětem speci- fické povahy podle obchodního zákoníku. Praxe se sice chová de lege lata tak, že předmětem plnění může být podnik, vhodnější však bude výslovné uvedení pojmu podnik (vedle věci a souboru věcí) v textu zákona. Co se týká předepsané písemné formy smlouvy (viz ustanovení § 489 ob- chodního zákoníku), dnes by mohly být dodatky smlouvy provede...
SMLOUVA O KOUPI NAJATÉ VĚCI. Smlouvu o koupi najaté věci upravuje obchodní zákoník v hlavě druhé části třetí jako smlouvu typovou, a to v ustanoveních § 489-496. Úprava smlouvy o koupi najaté věci je jenom zlomkem v celé problematice leasingu a její využití je možné jen při některých druzích leasingových operací, je tedy doplňkem soustavy smluv, jíž je určitá leasingová operace zajišťována. Může sloužit jako doplněk operativního i finančního leasingu podle toho, jaká má vypadat jeho podoba v konkrétním případě. „Základním znakem smlouvy o koupi najaté věci je převod vlastnického práva k věci (movité či nemovité), jež byla předmětem nájemní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím (pronajímatelem) a kupujícím (nájemcem).“39 Tento smluvní typ se od kupní smlouvy s odkládací podmínkou upravené obchodním zákoníkem liší tím, že zde jde pouze o ujednání o budoucí koupi, zatímco kupní smlouva vzniká až později. „Od smlouvy o budoucí smlouvě se smlouva o koupi najaté věci liší tím, že se kupující nedožaduje uzavření kupní smlouvy (vznik smlouvy nezávisí na následně projevené vůli prodávajícího), ke vzniku kupní smlouvy dochází jednostranným úkonem kupujícího.“40