PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

KATEDRA OBCHODNÍHO PRÁVA

Diplomová práce

Xxxxxxx, smlouva o koupi najaté věci

Xxxx Xxxxxxxx rok 2006

Prohlašuji, že jsem diplomovou na téma Leasing, smlouva o koupi najaté věci práci zpracovala samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí a citačními zvyklostmi.

Xxxx Xxxxxxxx

Tímto bych chtěla poděkovat panu doc. JUDr. Xxxxx Xxxxxxx, CSc., vedoucímu mé diplomové práce, za vedení při práci a cenné rady a připomínky, které vedly ke zkvalitnění této práce. Ráda bych poděkovala také své rodině za podporu, kterou mi poskytla.

1. OBSAH

1. Obsah 3

2. Úvod 5

2.1 Historie leasingu 6

2.2 Pojem leasingu 8

2.3 Výhody leasingu 9

2.4 Druhy leasingu 10

2.4.1 Leasing vnitrostátní a mezinárodní 10

2.4.2 Leasing přímý a nepřímý 11

2.4.3 Leasing operativní a finanční 12

2.5 Závěr 15

3. Leasingová smlouva a všeobecné obchodní podmínky 16

3.1 Česká leasingová a finanční asociace 16

3.2 Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů 17

3.3 Smluvní podmínky 18

3.4 Práva a povinnosti smluvních stran 19

3.5 Nájemné a porušení povinností smluvních stran 21

3.6 Ukončení leasingové smlouvy 21

3.7 Obsah smlouvy 23

3.8 Závěr 23

4. Smlouva o koupi najaté věci 25

4.1 Podstatné části smlouvy 25

4.2 Kupní smlouva vzniklá na základě smlouvy o koupi najaté věci 27

4.3 Odpovědnost za vady 30

4.4 Závěr 32

5. Alternativy pořízení majetku 34

5.1 Koupě za hotové 34

5.2 Koupě na úvěr 35

5.2.1 Právní povaha smlouvy 36

5.3 Pořízení majetku na leasing 38

5.3.1 Právní povaha smlouvy 40

5.4 Závěr 42

6. Ochrana spotřebitele 44

6.1 Ochrana spotřebitele v obchodním zákoníku 44

6.2 Ochrana spotřebitele v občanském zákoníku 45

6.3 Zákon o ochraně spotřebitele 46

6.4 ochrana zájmovými sdruženími 46

6.5 Závěr 47

7. Operativní leasing 49

7.1 Rostoucí obliba operativního leasingu 49

7.2 Závěr 50

8. Evropské právo 52

8.1 Právo Evropských společenství 52

8.2 Německá praxe 53

8.3 Závěr 55

9. Závěrem 56

10. Resumé 59

11. Seznam literatury 61

11.1 Bibliografie 61

11.2 Články 61

11.3 Judikatura 63

2. ÚVOD

Ke zpracování své diplomové práce jsem si vybrala téma Leasing, smlouva o koupi najaté věci. Domnívám se, že je to stále aktuální téma, protože leasing jako zdroj financování se neustále bohatě rozvíjí a získává si velkou oblibu nejen mezi podnikateli, ale i spotřebiteli.

Při zpracování diplomové práce bych chtěla rozebrat právní povahu smlouvy o koupi najaté věci a poukázat na skutečnosti, proč tuto smlouvu nelze ztotožňovat s pojmem leasing v pravém slova smyslu, neboť leasing je mnohem složitější operací a smlouva o koupi najaté věci, tak jak je upravena v naší právní úpravě, je mnohem úžeji zaměřena.

Dále se zaměřím na rozbor všeobecných obchodních podmínek vydaných Českou leasingovou a finanční asociací pro leasingové smlouvy uzavírané podle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, tak jak vyplývá ze zadání diplomové práce.

Ve své práci bych chtěla věnovat svou pozornost spotřebitelům, na které leasingové společnosti stále více soustřeďují své produkty, neboť spotřebitelé se stávají žádanou cílovou skupinou. Proto bych se chtěla zaměřit především na ochranu spotřebitele, jak ji poskytuje nejen náš právní řád, ale i některé zájmové organizace.

Myslím, že zajímavé bude srovnání pořízení předmětů na leasing, použitím úvěru nebo koupí za hotové. Této problematice bych ráda věnovala samostatnou kapitolu.

Další zajímavou otázkou v problematice leasingu je operativní leasing, který objevují především obchodní společnosti jako alternativu financování svých vozových parků. Na tuto problematiku bych se chtěla zaměřit více z praktického hlediska.

Při hledání pramenů ke zpracování této práce jsem nalezla širokou škálu knih a odborných článků, které se týkají problematiky leasingových operací. Spousta z nich však postihuje leasing spíše z ekonomické stránky a nevěnuje se jeho právním otázkám, proto jsem se při zpracování práce opírala pouze o některé, z mého pohledu stěžejní publikace. Přesto si ale myslím, že i zmiňované ostatní knihy mi budou cennou oporou.

Samozřejmě se budu soustředit také na problematiku leasingu v právu Evropských společenství, neboť náš právní řád je, především po vstupu České republiky do Evropské unie, komunitárním právem velmi ovlivněn a velké množství směrnic, které se blíže či vzdáleněji dotýkají problematiky leasingu již bylo do českého právního řádu implementováno.

2.1 HISTORIE LEASINGU

S prvopočátky institutu obdobnému leasingu, „díváme-li se na něj jako na smluvní vztah umožňující užívání a braní užitků z věci patřící jinému,“1 se můžeme setkat již ve starém Římě. Za císaře Xxxxxxxxxx byl tento způsob financování hojně využíván k pořizování plavidel, zejména válečných lodí, ale i otroků, půdy a dobytka. Postupem staletí se leasing přibližoval jeho současné podobě.

První moderní leasingová společnost na světě byla založena v Anglii. V roce 1855 vznikla Birmingham Wagon Company - společnost, která se zabývala prodejem železničních vagónů na splátky. V Americe byla první leasingová společnost United States Leasing Corporation založena v roce 1952 v San Franciscu, kde také došlo k uzavření jedné z prvních leasingových smluv, když si telefonní společnost Bell telefonní přístroje nekoupila za hotové prostředky, ale leasingovou smlouvou si je najala. Do Evropy se leasing dostával postupně a v 60. letech byl již osvědčeným způsobem odbytu výrobků, v roce 1963 byla založena ve Velké Británii společnost Beclay Leasing, v Německu Deutsche Leasing a v Rakousku Österreichische Leasing.

V tehdejším Československu byly první leasingové obchody a první leasingové smlouvy uzavírány již před listopadem 1989, ale pouze ve velmi omezeném rozsahu. „Šlo především o leasingové obchody se zahraničím a to prostřednictvím různých podniků zahraničního obchodu a s podporou tehdejší Československé obchodní banky.“2 V roce 1977 byl leasing a jeho využívání při dovozu a vývozu strojů upraven společnými zásadami tehdejšího Federálního ministerstva zahraničního obchodu. Vedle typických ekonomických důvodů pro uzavírání leasingových smluv hrálo velkou roli devizové omezení, resp. plánované devizové hospodaření, které neumožňovalo uvolnění pořizovací ceny při nákupu např. stroje ze zahraničí. Podstatné tedy je, že tehdejší leasingové smlouvy vznikaly zejména pod tlakem nástrojů centrálního řízení devizového hospodářství, kdy uzavření leasingové smlouvy muselo být v souladu s plánem využití devizových prostředků tehdejší centrální Státní banky československé, Federálního ministerstva zahraničního obchodu, Federálního ministerstva financí a Státní plánovací komise. „K nejznámějším leasingovým obchodům před listopadem 1989 patří pořízení dvou letadel Airbus A 300 pro leteckou společnost ČSA.“3 I na tomto kontraktu se však podílel stát, když vystavil záruku za zaplacení závazků z této leasingové smlouvy.

1 Farská, P. a kol. Finanční leasing v právní praxi. Praha: Nakladatelství C. H. Xxxx, 2003, s. 1.

2 Doubrava, X. Xxxxxxxxxx smlouva tuzemská i mezinárodní. Praha: Nakladatelství Linde, 2003, s. 11.

3 tamtéž

Běžnému obyvateli nebyl leasing v tuzemsku vůbec znám. Jedinou analogií leasingu byl splátkový prodej technicky zastaralého elektrotechnického zboží prostřednictvím podniku MULTISERVIS. Tato organizace vlastně pomáhala spotřebitelům při pořízení vysoce předražených barevných televizí, které by si běžný občan jen s problémy pořizoval, nebo pomáhala při prodeji zboží, které bylo nutno průběžně pro technické vady servisovat. Proto také tehdejší Multiservis zajišťoval sám často bezplatný servis po sjednanou dobu splácení.

Po roce 1989 se pojem leasing stal v České republice v důsledku hospodářského vývoje známým termínem. Také díky přispění sdělovacích prostředků, ale zejména konkrétními zkušenostmi leasingových nájemců, se leasing stává významným instrumentem, který umožňuje nejen pořízení předmětů spotřeby občanů, ale i snadno dostupným způsobem pořízení strojů a výrobních technologií. Leasing je v České republice rozšířen zejména mezi podnikateli pro svoji relativní dostupnost a snadnost při uzavírání smlouvy, které je v praxi ve většině případů mnohem rychlejší než získání úvěru od financujících bank.

Příjmy obyvatelstva v České republice a ceny zejména zahraničního zboží vedou ke značnému rozšíření leasingu mezi spotřebiteli. „Spotřebitelé se tak stali v důsledku vývoje české ekonomiky velmi vyhledávanou cílovou skupinou leasingových společností, poskytujících leasing drobných předmětů domácí a osobní spotřeby, převážně pak zahraniční elektroniky, jejíž pořizovací cena přesahuje možnosti běžného rozpočtu typické české domácnosti.“4 Rozšíření tohoto typu leasingu mezi spotřebiteli pak v jisté míře zcela jistě napomáhala v minulých letech i určitá naivita leasingových nájemců, kteří si nebyli schopni či ochotni spočítat celkovou ekonomickou cenu leasingu a rozeznat i případná rizika leasingového vztahu. Značné množství leasingových smluv bylo uzavřeno právě spotřebiteli, kteří s vidinou snadné dosažitelnosti drahé věci uzavírali snadno a velmi ochotně leasingové smlouvy.

Leasing dnes představuje nejrozšířenější alternativu úvěrového financování jehož obliba rok od roku roste. O tom svědčí i statistiky České leasingové a finanční asociace, ve kterých se mimo jiné uvádí, že objem loňského leasingu movitých věcí členů asociace se proti r. 2004 zvýšil o 4 % (při inflaci 1,8 %)5, a protože podíl členů asociace na našem leasingovém trhu je 97%, vypovídají tyto hodnoty o skutečném vývoji leasingu v České republice. Další ukazatele růstu obliby leasingu, jako například grafy růstu leasingových obchodů a podíly zákaznického zaměření leasingu uvádím v příloze této práce.

4 Xxxxxxxx, X. Xxxxxxxxxx smlouva tuzemská i mezinárodní. Praha: Nakladatelství Linde, 2003, s.12.

5 Statistiky na webových stánkách České leasingové a finanční asociace xxx.xxxx.xx

2.2 POJEM LEASINGU

„Pojem to lease znamená v angličtině pronajímat, přenechat do užívání.“6 Leasing není výslovně definován v českém soukromém právu. Soukromé právo je na leasingové operace aplikovatelné pouze ve svých obecných ustanoveních. Při kontraktaci se využívá institutu inominátních smluv7, a to v režimu § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník) nebo § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník, ObchZ). V režimu obchodního zákoníku bývají leasingové smlouvy zpravidla doplněny ve smyslu § 273 odst. 1 ObchZ všeobecnými obchodními podmínkami8, jež upravují veškeré relevantní otázky neupravené přímo v leasingové smlouvě.

Při prostudování několika leasingových smluv jsem zjistila, že leasingové společnosti, které většinou bývají tvůrci smluv, různým způsobem kombinují prvky nájemní, kupní a úvěrové smlouvy, aby tím co nejlépe dosáhly požadovanému účelu. Podstata leasingu je v dlouhodobém (v případě operativního leasingu se může jednat o krátkodobý pronájem) a na určitou dobu sjednaném nájmu předmětů dlouhodobé spotřeby za dohodnutou úplatu. Myslím si, že za charakteristický znak leasingového vztahu můžeme považovat vlastnické právo, které po celou dobu leasingového vztahu svědčí poskytovateli leasingu. Jeho vlastnické právo je právem absolutním, protože působí nejen vůči leasingovému nájemci jako smluvní straně v leasingovém vztahu, ale vůči všem, tedy erga omnes.

„Každému potencionálnímu investorovi se nabízí zejména tyto možnosti: koupit zařízení z vlastních prostředků nebo provést koupi za prostředky získané úvěrem anebo získat užívání prostřednictvím leasingu.“9 Na možnost koupě zařízení za prostředky získané úvěrem a porovnání výhod a nevýhod s leasingem se zaměřím v samostatné kapitole.

Předmětem leasingu mohou být věci movité (př. strojní zařízení, počítače, kancelářské stroje, osobní automobily, nákladní automobily, autobusy a další vozidla, lodě, letadla, vagóny, atd.), dále věci nemovité a to stávající budovy i teprve budované objekty (např. průmyslové budovy, prodejny, úřední budovy, hotely a jiná zařízení),

6 Xxxxxx, X. x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Xxxx, 2003, s. 283.

7 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.11.2003, sp. zn. 30 Cdo 2033/2002. 8 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.11.2003, sp. zn. 30 Cdo 888/2002. 9 Xxxxx, X. Smluvní obchodní právo. Kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 148.

pozemky, ale i nehmotná aktiva, tzv. leasingové deriváty10, jako jsou předměty průmyslového vlastnictví a průmyslově využitelná práva (př. pořízení ochranné známky, financování výsledků výzkumu a vývoje atd.)

Podíl leasingu na trhu investic vyspělých zemí stále roste11 a ukazují se faktory, které působí rozvoj této formy podnikání. Těmito faktory jsou: narůstají potřeby kapitálových investic a současně se snižují schopnosti jednotlivých podnikatelů, aby tyto potřeby financovaly sami, kapitál vnášený do investic představuje velká rizika, výrobky dlouhodobé spotřeby rychle morálně a hospodářsky zastarávají. Nesmíme opomenout ani faktory psychologické. "Dochází ke změně myšlení v podnikatelské činnosti, která je charakterizována obecnější změnou vztahu k režimu vlastnickému na jedné straně a uživatelskému na straně druhé.“12

2.3 VÝHODY LEASINGU

Domnívám se, že leasing má své výhody pro obě smluvní strany, tedy jak pro jeho uživatele, tak i poskytovatele.

Mezi základní výhody leasingu pro jeho uživatele bych zařadila mimo jiné fakt, že leasing může krýt až 100% nákladů na pořízení daného předmětu; cenu leasingu, tedy celkovou částku vyplývající z leasingové smlouvy, si uživatel může vypočítat již před uzavření smlouvy; v leasingových operacích se většinou nevyskytují úvěrové podmínky, leasingový vztah je tedy možno navázat snadněji než vztah úvěrový.

Leasing má nesporné výhody především pro podnikatele. Jistě je pro ně přínosem, že leasing neváže provozní kapitál, předmět leasingu současně není vykazován účetně ve vlastnictví leasingového nájemce a leasingový nájemce je oprávněn brát užitky z užívání předmětu leasingu a z nich platit leasingové splátky. Dále "leasing podnikatelům poskytuje výhody cash flowes – splátky nájemného jim umožňují rozpočtování a prognózy této finanční kategorie."13 Je to způsob jak mohou podnikatelé získat k dlouhodobému užívání větší majetkové hodnoty bez zvýšení vlastní kapitálové základny. Leasing má nesporně také daňové výhody, protože placené nájemné je daňově uznatelným nákladem.

10 Xxxxxx, X. x kol. Leasingové deriváty. Právní rádce 2004, č. 10, s. 26.

11 Statistiky na webových stránkách xxx.xxxxxxxxxxx.xxx

12 Xxxxxxx, X. a kol. Obchodní zákoník s komentářem. II. Díl. Praha: Nakladatelství Kodex Bohemia, 2000, s. 386.

13 Xxxxx, X. Smluvní obchodní právo. Kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 150.

Pro poskytovatele je leasing výhodný z těchto hledisek: značně rozšířil možnosti pro finanční podnikání a dosahování zisků, protože je dalším z nástrojů finančního úvěrování. „Dává leasingovému pronajímateli dostatečnou jistotu návratnosti vynaložených prostředků při pořízení předmětu leasingu“14, protože mu po celou dobu leasingového vztahu svědčí vlastnické právo a domnívám se, že je pro vlastníka jednodušší získat zpět pronajatý majetek než se např. domoci zástavy v případě hypotéky. „Leasing za určitých podmínek může zvýšit ziskovou marži, protože vlastník při vhodné hospodářské politice získává doplňkový výnos z poskytovaných služeb.“15

2.4 DRUHY LEASINGU

2.4.1 LEASING VNITROSTÁTNÍ A MEZINÁRODNÍ

Existuje několik kritérií, podle kterých můžeme dělit leasing na jednotlivé druhy. Jedním z nich je hledisko teritoriální. Dle něj rozlišujeme leasing na vnitrostátní a mezinárodní.

Podstatou vnitrostátního leasingu je, že poskytovatel i uživatel leasingu mají sídlo ve stejné zemi.

Naopak u mezinárodního leasingu je kladen požadavek na cizí prvek v tomto vztahu, takže zpravidla poskytovatel a uživatel leasingu mají sídlo (místo podnikání) v různých státech (také označován jako cross-border leasing). Důležitou otázku zde hraje právní režim. V případě, že hranici překračuje pouze předmět leasingu při své dodávce, není tato leasingová smlouva kvalifikována jako mezinárodní. Jako mezinárodní je kvalifikována jen smlouva dodací.

Klíčovou otázku zde bude hrát volba práva, kterým se bude příslušná smlouva o poskytnutí leasingových služeb řídit. Domnívám se, že by zde v zásadě neměl vzniknout větší problém, protože v českém právním řádu, stejně jako v právních řádech většiny vyspělých zemí, se používá princip neomezené volby práva u závazkových vztahů s mezinárodním prvkem. V českém právním řádu tento princip upravuje § 9 odstavec 1 zákona číslo 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů16. Myslím si, že by však bylo logické, aby měl přednost právní řád sídla leasingové společnosti, protože právě její činnost je pro leasingový vztah

14 Xxxxxxxx, X. Xxxxxxxxxx smlouva tuzemská i mezinárodní. Praha: Nakladatelství Linde, 2003, s. 14.

15 Xxxxx, X. Smluvní obchodní právo. Kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 151.

16 Účastníci smlouvy si mohou zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy, mohou tak učinit i mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost.

charakteristická. V případě, že dojde ke sporu mezi smluvními stranami a ve smlouvě chybí volba práva, rozhoduje příslušný soud resp. rozhodčí soud v souladu s kolizními normami.

2.4.2 LEASING PŘÍMÝ A NEPŘÍMÝ

Dalším kritériem je počet subjektů, kteří se účastní na leasingové operaci. V tomto případě hovoříme o leasingu přímém a nepřímém

Na přímém leasingu se účastní pouze dvě smluvní strany. Vedle uživatele leasingu je to výrobce daného předmětu, který plní zároveň funkci leasingové společnosti a leasing poskytuje.

Na nepřímém leasingu se účastní tři subjekty a to výrobce (prodejce), poskytovatel leasingu (lessor) a uživatel (lessee). „Nepřímý leasing lze zajišťovat dvoustrannými smlouvami respektive vícestrannou kontraktací.“17 Pokud je uzavírán větší počet smluv, je třeba při jejich uzavírání pamatovat vždy na smlouvy další, aby mezi nimi nebyly rozpory. V první fázi získá poskytovatel leasingu předmět leasingu dle specifikace budoucího uživatele od prodejce nebo výrobce do svého vlastnictví, většinou prostou kupní smlouvou. Teprve ve druhé fázi ho jako svůj majetek pronajímá leasingovou smlouvou uživateli. Vztah mezi uživatelem leasingu a výrobcem je v první fázi pouze faktický, protože pronajímá-li se ad hoc vyráběné zařízení, pak je výrobce zhotovuje podle přání uživatele.

Na pořízení předmětu leasingu se může vedle poskytovatele podílet i několik investorů, především bank, které financují leasingovou společnost. Myslím si, že právě v tomto případě mohou vznikat problémy, protože úvěrující banky vyžadují zaručení svých finančních investicí, kterým bývá často právě předmět leasingu. Leasingový uživatel se tak dostává do značně nevýhodné pozice, kdy fakticky splácí předmět ve vlastnictví někoho jiného a současně třetímu subjektu k tomuto předmětu svědčí např. zástavní právo.

Někdy vytváří mezi uživatelem a poskytovatelem leasingu zvláštní článek zprostředkovatel, tehdy se mluví o subleasingu. V některých případech jsou do operace zapojeny i obchodní banky, které institutem bankovní záruky prohlašují, že uspokojí

17 Xxxxx, X. Smluvní obchodní právo. Kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 154.

věřitele do výše určité peněžní částky, tedy zaručují že uživatel svým závazkům z leasingové smlouvy dostojí.

2.4.3 LEASING OPERATIVNÍ A FINANČNÍ

Jako tradiční formy leasingu se vyspělých státech označují leasing operativní a finanční.

Operativní leasing je co se týče výskytu v tuzemských obchodních vztazích do jisté míry atypický, i když jeho význam na finančních trzích stále roste. Podle České leasingové a finanční asociace se podíl operativního leasingu na celkových loňských leasingových objemech zvýšil na 12 % (v r. 2000 činil 3,5 %, v r. 2001 4,5 %, v r. 2002 4,25 %, v r. 2003 4,63 %, v r. 2004 8 %).18 Jedním z důvodů, proč operativní leasing zatím nedosahuje takové produkce „je skutečnost, že mnoho lidí včetně špičkových manažerů na vysokých postech má stále bariéru a nedokáže se smířit s vrácením předmětu po určité době zpět pronajímateli.“19

Jeho podstata spočívá v tom, že se poskytovatel leasingu zaměřuje na krátkodobé a střednědobé pronajímání předmětů (věcí nebo majetkových práv) nebo na pronajímání sjednané sice na neurčitou dobu, ale se zajištěnou možností vyvolat zánik závazku ve velmi krátké lhůtě. Nebezpečí škody na věci, běžná vlastnická rizika i investiční riziko nese obvykle leasingová společnost, stejně jako riziko poklesu tržní hodnoty předmětu leasingu.

Domnívám se, že v operativním leasingu dominuje užívací aspekt. Uživatelé neusilují o to, aby byl předmět po skončení leasingové smlouvy převeden do jejich vlastnictví, podstatné je pro ně předmět pouze užívat. Operativní leasing je vhodnou cestou především k užívání věcí, které podléhají prudkému technologickému rozvoji či módním trendům (např. počítačů, telekomunikační techniky či osobních automobilů). Umožňuje pravidelnou obměnu potřebné věci20, zbavuje uživatele starostí s provozováním předmětu leasingu. Uživatelé volí operativní leasing v případech, kdy nemají zájem na vlastnictví příslušného majetku a očekávají, že tento majetek bude udržován v bezchybném, provozuschopném stavu leasingovou společností, byť i za cenu vyšších nákladů.

18 Webové stránky České leasingové a finanční asociace xxx.xxxx.xx

19 Xxxxx, X. Firmy objevují operativní leasing. Hospodářské noviny, 2005, 3. května.

20 tzv. revolving leasing, při term leasingu k obměně nedochází

Co do podstaty se jedná o nájemní smlouvu, řádným ukončením leasingu zůstává předmět dále ve vlastnictví pronajímatele21.

Leasingové splátky jsou kalkulovány tak, že pokrývají amortizaci předmětu leasingu za dobu trvání smlouvy a umožňují poskytovateli leasingu návratnost pořizovací ceny leasingu až po vrácení a následném prodeji předmětu leasingu za tržní cenu. „Velmi často leasingová smlouva o operativním leasingu obsahuje ujednání omezující úplnou amortizaci předmětu leasingu, sankční ustanovení pro leasingového nájemce v případě nadměrné amortizace předmětu a rovněž ujednání o způsobu výpočtu bonusu, náležejícího leasingovému nájemci v závislosti na amortizaci předmětu leasingu, resp. dosažené prodejní ceně z prodeje vráceného předmětu leasingu.“22 Obvyklé je, že po skončení leasingové smlouvy o operativním leasingu a vrácení předmětu leasingu zpět pronajímateli se mezi subjekty leasingu uzavírá bez prodlení další navazující smlouva o operativním leasingu zcela nového předmětu, kterým se nahrazuje vrácený předmět.

Typickým příkladem smlouvy o operativním leasingu v České republice je smlouva o leasingu automobilu s omezením maximálního počtu najetých kilometrů za rok, resp. sjednaným poplatkem za každý km, který nad smlouvou sjednaný kilometrový limit najede leasingový nájemce a současně ujednání o tom, že za každý neujetý km do sjednaného limitu náleží leasingovému nájemci sjednaný bonus. Další typickou součástí je ujednání o pronajímatelových doplňkových servisních službách, zajištění platební karty pro odběr pohonných hmot, či zúčtování nákladů na provoz předmětu leasingu, resp. celého vozového parku. Vedle takových smluv o poskytnutí operativního leasingu mezi účastníky smlouvy jsou pak uzavírány poskytovatelem další smlouvy s třetími subjekty, např. s pojišťovnami, kdy poskytovatel je schopen sjednat výhodnější podmínky pojištění předmětu leasingu než samotný uživatel leasingu. Zde je patrný rozdíl s finančním leasingem, protože pokud je jeho součástí pojištění, je uživatel leasingu smluvním partnerem pojišťovny, ale „pokud jsou vám identické služby nabídnuty jako součást operativního leasingu, smluvním partnerem je pro vás vždy leasingová společnost.“23

Klasický finanční leasing je typický tím, že poskytovatel leasingu vystupuje fakticky jako poskytovatel úvěru. Smluvní vztah je sjednáván na určitou, zpravidla nikoli krátkou dobu a zásadně jej před uplynutím této doby nelze výpovědí ukončit, doba finančního leasingu se řídí daňovými předpisy. Úhrn leasingových splátek reprezentuje součet kupní ceny předmětu leasingu a nákladů na financování koupě a kalkulovaného zisku

21 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.11.2003, sp. zn. 30 Cdo 2033/2002.

22 Xxxxxxxx, X. Xxxxxxxxxx smlouva tuzemská i mezinárodní. Praha: Nakladatelství Linde, 2003, s.16.

23 Xxxxx, X. Rozdíl mezi finančním a operativním leasingem. Právní rádce, 2004, č. 10, s. 32.

poskytovatele. Rozdíl mezi celkovou sumou leasingových splátek a kupní cenou věci se označuje jako leasingová přirážka.

Pronajímatel je po celou dobu nájemního vztahu vlastníkem předmětu, eviduje ho ve svém majetku a provádí účetní i daňové odpisy. Nájemce vede předmět leasingu pouze v podrozvahové evidenci.

„Skutečnost, že příjemce leasingu nese nebezpečí škod na předmětu leasingu a veškeré náklady spojené s jeho užíváním, bývá v zahraniční literatuře často označována za hlavní definiční znak leasingu.“24 Poskytovatel leasingu na uživatele často převádí i svá práva z případné odpovědnosti za vady pronajaté věci. Ze smlouvy o finančním leasingu pro nájemce často vyplývá právo (opce) a často i povinnost předmět leasingu odkoupit do svého vlastnictví25 za předem dohodnutou, zůstatkovou cenu. Tuto povinnost kladou na leasingového nájemce také daňové zákony, jako jednu z podmínek pro uznání leasingových plateb (nájemného) do daňově uznatelných nákladů. Odkoupení se realizuje buď přímo na základě zvláštní klauzule sjednané v leasingové smlouvě, anebo zvláštní smlouvou o koupi najaté věci, uzavíranou za trvání leasingového vztahu samostatně.

Tento druh leasingu je označován za finanční právě proto, že závazky poskytovatele leasingu se zde omezují na poskytnutí finanční služby a s jistou nadsázkou lze říci, že uživatel leasingu sice nabývá vlastnické právo až po uplynutí doby leasingu, vlastnické povinnosti však nese od počátku.

V praxi se rozlišují i další druhy leasingu. Následně uvedu jen výčet některých z nich. Podstata těchto vztahů zůstává stejná, takto se dělí pouze podle různých kritérií pohledu.

- zpětný leasing (podnikatelé prodají nejprve poskytovateli leasingu daný předmět, který si následně pronajmou)

- short leasing (uzavírá se na nejkratší možnou dobu, kterou dovolují daňové předpisy)

- long leasing (dlouhodobý, klasický pronájem)

24 Farská a kol. Finanční leasing v právní praxi. Praha: Nakladatelství C. H. Xxxx, 2003, s. 6.

25 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.11.2003, sp. zn. 30 Cdo 2033/2002.

- personal leasing (tímto termínem se označuje zprostředkování dočasného personálu. "Smlouva se uzavírá jako inominátní, ale s vlastním leasingem má podobnost pouze v názvu."26 Nejedná se tedy o klasickou leasingovou operaci.27)

2.5 ZÁVĚR

Leasing je kontraktem, který umožňuje užívání věci ve vlastnictví jiného za dohodnutou úplatu a na určitý časový úsek, v jehož rámci může být sjednána možnost odkoupení daného předmětu.

Leasing se v naší republice, stejně jako v ostatních vyspělých zemích, neustále rozvíjí a získává na popularitě. Jeho klady oceňují jak podnikatelé, pro které znamená mimo jiné různé daňové úlevy, tak i spotřebitelé, pro které je prostředkem pořízení finančně nákladných předmětů.

Leasingové operace můžeme dělit na několik druhů, nejčastější je dělení na leasing finanční a operativní.

Na našem trhu je nejrozšířenější leasing finanční. Uplatňuje se zejména v případě zájmu o perspektivní vlastnictví leasované věci. Jedná se vlastně o ekonomický nástroj založený na kapitálové podstatě. Naproti tomu u operativního leasingu má význam především užívání věci bez větších starostí.

Další možné dělení leasingových operací je dle teritoriální působnosti účastníků smlouvy (leasing vnitrostátní a mezinárodní), podle počtu účastníků smlouvy (leasing přímý a nepřímý).

Výhody leasingu oceňovali především podnikatelé, postupně se ale tato forma financování stává stále častěji vyhledávanou i mezi spotřebiteli, kterým nabízí také spoustu výhod.

26 Xxxxxx, X. x kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Xxxx, 2003, s. 285.

27 Společnosti takto řeší situace, kdy potřebují stav svého personálu nárazově zvýšit nebo doplnit, např. při obdržení jednorázové lukrativní nabídky. Tato služba se rozvíjí i na trhu v České republice, převážně se na tuto službu specializují personální agentury jako např. společnosti Job Centrum CZ s.r.o. a Trenkwalder KAPPA people a.s.

3. LEASINGOVÁ SMLOUVA A VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY

3.1 ČESKÁ LEASINGOVÁ A FINANČNÍ ASOCIACE

Potřeba vytvoření centra, které by bylo schopné definovat, koordinovat a prosazovat společné zájmy společností zabývajících se operacemi finančního a operativního leasingu vedla v polovině r. 1991 k založení Asociace leasingových společností ČSFR. V září l992 bylo založeno samostatné zájmové sdružení českého leasingu. V dalších letech se začalo zabývat i dalšími nebankovními finančními produkty a jejími členy se staly i někteří poskytovatelé spotřebitelských úvěrů a prodejů na splátky. Členská schůze konaná 24. ledna 2005 rozhodla o odpovídající změně názvu asociace na Česká leasingová a finanční asociace.

Asociace se podílí na přípravě závažnějších právních předpisů souvisejících s nebankovními finančními produkty a s postavením společností poskytujících leasing, spotřebitelské úvěry a splátkové prodeje. Napomáhá svým členům i při výkladu a aplikaci platných právních předpisů. V jejím rámci byly vypracovány všeobecné podmínky leasingu a připraveny další dokumenty k zajištění vlastnických i jiných práv leasingových společností v průběhu leasingových operací. Asociace prosazuje naplňování Etického kodexu jednání členských společností. Vede listinu rozhodců využitelných k rozhodování sporů z leasingových a splátkových smluv.

Asociace zároveň plní řadu dalších funkcí. Podává informace o svých členech zájemcům o uzavření konkrétních leasingových, splátkových a úvěrových obchodů. Důležitým úkolem asociace je zastupování členských společností v nekomerčních vztazích se zahraničními sdruženími i s jinými cizími subjekty. Slouží k tomu především členství v Evropské federaci leasingových asociací (LEASEUROPE). V současné době je členem České leasingové a finanční asociace 78 společností, které realizují kolem 97% objemu všech tuzemských leasingových obchodů a většinu nebankovních úvěrů i prodejů na splátky pro spotřebitele.28

Česká leasingová a finanční asociace vypracovala několik druhů všeobecných podmínek a to dle pronajímaného předmětu. Jsou to: Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů, Všeobecné podmínky operativního leasingu movitých předmětů, Všeobecné smluvní podmínky finančního pronájmu (leasingu) automobilů, Všeobecné podmínky finančního leasingu nemovitostí, Všeobecné podmínky postoupení leasingových smluv na jiného pronajímatele. V dalším výkladu se zaměřím na Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů.

28 Webové stránky České leasingové a finanční asociace xxx.xxxx.xx

3.2 VŠEOBECNÉ PODMÍNKY FINANČNÍHO LEASINGU MOVITÝCH PŘEDMĚTŮ

Česká leasingová a finanční asociace doporučuje v zájmu prohloubení právní jistoty účastníků leasingových operací s odvoláním na ustanovení § 273 obchodního zákoníku a při zohlednění dosavadní praxe svých členů leasingovým společnostem, podnikatelským a dalším subjektům, aby využívaly při úpravě práv a povinností v rámci finančního pronájmu (leasingu) movitých předmětů všeobecné podmínky, které vypracovala a novelizovala s účinností k 1. lednu 199629.

Dle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku mohou účastníci smlouvy uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako smluvní typ v hlavě druhé části třetí obchodního zákoníku. Dle mého názoru je důležité, aby si účastníci smlouvy dostatečně specifikovali hlavně předmět smlouvy, pokud tak neučiní má se za to, že smlouva nebyla uzavřena. Myslím si, že by si účastníci ale měli jasně specifikovat i jiné, podstatné části smlouvy, aby tím předešli případným sporům. Uzavřít smlouvu nepojmenovanou, to znamená i smlouvu leasingovou, umožňuje také zákoník občanský, ale v praxi se častěji užívá dohody mezi smluvními stranami o aplikaci zákoníku obchodního30 i v případech, kdy uživatelem leasingu je spotřebitel.

„Při uzavírání obchodně právních smluv se vedle zákonných ustanovení využívají také obchodní zvyklosti, obchodní podmínky a vykládací pravidla, které mohou zkvalitnit výslednou kontraktaci.“31 Nejinak tomu bývá u leasingu, kde nabývají největšího významu zejména všeobecné obchodní podmínky na něž kontrakt často odkazuje nebo smlouvu přímo doplňují. Dle § 273 ObchZ lze totiž část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi, ovšem za podmínky kogentního ustanovení, že odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek. V případě leasingu mají velký význam všeobecné podmínky, které vypracovala právě Česká leasingová a finanční asociace.

Dle názoru X. Eliáše jsou všeobecné obchodní podmínky důkazem internacionalizace obchodního práva a postupného vytváření nových smluvních typů ze smluv inominátních32. Není sporu o tom, že mají obchodní podmínky kladný význam, ale je třeba dbát na to, že se nejedná o žádný zákonný předpis, protože použití podmínek jako celku či jen jednotlivých článků se sjednává. Smluvní ujednání o aplikaci uvedených podmínek musí být rovněž v souladu s kogentními ustanoveními zákona.

29 Webové stránky České leasingové a finanční asociace xxx.xxxx.xx

30 § 262 obchodního zákoníku

31 Havlíčková, Š. Leasing a všeobecné obchodní podmínky. Česká a německá praxe. Právní rádce, 2000, č. 1, s. 9.

32 Xxxxxx, X. x kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Xxxx, 2003, s. 20.

Obchodní zákoník v § 273 odstavci 1 rozlišuje všeobecné a jiné obchodní podmínky. Všeobecné obchodní podmínky, vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi, nemusí být součástí leasingové smlouvy, postačí pokud na ně smlouva odkazuje. Takový odkaz dostačuje také u jiných obchodních podmínek, ovšem za předpokladu, že jsou všem smluvním stranám prokazatelně známé, jinak musí být, soudím, ke smlouvě přiložené a stranami zvlášť podepsané. Myslím si, že nejvhodnějším řešením je odkaz pouze na jednotlivé části obchodních podmínek, neboť smlouva bude ve své podstatě tzv. šita na míru a zakotví tedy sama specifika dané smlouvy a konkrétní leasingové transakce.

3.3 SMLUVNÍ PODMÍNKY

Článek první Všeobecných podmínek finančního leasingu movitých předmětů se nazývá všeobecná ustanovení a zachycuje podstatu finančního pronájmu, kterou je umožnit za úhradu trvalé užívání určité věci nebo souboru věcí ve vlastnictví leasingové společnosti právnickou nebo fyzickou osobou usilující o toto užívání pro podnikatelské nebo spotřebitelské cíle. Dále je v tomto ustanovení specifikováno, že nebezpečí škod na předmětu leasingu nese nájemce a je tu též zakotveno přejití vlastnického práva na nájemce. Důležité je ustanovení, že předmět leasingu je získáván do vlastnictví pronajímatele podle závazného požadavku a specifikace nájemce, to znamená, že vlastnosti daného předmětu, technické náležitosti, ale i výběr dodavatele je zcela v kompetenci nájemce.

Následující ustanovení upravuje předání a převzetí předmětu leasingu a to na základě kupní smlouvy mezi dodavatelem a pronajímatelem a dále rozlišuje nabytí platnosti a účinnosti leasingové smlouvy. Podle všeobecných obchodních podmínek smlouva nabývá platnosti písemným přijetím návrhu pronajímatele ze strany nájemce. Její účinnost je však odložena až do doby, kdy nabude účinnosti kupní či jiná smlouva, která umožní pronajímateli disponovat s předmětem leasingu.

Předání předmětu leasingu se realizuje odevzdáním předmětu prvnímu veřejnému dopravci k přepravě do místa plnění určeného nájemcem, uvedením do provozu v místě určení, předáním dodavatelem nebo pronajímatelem a převzetí nájemcem. Součástí uvedeného úkonu je rovněž doklad o převzetí dodávky, jež sepíše nájemce s dodavatelem, dopravcem, popřípadě pronajímatelem. Poskytovatel leasingu je již zde onačen jako vlastník předmětu leasingu.

„Pokud nájemce daný předmět přebírá od dodavatele přímo a již při předání se vyskytnou zjevné vady, má nájemce přesně stanovena svá práva a povinnosti.“33 Při realizaci odpovědnosti za vady je důležitá jejich odstranitelnost, protože v případě vad neodstranitelných není nájemce oprávněn daný předmět převzít a je povinen o tom neprodleně informovat pronajímatele. Pokud se objeví vady odstranitelné, je jeho povinností trvat na jejich odstranění a předmět leasingu převzít až po odstranění vad. Nájemce zde odpovídá za škodu, která by vznikla pronajímateli z chybného nebo pozdního uplatnění vad dodávky. U finančního pronájmu automobilů, a to při dovozu ze zemí, které nejsou členy Evropského hospodářského prostoru, je stanovena povinnost nájemce zajistit jeho proclení a provést další úkony související s přejímkou předmětu leasingu.

Článek druhý všeobecných obchodních podmínek se soustředí také na oprávnění pronajímatele odmítnout dodávku předmětu leasingu, jestliže vzniknou důvodné pochybnosti o nemožnosti včasného a úplného plnění povinností nájemce. Dále je stanoveno, že pronajímatel není v prodlení s plněním dodávky, pokud toto prodlení nezavinil, neodpovídá ani za případnou škodu nájemci a tato skutečnost nic nemění na faktu, že nájemce je povinen platit včas a v plné výši splátky nájemného.

3.4 PRÁVA A POVINNOSTI SMLUVNÍCH STRAN

Článek 3 konkretizuje vlastnictví u užívání předmětu leasingu a tím i základní práva a povinnosti uživatele a poskytovatele leasingu. Mimo jiné bych uvedla povinnost nájemce užívat předmět leasingu stanoveným způsobem, pečovat o něj tak, aby na něm nevznikla škoda, dispozitivní zákaz daný předmět pronajmout, zastavit nebo bez souhlasu pronajímatele propůjčit třetí osobě, dále např. právo pronajímatele na kontrolu předmětu leasingu a účetních dokladů nájemce, zákaz provádění úprav na předmětu leasingu nájemcem či oprávnění pronajímatele požadovat vyznačení jeho vlastnického práva na předmětu leasingu.

Pronajímateli jako vlastníku je však umožněno zřídit zástavní právo k objektu leasingu a to ve prospěch třetí osoby, jež nebrání nájemcovu uživatelskému oprávnění. Nájemce se stává uschovatelem zástavy, ovšem bez nároku na úhradu nákladů úschovy. Myslím si, že v tomto ustanovení je značně oslabena pozice leasingového nájemce, už jen proto, že dává souhlas k uzavření zástavního práva předem, přistoupením k leasingové smlouvě, resp. všeobecným obchodním podmínkám a o skutečném zřízení zástavního práva k předmětu leasingu se pak vůbec nemusí dozvědět. Nájemce je

33 Havlíčková, Š. Leasing a všeobecné obchodní podmínky. Právní rádce, 2000, č. 1, s. 9.

rovněž povinen zabránit vzniku jiných práv třetích osob k danému objektu a při realizaci práv třetí osobou musí neprodleně informovat pronajímatele.

Nájemce má povinnost umožnit pronajímateli nahlédnutí do všech účetních dokladů za účelem přezkoumání svých hospodářských poměrů. Zároveň dává nájemce výslovný souhlas, aby banky či jiné subjekty poskytly informace o hospodářské situaci nájemce i jeho ručitele, to znamená, že nájemce zbavuje předem banku bankovního tajemství dle § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

Ve čtvrtém článku se věnuje pozornost záručním a servisním podmínkám. Nájemce uplatňuje uvedená práva přímo u dodavatele a to na podkladě plné moci vystavené samostatně nebo obsažené v leasingové smlouvě. Pronajímatel takto postupuje nájemci právo uplatnit vady u dodavatele. Dle mého názoru důvodem k tomuto postupu bude, že leasingová společnost, která předmět leasingu vlastní, ale skutečně jej nedrží, není schopna posoudit odůvodněnost nájemcem vznesených nároků. Povinností nájemce navíc zůstává zajistit na své náklady garanční a pogaranční prohlídky, přitom je povinen i při výskytu vad na předmětu leasingu platit sjednané splátky nájemného. Pronajímatel naopak neručí za jakékoli škody vzniklé na předmětu leasingu a nájemce není oprávněn vůči pronajímateli uplatňovat náhradu škody. Na druhou stranu nájemce ručí pronajímateli za dílčí vlastnosti předmětu leasingu a jeho vhodnost pro předpokládané použití.

Následující ustanovení všeobecných podmínek finančního leasingu hovoří o pojištění předmětu leasingu. Jsou zde dány dvě možnosti, a to sjednání pojištění pronajímatelem nebo nájemcem. Pokud pojištění předmětu leasingu zajišťuje pronajímatel, je pojistné placeno nájemcem spolu s leasingovými splátkami a pronajímatel je oprávněn vyúčtovat nájemci rozdíl pojistného při změně pojistných podmínek ze strany pojišťovny. V případě, že pojištění předmětu leasingu sjednává nájemce, je povinen odsouhlasit jeho rozsah s pronajímatelem, hradit přímo pojistné a sjednat vinkulaci pojistného plnění ve prospěch pronajímatele34. Při vzniku pojistné události má nájemce určité povinnosti. Především musí neprodleně každou pojistnou událost oznámit policii a pojišťovně a informovat pronajímatele. Nájemce je také povinen zabezpečit všechny nutné důkazy a pronajímateli zaslat kopii oznámení pojistné události. I když bude předmět leasingu trvale vyřazen z provozu, je pronajímatel oprávněn požadovat po nájemci úhradu všech splátek nájemného za dobu, na kterou byla uzavřena leasingová smlouva. Případný rozdíl mezi výší pojistného plnění a výší skutečných nákladů za opravu hradí nájemce.

3.5 NÁJEMNÉ A PORUŠENÍ POVINNOSTÍ SMLUVNÍCH STRAN

Výši a úhradu splátek nájemného specifikuje článek 6. „Nájemce je povinen na základě faktur vystavených pronajímatelem nebo na podkladě splátkového kalendáře (převodem z účtu nájemce) platit nájemné ve stanovených termínech a v dohodnuté výši.“35 Nájemce není naopak oprávněn bez dohody s pronajímatelem k započtení, zadržení nebo snížení leasingových splátek. Změnit výši splátek může výlučně pronajímatel a to ve stanovených případech: je-li skutečná pořizovací cena vyšší než předpokládaná, při změně úrokové sazby banky úvěrující pronajímatele o více než jedno procento, v důsledku změny kurzu koruny vůči zvolené měně v průběhu trvání leasingové smlouvy, nebo v souvislosti se zavedením nových daní, poplatků či jejich změnami nebo změnami sazeb pojistného (všechny změny se však musí týkat předmětu leasingu). Dále je v tomto článku specifikována pořizovací cena předmětu leasingu.

Článek 7 upravuje důsledky porušení povinností stran leasingové smlouvy, kdy pronajímatel neodpovídá v žádném případě za škody způsobené na předmětu leasingu bez jeho zavinění (zejména ztráta, zničení nebo poškození v souvislosti s činností nájemce). Porušení povinností smluvních stran, vyplývajících z leasingové smlouvy či všeobecných podmínek, zakládá právo druhé strany na smluvní pokutu, jejíž výše je přesně určena. Důležitost leasingové smlouvy je dle mého názoru podtržena v ustanovení, jež zdůrazňuje povinnost druhé strany k náhradě škody (škody skutečné a ušlého zisku) při porušení závazků vyplývajících ze smlouvy a to kromě úhrady smluvní pokuty. Pronajímatel může uplatnit právo odebrat dočasně nájemci předmět leasingu v případě, že nájemce je v prodlení s úhradou splátek nájemného, užívá věc v rozporu s leasingovou smlouvou, eventuálně ji nepojistil. Nájemce uděluje pronajímateli souhlas s informováním členů České leasingové a finanční asociace o případném porušení jeho povinností. Toto ustanovení upravuje též postup pronajímatele, když nájemce neplatí splátky nájemného řádně a včas a má s pronajímatelem uzavřeno několik leasingových smluv. V tomto případě je pronajímatel oprávněn nepřevést na nájemce práva, která mu vznikla z řádného plnění jiných leasingových smluv.

3.6 UKONČENÍ LEASINGOVÉ SMLOUVY

Následující článek se zabývá nabytím vlastnictví předmětu leasingu nájemcem. Jsou zde zmíněny dva způsoby přechodu vlastnictví na nájemce po řádném ukončení leasingové smlouvy, a to buď za úhradu nebo bezúplatně. Způsob přechodu bude vždy upraven v leasingové smlouvě.

35 Havlíčková, Š. Leasing a všeobecné obchodní podmínky. Právní rádce, 2000, č. 1, s. 10.

K této smlouvě bude dohodnut dodatek v případě, že nájemce ke dni předpokládaného skončení leasingu neuhradil všechny své peněžité závazky. Důležité je ustanovení, že nájemce jako kupující a nabyvatel vlastnického práva není oprávněn uplatňovat vady předmětu leasingu s výjimkou vad právních.

Článek devátý se soustředí na ukončení leasingové smlouvy. Mezi obecné způsoby zániku smlouvy o leasingu patří uplynutí dohodnuté doby (řádné ukončení), dohoda o ukončení před stanovenou dobou, zničení nebo odcizení (vyloučení) předmětu leasingu. Další z možností ukončení smlouvy je výpověď pronajímatele, písemná a bez zbytečného odkladu. Tu může pronajímatel realizovat tehdy, porušuje-li nájemce smlouvu podstatným způsobem, to znamená, že zejména neplatí nájemné, užívá předmět leasingu tak, že pronajímateli vzniká nebo hrozí značná škoda, či nerespektuje pokyny pronajímatele. Dalšími důvody pro výpověď smlouvy ze strany pronajímatele je odstoupení dodavatele před dodáním předmětu leasingu od kupní smlouvy, zahájení konkurzního řízení na majetek nájemce nebo při smrti nájemce, jedná-li se o finanční pronájem pro fyzickou osobu. Ukončení leasingové smlouvy musí být provedeno v písemné formě a strany jsou povinny provést písemné vypořádání svých závazků. Nájemce není zbaven povinnosti uhradit všechny nezaplacené splátky nájemného i v případě, že leasingovou smlouvu ukončil pronajímatel. Ve všech případech je pronajímatel oprávněn postoupit svá práva a povinnosti z leasingové smlouvy třetí osobě.

„Téměř bez výjimky platí, že v případě předčasného zrušení leasingové smlouvy se předmět leasingu vrací pronajímateli.“36 Jelikož předmět leasingu je ve vlastnictví pronajímatele, má tento možnost vyžadovat vrácení věci soudní cestou, a to podáním tzv. reivindikační žaloby.

V možnosti ukončení37, nikoli řádného, leasingové smlouvy je značně oslabena pozice uživatele leasingu, protože ten má možnost k předčasnému ukončení smlouvy jen za předpokladu, že má zájem o odkup předmětu leasingu. A i v tomto případě se nebude jednat o jednostranný úkon, ale vždy musí dojít k dohodě smluvních stran. V případě, že uživatel nemá zájem o odkoupení předmětu leasingu, nemá možnost od leasingové smlouvy jednostranně odstoupit.

Poslední článek všeobecných podmínek tvoří závěrečná ustanovení. Podle nich má nájemce i pronajímatel povinnost neprodleně hlásit druhé straně změnu významných skutečností (sídla, bydliště, bankovního účtu apod.). Je zde zakotvena i rozhodčí doložka, která říká, že majetkové spory v souvislosti s leasingovou smlouvou řeší

36 Xxxxxx, X. Základní rizika leasingu. Právní rádce, 2004, č. 10, s. 36.

37 Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 2.2.2000, sp. zn. II ÚS 339/99.

rozhodce vybraný ze seznamu rozhodců vedeném při České leasingové a finanční asociaci. V rozhodčím řízení se postupuje podle zásad Asociace a rozhodčí nález je pro strany závazný a konečný. Dále je stanoveno, že všeobecné podmínky se stávají nedílnou součástí leasingové smlouvy, pokud pronajímatel a nájemce svým podpisem potvrdili, že se s jejich textem seznámili a vyjádřili souhlas s tím, že jsou nedílnou součástí smlouvy.

3.7 OBSAH SMLOUVY

V praxi bývají leasingové smlouvy většinou krátké a stručné, a to právě proto, že v sobě obsahují odkaz na všeobecné obchodní podmínky, které řeší většinu situací, ke kterým by v průběhu smlouvy mohlo dojít. Je však nezbytností, aby samotná smlouva obsahovala alespoň elementární prvky, aby se předešlo oslabení právní jistoty smluvních stran.

Pro ilustraci zde uvádím možný obsah leasingové smlouvy. Identifikace smluvních stran je samozřejmostí a dále by smlouva měla obsahovat popis předmětu leasingu a jeho příslušenství. Dále se uvádí „místo objektu (respektive místo a způsob plnění), předání objektu, údaje o instalaci nebo montáži, účel použití.“38 Neopomenutelnou částí je výše leasingových splátek a způsob jejich splácení. Dále je vhodné smluvně upravit pojištění předmětu leasingu a postup pro řešení vzniklých škod na tomto předmětu. Velmi často leasingové smlouvy obsahují též zůstatkovou cenu předmětu. Dle mého názoru by se měla také upravit možnost přenechání předmětu leasingu třetí osobě, postup pro případy porušení smlouvy, ale také implementovat do smlouvy rozhodčí doložku.

3.8 ZÁVĚR

Domnívám se, že není pochyb o tom, že vypracování všeobecných obchodních podmínek Českou leasingovou a finanční asociací, která se leasingovými operacemi zabývá již několik let a nepochybně má ve svém středu řadu odborníků v tomto oboru, přispělo k profesionalizaci v uzavírání leasingových smluv. Nejen v tom, že i méně zkušení poskytovatelé leasingových služeb v nich mohou nalézt cenné podklady pro zpracování svých konkrétních smluv, ale také proto, že převážná většina společností sdružených v České leasingové a finanční asociaci je používá a budoucí leasingový nájemci se tak s podmínkami mohou seznámit dlouho dopředu před uzavřením konkrétní smlouvy a případně ve smlouvě požadovat odchylná ujednání.

38 Xxxxxxx, X. a kol. Obchodní zákoník s komentářem. II. Díl. Praha: Nakladatelství Kodex Bohemia, 2000, s. 390.

Na druhou stranu si myslím, že všeobecné obchodní podmínky jsou konstruovány značně jednostranně a to ve prospěch leasingových společností. Fakticky mohou silné leasingové společnosti všechno a leasingový nájemce nic. Mám tím na mysli např. poměrně těžko a zdlouhavě proveditelné převedení leasingové smlouvy ze strany nájemce na třetí osobu a naopak u leasingové společnosti v obdobné situaci problém není. Také zástavní právo, které může zřídit leasingová společnost na předmět leasingu, značně oslabuje pozici leasingového nájemce. Je běžným jevem, že leasingové společnosti hradí koupi předmětu leasingu z úvěrů bank, které mají následně na daném předmětu zástavní právo. Cenové a měnové doložky jsou taktéž konstruovány k tíži uživatele leasingu.

Dalším příkladem znevýhodněné pozice leasingového nájemce oproti poskytovateli leasingu je fakt, že leasingovým společnostem je dáno ve všeobecných obchodních podmínkách několik důvodů k odstoupení od smlouvy nebo jejímu předčasnému ukončení. Leasingovému nájemci není dán důvod ani jeden. Pouze v případě, že by měl leasingový nájemce zájem o odkoupení předmětu leasingu v průběhu trvání smlouvy, může dojít k jejímu předčasnému ukončení. Ale ani tento způsob není pro nájemce jednoduchý, protože s ukončením smlouvy musí vždy souhlasit leasingová společnost.

Ustanovení, že leasingový pronajímatel má právo k nahlédnutí do všech účetních dokladů nájemce se mi zdá také zbytečně široké. Nevidím důvod, proč by leasingová společnost měla zkoumat veškeré obchodní transakce leasingového nájemce, stačilo by poskytnutí daňového přiznání, popřípadě účetní závěrky.

Dále se domnívám, že poskytování údajů o neplnění podmínek z leasingové smlouvy členům České leasingové a finanční asociace, ale i třetím osobám, ke kterému dává uživatel leasingu souhlas s podpisem smlouvy, může leasingového nájemce i poškodit. Dostane se tak na tzv. černou listinu a nedostane se mu ani možnosti, aby se ke vzniklé situaci vyjádřil. Důsledkem tohoto kroku pak bude těžce uzavírat leasingové, ale i úvěrové smlouvy i s jinými subjekty.

I přes uvedená negativa jsou všeobecné obchodní podmínky při uzavírání leasingových smluv hojně využívané, jak jsem měla sama možnost se přesvědčit. Důvodem možná bude, že je ke smlouvám přikládají leasingové společnosti a v době uzavírání smlouvy uživatelé necítí potřebu s podmínkami nesouhlasit.

4. SMLOUVA O KOUPI NAJATÉ VĚCI

Smlouvu o koupi najaté věci upravuje obchodní zákoník v hlavě druhé části třetí jako smlouvu typovou, a to v ustanoveních § 489-496. Úprava smlouvy o koupi najaté věci je jenom zlomkem v celé problematice leasingu a její využití je možné jen při některých druzích leasingových operací, je tedy doplňkem soustavy smluv, jíž je určitá leasingová operace zajišťována. Může sloužit jako doplněk operativního i finančního leasingu podle toho, jaká má vypadat jeho podoba v konkrétním případě.

„Základním znakem smlouvy o koupi najaté věci je převod vlastnického práva k věci (movité či nemovité), jež byla předmětem nájemní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím (pronajímatelem) a kupujícím (nájemcem).“39 Tento smluvní typ se od kupní smlouvy s odkládací podmínkou upravené obchodním zákoníkem liší tím, že zde jde pouze o ujednání o budoucí koupi, zatímco kupní smlouva vzniká až později. „Od smlouvy o budoucí smlouvě se smlouva o koupi najaté věci liší tím, že se kupující nedožaduje uzavření kupní smlouvy (vznik smlouvy nezávisí na následně projevené vůli prodávajícího), ke vzniku kupní smlouvy dochází jednostranným úkonem kupujícího.“40

4.1 PODSTATNÉ ČÁSTI SMLOUVY

Smlouva o koupi najaté věci není typovým resp. nominálním obchodně závazkovým vztahem. Pokud má, dle mého názoru, podléhat režimu obchodního zákoníku, musí být splněny podmínky § 261 odst. 1 či 2 (to znamená, že se musí jednat o vztahy mezi podnikateli, které se týkají jejich podnikatelské činnosti nebo se musí jednat o závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb) anebo si smluvní strany obchodní režim musejí smluvit ve smyslu § 262 obchodního zákoníku.

Smlouva o koupi najaté věci je naším zákonodárcem konstruována jako smlouva nájemní, která se může na základě jednostranného projevu vůle nájemce přeměnit na smlouvu kupní. Nájemce se tedy na základě smlouvy upravené v § 489 an. ObchZ bude moci rozhodnout, zda chce nebo nechce věc koupit. Projev jeho vůle jako výsledek rozhodnutí bude adresovaný pronajímateli. „V souladu s pojmem opce znamená dovršení

39 Dědič, X. x xxx. Obchodní zákoník komentář. 4. díl. Praha: Nakladatelství Polygon, 2002, s. 3502.

40 Xxxxxx, X. x kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Xxxx, 2003, s. 286.

kontraktačního procesu uzavření kupní smlouvy.“41 Nejedná se zde tedy o podmínku, na níž by byla vázaná účinnost smlouvy. Tato opce je pojmovým znakem smlouvy a je také její podstatnou částí ve smyslu § 269 odst. 1 ObchZ. Formulace § 489 ObchZ není ovšem tak jednoznačná, že by z ní vyplývalo právo uzavřít kupní smlouvu jednostranným úkonem, které je zakotveno jasně až v § 492 ObchZ. Vzhledem k tomu, že § 492 ObchZ je dispozitivní, bylo by možno uzavřít smlouvu o koupi najaté věci i tak, že nájemce bude mít právo požadovat uzavření kupní smlouvy (kontraktační povinnost). Tato podoba by sice byla v souladu s textem zákona, nebyla by to však opce, která odpovídá povaze leasingové operace.

Podstatnou částí smlouvy o koupi najaté věci je uzavření nájemní smlouvy, což platí obecně pro každou leasingovou operaci. Dle mého názoru můžeme nájemní smlouvou rozumět nejen nájemní smlouvu ve smyslu § 663 a násl. zákona 40/1964 Sb., občanský zákoník, ale též smlouvu o nájmu dopravního prostředku v § 630 a násl. ObchZ nebo smlouvu o nájmu podniku dle § 488b a násl. ObchZ ale také smlouvu o nájmu a podnájmu nebytových prostor dle zákona č. 116/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů, protože předmětem leasingové operace mohou být i nemovitosti, což nevylučuje ani nebytové prostory.

Smlouva o nájmu dopravního prostředku je v celém rozsahu upravena dispozitivními ustanoveními, proto si myslím, že může vyhovovat potřebám leasingových operací mnohem lépe než obecná nájemní smlouva v upravená v zákoníku občanském. V tomto případě je pro smluvní strany snazší omezit jejich dohodou povinnosti pronajímatele tak, jak to vyžaduje povaha operace. Pokud se tedy bude v praxi jednat o leasing automobilu, mohou smluvní strany, které nesplňují podmínky § 261 odst. 1, 2 ObchZ využít možnosti dané § 262 ObchZ a smluvit si obchodní režim svého vztahu tak, aby mohly aplikovat citované ustanovení a smluvit si tak režim nájmu volněji. Uzavření nájemní smlouvy znamená, že smlouva musí obsahovat podstatné části nájemní smlouvy.

Další podstatnou částí je dohoda o předmětu nájmu a koupě. „Z formulace úpravy smlouvy o koupi najaté věci plyne vcelku jasně, že předmětem bude věc v právním smyslu“42, to znamená nejen hmotné předměty, ale i ovladatelné přírodní síly a nehmotné statky stejně jako soubor věcí a může se jednat, jak jsem již zmínila, i o nemovitosti.

41 Xxxxxxxxxx,X. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl. Praha: Nakladatelství Linde, 1997, s. 352.

42 Xxxxxxxxxx,X. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl. Praha: Nakladatelství Linde, 1997, s. 354.

Ve smlouvě nesmí chybět ani ujednání o termínu, kdy dojde ke koupi předmětu smlouvy. Smluvní strany zde nutně musí určit, zda ke koupi dojde za trvání nájemní smlouvy nebo až po jejím zániku.

Kupní cena předmětu smlouvy není s ohledem na ustanovení § 496 obchodního zákoníku podstatnou částí smlouvy, ale je namístě ji dohodnout a nemyslím si, že bychom našli nějakou smlouvu o koupi najaté věci bez určení ceny předmětu, protože právě té věnují smluvní strany při kontraktaci největší pozornost. Stejně tak je vhodné specifikovat obsah kupní smlouvy, která má v budoucnu vzniknout, aby se předešlo případným nedorozuměním.

Požadavek písemné formy smlouvy o koupi najaté věci má kogentní charakter a dle mého názoru je i plně oprávněný, protože se ve většině případů bude smlouva týkat předmětů větší hodnoty a vždy bude regulovat vztah trvající delší dobu.

Za samozřejmost považuji přesné označení stran, které smlouvu uzavírají, bez jejich identifikace by smlouva nemohla být uzavřena.

4.2 KUPNÍ SMLOUVA VZNIKLÁ NA ZÁKLADĚ SMLOUVY O KOUPI NAJATÉ VĚCI

„Vznik kupní smlouvy je v § 490 ObchZ upraven specifickým způsobem.“43 Tento paragraf upravuje koupi předmětu nájmu během platnosti nájemní smlouvy. Smlouva vzniká doručením oznámení oprávněné strany (nájemce) povinné straně (pronajímateli), že oprávněná strana uplatňuje právo koupit předmět nájmu. Toto oznámení má za následek nejen vznik smlouvy kupní, ale zároveň také zánik smlouvy nájemní. Podmínkou však je, že oznámení odpovídá obsahu smlouvy o koupi najaté věci, především je v souladu s časovým obdobím, ve kterém může nájemce dle smlouvy takový jednostranný úkon uskutečnit. Jedná se o speciální ustanovení upravující zánik nájemní smlouvy ve vztahu k § 676 a násl. občanského zákoníku.

Myslím si ale, že zde mohou nastat komplikace v případě nemovitostí a to z důvodu, že k zániku nájemní smlouvy dochází již dnem vzniku kupní smlouvy, ale k přechodu vlastnického práva k nemovitostem až vkladem do katastru nemovitostí. V tomto případě může tedy dojít k situaci, že nájemní smlouva zanikne, vlastnické právo ještě nepřejde a dosavadní nájemce bude předmětnou nemovitost užívat bez jakéhokoli

43 Xxxxxx, X. x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Xxxx, 2003, s. 287.

právního titulu. Proto bych smluvním stranám doporučila, aby si ve smlouvě sjednaly zánik nájemní smlouvy na pozdější dobu a to v souladu se zápisem do katastru nemovitostí.

Naopak § 491 ObchZ se týká druhé varianty smlouvy o koupi najaté věci, a to oprávnění koupit věc až po skončení nájmu, kdy oprávněná strana musí oznámit straně povinné bez zbytečného odkladu po zániku nájemní smlouvy svou vůli koupit najatou věc. Dispozitivnost tohoto ustanovení dovoluje, aby si strany sjednaly lhůtu odchylně, mohou se proto např. „dohodnout, že práva koupit věc může nájemce využít ještě dva měsíce po skončení nájmu.“44 Nedojde-li k takové dohodě, bude platit lhůta dle § 491 ObchZ. Lhůta je prekluzívní, což znamená, že jejím marným uplynutím právo koupit věc zaniká. Nezáleží na tom, zda nájemní vztah zanikl uplynutím určité doby, výpovědí, odstoupením nebo na základě jiné právní skutečnosti. Pro oznámení je předepsána písemná forma, avšak toto pravidlo je pouze dispozitivní.

Ustanovení § 492 ObchZ je mimořádně důležité, protože doplňuje ne zcela jednoznačný § 489 ObchZ. Toto ustanovení je však pouze dispozitivní povahy. Je zde jasně patrná konstrukce opce.

Na rozdíl od smlouvy o budoucí smlouvě, kde musí na základě kontraktační povinnosti být uzavřena smlouva způsobem v zákoně upraveným, podle § 492 ObchZ vzniká kupní smlouva jednostranným úkonem oprávněného. Prodávající vyjádřil ofertu již ve smlouvě o koupi najaté věci, kupující má právo, nikoli však povinnost, akceptovat za podmínek smlouvou stanovených. Pro oznámení oprávněného je stanovena písemná forma, avšak strany se mohou domluvit odchylně. Obsahem oznámení je vyjádření vůle koupit věc. Toto ustanovení se vztahuje na obě varianty smlouvy o koupi najaté věci, tedy na oznámení učiněné v průběhu nájmu i po jeho skončení. Kupní smlouva bude zpravidla podléhat režimu obchodního zákoníku (pokud mu podléhá smlouva o koupi najaté věci, měla by mít kupní smlouva stejný režim), s výjimkou případu, kdy je předmětem nemovitost, protože ustanovení o kupní smlouvě upravené obchodním zákoníkem se vztahují pouze na věci movité.

„V § 493 ObchZ je zakotven věcněprávní, translační účinek kupní smlouvy.“45 Ustanovení upravuje přechod vlastnického práva rozdílně od úpravy § 443 ObchZ, neboť k němu u věcí movitých dochází okamžikem vzniku kupní smlouvy. Je to důsledkem toho, že kupující má věc ve své dispozici. Vzhledem k dispozitivnosti tohoto ustanovení si

44 Xxxxxxxxxx,I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl. Praha: Nakladatelství Linde, 1997, s. 357.

45 Xxxxxxxxxx,X. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl. Praha: Nakladatelství Linde, 1997, s. 359.

mohou strany dohodnout okamžik přechodu vlastnického práva k movitým věcem odchylně.

U nemovitostí je situace odlišná. K nabytí vlastnického práva totiž dochází až vkladem do katastru nemovitostí. Tato část § 493 ObchZ je kogentní povahy, strany si tedy nemohou dohodnout jiný okamžik přechodu vlastnického práva.

„Okamžik přechodu nebezpečí škod na věci na kupujícího je upraven podpůrně s možností odchylné úpravy dohodou stran.“46 Toto ustanovení je také upraveno rozdílně od obecné úpravy § 455 ObchZ, kdy nebezpečí přechází na kupujícího předáním věci. Úprava smlouvy o koupi najaté věci vychází ze skutečnosti, že nájemce již věc drží a užívá, resp. držel a užíval. Proto i přechod nebezpečí škody na věci spojuje s okamžikem vzniku kupní smlouvy.

V tomto ustanovení spatřuji jeden z rozdílů od smluv leasingových, kde, zpravidla u leasingu finančního, nebezpečí škody na věci přechází na uživatele leasingu již při převzetí věci, ale v této době na něj ještě nepřechází vlastnické právo.

Dále zákon upravuje otázku kupní ceny. „Jedná se o dispozitivní úpravu kupní ceny, protože smlouva o koupi najaté věci může být uzavřena i bez dohody o kupní ceně, jak vyplývá z § 489 ObchZ.“47 Pro případ, kdy si strany nedohodnou výši kupní ceny ve smlouvě, stanovuje zákon její určení podle ceny stejného nebo srovnatelného zboží, a to v době uzavření kupní smlouvy (§ 448 odst. 2 ObchZ)48. Z toho vyplývá, že na výši ceny nebude mít vliv běžné opotřebení najaté věci, na rozdíl od jejího poškození nebo většího opotřebení. Pokud k němu došlo samotným nájemcem, jde k jeho tíži. Z těchto důvodů totiž nemůže požadovat snížení kupní ceny.

Zákon výslovně neřeší otázku vztahu mezi nájemným a kupní cenou, neboť se jedná o dvě rozdílná peněžitá plnění vyplývající z různých smluvních vztahů. „Možnost započíst zaplacené nájemné nebo jeho část na kupní cenu by si strany musely sjednat ve smlouvě.“49 Jinak i v případě, že by zaplacené nájemné odpovídalo kupní ceně nebo ji i převyšovalo, musel by kupující zaplatit cenu dohodnutou nebo stanovenou podle zákona. Na druhou stranu zákon umožňuje, aby si strany, zpravidla v závislosti na zaplaceném nájemném, dohodly bezplatné nabytí vlastnických práv k najaté věci (§ 496).

46 Xxxxxxxxx, I. a kol. Obchodní zákoník komentář. 9. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Xxxx, 2004, s. 1150.

47 Xxxxxxxxxx,I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl. Praha: Nakladatelství Linde, 1997, s. 361.

48 Na rozdíl od obecné úpravy pro kupní smlouvu však u kupní smlouvy vzniklé na základě smlouvy o koupi najaté věci není nutné,aby z jednání o uzavření smlouvy vyplývala vůle ji uzavřít i bez určení kupní ceny.

49 Xxxxx, X. x xxx. Obchodní zákoník komentář. 4. díl. Praha: Nakladatelství Polygon, 2002, s. 3507.

Obecné ustanovení § 450 ObchZ o splatnosti kupní ceny, které ji váže na umožnění nakládat se zbožím není aplikovatelné na koupi najaté věci. Druhý odstavec §

494 ObchZ proto stanoví odchylku a pokud smlouva nestanoví něco jiného, spojuje splatnost s okamžikem vzniku kupní smlouvy. Pro zaplacení ceny je ještě stanovena lhůta bez zbytečného odkladu. V praxi si však strany ve většině případů upravují splatnost ceny samostatně ve smlouvě, kdy je třeba pamatovat nejen na okamžik splatnosti ceny, ale též na její vyúčtování a způsob zaplacení.

4.3 ODPOVĚDNOST ZA VADY

Na základě smlouvy o koupi najaté věci vzniká odpovědnost za vady. Odpovědnost za vady se posoudí podle obecných pravidel v rozsahu, na který se neuplatní specifická ustanovení § 495 a § 496 odst. 2 ObchZ. „Obecná úprava je tedy aplikovatelná jen ohledně skrytých vad, pokud se takové po vzniku kupní smlouvy projeví.“50

Pro odpovědnost budou rozhodné vlastnosti najaté věci, protože najatá věc je kupována a najatá věc je později věcí kupovanou. V § 495 tedy zřejmě mělo být řečeno, že tyto vlastnosti měla mít věc již v okamžiku předání do nájmu, v době, kdy věc je věcí najatou a není ještě věcí kupovanou. Existence vad musí být skutečně spjata s okamžikem přechodu nebezpečí, pokud jde ovšem o kupní smlouvu. Nájemní smlouva není spjata s přechodem nebezpečí škody na věci. Přesto i na základě nájemní smlouvy vzniká odpovědnost za vady věci, jejich zjištění však může být pozdější (§ 425 a násl. ObchZ).

Ve vztahu ke smlouvě o koupi najaté věci však platí významná odchylka, co se týká notifikační lhůty. Dle § 495 odst. 2 ObchZ totiž „notifikační lhůty běží již od předání věci, k němuž dochází na počátku nájmu a dávno před vznikem kupní smlouvy.“51 Lhůty proto zpravidla skončí ještě před vznikem kupní smlouvy. Uvedené řešení respektuje běžnou praxi finančního leasingu, kdy na nájemce (kupujícího) již od počátku přecházejí práva leasingové společnosti týkající se uplatňování nároků z odpovědnosti za vady věci vůči tomu, kdo jí věc jako předmět leasingu prodal. Není však vyloučeno sjednat rozsah odpovědnosti jinak.

50 Xxxxxx, X. x kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Xxxx, 2003, s. 288.

51 Xxxxxxxxxx,X. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl. Praha: Nakladatelství Linde, 1997, s. 363.

Ustanovení třetího odstavce § 495 ObchZ se týká právních vad. Upravuje však jenom jednu z právních vad, která by mohla přicházet v úvahu, vadu spočívající v tom, že nepřejde vlastnické právo na kupujícího. I když to zákon výslovně neuvádí, může v praxi k této situaci dojít častěji, pokud jde o nabytí vlastnického práva k nemovitostem, protože vlastnické právo k věcem movitým přechází na kupujícího dnem vzniku smlouvy kupní (§ 493 odst. 1 ObchZ).

Mohou se však velmi snadno objevit i jiné právní vady, např. zatížení předmětu zástavním právem, které zřídí pronajímatel. „Financuje-li leasingová společnost leasing úvěrem, pak zpravidla bude refinancující banka požadovat zřízení zástavního práva k předmětu leasingu, čímž si zajistí, aby s ním mohla následně nakládat.“52 Přejde-li tedy na banku v důsledku finanční neschopnosti leasingové společnosti vlastnické právo k předmětu leasingu, není vázána povinnostmi původního vlastníka a nenastupuje do jiných práv a povinností původní smluvní strany. „Z toho vyplývá, že banka může předmět leasingu v nejhorším případě uživateli bez dalšího odebrat a jakýmkoliv způsobem zpeněžit v návaznosti na uspokojení svých pohledávek vázaných zástavním právem.“53 Jedinou obranou je při uzavírání smlouvy s bankou, že v případě přechodu vlastnictví daného předmětu na banku bude tato dodržovat původní povinnosti poskytovatele leasingu. Tento postup, ale dle mého názoru nemůže ovlivnit uživatel leasingu a většinou nemá ani k dispozici smlouvu leasingové společnosti a banky, aby do ní mohl nahlédnout.

Přechod vlastnického práva ovšem přichází v úvahu až po uzavření kupní smlouvy a také dodatečná přiměřená doba určená kupujícím k odstranění vady může být počítána až po vzniku kupní smlouvy. Tedy na rozdíl od úpravy odpovědnosti za faktické vady, odpovědnost za právní vady je spjata skutečně až s uzavřením kupní smlouvy.

Nesouhlasím s názorem I. Pelikánové54, že právo odstoupení se musí týkat odstoupení od kupní smlouvy, ačkoli to zákon jasně neříká a je představitelný také výklad, že oprávněný odstoupí od celé smlouvy o koupi najaté věci, čímž by zanikly i účinky předchozího nájmu. Domnívám se, že tento výklad není správný, protože zákon jasně říká, že od smlouvy může odstoupit kupující, tudíž odstoupí od smlouvy kupní, nikoli od smlouvy o koupi najaté věci (v tomto případě by zákon hovořil o nájemci).

Předpokladem vzniku práva odstoupit od smlouvy je stanovení dodatečné lhůty kupujícím a její marné uplynutí.

52 Xxxxxx, X. Základní rizika leasingu. Právní rádce, 2004, č. 10, s. 35.

53 Foltýn, X. Xxxxxxxxxx smluvního vztahu při leasingu. Právní rádce, 1998, č. 5, s. 9.

54 Xxxxxxxxxx, X. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl. Praha: Nakladatelství Linde, 1997, 364.

Ustanovení třetího odstavce § 495 ObchZ je odchylkou od obecné úpravy práv z odpovědnosti za vady, která jsou zakotvena v § 436 – 441 ObchZ. Odchylka spočívá v tom, že právo odstoupit je přiznáno na základě uvedené vady až po marném uplynutí dodatečné lhůty, aniž se klade otázka, zda jde o porušení smlouvy podstatné nebo nepodstatné. Je ovšem zřejmé, že jde o vadu závažnou, která je porušením podstatným a s níž by proto bylo spojeno právo odstoupit od smlouvy i bez poskytnutí dodatečné lhůty.

V posledním paragrafu, který upravuje smlouvu o koupi najaté věci obchodní zákoník dispozitivně stanoví variantu smlouvy, podle níž by kupující neplatil již žádnou kupní cenu a nabyl přesto vlastnictví k věci. Jedná se zpravidla o případ, kdy celá kupní cena bude obsažena v jednotlivých platbách nájemného v průběhu nájemního vztahu. „I v tomto případě zůstává charakter smlouvy nezměněn, jde o smlouvu kupní, nikoli darovací.“55 V případě bezplatného nabytí vlastnictví dochází k redukci práv z odpovědnosti za vady, kterou zákon stanoví dispozitivně a týká se jenom zákonné odpovědnosti za vady faktické, odpovědnost za vady právní zde není dotčena stejně jako záruka za jakost, pokud byla poskytnuta.

Ostatní způsoby zániku závazků plynoucích ze smlouvy o koupi najaté věci se řídí obecnými ustanoveními o zániku závazků upravenými občanským a obchodním zákoníkem.

4.4 ZÁVĚR

Důvodová zpráva k návrhu obchodního zákoníku předpokládala užití smlouvy o koupi najaté věci na leasingové smlouvy. V praxi se však tato zákonná úprava na leasingové smlouvy jako celek užívá zřídka. Tím spíše na operativní leasing se tato smlouva neužívá, protože při operativním leasingu zpravidla nedochází k přechodu vlastnictví věci.

Chtějí-li se smluvní strany podřazení své smlouvy pod smlouvu o koupi najaté věci vyhnout, postačí dle mého názoru, když nebudou aplikovat základní ustanovení. Stačí tedy, pokud nebude sjednána opce, ale například budoucí kupní smlouva nebo bude vznik kupní smlouvy podmíněn souhlasem pronajímatele, jak tomu v praxi u leasingových smluv často bývá.

55 Dědič, X. x xxx. Obchodní zákoník komentář. 4. díl. Praha: Nakladatelství Polygon, 2002, s. 3508.

Na leasingové operace by se též nedalo užít ustanovení o přechodu nebezpečí škody na věci, protože zvláště u finančního leasingu je obvyklé, že nebezpečí škody na věci přechází už s faktickým převzetím věci nájemcem, aby se tak leasingová společnost vyhnula této odpovědnosti.

Naopak spousta ustanovení je na leasingové operace aplikovatelná a s řadou ustanovení se setkáváme nejen v konkrétních leasingových smlouvách, ale i ve znění všeobecných obchodních podmínek.

5. ALTERNATIVY POŘÍZENÍ MAJETKU

Jak jsem se již zmínila v úvodu své práce, podnikatel, ale často i spotřebitel stojí mnohdy před zásadním ekonomickým rozhodnutím, a to zda pořídit určitý majetek za hotové, využít pro jeho pořízení úvěr nebo si tento majetek pronajmout xxxxxxxxxxx smlouvou. Každá z těchto možností má své výhody i nevýhody.

5.1 KOUPĚ ZA HOTOVÉ

Předpokladem koupě majetku v hotovosti je, že subjekt má k dispozici volné finanční prostředky. Přesto si myslím, že i v situaci, kdy jsou volné finanční prostředky k dispozici nemusí být koupě za hotové automaticky nejvhodnější formou pořízení majetku, protože je totiž nutné zvažovat také alternativní metody pořízení a tzv. náklady obětované příležitosti. „Náklady obětované příležitosti jsou obvykle definovány jako prospěch, o který je dotyčný subjekt připraven tím, že se rozhodne pro jinou alternativu. Náklady obětované příležitosti lze definovat také jako nerealizovaný prospěch druhé nejlepší varianty umístění volných peněžních prostředků.“56

Jako praktický příklad obětované příležitosti by mohlo sloužit dilema podnikatele, zda si koupit nový osobní automobil či investovat do účetního softwaru, který by zefektivnil ekonomickou činnost jeho podniku. Investicí do koupě automobilu by se tedy dobrovolně vzdal výnosů ze zvýšené efektivity ekonomické činnosti vyplývající z modernizace softwaru. Domnívám se tedy, že na tuto skutečnost je také třeba brát zřetel při posuzování alternativ pořízení majetku.

Koupě za hotové má řadu výhod. Dotyčný subjekt se nezadlužuje, jako je tomu v případě pořizování majetku formou úvěru a fakticky i v případě leasingu. Koupí majetku za hotové se stává okamžitě vlastníkem pořízeného majetku a není tak v žádném případě omezován v možnosti nakládání s tímto majetkem, což je dle mého názoru jedna z největších výhod pořizování majetku tímto způsobem. Další kladnou stránkou při koupi za hotové je fakt, že peněžní toky dotyčného subjektu nejsou zatíženy v dalších obdobích po koupi nutností úvěrových či leasingových splátek ani nutností hradit další náklady spojené s alternativními formami pořízení (např. poplatky za vedení úvěrových účtů).

Hlavními nevýhodami tohoto způsobu pořízení je nutnost vysokého jednorázového výdaje hotovosti v okamžiku pořízení negativně se promítající do cash-flow a u většiny dlouhodobého majetku také skutečnost, že dle § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze výdaje (náklady) na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku považovat pro daňové účely za výdaje (náklady) daňově uznatelné.

56 Xxxxxxx, X.Xxxxxxx v praxi – praktický průvodce. Praha: Nakladatelství GRADA Publishing, 2005, s. 17.

Daňovým nákladem (výdajem) se v případě odpisovaného dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku rozumí pouze daňové odpisy vypočtené v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o daních z příjmů. To ovšem znamená, že jednorázový výdaj hotovosti uskutečněný v jednom roce je z hlediska zákona o daních z příjmů nutno rozložit do více zdaňovacích období, což není z čistě ekonomického hlediska nejefektivnější.

Setkala jsem se též s názorem, že při porovnání pořízení majetku (konkrétně užitkového vozu) koupí za hotové nebo prostřednictvím leasingu je podstatně výhodnější, a to až v řádu desítek tisíc korun, pořídit majetek na leasing57. S tímto názorem tak, jak je prezentován v citovaném článku nemohu souhlasit, protože autor článku zde kalkuluje především s výší havarijního pojištění, které bývá součástí leasingových splátek, ale dle mého mínění je na uvážení každého majitele vozu pořízeného z hotových prostředků, zda svůj majetek nechá havarijně pojistit či nikoli. Kalkulace uvedené v tomto článku jsou proto dle mého názoru značně zavádějící a nepřesné.

5.2 KOUPĚ NA ÚVĚR

Při koupi majetku na úvěr má subjekt oproti koupi za hotové jednu velkou výhodu, a sice, že nepotřebuje větší množství volných finančních prostředků. Tyto prostředky si obstarává půjčkou prostřednictvím banky či jiné úvěrové instituce. Kromě této výhody jsou získány i další profity. Domnívám se, že hlavní výhodou koupě na úvěr je, že vlastnické právo k majetku, který je sice nakoupený za cizí peněžní prostředky, přechází již okamžikem podpisu kupní smlouvy na kupujícího. Práva vlastníka s daným majetkem disponovat tak nejsou žádným způsobem omezena.

Kupující má také právo uplatňovat do daňových nákladů (výdajů) i daňové odpisy. Tuto výhodu umocňuje dále fakt, že úroky z úvěru jsou za podmínek stanovených zákonem o daních z příjmů (konkrétně v § 24 odst. 2 písm. zi) daňově uznatelným nákladem (výdajem). Pořízením majetku na úvěr tak kupující získává za vypůjčené peníze právo do daňově uznatelných nákladů (výdajů) uplatňovat jak odpisy majetku, tak i placené úroky z úvěrů a půjček.

Nevýhodou koupě na úvěr oproti koupi za hotové je nutnost vynakládat další náklady na koupi. Zejména placené úroky z úvěrů, poplatky spojené s vedením úvěrových účtů, poplatky za vyřízení žádosti o úvěr. „A v neposlední řadě také fakt, že přijmutím úvěru dochází k účetnímu zadlužení podniku neboť výše přijatého úvěru se objeví přímo v rozvaze podniku jako položka cizích zdrojů.58“

57 Xxxxxxx, X. Jak ušetřit. Leasing nebo hotovost. Profit, 2005, č. 12, s. 34.

58 Xxxxxxx, X. Xxxxxxx v praxi – praktický průvodce. Praha: Nakladatelství GRADA Publishing, 2005, s. 18.

Administrativní náročnost zařízení úvěru bývá obvykle vyšší než je tomu např. u leasingových smluv, i když v poslední době přistupují banky a jiné úvěrové instituce pod konkurenčním tlakem leasingových společností také k omezování složitosti administrativního vyřizování úvěrů.

5.2.1 PRÁVNÍ POVAHA SMLOUVY

V případě finanční služby úvěrové, tj. služby na základě které se příjemci služby poskytují peněžní prostředky, nám český právní řád nabízí hned dva smluvní typy. Smlouvy se obvykle uzavírají jako smlouvy o úvěru dle § 497 a násl. ObchZ, kde se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky59. V úvahu přichází rovněž uzavření smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. občanského zákoníku, kde smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky60.

„V praxi přitom často dochází k tomu, že obchodní (marketingové) označení příslušné služby formálně neodpovídá příslušnému smluvnímu typu.“61 Tak se lze na jedné straně setkat s pojmy jako např. osobní půjčka, pod kterým se skrývá nabídka na uzavření smlouvy uzavírané ve formě smlouvy úvěrové („obvykle se jedná o úvěry bezúčelové, tedy o úvěry, které neslouží k financování pořízení konkrétní věci či jiné majetkové hodnoty“)62 a na straně druhé se spotřebitelskými úvěry uzavíranými podle uvedeného ustanovení občanského zákoníku upravujícího smlouvu o půjčce. Myslím si, že z právního hlediska má volba mezi dvěma uvedenými smluvními typy zásadní význam a to proto, že každý z těchto dvou smluvních typů se nachází v jiném soukromoprávním kodexu. Skutečnost, zda je smlouva sjednaná podle občanského nebo obchodního zákoníku je významná zejména v případě, kdy je příjemcem služby fyzická osoba nepodnikající, protože smlouva o úvěru je podle § 261 ObchZ typovým obchodním závazkovým vztahem.

Domnívám se, že podstatné jsou také možnosti, které dává úvěrová smlouva poskytovateli služby v případě, kdy příjemce služby neplní své závazky a řádně nesplácí. V případě úvěrové smlouvy je postavení poskytovatele služby značně rizikové a otázka zajištění závazku úvěrového dlužníka řádně splatit poskytnuté peněžní prostředky zde nabývá na aktuálnosti. Ujednání týkající se poskytnutého úvěru a jeho splácení proto

59 § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

60 § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

61 Xxxxxx, X. Srovnání poskytování leasingových a úvěrových služeb. Právní rádce, 2005, č. 4, s.28

62 tamtéž

často doprovázejí dohody či jiné úkony, která zakládají práva poskytovatele služby pro případ neplnění úvěrové smlouvy ze strany dlužníka.

Náš právní řád nabízí řadu zajišťovacích instrumentů, které přicházejí v úvahu a v praxi se rovněž využívají.63 Na tomto místě se zmíním alespoň o třech hlavních.

Velmi rozšířeným způsobem zajištění závazku je ručení. Ručení je závazek třetí osoby (ručitele) splnit pohledávku, nesplní-li ji dlužník ani po té, co k tomu byl věřitelem vyzván. Ručení v občanskoprávních vztazích upravuje § 546 a násl. občanského zákoníku, zatímco ručení ve vztazích mezi podnikateli se řídí § 303 a násl. obchodního zákoníku.

Další z obvyklých forem zaručení je zástavní právo. Ustanovení o zástavním právu nalezneme v § 152 a násl. občanského zákoníku. Předmětem zástavního práva mohou být nejen věci (movité či nemovité), ale také pohledávky. Poskytuje-li se úvěr za účelem pořízení určité věci, nabízí se samozřejmě jako předmět zástavy právě tato věc. Zástavní právo k věcem nemovitým, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká vkladem do katastru nemovitostí. Zvláštní úprava zástavního práva se týká případů, kdy jsou předmětem zástavy nemovitosti, které se neevidují v katastru nemovitostí (například sklep), věc hromadná (například podnik), soubor věcí (například sbírka) nebo movitá věc (například automobil), které nebudou předány při uzavření zástavní smlouvy do držení věřitele. K sepsání takové zástavní smlouvy je nutná forma notářského zápisu a zástavní právo v tomto případě vzniká zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky.64 Zápis zástavního práva do rejstříku zástav učiní notář, který sepsal zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu, bezodkladně po uzavření zástavní smlouvy.

Třetím zajišťovacím instrumentem, který stojí za to zmínit v souvislosti s úvěrem poskytnutým za účelem pořízení určité věci příjemcem úvěru, je zajišťovací převod vlastnického práva k předmětné věci. Je sjednáván podle § 553 občanského zákoníku, dle kterého může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele, přičemž se příslušná smlouva o zajišťovacím převodu práva musí uzavřít písemně. „Zákon tedy nevylučuje, aby převáděným právem bylo právo vlastnické a v případě zajištění závazků z účelového úvěru je často za účelem zajištění převáděno vlastnické právo k financované věci.“65 Domnívám se tedy, že takový způsob zajištění pak poskytuje věřiteli obdobné postavení, jaké má poskytovatel leasingu u služby leasingové. V praxi se lze setkat s případy, kdy věřitel sice sjedná s dlužníkem zajišťovací převod vlastnického práva, ale účinnost tohoto převodu odloží s tím, že

63 Ustanovení § 544 a násl. občanského zákoníku a § 300 a násl. obchodního zákoníku.

64 § 158 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, občanský zákoník

65 Xxxxxx, X. Srovnání poskytování leasingových a úvěrových služeb. Právní rádce, 2005, č. 4, s. 30.

vlastnické právo přechází na věřitele až v případě neplnění závazků dlužníka. Musím ale upozornit na skutečnost, že takové ujednání by mohlo být označeno za neplatné, neboť obsahově odpovídá tzv. propadné zástavě, jejíž sjednání vylučuje § 169 písm. e) občanského zákoníku.

Nesmím na tomto místě opomenout ani uplatňování nároků z vad zboží. Skutečnost, že zákazník kupující určitou věc využije k zaplacení kupní ceny úvěrovou službu, nemá na jeho oprávnění vyplývající z odpovědnosti prodávajícího za vady prodané věci žádný dopad. „V případě úvěru poskytnutého spotřebiteli dokonce zákon č. 321/2001 Sb. v § 7 výslovně stanoví, že práva spotřebitele vůči dodavateli zboží nesmějí být zkrácena poskytnutím spotřebitelského úvěru na jejich zaplacení.“66

5.3 POŘÍZENÍ MAJETKU NA LEASING

Třetím způsobem pořízení majetku je leasing. Dominantou leasingového vztahu je skutečnost, že vlastnické právo k majetku zůstává po celou dobu trvání leasingového vztahu pronajímateli67. V případě operativního leasingu nedojde k převodu vlastnických práv na nájemce dokonce ani po skončení platnosti leasingové smlouvy. „Na nájemce tedy přechází pouze právo takový majetek používat, za což se nájemce smluvně zavazuje platit pronajímateli leasingové splátky.“68

Hlavní výhodou tohoto způsobu pořízení je (podobně jako u úvěru), že subjekt nepotřebuje k nákupu majetku k datu nákupu velký objem finančních prostředků, neboť platby za leasing jsou rozloženy do delšího časového období.

Daňové úlevy patří také ke kladům leasingu. Za splnění podmínek stanovených zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů69 je totiž placené nájemné (leasingové splátky) daňově uznatelným nákladem (výdajem), to platí i o poplatcích spojených s uzavřením a vedením leasingových smluv. Na druhou stranu ale leasingový nájemce ve většině případů nemá právo si uplatňovat daňové odpisy, které provádí pronajímatel. Výjimky představuje pouze nehmotný majetek70, který může kromě vlastníka odepisovat také poplatník, který k tomuto majetku nabyl právo užívání za úplatu (nájemce)71. Dále může nájemce odpisovat technické zhodnocení pronajatého majetku, je-li hrazeno

66 Xxxxxx, X. Srovnání poskytování leasingových a úvěrových služeb. Právní rádce, 2005, č. 4, s. 30.

67 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.2.2002, sp. zn. 29 Odo 140/2001.

68 Xxxxxxx, X. Xxxxxxx v praxi – praktický průvodce. Praha: Nakladatelství GRADA Publishing, 2005, s.18.

69 § 24 odst. 2 písm. h) a § 24 odst.4 – 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

70 § 32a odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

71 Takto pronajatý nehmotný majetek odepisuje nájemce rovnoměrně po celou dobu odpisování a odpis vypočte jako poměr vstupní ceny a doby sjednané smlouvou. (§ 32a odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb.)

nájemcem a tzv. jiný majetek definovaný v § 26 odst. 3 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb72. Technické zhodnocení hrazené nájemcem a jiný majetek však mohou být nájemcem odepisovány pouze na základě písemné smlouvy mezi pronajímatelem a nájemcem a dále za podmínky, že pronajímatel nezvýší o tyto výdaje vstupní cenu hmotného majetku, ze které provádí daňové odpisování takového majetku. Nájemce je pak povinen zatřídit toto technické zhodnocení a jiný majetek do té odpisové skupiny, ve které je zatříděn dotyčný pronajatý majetek u pronajímatele a při vlastním odpisování si může zvolit, zda bude provádět rovnoměrné nebo zrychlené daňové odpisování.73

Další výhodou leasingu je fakt, že leasing nepředstavuje účetně zvýšení zadluženosti podniku, neboť fakticky vzniklý závazek z leasingové smlouvy se neprojeví v rozvaze podniku jako položka zvyšující cizí zdroje.

Myslím si, že největší nevýhodou leasingu je, že majetek zůstává po dobu trvání leasingového vztahu ve vlastnictví pronajímatele. A přestože zůstává majetek ve vlastnictví leasingové společnosti, zvláště pak v případě finančního leasingu, přenáší pronajímatel na nájemce rizika vyplývající z vlastnictví majetku, jako by vlastníkem byl skutečně nájemce. „V případě operativního leasingu je tato skutečnost často dobře schována v leasingové ceně.“74 Často je tak např. vyžadováno pojištění pronajatého majetku nájemcem, na nájemce jsou přenášeny náklady spojené s opravami pronajatého majetku, atd.

Jelikož pronajatý majetek má ve svém vlastnictví pronajímatel, nájemcova práva volně nakládat s pronajatým majetkem jsou také značně omezena. Pokud nájemce potřebuje provést na pronajatém majetku jakékoliv úpravy, je nutno žádat o souhlas pronajímatele, v případě technického zhodnocení je nutno dopředu dohodnout, kdo jej bude hradit.

Dále bych k nevýhodám leasingového vztahu mohla zařadit obtížnou vypověditelnost leasingové smlouvy ze strany nájemce a také možné problémy, které nájemci vznikají v případě, kdy je pronajatý majetek odcizen nebo dojde ke škodné události75.

„Jedním z důvodů, proč je leasing i pro fyzické osoby v České republice tak populární, je skutečnost, že ve srovnání s pořízením majetku na úvěr je tento způsob

72 Jedná se o výdaje hrazené nájemcem, které podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů nebo podle daňové evidence tvoří součást ocenění hmotného majetku pronajatého formou finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku a které v úhrnu se sjednanou kupní cenou ve smlouvě převýší u movitého majetku hodnotu 40 000 Kč. Těmito výdaji mohou být např. výdaje na instalaci a montáž, výdaje spojené s dopravou, clo atd.

73 Leasingový nájemce postupuje podle § 31 nebo § 32 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

74 Xxxxxxx, X. Xxxxxxx v praxi – praktický průvodce. Praha: Nakladatelství GRADA Publishing, 2005,s. 18.

75 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, ze dne 30.10.2002 , sp. zn.. 25 Cdo 78/20001.

pořizování majetku administrativně méně náročný.“76 K sepsání leasingové smlouvy obvykle stačí pouze potvrzení o výši příjmů fyzické osoby77, popsání rodinného stavu žadatele a písemný souhlas partnera s pořízením majetku na leasing. V případě osob vedoucích účetnictví je obvykle vyžadována účetní závěrka za minulé roky a někdy též mezitímní účetní závěrka aktuálního roku.

Další administrativní úlevy poskytují leasingové společnosti zejména s leasingem dopravních prostředků, tedy nejžádanější formou leasingu. „Leasingovou smlouvu je možné podepsat přímo v autosalónu. Má-li s sebou klient všechny podklady, může již po první návštěvě odjet v novém autě.“78

5.3.1 PRÁVNÍ POVAHA SMLOUVY

Smlouvou o leasingu se poskytovatel leasingu zavazuje do svého vlastnictví nabýt věc vybranou klientem, předat tuto věc k užívání (provozování) na dobu trvání leasingu a obvykle převést vlastnické právo k věci na příjemce leasingu po uplynutí doby, přičemž příjemce této služby se zavazuje splácet leasingové splátky79, prostřednictvím kterých poskytovateli fakticky hradí náklady, které poskytovatel leasingu nese v souvislosti s pořízením předmětné věci a jejím financováním.

Žádný ze smluvních typů uvedených v občanském či obchodním zákoníku neodpovídá ekonomické podstatě vztahu, ke kterému u leasingu (ať už finančního či operativního) dochází, český právní řád nám tudíž vhodný smluvní typ nenabízí. Smlouvy o leasingu se proto v praxi obvykle uzavírají jako tzv. smlouvy nepojmenované podle § 269 odst. 2 ObchZ80. V takovém případě je však nutné, aby účastníci smlouvy dostatečně určili obsah81 svých závazků, protože v opačném případě by smlouva platně nevznikla.

„Ve srovnání se závazkovými vztahy opírajícími se o pojmenované smluvní typy, jakým je např. právě smlouva o úvěru, zde nabývá ještě více na důležitosti formulační přesnost smluvních ujednání.“82

Ačkoliv specifická povaha leasingové smlouvy, a tedy její uzavírání jako smlouvy nepojmenované, je akceptována většinou právní veřejnosti, jak ostatně dokládá i soudní

76 Xxxxxxx, X. Xxxxxxx v praxi – praktický průvodce. Praha: Nakladatelství GRADA Publishing, 2005, s. 20.

77 Potvrzení zaměstnavatele u fyzické osoby s příjmy ze závislé činnosti, daňové přiznání, přehled o příjmech pro účely zdravotního a sociálního pojištění a případně přehled o majetku a závazcích v případech fyzických osob majících příjmy z podnikání či jiné samostatné výdělečné činnost vedoucích daňovou evidenci.

78 Xxxxxxx, X. Náklady rozhodují: raději úvěr než leasing. Hospodářské noviny 30.9.-2.10.2005, s. 28.

79 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14.3.1996, sp. zn. 5 Cmo 65/95.

80 Uzavření nepojmenované smlouvy umožňuje i občanský zákoník v § 51.

81 Dikce zákona sice hovoří o předmětu, ale z kontextu jasně vyplývá, že měl zákonodárce na mysli obsah závazku.

82 Xxxxxx, X. Srovnání poskytování leasingových a úvěrových služeb. Právní rádce, 2005, č. 4, s. 29.

judikatura83, v praxi můžeme nalézt i poněkud odlišný názor, který povahu leasingové smlouvy jako smlouvy nepojmenované přímo či nepřímo odmítá.

Podle tohoto názoru se v případě smlouvy o finančním leasingu jedná o tzv. smíšenou smlouvu, která obsahuje prvky dvou smluvních typů a to smlouvy kupní a smlouvy nájemní. S tímto názorem musím nesouhlasit. „Problémy s aplikací těch zákonných ustanovení, která upravují typické smlouvy, jsou způsobeny velkou ekonomickou provázaností jednotlivých složek leasingové smlouvy, která znemožňuje její rozumné rozložení na jednotlivé prvky.“84 Jako další důvod bych uvedla, že jedním z charakteristických znaků leasingového vztahu je, že poskytovatel leasingu se obvykle zavazuje k tomu, že určitou věc nabude do svého vlastnictví od dodavatele, a to dle výběru příjemce leasingu. Nabytí předmětné věci do vlastnictví poskytovatele leasingu tedy bývá plněním závazku z leasingové smlouvy a bylo by dle mého názoru nelogické, aby se leasingová smlouva uzavírala až v době, kdy poskytovatel leasingu věc vlastní. Označení leasingové smlouvy za smlouvu smíšenou ze smlouvy nájemní a smlouvy kupní by pak mohlo vést k závěru, že uzavření smlouvy v době, kdy poskytovatel ještě není vlastníkem předmětné věci, je neplatné pro tzv. počáteční nemožnost plnění.85

Jak jsem již ve své práci několikrát zmínila, je poskytovatel leasingu po celou dobu leasingového vztahu vlastníkem předmětné věci. Tento fakt činí z leasingu z pohledu poskytovatele relativně bezpečný produkt, protože vlastnické právo k předmětné věci plní samozřejmě zejména zajišťovací funkci. Proto je instrument zajištění vyžadován obvykle pouze u majetku s velmi vysokou pořizovací cenou.

Základním východiskem pro poskytovatele leasingu je vytvoření takových podmínek, aby po celou dobu splácení leasingu převyšovala hodnota předmětu leasingu součet doposud nesplacených splátek. Toho se v praxi dosahuje zejména sjednáním mimořádné zvýšené splátky, tzv. akontace, před převzetím předmětné věci klientem do užívání.

Dalším důležitým aspektem při sjednávání leasingové smlouvy je uplatňování nároků z vad zboží. Situaci poněkud komplikuje fakt, že příjemce leasingu, který si věc vybral a také ji přebírá do užívání, není kupujícím. Jde o velmi významnou okolnost, ze které vyplývá, že nedohodnou-li se všechny tři smluvní strany jinak, příjemci leasingové služby neplynou z kupní smlouvy žádné povinnosti a žádná práva. Nemůže tedy svým jménem uplatňovat reklamace. Myslím si, že pochopitelným zájmem obou stran leasingového vztahu je umožnit příjemci leasingu případné vady předmětné věci u prodávajícího uplatňovat.

83 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.11.2003, sp. zn. 30 Cdo 2033/2002. 84 Farská, P. a kol. Finanční leasing v právní praxi. Praha: Nakladatelství X.X.Xxxx, 2003, s. 18. 85 § 37 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

V praxi najdeme dva základní přístupy. Prvním z nich je udělení plné moci příjemci leasingu, aby jménem kupujícího (poskytovatele leasingu) uplatňoval práva plynoucí z odpovědnosti prodávajícího za vady. Jedná se o standardní řešení, ze kterého však vyplývá, že stranou řízení o vadách zůstává poskytovatel leasingu zastoupený příjemcem. Z tohoto důvodu volí poskytovatelé leasingových služeb často druhý z přístupů, kterým je postoupení příslušných práv plynoucích z odpovědnosti prodávajícího za vady příjemci leasingu. „Praktickou výhodou takového řešení je vytvoření stavu, kdy příjemce leasingu jedná v reklamačních řízeních, resp. sporech, svým vlastním jménem.“86

Chtěla bych ale na tomto místě upozornit, že při druhém z uvedených možných řešení nelze zapomínat na závěr, že právní vztahy z případných vad předmětné věci se řídí kupní smlouvou uzavřenou mezi dodavatelem předmětné věci a poskytovatelem leasingové služby, kteří jsou obvykle podnikateli. To mimo jiné znamená, že povinnosti prodávajícího movité věci se řídí § 436 a násl. ObchZ a je tedy vyloučena působnost občanského zákoníku a to i v případě, kdy příjemcem služby je nepodnikající fyzická osoba. Nepodnikatel, který si věc vybral, převzal a fakticky ji pořizuje pro sebe, se na rozdíl od situace, kdy je sám kupujícím, nemůže dovolávat příslušných ustanovení občanského zákoníku upravujících kupní smlouvu a ani příslušných ustanovení zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

5.4 ZÁVĚR

V této kapitole jsem se snažila poukázat na rozdíly při pořizování majetku formou leasingu, na úvěr nebo v hotovosti. Zaměřila jsem se především na aspekty právní a daňové. Ekonomické aspekty, tedy porovnání, který z uvedených způsobů je hospodářsky nejvýhodnější jsem ponechala stranou, ale mohu zde odkázat na publikaci ing. Blanky Jindrové87, která zde provedla podrobnou analýzu tohoto srovnání.

Každý z uvedených způsobů má svá pro i proti, která jsem se zde snažila nastínit a každý potencionální investor by je měl zvážit. Domnívám se, že každá z daných alternativ je vhodná pro jinou cílovou skupinu a každý si z nich může vybrat právě tu, která nejvíce vyhovuje jeho ekonomické situaci.

Jiné výhody nabízí každá z těchto alternativ pro podnikatele, jiné pro spotřebitele. Koupi za hotové mohou realizovat jak podnikatelé, tak spotřebitelé, pokud pro ně nárazové investování vysoké částky neznamená žádný problém.

86 Xxxxxx, X. Srovnání poskytování leasingových a úvěrových služeb. Právní rádce 2005,č. 4, s. 31.

87 Jindrová, B. Leasing praktický průvodce. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, 2001.

Pro spotřebitele jistě hrál roli přesun leasingu v květnu 2004 ze zvýhodněné 5% sazby DPH do sazby devatenácti procentní, čímž pro ně tato finanční služba podražila. Naopak pro podnikatele, kteří jsou plátci DPH, tento přesun leasingu do základní sazby DPH neznamenal žádný větší problém. I z tohoto důvodu se domnívám, že leasing nabízí své výhody převážně pro podnikatele a pro spotřebitele je výhodnější nákup předmětů za financování úvěrem.

6. OCHRANA SPOTŘEBITELE

Vzhledem k tomu, že leasingové služby se v České republice staly oblíbeným produktem i pro nepodnikatele resp. spotřebitele, bylo nutné právně upravit i ochranu tohoto z ekonomického hlediska slabšího účastníka smlouvy a je pro poskytovatele těchto služeb důležité, aby sledovali také legislativu, týkající se právě spotřebitelů.

Spotřebitelský leasing je taková smlouva, jejíž jednou stranou je fyzická osoba, která nesplňuje požadavky § 261 ObchZ.88 V tomto případě bude leasingová smlouva podřízena režimu občanského zákoníku. Smluvní strany mají samozřejmě možnost podřídit svůj závazkový vztah na základě dohody podle § 262 ObchZ režimu obchodního zákoníku a v případě leasingových smluv se tomu tak skutečně často děje. Spotřebitel je považován za „slabší“ smluvní stranu a proto mu i obchodní zákoník poskytuje alespoň minimální ochranu.

6.1 OCHRANA SPOTŘEBITELE V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU

Velmi významné ustanovení o obecné ochraně spotřebitele přinesla novela č. 370/2000 Sb. obchodního zákoníku, která stanoví omezení možnosti smluvního použití úpravy obchodních závazkových vztahů, pokud by vedly ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem a to pod sankcí neplatnosti takového ujednání. Dále tato novela výslovně upravila uplatnění zásady ochrany spotřebitele, vztažené ovšem v obchodním zákoníku nejen na spotřebitele, ale na všechny osoby, které nejsou podnikateli.

Tuto zásadu vyjadřuje znění § 262 odst. 4 ObchZ, kde se stanoví, že ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele se použijí vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Tato právní úprava přináší do obchodního zákoníku nový prvek zásadního významu a to, že v určitých případech a v určitém rozsahu budou mít smluvní strany

88 To znamená, že tato osoba není podnikatelem nebo s přihlédnutí ke všem okolnostem neuzavírá závazkový vztah týkající se její podnikatelské činnosti.

jedné smlouvy ve vztahu založeném touto smlouvou různý právní režim, což dle mého názoru může v některých případech vyvolat právní nejistotu smluvních stran, protože osoby neznalé práva nemusí vědět, pod režim kterého kodexu (obchodního či občanského) své jednání podřadit.

6.2 OCHRANA SPOTŘEBITELE V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU

Pokud strany uzavírají smlouvu v režimu občanského zákoníku, jejich právní vztahy se řídí právě tímto kodexem. O tom, že leasingová smlouva může být uzavírána i podle občanského zákoníku svědčí § 51 tohoto zákona, který říká, že účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena, za předpokladu, že neodporuje obsahu nebo účelu zákona. V tomto případě, vzhledem k dispozitivnosti občanského zákoníku, si účastníci občanskoprávních vztahů mohou dohodou upravit vzájemná práva a povinnosti odchylně od zákona, za předpokladu, že to zákon výslovně nezakazuje.89 Na základě této zásady si mohou smluvní strany dohodnout i působnost obchodního zákoníku.90 Je-li však jedna smluvní strana spotřebitelem, je smluvní volnost stran výrazně omezena ustanoveními části první hlavy páté občanského zákoníku, konkrétně § 52 až § 65 o spotřebitelských smlouvách.

Mezi hlavní zásady této hlavy patří nemožnost odchýlení se od zákona v neprospěch spotřebitele podle § 55 občanského zákoníku a také ustanovení, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran91 (taková ujednání jsou neplatná, ale pouze pokud se spotřebitel dovolá jejich neplatnosti).

V odborné literatuře jsem se setkala rovněž s názorem, že ustanovení části první hlavy páté občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách se na leasingové vztahy neaplikuje.92 „ Nejedná se o smlouvu kupní ani smlouvu o dílo a nepochybně také ne o smlouvu upravenou v části osmé občanského zákoníku.“93 S názorem uvedeným v této publikaci se neztotožňuji, protože dle mého názoru část osmá upravuje i smlouvy nepojmenované (§ 491 občanského zákoníku) a úmyslem zákonodárce zajisté bylo

89 § 2 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

90 podle § 262 ObchZ.

91 § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

92 Farská, P. a kol. Finanční leasing v právní praxi. Praha: Nakladatelství C.H. Xxxx, 2003, s. 31.

93 tamtéž

chránit spotřebitele ve všech smluvních vztazích uzavřených s dodavatelem, ne jen ve vztazích výslovně uvedených.

6.3 ZÁKON O OCHRANĚ SPOTŘEBITELE

Dalším významným předpisem je zákon o ochraně spotřebitele (č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tento předpis zakotvuje mimo jiné obecný zákaz diskriminace spotřebitele, zákaz klamání spotřebitele a další podmínky, které jsou povinni prodávající respektovat94.

Důležitým ustanovením tohoto zákona, je mimo jiné § 19 týkající se odpovědnosti za vady. Ztotožňuji se s názorem Xxxxx Xxxxxx00, který ve svém článku poukazuje na povinnost poskytovatele leasingu vyřídit reklamaci včetně odstranění vady bez zbytečného odkladu, nejpozději do třiceti dnů ode dne jejího uplatnění, v opačném případě je spotřebitel - nájemce oprávněn domáhat se zrušení smlouvy. Výše uvedenou odpovědnost za vady poskytovatele leasingu není možné omezit, dle mého názoru si ji ale smluvní strany mohou domluvit jinak a to především tím způsobem, jak se v praxi také často děje, že uživatel leasingu uplatňuje odpovědnost za vady přímo u výrobce předmětu leasingu, například na základě plné moci od poskytovatele nebo postoupením práv.

6.4 OCHRANA ZÁJMOVÝMI SDRUŽENÍMI

Česká leasingová a finanční asociace sdružuje společnosti se sídlem na území České republiky, kteří se pravidelně zabývají poskytováním leasingových, úvěrových a splátkových služeb a to jak pro podnikatele, tak i pro spotřebitele.

Poskytovatelé leasingu, sdružení v České leasingové a finanční asociaci96, musí dodržovat mimo jiné Etický kodex a Memorandum k ochraně spotřebitele při poskytování leasingových služeb.

Asociace prosazuje naplňování Etického kodexu jednáním členských společností.

„Etická pravidla leasingového podnikání jdou nad rámec platného práva.“97 Vytváří jakousi normativní nadstavbu. Jeho naplňování je známkou profesionality, serióznosti a stability každé leasingové společnosti. Mezi etické zásady ve vztahu ke klientům patří jednoznačnost, srozumitelnost, věcnost a pravdivost obsahu smluv. „Ve vztazích se

94 Dle dikce zákona se za prodávajícího považuje podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. (§ 2 odst. 1 písm. b) zákona 634/1992 Sb.

95 Xxxxxx, X. Základní rizika leasingu. Právní rádce, 2004, č. 10, s. 35.

96 ČLFA sdružuje 97% společností poskytujících leasingové služby v ČR

97 Xxxxx, V. a kol. Leasing – právní, daňové a účetní postupy v praxi. Praha: Nakladatelství Polygon, 2001, s. 39.

zákazníky i ve styku s orgány státu berou členské společnosti v maximální možné míře v úvahu zásady postupu v záležitostech neobchodní povahy dohodnuté v rámci asociace v rámci platného práva ČR, včetně memoranda asociace k ochraně spotřebitele při poskytování leasingových služeb.“98

Memorandum k ochraně spotřebitele při poskytování leasingových služeb stanoví další povinnosti, kterými jsou členové Asociace vázáni při poskytování svých služeb spotřebitelům. Toto memorandum je nedílnou součástí Etického kodexu, ke kterému musí přistoupit všechny společnosti ucházející se o členství v Asociaci. Při porušení Kodexu ze strany poskytovatele leasingu může dojít až k jeho vyloučení z České leasingové a finanční asociace.

Memorandum k ochraně spotřebitele mimo jiné uvádí, že společnosti jsou povinny poskytnout spotřebiteli přesnou a srozumitelnou informaci o ceně předmětu i o výši splátek a jiných poplatků včetně doplňkových služeb. Výše splátek může leasingová společnost měnit pouze je-li tak uvedeno ve smlouvě nebo se souhlasem spotřebitele.

Dále se společnosti zavazují umožnit spotřebiteli předčasné splacení leasingu nebo převod práv a povinností na jiný subjekt. Při předčasném zrušení leasingové smlouvy je společnost povinna provést spravedlivé vyúčtování se zohledněním dosavadních splátek.

Důležitým je též ustanovení, že společnosti jsou povinny poskytnout spotřebiteli přiměřenou nutnou součinnost k tomu, aby mohl uplatňovat nároky z vad předmětu leasingu u prodejce (dodavatele) předmětu leasingu. Společnosti se v souvislosti s reklamačním řízením zdrží jednání, které by bylo v rozporu se zájmy spotřebitele.

Domnívám se, že vytvoření Memoranda na ochranu spotřebitele bylo důležitým krokem kupředu ve vývoji ochrany spotřebitele. Asociace tímto sleduje poskytnutí zvláštní a zesílené ochrany spotřebitelům, tedy zákazníkům, kteří poptávají či přijímají služby, jako nepodnikající fyzické osoby.

6.5 ZÁVĚR

Právě pro oslabené postavení spotřebitele v obchodních vztazích je jeho ochrana velmi důležitá. Z tohoto důvodu ji neponechali stranou ani naši zákonodárci, když do našich pramenů práva implementovali i směrnice práva Evropských společenství, které se ochranou spotřebitele zabývají.

Domnívám se, že ochrana spotřebitele je do našeho právního řádu zavedena dostatečně a jasně. Pochyby však vznikají ohledně zákona číslo 321/2001 Sb., o

98 Kodex jednání členů České leasingové a finanční asociace

některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Já osobně se domnívám, že díky špatné dikci zákona na leasingové smlouvy aplikovatelný není a to je i důvod, proč jsem ho v této kapitole neuvedla jako institut sloužící k ochraně spotřebitele.

Zákon č. 321/2001 Sb. ve svém § 2 vymezuje pojmy a uvádí, že spotřebitelským úvěrem se pro účely tohoto zákona rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba a následuje příkladný výčet institutů, na které se tento zákon vztahuje. Domnívám se, že leasingový vztah není založen na poskytnutí peněžních prostředků, pro uživatele leasingu je podstatný užívací vztah k předmětu leasingu.

Leasing není, dle mého názoru, ani odloženou platbou. Podstatou odložené platby je, že druhá strana poskytuje své protiplnění později, než je to obvyklé. Odložená platba je, domnívám se, typická pro spotřebitelské úvěry, kdy uživatel nabude vlastnictví k danému předmětu, ale kupní cenu platí až později, ve formě splátek. U leasingových operací, zvláště pak u finančního leasingu, je situace odlišná. Kupní cena je zaplacena ihned po nabytí vlastnického práva, resp. ještě před ním, formou splátek.

Jako příklad uvádí zákon smlouvu o koupi najaté věci, ale už jsem ve své práci uvedla, že tato smlouva samotná nemůže být použita pro leasingové vztahy jako celek, tudíž ani toto ustanovení zákona nelze na leasing použít.

Ochranu spotřebitele neponechala stranou ani Česká leasingová a finanční asociace a tak si myslím, že spotřebitel je v našich právních podmínkách chráněn dostatečně.

7. OPERATIVNÍ LEASING

7.1 ROSTOUCÍ OBLIBA OPERATIVNÍHO LEASINGU

„Zatímco podíl finančního leasingu v posledních letech neustále klesá, u operativního leasingu je tomu naopak.“99 Operativním leasing je finančním produktem především pro podnikatele, resp. obchodní společnosti, které užívají větší vozový park.

Jedná se jednoduše o pronájem předmětu bez zákonem daného časového omezení, přičemž smlouva se uzavírá mezi leasingovým nájemcem a leasingovou společností – pronajímatelem. Doba pronájmu bývá většinou kratší, než je doba životnosti předmětu a doba odepisování podle platné zákonné úpravy. Největší rozdíl mezi finančním a operativním leasingem spočívá ve vlastnictví předmětu pronájmu po skončení leasingové smlouvy. Zatímco u finančního leasingu přechází vlastnické právo na leasingového nájemce, u operativního leasingu zůstává předmět ve vlastnictví pronajímatele i po splacení všech splátek.

Další rozdíl je v přenesení rizik. U operativního leasingu nese veškerá rizika spojená s vlastnictvím a provozováním, ale také rizika spojená s poškozením, zničením nebo ztrátou předmětu leasingová společnost.

Při operativním leasingu se hradí jednotlivé splátky nájemného, které nejsou ovlivněny jednorázovými výkyvy za servis, pojištění, atd. Není také nutné platil počáteční zvýšenou platbu, tzv. akontaci.

Jednou z mnoha společností, které objevily výhody operativního leasingu je společnost MANN+HUMMEL(CZ) s.r.o. se sídlem v Nové Vsi u Okříšek, která se zabývá výrobou filtrační techniky.

Tato společnost přešla jednoznačně z finančního leasingu na operativní. Pracovníci hospodářské správy této společnosti vidí výhody operativního leasingu především v uvolnění cash flow vázaného ve vlastních vozidlech a ve snížení veškerých administrativních nákladů spojených s vedením vlastního vozového parku a likvidací pojistných událostí. Společnost MANN+HUMMEL (CZ) s.r.o. uzavřela tzv. rámcovou smlouvu100 s leasingovou společností Leas Plan Česká republika s.r.o., podle které pronajímatel (Leas Plan Česká republika s.r.o.) poskytuje nájemci full-servis operativní leasing, to znamená, že nájemce má zajištěny veškeré služby související s provozem vozidla. Leasingová společnost se stará o výměnu a uskladnění zimních a letních pneumatik, o celkové pojištění vozů nebo o úhradu pohonných hmot prostřednictvím kreditních karet. Samozřejmostí je poskytnutí náhradního vozidla a silniční asistenční

služby v případě opravy vozidla.

99 Šalanda, X. Xxxxxx operativního leasingu vzrůstá. Hospodářské noviny, 13.9.2005, s. 23.

100 Vzor rámcové smlouvy uvádím v příloze této práce

Veškeré služby poskytuje leasingová společnost nájemci již od uvedení vozidla do provozu. Nájemce pouze specifikuje druh a vybavení vozu, o vše ostatní, jako je přihlášení vozidla, placení silniční daně, koupě dálniční známky a podobně, se stará leasingová společnost, přičemž ve většině případů nájemce využívá slevy, které leasingová společnost dostává od dodavatelů nebo pojišťoven.

Operativní leasing umožňuje společnostem soustředit se na základní podnikatelskou činnost. Protože se leasingová společnost stará o veškerou údržbu a provoz vozového parku, není už nutné, aby společnosti zaměstnávaly vlastního zaměstnance, který by se o vozový park staral.

Společnost MANN+HUMMEL(CZ) s.r.o. využívá otevřené kalkulace, při které je detailně informována o všech kalkulovaných položkách souvisejících s provozem a údržbou automobilů. Po ukončení leasingu leasingová společnost klientovi vrací úspory vzniklé z rizikových položek, jakými jsou zejména údržba vozu a pneumatiky. Přeplatek je hrazen v plné výši, v opačném případě nájemce nic neplatí.

Druhou variantou je uzavřená kalkulace, kde jsou stejně jako v předchozím případě stanoveny pevné měsíční splátky, avšak nedochází k detailnímu vyúčtování a nájemce ztrácí nárok na vrácení zjištěného přeplatku. Měsíční splátky mohou být u uzavřené kalkulace nižší, ale v konečném výsledku tomu tak být nemusí, protože vrácený přeplatek často převyšuje úsporu na splátkách.

Při operativním leasingu nedochází k přechodu vlastnictví vozidla na leasingového nájemce, ale po domluvě lze auto odkoupit. Tento způsob praktikuje v mnoha případech i společnost MANN+HUMMEL(CZ) s.r.o. Vozy však nenakupuje pro vlastní potřeby, ale možnost odkoupení dává svým manažerům, kteří zpravidla daný vůz užívali.

7.2 ZÁVĚR

Vzrůstající obliba operativního leasingu je patrná i z ročních bilancí České leasingové a finanční asociace. Ve světě je operativní leasing běžným produktem, k nám se dostává sice pomalu, ale na oblibě získává stále více, především po roce 2004.

Ve velké konkurenci na leasingovém trhu musí společnosti nabízet co možná nejširší služby a myslím, že by se u nás stěží našla společnost, která operativní leasing neposkytuje. Ale i samotné služby operativního leasingu musí být co možná nejširší a nejvýhodnější. Při operativním leasingu se vlastně uživateli leasingu dostane veškeré možné péče a servisu a nakonec může, po dohodě smluvních stran, ještě předmět leasingu odkoupit. Obvykle to sice nebývá za symbolickou cenu jako je tomu v případě leasingu finančního, ale i v tomto bodě vycházejí leasingové společnosti svým klientům maximálně vstříc.

Podle mých zjištění stále více velkých společností (nejen MANN+HUMMEL (CZ)

s.r.o) upřednostňuje operativní leasing před finančním a myslím si, že tento trend bude v horizontu několika málo let ještě více narůstat.

Vzhledem k faktu, že operativní leasing je určen především pro podnikatele, resp. velké společnosti, neexistuje žádný speciální zákonný předpis, který by chránil spotřebitele v případě operativního leasingu. Ani Česká leasingová a finanční asociace neposkytuje zvláštní ochranu spotřebitelům, jako smluvním stranám operativního leasingu. Spotřebitel tak bude chráněn stejně jako v případě leasingu finančního instituty, které jsem uvedla v předchozí kapitole. Nemyslím si, že by nějaká speciální ochrana byla v této době třeba, protože operativní leasing není určen spotřebitelům jako cílové skupině tohoto produktu.

8. EVROPSKÉ PRÁVO

8.1 PRÁVO EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

Potřeba harmonizace práva České republiky s právem Evropské unie se týká rovněž problematiky leasingu. Legislativa EU zatím neupravuje leasing komplexní normou, a to pravděpodobně pro specifičnost leasingu a různé interpretace leasingu národními legislativami. Podoba leasingu v jednotlivých členských státech tak vychází z místních právních podmínek a tradic, přičemž je samozřejmě výrazně determinována zejména právními předpisy upravujícími daňovou a účetní oblast.

Neexistuje tedy žádná univerzální „evropská“ definice leasingu a různé je rovněž pojmosloví užívané v leasingových vztazích101. Dle mého názoru je tato situace značně obtížná, protože právě absence jednotného pojmosloví a obecně přijímaného pohledu na soukromoprávní podstatu leasingu pak vede k řadě problémů při aplikaci evropských směrnic a jejich promítnutí do národních legislativ členských států.

„V rámci EU nebyl doposud přijat žádný významný legislativní akt zaměřený na leasing. Marně bychom tedy v seznamu direktiv hledali direktivu o leasingu nebo direktivu o poskytování leasingových služeb“102. Ovšem řada směrnic EU, které mají přednost před národními právními úpravami členských států, či před bilaterálními smlouvami, se dotýká problematiky leasingu nepřímo. Vzhledem k významu daňových a účetních regulací jsou pro leasing významné veškeré regulace upravující tuto oblast.

Myslím si, že významné jsou především bankovní směrnice EU, neboť leasingové smlouvy o poskytnutí finančního leasingu jsou považovány svým principem za smlouvy, které provádí úvěrové instituce. Nejvýznamnější bankovní směrnicí je dnes zřejmě směrnice 2000/12/ES o zakládání bank a poskytování bankovních služeb, která nahradila mimo jiné i velmi významnou bankovní směrnici 89/646/EC. Tato směrnice je důležitá pro poskytovatele leasingu, který je bankou nebo dceřinou společností banky. Tato směrnice zakotvuje vzájemné uznávání bankovních licencí a svobodu při zakládání bank v jiných státech EU. Finanční leasing je zde přitom výslovně uveden mezi činnostmi, které podléhají principu vzájemného uznávání. V praxi to pak znamená, že pokud bance založené v jednom státě EU umožňuje rozsah bankovní licence rovněž poskytování finančního leasingu, je tato licence včetně oprávnění poskytovat finanční leasing automaticky uznána v jiném členském státě EU, do kterého chce banka rozšířit svou činnost.

Další významnou směrnicí EU ovlivňující nepřímo problematiku leasingu je 91/308/EHS o prevenci před zneužíváním finančního systému pro účely praní špinavých

101 Farská, P. a kol. Finanční leasing v právní praxi. Praha: Nakladatelství C.H. Xxxx, 2003 , s. 184.

102 tamtéž

peněz. Tato směrnice byla do českého právního řádu implementována zákonem č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Je jisté, že leasingové smlouvy o finančním leasingu nabízejí příležitost pro subjekty, které provádí praní špinavých peněz. Uvedená směrnice novelizována (č. 2001/97/ES) a touto novelou byl rozšířen okruh subjektů, kteří jsou adresáty povinností z této regulace vyplývající.

Nepřímo dále leasing ovlivňují z norem práva EU směrnice na ochranu spotřebitele, zejména směrnice 93/13/EHS o nepoctivých ustanoveních ve spotřebitelských smlouvách a zejména směrnice 87/102/EHS o spotřebitelském úvěru. České právo je již harmonizováno s těmito normami. Důležité byly zejména zákony č. 367/2000 Sb., kterým byl novelizován občanský zákoník a mimo jiné zaveden institut tzv. spotřebitelských smluv a zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru jsou již v souladu s problematikou spotřebitelských úvěrů.

Další oblastí problematiky leasingu, která je dotčena právem EU, je problematika vad výrobku a směrnicemi 85/37/EHS a 92/56/EHS je respektován stav typický pro odpovědnost leasingového pronajímatele, který pouze leasingovou smlouvou pronajímá předmět leasingu podle výběru leasingového nájemce, který si předmět leasingu sám zvolí.

Lze očekávat, že právo EU svým vývojem v budoucnu zasáhne do problematiky leasingu, i když to nebude pravděpodobně přímo zvláštní právní normou. V řadě zemí EU pak platí Úmluva o mezinárodním finančním leasingu, podepsaná v květnu 1988 v Ottawě z iniciativy UNIDROIT a lze předpokládat vliv této úmluvy na právo EU.

Historie vzniku úmluvy o mezinárodním finančním leasingu sahá až do roku 1974, kdy na 53. zasedání v únoru 1974 se zabývala správní rada UNIDROIT návrhem sekretariátu této instituce vytvořit jednotná pravidla pro leasingové smlouvy.

8.2 NĚMECKÁ PRAXE

Leasing v Německu se velmi rychle rozšířil jako efektivní prostředek financování až po roce 1960. Německé závazkové právo, stejně jako naše, nezná žádnou definici leasingu. V současné době působí v Německu asi 120 leasingových společností, registrovaných ve Spolkovém svazu německých leasingových společností103. Existence smlouvy o operativním leasingu se jeví z hlediska právní kvalifikace zcela bezproblémově, neboť jde o smlouvu nájemní dle § 535 a násl. německého občanského zákoníku. V případě finančního leasingu je velmi důležitá judikatura Spolkového soudního dvora z roku 1977, která velmi pečlivě rozlišila jednotlivé druhy leasingu a určila

103 Xxxxxxxx, X. Xxxxxxxxxx smlouva tuzemská i mezinárodní. Praha: Nakladatelství Linde, 2003, s. 53.

právní pohled na takové smlouvy. Německá právní teorie považuje leasingovou smlouvu za smlouvu smíšenou (smlouvu komisionářskou, o půjčce, o propůjčení, o správě cizího majetku, resp. smlouvu o splátkové koupi, smlouvu o obchodním obstarání, smlouvu o úvěru, atd.) a polemika o právní povaze leasingové smlouvy není stále ukončena.

V německém systému je zákonný vlastník zásadně ekonomickým vlastníkem. Za ekonomického vlastníka je ovšem považována také osoba odlišná od právního vlastníka, která užívá příslušný majetek během doby jeho životnosti určené pro účely zdanění způsobem, který vylučuje užívání vlastníkem právním. Smlouvy jsou na jedné straně považovány za smlouvy leasingové nebo smlouvy splátkové úvěrové na straně druhé a to v závislosti na řešení ekonomického vlastnictví. Pokud je ekonomickým vlastníkem pronajímatel, jedná se o leasingovou smlouvu. Stane-li se jím skutečný uživatel, jde o splátkovou úvěrovou smlouvu. Uživatel má v tomto případě nárok na daňové odpisy místo pronajímatele. Téměř všechny smlouvy v Německu jsou formulovány tak, aby nemohly být klasifikovány jako smlouvy splátkové úvěrové. Příčinou je zamezení nežádoucím daňovým důsledkům104.

Zvláštními právními normami ovlivňujícími leasingové vztahy jsou zákon o splátkovém prodeji (Abzahlungsgesetz) a zákon o ochraně spotřebitele platný od 31.12.1990 také pro oblast leasingu. Od 1.1.1991 pak leasing v Německu ovlivňuje zákon o spotřebitelském úvěru.105

Všeobecné obchodní podmínky se při utváření německých leasingových smluv aplikují v mnohem větší míře než je tomu u nás. To podtrhuje i existence samotného zákona (tzv. zákon o všeobecných obchodních podmínkách), který se dané problematice speciálně věnuje. Jak uvádí německá odborná leasingová literatura, leasingová smlouva vzniká vždy ze všeobecných obchodních podmínek106. Zákon o všeobecných obchodních podmínkách umožňuje svou aplikaci na leasingové smlouvy zejména ve dvou případech. Jednak při soudním přezkumu právních úkonů a dále při mezerách leasingového kontraktu, většinou u vad v plnění závazků. Leasingové právo je na základě uvedeného zákona charakterizováno jako právo formulářové.

Leasingové smlouvy se tak v praxi většinou uzavírají jako smlouvy formulářové s pronajímatelovým pojetím všeobecných obchodních podmínek, nejsou téměř vůbec sjednávány mezi stranami jednotlivě. Z důvodů úspory, námahy a také zajištění právní pozice a rizika uživatele obchodních podmínek – leasingového pronajímatele dochází ke zmíněné standardizaci a typizaci smluv. Tím se však posiluje postavení poskytovatele leasingu a zároveň se omezuje postavení nájemce. Ten totiž často nerozpozná dosah a

104 Xxxxxxxxxx, X. Leasingové smlouvy v Evropě. Právní rádce, 2000, č.1, s. 21.

105 Xxxxxxxx, X. Xxxxxxxxxx smlouva tuzemská i mezinárodní. Praha: Nakladatelství Linde, 2003, s. 53.

106 Havlíčková, Š. Leasing a všeobecné obchodní podmínky. Právní rádce 2000, č. 1, s. 9.

význam všeobecných obchodních podmínek, jež akceptuje z důvodu zájmu na leasingové kontraktaci.

Kvalifikace leasingového kontraktu jako smlouvy sui generis nebrání soudnímu přezkumu na základě zákona o všeobecných obchodních podmínkách. Ze soudního přezkumu jsou však vyloučena ujednání o druhu, rozsahu, kvalitě a především ceně plnění.

8.3 ZÁVĚR

Leasing je specifická operace a jak jsem uvedla v této kapitole, ani právo Evropských společenství ani německé právo ho jako speciální smluvní typ nezná.

Německá praxe však narozdíl od nás postoupila trochu dále a kodifikovala všeobecné obchodní podmínky, které mají vlastní zákon a při sjednávání leasingové smlouvy se použijí vždy. Nemyslím si, že zrovna toto je nejšťastnější řešení a to především s ohledem na spotřebitele, protože leasingové smlouvy jsou ve Spolkové republice Německo sjednávány jako smlouvy adhezní a často není brán ohled na potřeby spotřebitele.

Právo Evropských společenství, jak už jsem uvedla, také nezná definici leasingu, ale disponuje řadou směrnic, které se problematiky leasingu dotýkají. Protože však mezi státy není ustálena podstata leasingových operací, činí někdy problémy dané směrnice aplikovat, a tak se domnívám, že by bylo vhodné upravit pojem leasingu i v právu Evropských společenství, čímž by se předcházelo problémům při provádění nebo implementaci směrnic v národních právních řádech.

9. ZÁVĚREM

Na začátku této práce jsem se snažila podat stručný nástin toho, co to vlastně leasing je, odkud pochází, jak se vyvíjel v historii naší i světové, co je jeho smyslem a také provést rozdělení a popis základních forem leasingu. Zmínila jsem zde i základní výhody leasingu.

Při zpracování této práce jsem se soustředila na právní rozbor smlouvy o koupi najaté věci, přičemž jsem se snažila poukázat na rozdíly mezi touto smlouvou a leasingovou operací. Záměrně uvádím pojem operace, protože se domnívám a i praxe mi to potvrdila, že leasing se skládá ze škály různých postupů a smluv, takže samotná smlouva o koupi najaté věci, jak je upravena v našem právním řádu nepostačí k pokrytí celé této operace. Důvodová zpráva sice počítala s použitím smlouvy o koupi najaté věci na leasingové operace, praxe však hovoří zcela jinak. Pokud se smluvní strany chtějí vyhnout podřazení svého kontraktu pod smlouvu o koupi najaté věci jako celku, postačí dle mého názoru, když nebudou aplikovat její základní ustanovení. V případě použití smlouvy o koupi najaté věci si mohou upravit svá práva a povinnosti odchylně od znění zákonné úpravy, protože většina z ustanovení je konstruována jako dispozitivní. Při finančním leasingu a současném použití smlouvy o koupi najaté věci bych stranám doporučila odchylné ujednání ve smlouvě ohledně přechodu nebezpečí škod na věci, protože právě v tomto ujednání se leasingová praxe od zákonné úpravy liší asi nejvíce.

Další část této práce jsem věnovala všeobecným obchodním podmínkám finančního leasingu, která vydala Česká leasingová a finanční asociace. Tyto podmínky jsou jistě přínosem pro leasingovou praxi, i když pro běžného spotřebitele mohou být trochu méně srozumitelné, to ale kompenzuje fakt, že se spotřebitel s nimi může seznámit dlouho dopředu. Jak již jsem uvedla v kapitole věnující se této problematice, jsou podmínky konstruovány zcela ve prospěch leasingových společností a možná by stálo za zvážení České leasingové a finanční asociace, aby se zaměřila také na uživatele leasingu a poskytla mu více oprávnění. Hlavně se mi nelíbí, že leasingový nájemce dává již předem souhlas s poskytnutím údajů o jeho osobě třetím subjektům. Jistě, při každém jeho ad hoc souhlasu by docházelo k časovým průtahům, ale dle mého mínění by to bylo spravedlivější. Také faktická nemožnost leasingového nájemce odstoupit od smlouvy je pro něj jistě nevýhodná a tak se domnívám, že by i tuto možnost mohla vzít Česká leasingová a finanční asociace při přepracování znění obchodních podmínek v potaz.

Myslím si, že bylo zajímavé porovnat možnosti pořízení zboží prostřednictvím úvěru, na leasing nebo koupí za hotové. Soustředila jsem se na právní aspekty těchto variant, jako jsou nutnosti zaručení, vlastnické právo, ale i daňové otázky. Neřešila jsem ve své práci ekonomický rozdíl, protože dle mého názoru to nebylo předmětem této

práce. V daňových otázkách jsem se zaměřila především na daně z příjmů, a to jen v obecné rovině, zcela stranou jsem ponechala daň z přidané hodnoty, protože se domnívám by takové zpracování přesahovalo obsahový rámec této práce.

Nicméně můžu říci, že běžnému spotřebiteli bych doporučila spíše pořízení předmětu na úvěr, neboť spotřebitelé si často neuvědomují, že předmět pořízený prostřednictvím leasingu je ve vlastnictví leasingové společnosti, která může předmět zcizit, zastavit apod. a běžný uživatel leasingu je v takovém postavení, že proti silné společnosti často mnoho nezmůže.

Úvěr je sice náročnější z časového hlediska na vyřízení a často banky požadují zástavu, ale spotřebiteli okamžitě svědčí vlastnické právo k danému předmětu a závisí pouze na jeho platební morálce a ne na „zvůli“ a ekonomické stabilitě leasingové společnosti a může s předmětem libovolně disponovat.

Naopak leasing bych doporučila především podnikatelským subjektům, neboť mohou využívat daňových zvýhodnění tohoto institutu. Větší společnosti pak preferují leasing operativní, protože už jim nezáleží tolik na tom, zda budou daný předmět vlastnit, ale chtějí ho především využívat a hlavně se o provoz předmětu nestarat. Finanční leasing je naproti tomu osvědčeným způsobem, jak získat do svého vlastnictví finančně nákladnější předměty a plní tedy spíše úvěrovou funkci.

V části věnované ochraně spotřebitele jsem nastínila, jak je spotřebitel chráněn v našem právním řádu. Jak jsem již uvedla v závěru zmiňované kapitoly, součástí českého právního řádu je i zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Vedou se spory, zda tento zákon aplikovat na leasingové smlouvy či nikoli. Domnívám se, že by bylo vhodné novelizovat tento zákon a změnit jeho základní pojmy, aby bylo jasně patrné, zda se na leasingové operace vztahuje či nikoli. Tím by se také předešlo případným sporům, ke kterým by mohlo dojít v rámci Evropských společenství, protože se domnívám, že tento zákon není zcela v souladu se směrnicí 87/102/EHS.

Při zpracování své práce jsme se opírala o materiály uvedené v seznamu literatury. Většina z nich se věnovala především ekonomickým aspektům leasingu, přesto jsem našla i spoustu materiálů, které se zajímaly o právní otázky této problematiky, mezi kterými byly především články z odborných právních časopisů.

Čerpala jsem samozřejmě také z judikatury. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích upravil i obecné otázky leasingu, například definoval rozdíl mezi finančním a operativním leasingem, čím dle mého názoru přispěl mimo jiné ke sjednocení používání těchto pojmů.

Cenným podkladem pro mou práci byly i webové stránky České leasingové a finanční asociace, ze kterých jsem čerpala různé statistické informace o vývoji leasingu a

také jsem zde našla velmi důležité obchodní podmínky leasingových operací, jejichž právní rozbor jsem ve své práci provedla a Memorandum na ochranu spotřebitele, které jsme použila ve své kapitole o ochraně spotřebitele.

Leasing je už natolik rozšířeným a používaným institutem, že by si zasloužil vlastní normativní zpracování. Zákonodárci by se přitom mohli nechat inspirovat nejen obchodními podmínkami zpracovanými Českou leasingovou a finanční asociací, ale i zavedenou a velice širokou praxí a to nejen na našem území. I toto zpracování by však mohlo přinést spoustu nejistoty co se týče smluv, které již v praxi fungují.

De lege ferenda by leasingová smlouva mohla být upravena jako smluvní typ v novém soukromoprávním kodexu. Vím, že se o zařazení této smlouvy do nového občanského zákoníku hodně diskutovalo a objevovaly se názory pro i proti. Nicméně v konsolidované verzi občanského zákoníku107 jsem leasingovou smlouvu ani jiný obdobný smluvní typ nenašla. Z návrhu dokonce vypadla i smlouva o koupi najaté věci, která se neobjevuje ani v návrhu zákoníku obchodního.

Osobně bych byla jednoznačně pro zákonné zpracování leasingové smlouvy. Xxxxxxx je, zda by bylo nutné nově upravit leasing operativní. Domnívám se, že taková úprava by byla zbytečná, protože tento druh leasingu si vystačí se smlouvou nájemní. Naopak finanční leasing je pro svou specifickou podstatu těžce podřaditelný pod stávající smluvní typy a nová úprava by byla jedině ku prospěchu a k ustálení právní jistoty smluvních stran.

Kodifikace leasingové smlouvy by napomohla nejen ke sjednocení ustálené praxe, ale jistě by znamenala zlepšení pro spotřebitele, kteří se často obtížně orientují ve složitě konstruovaných obchodních podmínkách. Doporučovala bych úpravu dispozitivní, protože každá leasingová smlouva je specifická a co vyhovuje jednomu vztahu, nemusí vyhovovat jinému. Dále se domnívám, že by bylo spíše na škodu, kdyby byla leasingová smlouva upravena velmi podrobně (jak je tomu u většiny smluvních typů v návrhu nového občanského zákoníku), protože, jak jsem již uvedla, leasing je charakteristický odchylnými ujednáními různých smluv a proto by byla lepší pouze stručná a obecná úprava. Nebylo by na škodu, kdyby nový soukromoprávní kodex také poskytoval zesílenou ochranu spotřebiteli.

Chtěla bych tímto také poděkovat panu Xxxxxx Xxxxxxxxxx ze společnosti MANN+HUMMEL (CZ) s.r.o. za informace, které mi poskytl o operativním leasingu, který právě tato společnost užívá a také za poskytnutí cenných materiálů.

107 Webové stránky xxx.xxxxxxxx.xx

10. RESUMÉ

Leasing started to develop in England as early as at the end of the 19th century. It got gradually to Europe and since the 60ties of the 20th century it has become the well- tried manner of sales of products.

In the Czech Republic the leasing transactions, as we know them at present, appeared as late as after November 1989. Until this time they were closed only to the limited extent in cooperation with former Czechoslovak Commercial Bank.

Leasing is not regulated in the Czech legal order as the contractual type; therefore it is regulated only generally by the civil and commercial law.

Basically the leasing consists of several transactions. At first the client of the leasing company chooses the subject of leasing, which the leasing company buys into its ownership from the supplier. Then the leasing company leaves the subject to the client (at this moment he is already the leasing user) for his use for the period stipulated in advance for the agreed installments. For the whole period of the leasing relation the leasing company is the owner of the subject.

Most often two kinds of leasing are distinguished, financial leasing and operative leasing.

Operative leasing is defined as the short-term lease of subjects, leasing installments cover subject amortization for the period of contract duration. All the risks connected with operation of the subject are born by the provider of the leasing and the leasing user is not usually entitled after termination of the leasing contract to buy the subject into his lease.

To the contrary, the financial leasing is arranged for longer period of time and the leasing user usually may not withdraw from it before termination of this period. The leasing user bears the risk of damages on the subject and all the costs connected with its use. After termination of the leasing relation the ownership of the subject passes over to the user, who buys it for the remaining value.

Leasing contracts are often arranged with reference to the general business terms and conditions. Czech Leasing and Financial Association, as the association of entrepreneurs providing leasing and credit services, has drawn up several types of general business terms and conditions (for financial leasing, operative leasing, leasing of real estate, etc.). Leasing companies often use the reference to these terms and conditions in their contracts.

In my thesis I concentrated also on other alternatives of acquisition of property.

Cash purchase brings the one-time encumbrance, but the purchaser becomes the owner of the subject immediately, unlike the leasing and he may freely dispose of it. The

disadvantage is that the entrepreneur may not deduct the subject from taxes immediately but he must spread deducting into several periods.

Purchase on credit is another alternative of the property acquisition. Arranging of the credit is usually time-consuming and banks often require the guarantee. Credit interest is tax allowable expense for the debtor.

Acquisition of property for leasing is not very time-consuming as for its arranging and other guaranty is not necessary. At the beginning it is not necessary to use the great volume of financial means (similarly as at the credit). Leasing installments are the tax allowable expenses.

In my thesis I was engaged also in protection of the consumer at leasing relations. The protection is provided to the consumer by the basic codes, as the Civil and

Commercial Code, in their special provisions, further the Act on Consumer Protection is the part of the Czech legal order, which provides the general protection. The consumer is protected also by the Czech Leasing and Financial Association by means of its opinions, but also by influencing its members.

I focused on operative leasing, the advantages of which are experienced by more and more entrepreneurs. It is advantageous in particular for big entrepreneurs, most of them acquire by the operative leasing their vehicle fleet and they authorize leasing companies to administer this fleet, which brings considerable material and time relief.

In the conclusion I mentioned the survey of European directives, which concentrate on leasing transactions in detail and I focused on German practice, where the leasing contract is not regulated by law, as well as in our country.

11. SEZNAM LITERATURY

11.1 BIBLIOGRAFIE

1. Xxxxxx, X. x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Xxxx, 2003.

2. Xxxxxx, X. Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1998.

3. Xxxxx, V. a kol. Leasing - právní, účetní a daňové postupy v praxi včetně příkladů. Praha: Nakladatelství Polygon, 2001.

4. Xxxxx, X. x xxx. Obchodní zákoník komentář. 4. díl. Praha: Nakladatelství Polygon, 2002.

5. Xxxxxxxx, X. Xxxxxxxxxx smlouva tuzemská i mezinárodní. Praha: Nakladatelství Linde, 2003.

6. Xxxxxxx, X. x kol. Obchodní zákoník s komentářem. II. Díl. Praha: Nakladatelství Kodex Bohemia, 2000.

7. Xxxxxx, P. a kol. Finanční leasing v právní praxi. Praha: Nakladatelství C. H. Xxxx, 2003.

8. Jindrová, B. Leasing chyby a problémy. 2. aktualizované vydání. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, 2002.

9. Xxxxxxxx, X. Leasing praktický průvodce. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, 2001.

10. Xxxxx, X. Smluvní obchodní právo. Kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2006.

11. Xxxxxxxxxx, X. Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl. Praha: Nakladatelství Linde, 1997.

12. Xxxxxxxxxxx, N. Právo mezinárodního obchodu. Brno: Masarykova univerzita, 2004.

13. Xxxxxxxxx, I. a kol. Obchodní zákoník komentář. 9. vydání. Praha: Nakladatelství

C. H. Xxxx, 2004.

14. Xxxxxxx, X. Xxxxxxx v praxi, praktický průvodce. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, 2005.

11.2 ČLÁNKY

1. Xxxxx, X. Xxxxxxxxxx smlouvy a daně. Právní rozhledy, 1994, č. 4, s. 105.

2. Xxxxx, X. Některé otázky smluvního práva při leasingu. Právní rozhledy, 1993, č. 5. s. 153.

3. Xxxxxx, V. Předčasné zrušení leasingové smlouvy. Právní rádce, 1998, č. 10, redakční příloha č. VII.

4. Břeský, X. a kol. Xxxxxxxxxx smlouva jako moderní smluví typ. Právní rádce, 1998, č. 10, redakční příloha s.II.

5. Xxxxxx, X. a kol. Leasingové deriváty. Právní rádce, 2004, č. 10, s. 26.

6. Xxxxx, X. K rekodifikaci našeho soukromého práva. Právní rozhledy, 2000, č. 8, s. 327.

7. Xxxxxx, P. a kol. Je finanční leasing spotřebitelským úvěrem? Právní rozhledy, 2002, č. 6, s. 274.

8. Xxxxx, X. K otázce rekodifikace občanského práva. Právní zpravodaj, 2001, č. 4, s.1.

9. Xxxxxx, L. Zneužívání smluvního vztahu při leasingu. Právní rádce, 1998, č. 5, s. 9.

10. Havlíčková, Š. Leasing a všeobecné obchodní podmínky. Česká a německá praxe. Právní rádce, 2000, č. 1, s. 9.

11. Xxxxx, X. Firmy objevují operativní leasing. Hospodářské noviny, 2005, 3. května.

12. Xxxxx, X. Xxxxx o nové koncepci soukromého práva. Právník, 1993, č. 12, s. 1041.

13. Xxxxxxx, X. Ještě leasingová smlouva. Právo a podnikání, 2000, č. 4, s. 9.

14. Xxxxx, V. a kol. Nad stavem a perspektivami soukromého práva v České republice. Právní rozhledy, 1995, č. 3, s. 89.

15. Xxxxxx, M. Podmínky sjednávání spotřebitelského úvěru a leasingové vztahy. Právní zpravodaj, 2001, č. 11, s. 6.

16. Xxxxxx, M. Srovnání poskytování leasingových a úvěrových služeb. Právní rádce, 2004, č. 4, s. 28.

17. Xxxxxx, M. a kol. Soukromoprávní režim leasingu. Právní rádce, 1998, č.6, s. 11.

18. Xxxxx, X. K otázce rekodifikace občanského práva – z pohledu dosavadního vztahu občanského a obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2001, č. 4, s. 4.

19. Xxxxx, X. Leasing a koupě najaté věci. Právní rádce, 2003, č. 10, s. 4.

20. Xxxxx, X. Právní aspekty leasingu I., XX. Xxxxxx, 1992, 1993, č. 52, 1.

21. Xxxxxxxxxx, X. Leasingové smlouvy v Evropě, srovnání právních úprav. Právní rádce, 2000, č. 1, s. 21.

22. Xxxxxxxxxx, X. Trendy českého leasingu. Právní rádce, 2001, č. 3, s. 10.

23. Xxxxxxxxxx, X. Vývoj leasingu v mezinárodních souvislostech. Právní rádce, 2000, č. 10, s. 27.

24. Xxxxxxx, X. K právním otázkám leasingu. Obchodní právo, 1993, č. 1, s. 2.

25. Xxxxxxx, X. Xxxxxxx leasingu je stále lepší. Profit, 2005, č. 12, s. 33.

26. Xxxxxxxxxx, X. Kodifikace českého soukromého práva, zejména ve vztahu k úpravě obchodních vztahů. Bulletin advokacie, 2003, č. 3, s. 36.

27. Xxxxxx, X. Základní rizika leasingu. Právní rádce, 2004, č. 10, s. 34.

28. Xxxx, X. Xxxxxxxxxx společnosti v tržních ekonomikách. Právní rádce, 2001, č. 3, s. 28.

29. Xxxx, X. Xxxxxxxxx právních prostředků zajištění závazků v leasingových operacích. Právní rádce, 1998, č. 10, redakční příloha str.V.

30. Xxxxxxxx, X. Xxxxxxxxxxxxx smlouvy. Právní rozhledy, 1996, č. 7, s. 308.

31. Xxxxxxxxx, X. Finanční leasing majetku z hlediska daně z příjmů. Právní rádce, 2005, č. 10, s. 22.

32. Xxxxxxxxx, X. Xxxxxxx či úvěr: jak se rozhodnout? Hospodářské noviny, 13.9.2005, s. 22.

33. Xxxxxxxxx,L. a kol. Leasing může být podnikateli alternativou úvěru. Hospodářské noviny, 2.11.2004, s. 27.

34. Xxxxxxx, X. Náklady rozhodují: raději úvěr než leasing. Hospodářské noviny, 30.9.-2.10.2005, s. 28.

35. Šalanda, X. Xxxxxx operativního leasingu vzrůstá. Hospodářské noviny, 13.9.2005, s. 23.

36. Xxxxx, X. Rozdíl mezi finančním a operativním leasingem. Právní rádce, 2004, č. 10, s. 32.

37. Xxxxx, X. Smluvní vztahy operativního leasingu. Právní rádce, 2004, č. 4, s. 32.

38. Xxxxxxxxxx, X. Auto bez peněz: na úvěr či leasing? MF DNES, 19.10.2004, s. E2.

39. Xxxxxxxxxx, X. Xxxxxxx – zvláštnosti z hlediska nového daňového systému. Právní rozhledy, 1993, č. 1, s. 15.

40. Xxxxxxx, X. x xxx. Mezinárodní leasing. Právní rádce, 2003, č. 10, s. 11.

41. Xxxxxx, X. Xxxxxxxx zpráva k materiálu „Koncepce nového civilního kodexu.“ Právní praxe, 1996, č. 8-9, s. 582.

11.3 JUDIKATURA

1. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.11.2003, sp. zn. 30 Cdo 2033/2002.

2. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.11.2003, sp. zn. 30 Cdo 888/2002.

3. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.10.2002, sp. zn. 25 Cdo 78/2001.

4. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14.3.1996, sp. zn. 5 Cmo 65/95.

5. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14.3.1996, sp. zn. 5 Cmo 65/95.

6. Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 2.2.2000, sp. zn. II ÚS 339/99.

7. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.2.2002, sp. zn. 29 Odo 140/2001.