Smíšené dohody. „Smíšené dohody jsou jedním z nejdůležitějších, zároveň však také nejkomplexnějších a nejspornějších nástrojů, které Evropská společenství vytvořila v souvislosti se svými vnějšími vztahy v rámci mezinárodního práva.“83 Specifikum smíšených dohod spočívá v tom, že jsou uzavírány nejen Evropskou unií samotnou, ale také jejími členskými státy. „To, že na straně EU figuruje větší počet signatářů (členské státy, EU, SESAE), nesmí ale zastřít skutečnost, že tato množina signatářů je, zejména pro účely odpovědnosti, jedinou stranou dané vnější smlouvy. To je zřejmé i z označení smluvních stran, kdy celá množina signatářů z EU je ‚na straně jedné…‘, zatímco druhá smluvní strana je ‚na straně druhé‘.“84 Smíšené dohody se musí týkat sdílených pravomocí Evropské unie a členských států, jelikož Unie smí sama uzavírat pouze dohody, které spadají do jejích výlučných pravomocí. Nutno však podotknout, že i v případě výlučných pravomocí Unie bývá často vyžadována forma smíšené dohody. Podle mého názoru jsou tyto dohody využívány především proto, že tato forma téměř zcela vylučuje budoucí legislativní spory mezi členskými státy a Evropskou unií. Dohody rovněž umožňují dosažení výsledků, které jsou žádoucí pro všechny jejich účastníky. Velký problém u smíšených dohod se projevuje při jejich sjednávání a uzavírání, ale také při jejich implementaci. „Co se týká implementace smíšených smluv, je nezbytné vyřešit, kdo (který orgán) musí přijmout nezbytnou legislativu, a kdo bude odpovědný za jejich aplikaci.“85 Otázce implementace smíšených dohod se věnoval i ESD, který se vyjádřil, že „členské státy a Evropské společenství jsou povinny úzce spolupracovat při plnění svých závazků, vyplývajících ze smíšených dohod v oblastech sdílených kompetencí.“86 Smíšené smlouvy často způsobují „podstatné zpoždění použitelnosti příslušných smluv: např. dohoda o spolupráci EU – Alžírsko podepsaná 26. 4. 1976 nabyla účinnosti až 1. 11. 1978.“87 Technika smíšených smluv je obsažena i v primárním právu Evropské unie, a to konkrétně ve Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii (SESAE). „Dohody nebo smlouvy uzavírané s třetí zemí, mezinárodní organizací nebo příslušníkem třetí země, jejichž stranami je kromě Společenství jeden nebo více členských států, vstoupí v platnost teprve tehdy, když všechny příslušné členské státy oznámí Komisi, že tyto dohody nebo smlouvy se staly použitelnými v souladu s předpisy jejich příslušného vnitrostátního práva.“88 Aktuálně jsou pro právo Evr...
Smíšené dohody. Problematika smíšených dohod přichází v úvahu v případě, že některé části zamýšlené vnější smlouvy nespadají do unijních pravomocí, zatímco jiné části ano. Pokud EU v dané části připravované smlouvy nemá žádnou pravomoc, je nutné uzavřít smíšenou smlouvu. Pokud naopak v určité části smlouvy sdílí pravomoc s členskými státy, může (ale nemusí) smíšenou smlouvu uzavřít.63 Z pohledu mezinárodního práva veřejného se smíšené smlouvy prezentují tak, že jsou na straně jedné podepsány a uzavřeny Evropskou unií a jejími členskými státy a na straně druhé třetí stranou (např. třetím státem). EU a její členské státy tak vyjadřují svou vůli být vnější smlouvou vázáni směrem ke třetí straně. Výhodou je samozřejmě větší míra jednomyslnosti a tím pádem i demokratičnosti, nutnost ratifikace všemi členskými státy však představuje velice zdlouhavou proceduru, zvláště s ohledem na rozrůstající se počet členů EU. Odmítnutí ratifikace jedním členským státem navíc zmaří celou zamýšlenou mezinárodní smlouvu, 59 Čl. 2 odst. 2 SFEU. 60 DASHWOOD, 2008, op. cit., str. 61. 61 Čl. 4 odst. 1 SFEU.