Turecko. Ke konci roku 2007 mělo Turecko z celkových 35 kapitol otevřeno pět a jednu předběžně uzavřenou (všech pět kapitol bylo otevřeno v roce 2007). Přístupová jednání jsou nadále podmíněna Závěry Evropské rady z prosince 2006, ve kterých bylo konstatováno neplnění Dodatkového protokolu k Ankarské dohodě ze strany Turecka. Z toho důvodu pozastavila EU otevírání osmi negociačních kapitol, které přímo souvisejí s plněním výše uvedeného protokolu a s dopravním embargem Turecka vůči Kypru. Žádné kapitoly nebudou rovněž předběžně uzavírány, dokud Turecko neimplementuje Dodatkový protokol. Kapitoly, pro které byl úspěšně ukončen screening, budou postupně otevírány. Závěry GAERC z prosince 2007 ocenily demokratické vypořádaní se s ústavní krizí a předčasnými volbami v prvé polovině roku. Turecko bylo zároveň vyzváno ke zvýšení reformního úsilí, v čemž bude EU nápomocna. Turecká vláda bude muset vynaložit velké úsilí především v zajištění svobody slova a práv nemuslimských menšin, v boji proti korupci, reformě soudnictví, prohlubování odborových práv, práv žen a dětí a upevnění civilní kontroly nad bezpečnostními složkami. Česká republika má zájem na plnohodnotném členství Turecka v Evropské unii a zachování životaschopného procesu přístupových jednání s tímto strategickým partnerem. Podporujeme znovunavázání rozhovorů o komplexním řešení kyperské otázky na půdě OSN s výhledem na pozitivní řešení problému. Západní Balkán FYROM od získání kandidátského statusu v roce 2005 čeká na stanovení data zahájení přístupových jednání. V této otázce nedošlo v roce 2007 k žádnému posunu. Albánie v roce 2006 podepsala Stabilizační a asociační dohodu a v roce 2007 pokračoval proces její ratifikace. Černá Hora podepsala Stabilizační a asociační dohodu v říjnu 2007, a následně započal ratifikační proces. Srbsko v listopadu 2007 parafovalo Stabilizační asociační dohodu, podmínkou pro podpis zůstává především dosažení plné spolupráce s ICTY. Bosna a Hercegovina parafovala Stabilizační a asociační dohodu v prosinci 2007; podpis závisí na splnění politických podmínek, zejména v otázce reformy policie a plné spolupráce s ICTY. Přistoupením České republiky k schengenskému prostoru koncem r. 2007 bylo dosaženo jedné ze zahraničněpolitických priorit ČR. Pro její občany se tak naplnila svoboda volného pohybu osob, a bylo tak završeno téměř desetileté přípravné úsilí politické, legislativní (převzetí schengenského acquis) i technické. ČR harmonizovala činnost svých orgánů odpovědných za vnitřní b...
Turecko. Moderní turecká republika vznikla po první světové válce, v roce 1923. Jeho zakladatel a první prezident, Xxxxxx Xxxxx, jej ustavil jako sekulární stát západního typu a snažil jej směřovat k Evropě. Za tímto účelem prosadil mnoho reforem – od oblékání přes systém měr a vah po reformu školství. Západním směrem se Turecko orientovalo i po druhé světové válce, kdy bylo zakládajícím členem OSN, brzy se stalo členem NATO (1952 spolu s Řeckem) a OECD a přidruženým členem EHS. I přes tyto západní tendence bývá jedním z argumentů proti přijetí Turecka do EU jeho odlišný historický vývoj a velmi odlišné kulturní hodnoty. V Turecku žije přes 78 milionů lidí1, z nichž značná část – asi 18 %2 - patří ke kurdské menšině. Dodnes zůstává nevyřešena otázka genocidy kurdského obyvatelstva v 30. letech 20. století. Téměř všichni obyvatelé Turecka, 99,8 %3, vyznávají islám. Právě vysoký počet obyvatelstva a jejich náboženské vyznání je jednou z problematických oblastí pro vstup Turecka do EU. Turecko má v současnosti asi 78 milionů obyvatel, jen o 3 miliony méně než nejlidnatější země EU Německo, avšak vzhledem k demografickému trendu, kdy na rozdíl od Německa, turecko má pozitivní přírůstek, jej Turecko brzy předežene. Případné přijetí země s takovým počtem obyvatel proto v EU vyvolává obavy, a to především kvůli rozložení hlasů při hlasování v Radě. I svou rozlohou by Turecko byla s přehledem největší zemí EU – tvoří asi jednu pětinu rozlohy dnešní EU. Geografická poloha činí z Turecka silného strategického partnera, čehož bylo vyžíváno především v období studené války, kdy Turecko sloužilo jako hradba proti rozpínání komunismu. Jeho výhodná poloha byla využita i na počátku druhého tisíciletí, a to při útocích na Irák. Tato poloha může být z pohledu EU vnímána pozitivně, protože by jí umožnila lepší pronikání do této oblasti. Na druhou stranu, ale právě to, že by EU měla hranice se státy jako Irán, Irák, Syrie … je v bezpečnostním kontextu velmi rozporuplné. Co se týká hospodářství, téměř 30 % obyvatelstva pracuje v sektoru zemědělství (v EU je to jen málo přes 5 % obyvatelstva), které ovšem tvoří pouhých 8 % HDP – je tedy značně neefektivní.4 I to bývá často zmiňováno jako argument proti vstupu Turecka do EU, kdy samotná EU se potýká s problémy v oblasti společné zemědělské politiky a přistoupení tak země s tak velkým zemědělským sektorem by pro ni bylo neúnosně.
Turecko. Česká republika podporuje plnohodnotné členství Turecka v Evropské unii za předpokladu splnění příslušných podmínek. Postup v jednání s Tureckem závisí bezprostředně na tom, jak bude tato země úspěšná při zavádění nezbytných reforem a jak si bude počínat v řešení kyperské otázky, resp. v turecko-kyperských vztazích. Během českého i švédského předsednictví se podařilo udržet tempo negociací otevřením po jedné kapitole. Rada v závěrech k Turecku přivítala jeho reformní úsilí a ocenila pozitivní kroky v oblastech soudní, civilní a vojenské a kulturních práv, rovněž demokratickou iniciativu ke kurdské menšině. Vyzvala současně Turecko, aby posílilo úsilí v dalších oblastech s cílem zcela naplnit Kodaňská kritéria. Rada ocenila regionální význam Turecka, snahy o normalizaci vztahŧ s Arménií a podpis mezivládní dohody o plynovodu Nabucco. Zdŧraznila, že Turecko musí dbát o dobré sousedské vztahy, resp. urovnávání sporŧ v souladu s Chartou OSN. S politováním Rada konstatovala, že Turecko nadále odmítá plnit své závazky vyplývající z Dodatkového protokolu k Asociační dohodě a že nepokročilo v normalizaci vztahŧ s Kyprem. Z tohoto dŧvodu Rada i nadále ponechá v platnosti svá opatření z roku 2006 (neotevírání osmi negociačních kapitol a neuzavírání žádné kapitoly) a vrátí se k této otázce v návaznosti na zprávu Evropské komise příští rok. Pokrok v těchto otázkách Rada očekává bez dalších prodlev. Rada očekává aktivní podporu Turecka probíhajícím jednáním o sjednocení Kypru. Na konci roku 2009 mělo Turecko z celkových 35 kapitol 12 otevřených, z nichž jedna byla předběžně uzavřena. České i švédské předsednictví se zasazovala o pokrok ve stabilizačním a asociačním procesu na západním Balkáně a podporu jeho přerŧstání v proces přístupový. Mezi hlavní milníky patřily ukončení ratifikace Stabilizační a asociační dohody s Albánií, předání přihlášky Černé Hory a Albánie Evropské komisi k posouzení, započetí implementace Prozatímní dohody o obchodu a obchodních záležitostech se Srbskem a následně přijetí srbské přihlášky ke členství. Samostatným procesem přibližování regionu Evropské unii je i vízová liberalizace. Na základě plnění stanovených podmínek mohla být s platností od 19. 12. 2009 zrušena krátkodobá víza pro Makedonii/FYROM, Srbsko a Černou Horu.
Turecko. Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Turecké republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatického, zvláštního nebo služebního pasu – publikováno: sdělení FMZV č. 170/1991 Sb. – platnost od 20. 3. 1991 (výměna dopisů MZV 18. 2. 1991) – cestovní doklady Turecka: diplomatický, služební a zvláštní pas – doba pobytu 3 měsíce Členové diplomatického, administrativního a technického nebo služebního personálu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu Turecka na území České republiky, oficiální zástupci Turecka v mezinárodních organizacích majících sídlo na území České republiky, jakož i členové delegací Turecka vysílaní k účasti na mezinárodních jednáních na území České republiky, pokud jsou držiteli platného diplomatického, služebního nebo zvláštního pasu, mohou pobývat na území České republiky bez víz po dobu přidělení. Shodně i jejich rodinní příslušníci, pokud jsou držiteli platného diplomatického, služebního nebo zvláštního pasu.
Turecko. 30. Velká Británie
Turecko. V roce 2006 pokračovala i přístupová jednání EU s Tureckem. Turecko uzavřelo jednu kapitolu těchto jednání, a to Věda a výzkum. Otevřena nebyla žádná nová kapitola. Ve Zprávě o pokroku v jednáních s Tureckem v roce 2006, publikované 8. 11. 2006, Evropská komise konstatovala, že Turecko nadále dostatečně plní kodaňské politické kritérium a pokračuje ve svém pokroku v reformách, avšak s tím, že došlo k celkovému zpomalení tempa reforem. Ke zlepšení musí dojít v oblastech svobody projevu, práv nemuslimských náboženských skupin, práv žen, odborů a v oblasti civilně-vojenských vztahů. Zpráva dále konstatovala, že došlo ke zlepšení schopnosti převzít závazky vyplývající z členství ve většině oblastí, nicméně poukázala na zaostávání plnění krátkodobých priorit přístupového partnerství v řadě oblastí (např. v oblastech volného pohybu zboží a kapitálu, veřejných zakázek, soutěžní politiky, daní, zaměstnanosti a sociální politiky, životního prostředí, volného pohybu pracovníků a služeb a rybolovu). EK rovněž Turecko upozornila, že neplnění Dodatkového protokolu rozšiřujícího platnost Ankarské (asociační) dohody na všech 10 nových členských států bude mít dopad na celkový pokrok v přístupových jednáních a že je třeba, aby učinilo co nejdříve konkrétní kroky k normalizaci bilaterálních vztahů se všemi členskými státy. Na zasedání Evropské rady ve dnech 14. - 15. 12. 2006 rozhodly členské státy v důsledku neplnění Dodatkového protokolu k Ankarské dohodě o pozastavení otevírání těch negociačních kapitol, které přímo souvisejí s plněním daného dokumentu a s dopravním embargem Turecka vůči Kypru. Jde o následujících 8 kapitol: Volný pohyb zboží, Právo na usazování a svoboda poskytování služeb, Finanční služby, Zemědělství a rozvoj venkova, Rybolov, Dopravní politika, Celní unie a Vnější vztahy. V souladu s doporučením EK Evropská rada dále přijala rozhodnutí, že nebudou žádné kapitoly předběžně uzavírány, dokud Turecko nebude beze zbytku plnit Dodatkový protokol. Ty kapitoly, pro které už bylo úspěšně ukončeno analytické porovnávání slučitelnosti turecké národní legislativy s právem EU, budou moci být otevřeny. Evropská rada rovněž vyzvala EK, aby plnění závazků Turecka vyhodnocovala ve svých pravidelných výročních zprávách, tedy v l. 2007, 2008 a 2009. Oproti návrhům některých členských států nestanovila Evropská rada nový termín, kdy členské státy znovu vyhodnotí pokrok Turecka v normalizaci jeho vztahů s Kyprem. Česká republika má zájem na plnohodnotném členství Tureck...
Turecko. 52 Spojené království Číslo smlouvy na seznamu Druhá smluvní jurisdikce
Turecko. Turecko je nejstarší a druhou největší preferenční obchodní partnerskou zemí EU a celkově šestým největším obchodním partnerem. Turecká ekonomika se z měnové krize, která začala v roce 2018, zotavila rychleji, než se očekávalo, ale po většinu roku 2019 zůstala v recesi a růst HDP byl slabý (0,9 %). V důsledku oslabení turecké liry Turecko výrazně snížilo svůj schodek v rámci světového obchodu. Obchod zbožím s EU se po dlouhodobých přebytcích na straně EU posunul ke schodku ve výši 1,5 miliardy EUR ve prospěch Turecka, přičemž vývoz EU do Turecka klesl o 1,3 % na 68,3 miliardy EUR, zatímco dovoz z Turecka vzrostl o 4,4 % na 69,8 miliardy EUR. Obchodní vztahy mezi EU a Tureckem se v případě průmyslových produktů a některých zpracovaných zemědělských produktů řídí celní unií z roku 1995 a dvěma dvoustrannými preferenčními obchodními dohodami vztahujícími se na zemědělské produkty a produkty z uhlí a oceli. Průmyslové produkty tvoří 82 % obchodu EU s Tureckem. Z velké části v důsledku těchto obchodních dohod, a zejména celní unie, se dvoustranný obchod od poloviny devadesátých let zvýšil více než čtyřnásobně. V zájmu rozšíření rozsahu působnosti vzájemného preferenčního obchodu a modernizace celní unie přijala Evropská komise dne 21. prosince 2016 doporučení ohledně rozhodnutí Rady, kterým se povoluje zahájení jednání s Tureckem. V návaznosti na závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 26. června 2018 a ze dne 18. června 2019 jsou však diskuse v současné době pozastaveny. V roce 2019 ponechalo Turecko v platnosti obchodní překážky v rozporu s dohodou o celní unii, zejména pokračováním – a rozšiřováním – své dlouhodobé odchylky od společného celního sazebníku prostřednictvím ukládání dodatečných cel na produkty pocházející ze zemí mimo EU nebo ze zemí, které jsou preferenčními obchodními partnery Turecka. Vzhledem k těmto clům Turecko vyžaduje informace a dokumenty, jako je doklad o původu zboží, a to v rozporu se zásadou volného oběhu, kterou zavedla celní unie. V roce 2019 Turecko rovněž znovu neuvolnilo svou celní kvótu pro hovězí maso. Evropská komise tyto otázky vznášela na výročních zasedáních smíšeného výboru i při častých dvoustranných výměnách názorů. Komise rovněž nadále vyžaduje nediskriminační provádění dodatkového protokolu k dohodě o přidružení vůči všem členským státům, včetně Kyperské republiky. Dne 2. dubna 2019 EU iniciovala řízení WTO proti opatřením Turecka k nucené lokalizaci výroby léčivých přípravků.43