Zaměstnanec. Jakákoliv osoba, která vykonává pro pojistníka nebo jím pojištěnou společnost uvedenou v pojistné smlouvě či přehledu práci v pracovním poměru či na základě jakékoliv dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, případně na základě dočasného přidělení agenturou práce; za zaměstnance se považuje i statutární orgán pojistníka či jeho člen nebo prokurista.
Zaměstnanec. Jakákoliv osoba v zaměstnaneckém či obdobném poměru u pojištěného, která podléhá výhradní kontrole a instrukcím pojištěného, které pojištěný poskytuje nezbytné vybavení pro plnění zaměstnaneckých povinností a určuje místo výkonu práce. Externí dodavatelé pojištěného a partneři, členové orgánu, správci, interní poradci či senior manažeři fakticky řídící chod pojištěné společnosti nejsou považováni za zaměstnance.
Zaměstnanec. Příloha č. 2
Zaměstnanec. Zaměstnanec je jakákoli osoba, včetně stážistů a poradců jednající na základě pracovní smlouvy či jiné smlouvy s pojištěným při výkonu činnosti jménem pojištěného.
Zaměstnanec operační středisko složky IZS
Zaměstnanec. Dle ustanovení § 6 zákoníku práce může být zaměstnancem pouze fyzická osoba. Zaměstnancem se fyzická osoba stává ve chvíli, kdy se zavázala k výkonu závislé práce a založila se zaměstnavatelem platný pracovní poměr. Úpravu svéprávnosti zaměstnance, jakožto způsobilosti právně jednat v pracovněprávních vztazích, zákoník práce už neřeší.67 V souvislosti s rekodifikací
Zaměstnanec. Jakákoli osoba, která na základě pracovního poměru pracuje pro
Zaměstnanec. Jakákoliv osoba, která na základě pracovního poměru pracuje pro pojistníka.
Zaměstnanec. Manažer nebo řídící pracovník
Zaměstnanec. Na rozdíl od zaměstnavatele může být zaměstnancem pouze osoba fyzická, což vyplývá jednak z definice zaměstnavatele, jak již byla uvedena, ale samozřejmě také z definice zaměstnance v § 6 ZP, podle které je zaměstnancem fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Stejně jako u zaměstnavatele se s ohledem na skutečnost, že zákoník práce upravuje podle § 1 písm. d) i právní vztahy před vznikem pracovního poměru, tedy právní vztahy osob teprve se ucházejících o práci, se i na tuto osobu vztahují ustanovení zákoníku práce, a to zejména základní zásady uvedené v § 1a ZP.124 Právní osobnost má i zaměstnanec od svého narození až do smrti, ovšem s ohledem na osobní výkon práce není právní osobnost natolik významná jako svéprávnost, jelikož zaměstnancem se může stát pouze osoba, která nabyla svéprávnosti pro zavázání se k výkonu závislé práce.125