Common use of Zkušební doba Clause in Contracts

Zkušební doba. Ujednání o zkušební době patří k tradičním institutům pracovního práva, jehož účelem je umožnit zaměstnanci i zaměstnavateli ověřit si, zda jim uzavřený pracovní poměr vyhovuje. Zaměstnavatel tak může posoudit, zda se zaměstnanec osvědčí při výkonu práce a plní pracovní povinnosti, a zaměstnanec má možnost si ověřit, zda mu vyhovuje charakter vykonávané práce a pracovní podmínky u zaměstnavatele. Pokud by zaměstnavatel či zaměstnanec došli k opačnému názoru, zkušební doba jim umožňuje pracovní poměr jednoduše ukončit v jeho počátečním stádiu. Dle § 66 zákoníku práce je možné pracovní poměr ve zkušební době ukončit z jakéhokoliv důvodu i bez udání důvodu, je však nutné tak učinit písemnou formou. Pracovní poměr pak skončí dnem doručení zrušení, nebo pozdějším dnem ve zrušení uvedeným. Platné sjednání zkušební doby musí splňovat několik podmínek, které jsou vymezeny v § 35 zákoníku práce. Zaprvé, délka sjednané zkušební doby nesmí přesáhnout tři po sobě jdoucí měsíce ode dne vzniku pracovního poměru a v případě vedoucích zaměstnanců šest po sobě jdoucích měsíců ode dne 108 Relativně kogentní ustanovení je takové ustanovení, které má obvykle za cíl chránit slabší smluvní stranu a od kterého se lze odchýlit pouze jedním směrem. Např. zákoník práce, resp. nařízení vlády, stanovuje výši minimální mzdy, kterou smluvní strany pracovní smlouvy musí respektovat v tom smyslu, že si nemohou sjednat mzdu nižší než minimální stanovenou. Opačným směrem, tedy sjednat mzdu vyšší než stanovenou, mohou. 109 Více k této problematice viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2372/2002 zabývající se neplatným ujednáním o době trvání pracovního poměru. vzniku pracovního poměru. Pokud by byla sjednána delší zkušební doba, než umožňuje zákon, bude neplatné pouze ujednání o té části zkušební doby, která přesahuje maximální zákonem stanovenou hranici110. Jestliže by tedy u zaměstnance (nikoliv vedoucího) byla sjednána zkušební doba v délce pěti měsíců, bude ujednání platné pouze v rozsahu maximálně dovolené tříměsíční délky zkušební doby. Zkušební dobu lze navíc v rámci téhož pracovního poměru sjednat pouze jednou (a to např. i tehdy, kdy je měněn dosavadní druh zaměstnancem vykonávané práce) a nelze ji, a to ani na základě dohody smluvních stran, dodatečně prodlužovat111. Pokud však zaměstnanci ve výkonu práce ve zkušební době brání celodenní překážky v práci112 či čerpá celodenní dovolenou113, zkušební doba se o tyto dny prodlužuje (tyto dny se do zkušební doby nezapočítávají). Xxxxxxx, zkušební doba musí být v zájmu právní jistoty zaměstnance i zaměstnavatele sjednána nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, případně den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. V žádném případě tedy nelze zkušební dobu sjednat zpětně, až po vzniku pracovního poměru. Zatřetí, sjednaná zkušební doba nesmí být delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru. Pokud si tedy smluvní strany ujednaly pracovní poměr na dobu určitou v délce trvání čtyř měsíců, zkušební doba nesmí přesáhnout dobu dvou měsíců. Ustanovení § 35 odst. 5 má zejména chránit zaměstnance, který vykonává zaměstnání krátkodobého charakteru (např. na základě pracovního poměru na dobu určitou v délce trvání tří měsíců), před nejistotou, která by pramenila z toho, že by zaměstnavatel mohl se zaměstnancem pracovní 110 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 127/2001 ze dne 27. 11. 2001 [online]. [cit. 2024- 02-29]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxx/00-xxx-000-0000

Zkušební doba. Ujednání o zkušební Jako další, v dnešní době patří k tradičním institutům pracovního práva, jehož účelem je umožnit zaměstnanci i zaměstnavateli ověřit si, zda jim uzavřený již pravidelně se vyskytující náležitostí pracovní poměr vyhovuje. Zaměstnavatel tak může posoudit, zda se zaměstnanec osvědčí při výkonu práce a plní pracovní povinnosti, a zaměstnanec má možnost si ověřit, zda mu vyhovuje charakter vykonávané práce a pracovní podmínky u zaměstnavatele. Pokud by zaměstnavatel či zaměstnanec došli k opačnému názoru, zkušební doba jim umožňuje pracovní poměr jednoduše ukončit v jeho počátečním stádiu. Dle § 66 zákoníku práce je možné pracovní poměr ve zkušební době ukončit z jakéhokoliv důvodu i bez udání důvodusmlouvy, je však nutné tak učinit písemnou formou. Pracovní poměr pak skončí dnem doručení zrušení, nebo pozdějším dnem ve zrušení uvedeným. Platné sjednání zkušební doby musí splňovat několik podmínek, které jsou vymezeny v § 35 zákoníku práce. Zaprvé, délka sjednané zkušební doby nesmí přesáhnout tři po sobě jdoucí měsíce ode dne vzniku pracovního poměru a v případě vedoucích zaměstnanců šest po sobě jdoucích měsíců ode dne 108 Relativně kogentní ustanovení je takové ustanovení, které má obvykle za cíl chránit slabší smluvní stranu a od kterého se lze odchýlit pouze jedním směrem. Např. zákoník práce, resp. nařízení vlády, stanovuje výši minimální mzdy, kterou smluvní strany pracovní smlouvy musí respektovat v tom smyslu, že si nemohou sjednat mzdu nižší než minimální stanovenou. Opačným směrem, tedy sjednat mzdu vyšší než stanovenou, mohou. 109 Více k této problematice viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2372/2002 zabývající se neplatným ujednáním o době trvání pracovního poměru. vzniku pracovního poměru. Pokud by byla sjednána delší zkušební doba, než umožňuje zákon, bude neplatné pouze ujednání o té části zkušební doby, která přesahuje maximální zákonem stanovenou hranici110které dává smluvním stranám možnost vyzkoušet si po určitý časový úsek, jak jim vzájemná spolupráce v pracovněprávním vztahu bude vyhovovat a na základě této zkušenosti se rozhodnout, zda setrvají v pracovním poměru. Jestliže by tedy u zaměstnance (nikoliv vedoucího) Úprava zkušební doby v zákoníku práce se s účinností od 1.1.2012 značně změnila, což je dle mého názoru velice vítané, poněvadž dřívější úprava byla sjednána zkušební doba nedokonalá a v délce pěti měsíců, bude ujednání platné pouze v rozsahu maximálně dovolené tříměsíční délky mnoha ohledech vedla k aplikačním problémům a rozporům. V první řadě byla značně problematická úprava možnosti sjednání zkušební doby, kdy ustanovení § 35 odst. Zkušební 1 ZP účinného do 31.12.2011 ve větě čtvrté deklarovalo, že zkušební dobu lze navíc v rámci téhož pracovního poměru sjednat pouze jednou (a to např. i tehdy, kdy je měněn dosavadní druh zaměstnancem vykonávané práce) a nelze ji, a to ani na základě dohody smluvních stran, dodatečně prodlužovat111. Pokud však zaměstnanci ve výkonu práce ve zkušební době brání celodenní překážky v práci112 či čerpá celodenní dovolenou113, zkušební doba se o tyto dny prodlužuje (tyto dny se do zkušební doby nezapočítávají). Xxxxxxx, zkušební doba musí být v zájmu právní jistoty zaměstnance i zaměstnavatele sjednána nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, případně vzápětí pak ve větě páté toto ustanovení popíral tím, že zkušební dobu není možné sjednat, pokud již pracovní poměr vznikl. Jelikož pracovní 83 XXXXXXXXX, Xxxxx. Flexibilní formy zaměstnávání a organizace pracovní doby. Právní rádce, 2007, č. 4, s. 37. poměr vzniká v den, který je ve smlouvě uveden jako den nástupu do práce, vyvstávaly otazníky, kdy tedy může být zkušební doba sjednána, a to i přesto, že existovala judikatura uvádějící, že zkušební dobu lze sjednat nejpozději v den, který byl uveden sjednán jako den jmenování na nástupu zaměstnance do práce a nikoli se zpětnou platností poté, co pracovní místo vedoucího zaměstnancepoměr již vznikl.84 Proto zákonodárce tyto spory vyřešil jednoznačným zněním zákona, když v ustanovení § 35 odst. V žádném případě 3 ZP stanovil, že zkušební doba může být sjednána nejpozději v den, který byl jako den nástupu do práce dohodnut v pracovní smlouvě. Je tedy nelze možné zkušební dobu sjednat zpětněběhem celého dne, až ve kterém vznikne pracovní poměr.85 Maximální délka zkušební doby je upravena v ustanovení § 35 odst. 1 ZP. Zákoník práce v tomto ustanovení zakládá rozdílnou úpravu pro tzv. řadové zaměstnance a vedoucí zaměstnance, která byla založena novelou, provedenou zákonem č. 365/2011 Sb. U tzv. řadových zaměstnanců nesmí délka trvání zkušební doby přesáhnout tři po vzniku pracovního poměrusobě jdoucí měsíce ode dne, kdy vznikl pracovní poměr. ZatřetíU vedoucích zaměstnanců je, sjednaná s ohledem na důležitější postavení, možná délka zkušební doby prodloužena na 6 měsíců. Nedohodnou-li se strany na délce zkušební doby v pracovní smlouvě, použije se doba uvedená v ZP. V případě sjednání delší než zákonem povolené zkušební doby nedojde k neplatnosti celého ustanovení o zkušební době, ale jsem toho názoru, že se jedná o část, kterou je možno oddělit od zbytku a tudíž bude částečně neplatná pouze ona doba, která překračuje zákonné maximum a zkušební doba nesmí být delší než polovina sjednané bude trvat po dobu stanovenou ZP. Judikatura NS tuto premisu potvrzuje např. v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 127/2001, ze dne 27.11.2001.86 Na počítání času se aplikuje ust. § 333 ZP. Dále byl nově upraven vztah zkušební doby trvání a pracovního poměrupoměru uzavřeného na dobu určitou. Pokud si tedy smluvní Absence této úpravy v dřívějším ZP vedla nezřídka ke zneužívání ze strany ujednaly zaměstnavatele, který opakovaně uzavíral se zaměstnancem pracovní poměr na dobu určitou v délce trvání čtyř 6 měsíců a pokaždé sjednával zkušební dobu v délce 3 měsíců, takovéto jednání by bylo v rozporu s dobrými mravy, jelikož účel zkušební doba nesmí přesáhnout dobu dvou měsíců. Ustanovení § 35 odst. 5 má zejména chránit zaměstnance, který vykonává zaměstnání krátkodobého charakteru (např. na základě doby byl již naplněn a není proto důvod držet zaměstnance v nejistotě.87 Proto byl novelou ZP zakotven taktéž zákaz sjednávání zkušební doby delší než je polovina doby trvání pracovního poměru na dobu určitou v délce trvání tří měsíců)určitou, před nejistotoubez ohlednu na to, která by pramenila z toho, že by zaměstnavatel mohl zde se zaměstnancem pracovní 110 Rozsudek Nejvyššího soudu spjedná o řadového či vedoucího zaměstnance. zn. 21 Cdo 127/2001 ze dne 27. 11. 2001 [online]. [cit. 2024- 02-29]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxx/00-xxx-000-0000V tomto případě může

Zkušební doba. Ujednání o 35 zákoníku práce upravuje problematiku zkušební době patří doby. Institut zkušební doby by měl v celém rozsahu sloužit k tradičním institutům vzájemnému ověření vhodnosti nově uzavřeného pracovního právavztahu, jehož účelem je umožnit zaměstnanci pracovních schopností zaměstnance i zaměstnavateli ověřit si, zda jim uzavřený pracovní poměr vyhovuje. Zaměstnavatel tak může posoudit, zda se zaměstnanec osvědčí při výkonu práce a plní pracovní povinnosti, a zaměstnanec má možnost si ověřit, zda mu vyhovuje charakter vykonávané práce a pracovní podmínky existujících pracovních podmínek u zaměstnavatele. Pokud by zaměstnavatel či zaměstnanec došli k opačnému názoruJe-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 35 odst. 1). Zkušební dobu je možné sjednat rovněž v souvislosti se jmenováním na pracovní místo vedoucího zaměstnance (podle § 35 odst. 1). Sjednaná zkušební doba jim umožňuje pracovní poměr jednoduše ukončit nemůže být dodatečně prodlužována, není-li v jeho počátečním stádiu. Dle § 66 zákoníku práce je možné pracovní poměr ve stanoveno jinak. Oproti starému zákoníku práce se „v novém odstavci 2 § 35“ uvádí, že o dobu překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební době ukončit z jakéhokoliv důvodu i bez udání důvodudoby, je však nutné tak učinit písemnou formou. Pracovní poměr pak skončí dnem doručení zrušení, nebo pozdějším dnem ve zrušení uvedenýmse zkušební doba prodlužuje. Platné sjednání zkušební doby musí splňovat několik podmíneknásledující podmínky: a) musí být sjednána písemně, které jsou vymezeny v § 35 zákoníku práce. Zaprvé, délka sjednané zkušební doby jinak je neplatná, b) nesmí přesáhnout tři být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí měsíce ode dne vzniku pracovního poměru a v případě vedoucích zaměstnanců šest po sobě jdoucích měsíců ode dne 108 Relativně kogentní ustanovení je takové ustanovení, které má obvykle za cíl chránit slabší smluvní stranu a od kterého se lze odchýlit pouze jedním směrem. Např. zákoník práce, resp. nařízení vlády, stanovuje výši minimální mzdy, kterou smluvní strany pracovní smlouvy musí respektovat v tom smyslu, že si nemohou sjednat mzdu nižší než minimální stanovenou. Opačným směrem, tedy sjednat mzdu vyšší než stanovenou, mohou. 109 Více k této problematice viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2372/2002 zabývající se neplatným ujednáním o době trvání pracovního poměru. vzniku pracovního poměru. Pokud by byla sjednána delší zkušební doba, než umožňuje zákon, bude neplatné pouze ujednání o té části zkušební doby, která přesahuje maximální zákonem stanovenou hranici110. Jestliže by tedy u zaměstnance (nikoliv vedoucího, c) byla sjednána sjednaná zkušební doba v délce pěti měsíců, bude ujednání platné pouze v rozsahu maximálně dovolené tříměsíční délky zkušební dobyjiž nemůže být smluvně dodatečně prodlužována. Zkušební dobu lze navíc v rámci téhož pracovního poměru je možné sjednat pouze jednou (a to např. i tehdy, kdy je měněn dosavadní druh zaměstnancem vykonávané práce) a nelze ji, a to ani na základě dohody smluvních stran, dodatečně prodlužovat111. Pokud však zaměstnanci ve výkonu práce ve zkušební době brání celodenní překážky v práci112 či čerpá celodenní dovolenou113, zkušební doba se o tyto dny prodlužuje (tyto dny se do zkušební doby nezapočítávají). Xxxxxxx, zkušební doba musí být v zájmu právní jistoty zaměstnance i zaměstnavatele sjednána nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, případně popřípadě v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. V žádném případě tedy nelze zkušební Zkušební dobu sjednat zpětněnení možné sjednat, až po vzniku pracovního poměrujestliže pracovní poměr již vznikl. Zatřetí, sjednaná Pokud by zkušební doba nesmí být delší než polovina byla sjednána ústně a písemná pracovní smlouva byla vyhotovena například až následující den po sjednaném dni nástupu do práce, bylo by ujednání o zkušební době neplatné. Neplatné bude pouze ujednání o té části zkušební doby, která překračuje maximální hranici 3 měsíců. Během sjednané zkušební doby trvání pracovního poměru. Pokud si tedy smluvní strany ujednaly lze pracovní poměr zrušit z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu a bez ohledu na dobu určitou momentální zdravotní či sociální situaci, v délce trvání čtyř měsíců, zkušební doba nesmí přesáhnout dobu dvou měsícůníž se zaměstnanec nachází (těhotenství nemoc). Ustanovení § 35 odst. 5 má zejména chránit zaměstnance, který vykonává zaměstnání krátkodobého charakteru (např. na základě Pracovní poměr končí dnem rozhodnutí o zrušení pracovního poměru na dobu určitou v délce trvání tří měsíců)ve zkušební době a nikoliv dnem doručení oznámení o tomto právním úkonu. Doručení písemného oznámení o zrušení pracovního poměru není podmínkou platnosti tohoto právního úkonu. Právní úkon směřující ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době, před nejistotouučiněný po uplynutí sjednané zkušební doby, která by pramenila z tohoje neplatný. Během zkušební doby nelze učinit zrušovací projev s tím, že by zaměstnavatel mohl se zaměstnancem pracovní 110 Rozsudek Nejvyššího soudu spjako den skončení pracovního poměru bude označen den následující po uplynutí zkušební doby a ke zrušení nemůže dojít ani zpětně. zn. 21 Cdo 127/2001 ze Určení dne 27. 11. 2001 [online]. [cit. 2024- 02-29]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxx/00-xxx-000-0000skončení pracovního poměru následujícího po uplynutí zkušební doby anebo zpětné zrušení pracovního poměru ve zkušební době je pro rozpor s obsahem neplatné.17

Zkušební doba. Ujednání o Sjednání zkušební době patří k tradičním institutům doby je v současnosti jedním z velice hojně využívaných institutů, které zákoník práce při sjednávání pracovního právapoměru nabízí. Tento institut umožňuje zaměstnavateli posoudit schopnosti a výkonnost zaměstnance; zaměstnavateli také umožňuje přijmout i více zaměstnanců na stejnou práci a z nich si během zkušební doby vybrat toho, jehož účelem je umožnit zaměstnanci i zaměstnavateli který se osvědčil nejlépe, a pracovní poměr ostatních zrušit. Zaměstnanci zase zkušební doba dává možnost ověřit si, zda jim uzavřený mu práce podle pracovní poměr smlouvy vyhovuje, jak z hlediska jeho fyzických i duševních schopností, tak v porovnání s dosahovaným výdělkem, ale i z hlediska pracovního kolektivu, do něhož byl zařazen, přístupu nadřízených apod. Zaměstnavatel tak může posoudit, zda se zaměstnanec osvědčí při výkonu práce a plní pracovní povinnosti, a zaměstnanec má možnost si ověřit, zda mu vyhovuje charakter vykonávané práce a pracovní podmínky u zaměstnavatele. Pokud by zaměstnavatel či zaměstnanec došli k opačnému názoru, zkušební doba jim umožňuje pracovní poměr jednoduše ukončit v jeho počátečním stádiu. Dle § 66 zákoníku práce je možné pracovní poměr ve zkušební době ukončit z jakéhokoliv důvodu i bez udání důvodu, je však nutné tak učinit písemnou formou. Pracovní poměr pak skončí dnem doručení zrušení, nebo pozdějším dnem ve zrušení uvedeným. Platné Xxxxxxx sjednání zkušební doby musí splňovat několik podmínekje tedy možnost, pokud některá ze stran dospěje k závěru, že pracovní poměr nesplňuje její představy, jej ve zkušební době, tedy v počátečním stadiu existence pracovního poměru, snadno zrušit.69 Předně je třeba zmínit formu, jakou může být zkušební doba ujednána. Zákoník práce stanovuje povinnost formy písemné, ovšem dává smluvním stranám možnost, vyhnout se neplatnosti v případě nedodržení této formy, kdy je možné tuto vadu dodatečně odstranit, a to následným „písemným“ uzavřením zkušební doby.70 Limit pro dodatečné zhojení této vady je však nutno spatřovat v ustanovení § 35 odst. 3 zákoníku práce stanovícího mezní okamžik pro sjednání zkušební doby. Na základě novely provedené zákonem č. 365/2011 Sb. zákonodárce stanovil některé pozitivní změny, které, dle mého názoru, napomohly snadnějšímu a přehlednějšímu uplatňování a využívání tohoto institutu v praxi. Jednou z významných a velice podstatných změn je stanovení doby, do které jsou vymezeny lze zkušební dobu nejpozději uzavřít, což na rozdíl od předchozí úpravy, která dovozovala nyní účinné ustanovení pouze z judikatury, tj. bez výslovné úpravy v zákoně, jednoznačně přináší do pracovněprávních vztahů právní jistotu.71 Nově je tedy v § 35 zákoníku práceodst. Zaprvé, délka sjednané zkušební doby nesmí přesáhnout tři po sobě jdoucí měsíce ode dne vzniku pracovního poměru a v případě vedoucích zaměstnanců šest po sobě jdoucích měsíců ode dne 108 Relativně kogentní ustanovení je takové ustanovení, které má obvykle za cíl chránit slabší smluvní stranu a od kterého se lze odchýlit pouze jedním směrem. Např. zákoník práce, resp. nařízení vlády, stanovuje výši minimální mzdy, kterou smluvní strany pracovní smlouvy musí respektovat v tom smyslu3 ZP uvedeno, že si nemohou zkušební dobu je možné sjednat mzdu nižší než minimální stanovenou. Opačným směrem, tedy sjednat mzdu vyšší než stanovenou, mohou. 109 Více k této problematice viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2372/2002 zabývající se neplatným ujednáním o době trvání pracovního poměru. vzniku pracovního poměru. Pokud by byla sjednána delší zkušební doba, než umožňuje zákon, bude neplatné pouze ujednání o té části zkušební doby, která přesahuje maximální zákonem stanovenou hranici110. Jestliže by tedy u zaměstnance (nikoliv vedoucího) byla sjednána zkušební doba v délce pěti měsíců, bude ujednání platné pouze v rozsahu maximálně dovolené tříměsíční délky zkušební doby. Zkušební dobu lze navíc v rámci téhož pracovního poměru sjednat pouze jednou (a to např. i tehdy, kdy je měněn dosavadní druh zaměstnancem vykonávané práce) a nelze ji, a to ani na základě dohody smluvních stran, dodatečně prodlužovat111. Pokud však zaměstnanci ve výkonu práce ve zkušební době brání celodenní překážky v práci112 či čerpá celodenní dovolenou113, zkušební doba se o tyto dny prodlužuje (tyto dny se do zkušební doby nezapočítávají). Xxxxxxx, zkušební doba musí být v zájmu právní jistoty zaměstnance i zaměstnavatele sjednána nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, případně nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. V žádném případě tedy nelze , z čehož plyne, že byla-li zkušební doba platně sjednána a byla-li dodržena dikce zákona i ohledně doby, do které lze zkušební dobu stanovit, nebude třeba zkoumat, zda sjednání zkušební doby v tento den fakticky předcházelo nástupu zaměstnance do práce. Principem tohoto institutu je jeho časová omezenost, tzn. že extrémně důležitá je úprava lhůty, na kterou lze zkušební dobu72 uzavřít. I tato prošla značnými změnami s účinností od 1. 1. 2012, a to nejen, jedná-li se o samotnou její délku a možnosti prodloužení, ale taktéž její rozlišení v závislosti na tom, zda se jedná o „řadového“ či vedoucího zaměstnance (přičemž zkušební dobu je možné sjednat zpětněi v souvislosti se jmenováním na vedoucí pracovní místo). Zákonodárce v tomto případě zvolil úpravu postavenou na principu tzv. „maxu“ či maximálních hodnot. Obě lhůty jsou stanoveny maximálními možnými délkami, až po vzniku pracovního poměrua to pro „řadové“ zaměstnance tři měsíce a pro vedoucí zaměstnance v délce šesti měsíců. ZatřetíNeznamená to ovšem, že by nebylo možné sjednat kratší časový úsek, než je zákonem stanovená lhůta. Ovšem velice důležité je, že sjednaná zkušební doba nesmí být delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru. Pokud si tedy smluvní strany ujednaly pracovní poměr na dobu určitou v délce trvání čtyř měsíců, zkušební doba nesmí přesáhnout dobu dvou měsíců. Ustanovení podle ustanovení § 35 odst. 5 má zejména chránit zaměstnance4 věty první ZP dodatečně smluvně prodlužována. To platí nejen pro případ sjednání maximální délky zkušební doby, který vykonává zaměstnání krátkodobého charakteru ale i pro případy, kdy byla sjednána kratší než tříměsíční, popř. šestiměsíční zkušební doba. Dodatečné prodloužení sjednané zkušební doby by bylo neplatné pro rozpor s § 580 NOZ. V tomto případě, s ohledem na ochrannou funkci pracovního práva, by se, dle mého názoru, jednalo o neplatnost absolutní.73 Dosud popsané o nemožnosti prodloužení zkušební doby se tedy týká prodloužení smluvního, což znamená, že k prodloužení zkušební doby může dojít pouze ze zákona, a to o dobu celodenních překážek v práci (např. na základě pracovního poměru na dobu určitou v délce trvání tří měsíců§ 191–209 ZP), před nejistotoupro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, a také o dobu celodenní dovolené. Tato zákonná výjimka jednoznačně směřuje k naplnění smyslu institutu zkušební doby, a tedy ověřit si a vyzkoušet vzájemnou spolupráci zaměstnavatele a zaměstnance, která by pramenila z tohomohla být absencí zaměstnance narušena. Pro úplnost je třeba se ještě zmínit o tom, že by zákonodárce vyšel vstříc i dřívějšímu, značně nevýhodnému, postavení zaměstnanců krátkodobých zaměstnání, kdy délka zkušební doby mohla být stejná jako délka samotného pracovního poměru, což způsobovalo značnou nejistotu v pracovněprávním vztahu zejména na straně zaměstnance. Zkušební dobu proto zaměstnavatel mohl nesmí uzavřít na dobu delší, než je polovina doby trvání pracovního poměru.74 Jak již bylo řečeno, hlavním smyslem zkušební doby je možnost okamžitého zrušení pracovního poměru z jakéhokoliv důvodu bez povinnosti jeho uvedení. I zde ovšem platí určité zákonné limity a omezení, kterými se účastníci tohoto pracovněprávního vztahu musí řídit. Předně je nutné zdůraznit, že ačkoliv hovoříme o možnosti okamžitého zrušení, přesto zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v prvních čtrnácti kalendářních dnech dočasné pracovní neschopnosti, aby se zaměstnavatel nemohl vyhnout poskytování náhrady mzdy nebo jiného příjmu zaměstnanci. Dle § 66 odst. 2 zákoníku práce musí mít i zrušení pracovního poměru ve zkušební době písemnou formu75 obsahující všechny náležitosti pracovněprávního jednání, jinak se k němu nepřihlíží. Pokud v něm nebude uveden pozdější den, dochází ke zrušení pracovního poměru doručením listiny o zrušení pracovního poměru ve zkušební době zrušení druhé straně. Zrušení musí být doručeno adresátovi do vlastních rukou, jak vyplývá z ustanovení § 334 odst. 1 ZP, a to nejpozději do uplynutí zkušební doby, jinak je neplatné. Strany ovšem mají možnost označit jako den skončení pracovního poměru i kterýkoliv den v průběhu zkušební doby. Během zkušební doby však není možné učinit zrušovací projev s tím, že jako den skončení pracovního poměru bude označen den následující po uplynutí zkušební doby. Pokud i přesto je den skončení pracovního poměru takto označen, pak se má za to, že pracovní poměr skončí posledním dnem zkušební doby. Nejinak tomu bude i v případě, že je uplatněno zrušení pracovního poměru se zpětnými účinky ke dni předcházejícímu doručení zrušovacího projevu, zaniká pracovní poměr dnem, v němž zrušovací projev došel druhému účastníku. To vše samozřejmě za předpokladu, že je doručen ještě ve zkušební době. Právní [jednání] směřující ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době učiněný po uplynutí zkušební doby je neplatný.76 Jak stanovuje judikatura, nesmíme opomenout, že samotná skutečnost, že zaměstnavatel zrušil pracovní poměr se zaměstnancem v průběhu zkušební doby, neznamená, že se vždy musí jednat o zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 66 ZP; i ve zkušební době lze pracovní 110 Rozsudek Nejvyššího soudu sppoměr okamžitě zrušit podle ustanovení § 55 odst. zn. 21 Cdo 127/2001 ze dne 27. 11. 2001 [online]. [cit. 2024- 02-29]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxx/00-xxx-000-00001 ZP.77 Nelze zapomínat, že i na toto zjednodušené zrušení ve zkušební době se vztahuje zákaz jakékoliv diskriminace, o kterém je pojednáno v kapitole 2.

Zkušební doba. Ujednání Další velice častou náležitostí pracovní smlouvy je ujednání o zkušební době patří k tradičním institutům pracovního práva, jehož účelem je umožnit době. Zkušební doba slouží zaměstnanci i zaměstnavateli ověřit sik tomu, zda jim uzavřený pracovní poměr vyhovuje. Zaměstnavatel tak může aby oba vzájemně mohli posoudit, zda se je práce, kterou má zaměstnanec osvědčí při výkonu práce pro zaměstnavatele podle pracovní smlouvy vykonávat pro zaměstnance vhodnou a plní v případě zjištění jedné ze stran pracovní povinnostismlouvy, a zaměstnanec má možnost si ověřitže tomu tak není, zda mu vyhovuje charakter vykonávané práce a pracovní podmínky u zaměstnavatele. Pokud by zaměstnavatel či zaměstnanec došli k opačnému názoru, zkušební doba jim umožňuje lze v průběhu jejího trvání bez větších potíží pracovní poměr jednoduše ukončit v jeho počátečním stádiuskončit. Dle Vedle toho je však významná i tím, že během jejího trvání lez snadno skončit pracovní poměr, neboť podle ustanovení § 66 zákoníku práce je možné věty první ZP může zaměstnanec i zaměstnavatel v době trvání zkušební doby skončit pracovní poměr ve zkušební době ukončit z jakéhokoliv důvodu nebo i bez udání uvedení důvodu. Z pohledu zaměstnavatele se však nejedná o možnost absolutní, neboť jak plyne z dikce ustanovení § 66 věty druhé ZP, nesmí zaměstnavatel v době trvání zkušební doby se zaměstnancem skončit pracovní poměr bez uvedení důvodu nebo z jakéhokoliv důvodu, pokud by k takovému kroku chtěl přistoupit v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance. Ačkoliv se ve vztahu ke zkušební době jedná o jednu v praxi z nejčastějších náležitostí, které se v pracovních smlouvách objevují, není její sjednání povinné, a tak je však nutné tak učinit písemnou formouzcela na vůli stran, zda se k aplikaci tohoto institutu uchýlí. Pracovní poměr pak skončí dnem doručení zrušení, nebo pozdějším dnem ve zrušení uvedeným. Platné Pro sjednání zkušební doby musí splňovat několik podmínek, které jsou vymezeny stanovuje zákoník práce v ustanovení § 35 zákoníku práceodst. Zaprvé6 písemnou formu, délka sjednané jejíž nedodržení by mělo za následek neplatnost.180 Samotné sjednání zkušební doby nesmí přesáhnout tři po sobě jdoucí měsíce ode dne vzniku pracovního poměru a pak lze učinit jak v případě vedoucích zaměstnanců šest po sobě jdoucích měsíců ode dne 108 Relativně kogentní samotné pracovní smlouvě, což je v praxi postup zcela nejčastější, tak i v samostatném dokumentu, ovšem zákon stanovuje zásadní podmínku v ustanovení je takové ustanovení, které má obvykle za cíl chránit slabší smluvní stranu a od kterého se lze odchýlit pouze jedním směrem§ 35 odst. Např. zákoník práce, resp. nařízení vlády, stanovuje výši minimální mzdy, kterou smluvní strany pracovní smlouvy musí respektovat v tom smyslu3 ZP, že si nemohou zkušební dobu nelze sjednat mzdu nižší později než minimální stanovenou. Opačným směrem, tedy sjednat mzdu vyšší než stanovenou, mohou. 109 Více k této problematice viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2372/2002 zabývající se neplatným ujednáním o době trvání pracovního poměru. vzniku pracovního poměru. Pokud by byla sjednána delší zkušební doba, než umožňuje zákon, bude neplatné pouze ujednání o té části zkušební doby, která přesahuje maximální zákonem stanovenou hranici110. Jestliže by tedy u zaměstnance (nikoliv vedoucího) byla sjednána zkušební doba v délce pěti měsíců, bude ujednání platné pouze v rozsahu maximálně dovolené tříměsíční délky zkušební doby. Zkušební dobu lze navíc v rámci téhož pracovního poměru sjednat pouze jednou (a to např. i tehdy, kdy je měněn dosavadní druh zaměstnancem vykonávané práce) a nelze ji, a to ani na základě dohody smluvních stran, dodatečně prodlužovat111. Pokud však zaměstnanci ve výkonu práce ve zkušební době brání celodenní překážky v práci112 či čerpá celodenní dovolenou113, zkušební doba se o tyto dny prodlužuje (tyto dny se do zkušební doby nezapočítávají). Xxxxxxx, zkušební doba musí být v zájmu právní jistoty zaměstnance i zaměstnavatele sjednána nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, případně den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. V žádném případě tedy nelze zkušební dobu sjednat zpětně, až po vzniku pracovního poměru. Zatřetí, sjednaná zkušební doba nesmí být delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru. Pokud si tedy smluvní strany ujednaly pracovní poměr na dobu určitou v délce trvání čtyř měsíců, zkušební doba nesmí přesáhnout dobu dvou měsíců. Ustanovení § 35 odst. 5 má zejména chránit zaměstnance, který vykonává zaměstnání krátkodobého charakteru (např. na základě pracovního poměru na dobu určitou v délce trvání tří měsíců), před nejistotou, která by pramenila z tohoa to ani se zpětnou účinností k tomuto dni,181 když uvedené pravidlo vychází zcela evidentně ze skutečnosti, že pozdější sjednání zkušební doby by zaměstnavatel mohl se zaměstnancem pracovní 110 Rozsudek Nejvyššího soudu sp180 Vysokajová, M.; Xxxxx, B.; Xxxxxxxx, N.; Xxxxx, P.; Xxxxxxxxx, X. Xxxxxxx práce. znKomentář. 21 Cdo 127/2001 ze dne 27. 11. 2001 [online]. [cit. 2024- 02-29]. Dostupné zPraha: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxx/00-xxx-000-0000Xxxxxxx Kluwer, 2015, s. 59

Zkušební doba. Ujednání o zkušební době patří k tradičním institutům Zkušební doba je jedním z významných institutů pracovního práva, jehož účelem je umožnit zaměstnanci i zaměstnavateli ověřit sise kterým se setkal již každý z nás. Pro zkušební dobu stanoví ZP vždy písemnou formu pod sankcí neplatnosti, zda jim uzavřený pracovní poměr vyhovuje. Zaměstnavatel tak může posoudit, zda se zaměstnanec osvědčí při výkonu práce a plní pracovní povinnosti, a zaměstnanec má možnost si ověřit, zda mu vyhovuje charakter vykonávané práce a pracovní podmínky u zaměstnavatele. Pokud by zaměstnavatel či zaměstnanec došli k opačnému názoru, zkušební doba jim umožňuje pracovní poměr jednoduše ukončit v jeho počátečním stádiu. Dle § 66 zákoníku práce je možné pracovní poměr ve zkušební době ukončit z jakéhokoliv důvodu i bez udání důvodu, je však nutné tak učinit písemnou formou. Pracovní poměr pak skončí dnem doručení zrušení, nebo pozdějším dnem ve zrušení uvedeným. Platné sjednání zkušební doby musí splňovat několik podmínek, které jsou vymezeny v § 35 zákoníku práce. Zaprvé, délka sjednané zkušební doby nesmí přesáhnout tři po sobě jdoucí měsíce ode dne vzniku pracovního poměru a v případě vedoucích zaměstnanců šest po sobě jdoucích měsíců ode dne 108 Relativně kogentní ustanovení je takové ustanovení, které má obvykle za cíl chránit slabší smluvní stranu a od kterého se lze odchýlit pouze jedním směrem. Např. zákoník práce, resp. nařízení vlády, stanovuje výši minimální mzdy, kterou smluvní strany pracovní smlouvy musí respektovat v tom smyslu, že si nemohou sjednat mzdu nižší než minimální stanovenou. Opačným směrem, tedy sjednat mzdu vyšší než stanovenou, mohou. 109 Více k této problematice viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2372/2002 zabývající se neplatným ujednáním o době trvání pracovního poměru. vzniku pracovního poměru. Pokud by byla sjednána delší zkušební doba, než umožňuje zákon, bude neplatné pouze ujednání o té části zkušební doby, která přesahuje maximální zákonem stanovenou hranici110. Jestliže by tedy u zaměstnance (nikoliv vedoucího) byla sjednána zkušební doba v délce pěti měsíců, bude ujednání platné pouze v rozsahu maximálně dovolené tříměsíční délky zkušební doby. Zkušební dobu lze navíc v rámci téhož pracovního poměru sjednat pouze jednou (a to např. i tehdy, kdy je měněn dosavadní druh zaměstnancem vykonávané práce) a nelze ji, a to ani na základě dohody smluvních stran, dodatečně prodlužovat111. Pokud však zaměstnanci ve výkonu práce ve zkušební době brání celodenní překážky v práci112 či čerpá celodenní dovolenou113, zkušební doba se o tyto dny prodlužuje (tyto dny se do zkušební doby nezapočítávají). Xxxxxxx, zkušební doba musí být v zájmu právní jistoty zaměstnance i zaměstnavatele sjednána nejpozději v den, který byl sjednán je stanoven jako den nástupu do práce. Nezáleží však na tom, případně denzda je toto ujednání součástí sjednaného obsahu pracovní smlouvy či zda je sjednáno ve smlouvě jiné. Zkušební doba je charakterizována jako určitý časový úsek na počátku pracovního poměru, který byl uveden jako den jmenování na umožňuje lepší vzájemné poznání obou smluvních stran při výkonu práce. Obě smluvní strany si tak mohou ověřit, zda jim pracovní místo vedoucího zaměstnancepoměr a podmínky, které z něj plynou, vyhovují. V žádném případě tedy nelze zkušební dobu sjednat zpětněPokud pracovní poměr neodpovídá představám kterékoliv ze smluvních stran, až po vzniku může jej ukončit jednostranným právním úkonem. Podmínkou je, aby strana, která se rozhodla tuto možnost využít, a to z jakéhokoliv důvodu, tuto skutečnost písemně oznámila druhé smluvní straně alespoň 3 dny před ukončením pracovního poměru. ZatřetíTato lhůta je však lhůtou pořádkovou a její nedodržení neznamená neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Na druhé straně je podle Xxxxxxx tato doba „dobou právní nejistoty“, sjednaná zkušební doba nesmí být delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru. Pokud si tedy smluvní strany ujednaly jelikož nechrání žádnou ze skupin zaměstnanců (nemocné, zdravotně postižené atd.) a není jisté, zda pracovní poměr na dobu určitou bude nadále pokračovat. Aby nedocházelo k jakémukoliv zneužívání tohoto institutu, jsou právní úpravou stanovena určitá pravidla a omezení, a to v délce trvání čtyř měsíců, zkušební doba nesmí přesáhnout dobu dvou měsíců. Ustanovení ustanovení § 35 odstZP. 5 má zejména chránit zaměstnance, který vykonává zaměstnání krátkodobého charakteru (např. na základě pracovního poměru na dobu určitou v délce trvání tří měsíců), před nejistotouUrčité omezení se týká délky zkušební doby, která by pramenila z toho, že by zaměstnavatel mohl se zaměstnancem pracovní 110 Rozsudek Nejvyššího soudu spje zákonem stanovena maximálně na 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru68. zn. 21 Cdo 127/2001 ze dne 27. 11. 2001 [online]. [cit. 2024- 02-29]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxx/00-xxx-000-0000Zákonem sjednaná maximální hranice zkušební doby nemůže být dodatečně nikterak prodlužována,