Common use of Závěr Clause in Contracts

Závěr. Cílem diplomové práce bylo systematicky porovnat úpravu obchodní kupní smlouvy obsažené v obchodním zákoníku s úpravou v novém občanském zákoníku, dále objasnit, zda odlišná úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění a nakonec porovnat nařízení o společné právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilitu. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se značně zpřehlední právní úprava prodeje, která je v dnešní době roztříštěná, a to nejenom do dvou rozdílných kodexů, ale také v rámci jednotlivých kodexů. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní úpravy, tak ve svých ustanoveních obsahuje rozdíly, které jsou typické zejména pro mezinárodní právo. Mezi takové rozdíly je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí do českého vnitrostátního práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínek. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republiky, avšak vzhledem k tomu, že Vídeňská úmluva je aplikovatelná pouze přeshraničně a pouze mezi podnikateli, tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela nové. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu z obecného pohledu. Výjimkou je DFCR, jež obsahuje i speciální ustanovení o kupní smlouvě. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze říci, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivně. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informováním, a to zejména ve školách, avšak to nevyřeší aktuální otázky, které je tak nutno řešit právně. Navíc rostoucí ochrana vyplývá z růstu počtu možností a způsobů, jakými je možné spotřebitele obelstít. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkem. Při jejich porovnání jsem došel k závěru, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisů. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než nový občanský zákoník. Nevýhodou nařízení je však právě jeho úzká zaměřenost, díky které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníku. - XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2012. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii.

Závěr. Cílem diplomové práce bylo systematicky porovnat úpravu obchodní kupní smlouvy obsažené Na poli mezinárodních vztahů má Evropská unie mimořádné postavení. Členské státy jí v obchodním zákoníku této oblasti svěřily pravomoci, jejichž rozsah nemá u jiných mezinárodních organizací obdoby. Působí zde tak vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, tedy jakýsi unijní ministr zahraničí. Počtem delegací operujících ve třetích státech se navíc Unie s úpravou v novém občanském zákoníkupřehledem vyrovná většině států. Snad nejvýznamnějším nástrojem její činnosti na mezinárodní scéně jsou však mezinárodní smlouvy, dále objasnit, zda odlišná úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění díky nimž může EU navazovat právní vztahy s třetími státy a nakonec porovnat nařízení o společné právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilitudalšími mezinárodními organizacemi. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se značně zpřehlední Jejich právní úprava prodejepřitom ani po změnách provedených Lisabonskou smlouvou není naprosto jednoznačná. Kromě práva unijního, která které působí mezi členskými státy EU, je totiž třeba brát v dnešní době roztříštěnáúvahu i mezinárodní právo veřejné, a neustále tak balancovat na pomezí těchto právních systémů. Právě přiblížení problematiky mezinárodních smluv v unijním právu bylo primárním cílem této diplomové práce. Za účelem jeho naplnění je práce strukturována do pěti kapitol. První z nich popisuje, co vůbec pod pojmem „mezinárodní smlouva“ rozumíme, vymezuje také subjektivitu EU a její pravomoci v této oblasti. Druhá kapitola se pak zaměřuje na proces sjednávání mezinárodních smluv a jeho institucionální zabezpečení. Rozbor problémů, které postup sjednávání a tvorby mezinárodních smluv doprovází, navíc přispívá i k dalšímu dílčímu cíli práce. V souvislosti s nepříliš vysokou legitimitou při tvorbě mezinárodních smluv či špatnou institucionální rovnováhou totiž hovoříme o demokratickém deficitu v oblasti uzavírání mezinárodních smluv Evropskou unií. Jeho vyřešení formou rozsáhlé institucionální reformy přitom podle mého názoru představuje nejen budoucnost procesu sjednávání mezinárodních smluv v EU, ale i budoucnost celého unijního právního řádu. Toto mimořádně zajímavé a aktuální téma by jistě zasloužilo podrobnější zkoumání, to však přesahuje vymezený rámec mé práce. Následující kapitoly práce jsou pak věnovány závazné povaze vnějších smluv, a to nejenom do dvou rozdílných kodexůjak ve vztahu k EU, tak k členským státům. Diskutovaným tématem v této oblasti jsou také smíšené smlouvy a rozdělení odpovědnosti mezi Unii a členské státy, kde práce obsahuje komparaci unijní úpravy s právem mezinárodním. Čtvrtá kapitola pak analyzuje situace, kdy se vnější smlouvy ocitají v rozporu s primárním či sekundárním právem, nebo s jinou mezinárodní smlouvou uzavřenou členským státem, a je třeba určit, která z daných norem bude mít přednost. Je zde uvedena také problematika přímého účinku mezinárodních smluv, ke kterému je spolu s podmínkami jeho aplikace přiřazeno téma postavení jednotlivce v oblasti vnějších smluv. Pokud jde o členské státy a státy třetí, je třeba disponovat účinnými prostředky, jak vůči nim mezinárodní smlouvy vynutit. Těm je věnována poslední kapitola této práce. Jak tedy hodnotit změny provedené Lisabonskou smlouvou v oblasti mezinárodních smluv? Obrovskou výhodou je pro EU jistě zánik pilířové struktury a současná jediná právní subjektivita jak podle práva unijního, tak mezinárodního. Jednodušší vnitrounijní struktura tedy zpřehlednila Unii i pro její smluvní partnery, tedy třetí státy či jiné mezinárodní organizace. Poněkud diskutabilní nicméně může být nová klasifikace pravomocí. Byť je vývoj tímto směrem pochopitelný a ospravedlnitelný (např. zásadou efektivity), může poměrně snadno vyústit v samovolné rozšiřování pravomocí Unie na úkor členských států. Snad nejvýznamnější změny práce analyzuje v případě samotného postupu při sjednávání mezinárodních smluv. Kromě zapojení již zmíněného vysokého představitele a nové koncepce formou jednání vyjednavačského týmu je to především rozšíření pravomocí Evropského parlamentu, kterému je třeba věnovat pozornost. I přes svou mimořádně důležitou roli demokratického prvku v celém procesu se totiž působnost Evropského parlamentu vztahuje především na období tvorby vnější smlouvy, nikoli na smlouvu již uzavřenou. Sporné je také rozšíření rozhodování kvalifikovanou většinou v Radě - jakkoli je nezbytné kvůli narůstajícímu počtu členů Unie, přináší s sebou další oslabení pravomocí členských států. Věřím, že se mi v práci podařilo výkladem založeným nejen na teorii, ale také i na příkladech z praxe, a zejména pak na bohaté judikatuře, naplnit cíle stanovené v rámci jednotlivých kodexůúvodu. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní úpravy, tak ve svých ustanoveních obsahuje rozdíly, které jsou typické zejména pro mezinárodní právo. Mezi takové rozdíly je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí do českého vnitrostátního práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínek. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republiky, avšak vzhledem k tomuI přes to, že Vídeňská úmluva je aplikovatelná pouze přeshraničně problematika mezinárodních smluv uzavíraných Evropskou unií poněkud vzdálena běžnému občanovi, představuje ryze aktuální a pouze mezi podnikateli, tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela novéčeskou odbornou literaturou málo zpracované téma. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu z obecného pohledu. Výjimkou je DFCR, jež obsahuje i speciální ustanovení o kupní smlouvě. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze říciNezbývá než doufat, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody svým rozsahem i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu hloubkou zpracování má tato práce potenciál stát se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou podkladem pro další zkoumání v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivně. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informováním, a to zejména ve školách, avšak to nevyřeší aktuální otázky, které je tak nutno řešit právně. Navíc rostoucí ochrana vyplývá z růstu počtu možností a způsobů, jakými je možné spotřebitele obelstít. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkem. Při jejich porovnání jsem došel k závěru, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisů. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než nový občanský zákoník. Nevýhodou nařízení je však právě jeho úzká zaměřenost, díky které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníku. - XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.stéto oblasti., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2012. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii.

Závěr. Cílem diplomové této práce bylo systematicky porovnat úpravu obchodní kupní byla analýza účinné právní úpravy bankovních smluv. V práci jsem postupovala pomocí metody systematické analýzy, kde jsem nejdříve stanovila obecné a společné rysy bankovních smluv a dále postupovala ke konkrétním úpravám smluvních typů. Na bankovní smlouvy obsažené v obchodním je nutné hledět od účinnosti občanského zákoníku s úpravou v novém občanském zákoníku, dále objasnitsubjektivnějším pohledem. Bankovní smlouvy může ze soukromoprávního hlediska platně uzavírat kdokoli. Vždy je však nutné přihlížet k veřejnoprávní úpravě, zda odlišná úprava spotřebitelských tento okruh subjektů neomezuje. Lze tak konstatovat, že přestože občanský zákoník úpravu bankovních smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění a nakonec porovnat nařízení o společné sjednotil do jednoho kodexu, při zkoumání bankovních smluv nepostačí analýza pouze tohoto právního předpisu, ale bude nutné přihlížet i k zákonům dalším, zvláštním. Ačkoli občanský zákoník měl vyjasnit rozporuplné otázky dosavadní právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilitu. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se značně zpřehlední právní úprava prodejerozhodovací praxe, která je v dnešní době roztříštěná, a to nejenom do dvou rozdílných kodexů, ale také v rámci jednotlivých kodexů. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní úpravy, tak ve svých ustanoveních obsahuje rozdíly, které jsou typické zejména pro mezinárodní právo. Mezi takové rozdíly je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí do českého vnitrostátního práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínek. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republiky, avšak vzhledem k tomu, že Vídeňská úmluva je aplikovatelná pouze přeshraničně a pouze mezi podnikateli, tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela nové. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu z obecného pohledu. Výjimkou je DFCR, jež obsahuje i speciální ustanovení o kupní smlouvě. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze říci, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivně. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informováním, a to zejména ve školách, avšak to nevyřeší aktuální otázky, které je tak nutno řešit právně. Navíc rostoucí ochrana vyplývá z růstu počtu možností a způsobů, jakými je možné spotřebitele obelstít. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkem. Při jejich porovnání jsem došel nelze dospět k závěru, že obě se mu to ve všech případech povedlo. Především v oblasti úpravy smlouvy o účtu nadále přetrvávají terminologické problémy. Naplněním podstatných náležitostí smlouvy o účtu, je automaticky naplněna podstata smlouvy o platebních službách, naopak v případě jejich nesplnění, smlouva o účtu vůbec nevznikne. Bude tedy zejména na rozhodovací praxi, jaký postoj zaujme k problémovým ustanovením. Občanský zákoník v rámci své pokrokovosti vypouští některá ustanovení, která jsou velice podobnédle zákonodárce překonána. S tímto závěrem však nelze dle mého názoru vždy souhlasit. Tak je tomu například u právní úpravy vkladní knížky. I důvodová zpráva obsahuje na mnoha místech takové závěry, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisůkteré jsou rozporuplné se skutečností. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje Takový rozpor jsem v mnoha ohledech podrobnější rámci zkoumání tohoto tématu objevila například u bankovní záruky. Práce zohledňuje i budoucí právní úpravu, než nový občanský zákoníkkterá se do českého právního řádu promítne v důsledku implementace směrnic evropského práva. Nevýhodou nařízení je však právě Budoucí změny přinesou do českého právního řádu posílení ochrany spotřebitele na straně jedné a rozšíření povinností podnikatele na straně druhé. Téma bankovních smluv se na první pohled může jevit jako téma jednotvárné, ale jeho úzká zaměřenostkomplexní analýza vede k opačnému zjištění. Jedná se o téma velice obsáhlé a zajímavé, díky které neobsahuje neboť se v něm prolíná mnoho institutů jak práva obchodního, tak i občanského a dále významně přesahuje i do oblastí práva veřejného. Toto téma nabízí řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníku. - XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.spodnětů k odborné diskuzi., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2012. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii.

Závěr. Cílem diplomové práce bylo systematicky porovnat úpravu obchodní kupní smlouvy obsažené Institut smluv ve prospěch třetích osob (popř. smluv ve prospěch třetích osob pro případ smrti), a na to navazující samotné životního pojištění, je poměrně starým institutem, který znají právní řády kontinentálního systému práva napříč historií. Právní úprava životního pojištění si nadto velice brzy vysloužila kromě obecného rámce v obchodním zákoníku s úpravou občanskoprávním kodexu také kodifikaci v novém občanském zákoníku, dále objasnit, zda odlišná úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění a nakonec porovnat nařízení o společné právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilitu. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se značně zpřehlední právní úprava prodeje, která je v dnešní době roztříštěnárámci speciálních zákonů (lex specialis), a to nejenom jak soukromoprávní úpravy (ve formě zákona o pojistné smlouvě), tak úpravy veřejnoprávní (ve formě zákona o pojišťovnictví). Životní pojištění i smlouvy ve prospěch třetích osob, byly vtěleny do dvou rozdílných kodexůprávního řádu jak u nás, ale tak v Rakousku, a to bez ohledu na momentální politickou ideologii, trendy ve společnosti nebo válečnou situaci. Každý politický režim měl nějaký opodstatněný a v důvodové zprávě pečlivě obhájený motiv, proč se zákonodárce rozhodl tento institut do právního řádu v té dané době zakotvit. Ať už se jednalo o snahu poskytnout občanovi co možná největší svobodu a prostor pro uplatnění autonomie vůle, úsilí poskytnout obyvatelům instrument k zajištění a zabezpečení vlastní rodiny – základu státu v období válečného stavu, tak mohlo jít také o hospodářský úmysl. Tedy byl kladen záměr na snadnou kumulaci aktiv pro realizaci nadnárodního hospodářského plánování a udržení práceschopnosti a fungování obyvatelstva jako celku. Kromě právní nauky byla otázka plnění třetí osobě hojně řešena také v rámci jednotlivých kodexůjudikatury. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní Nejvyšší soud jak u nás, tak v rakouských zemích, posouval vývoj těchto institutů soukromého práva, zaplňoval mezery v případě chybějící úpravy, a dále v pochybnostech vyjasňoval pohled jak odborné veřejnosti, tak laického obyvatelstva, na sporné nebo kontroverzní otázky z těchto závazkových práv životního pojištění. Jak i nastíněný vývoj v této práci naznačuje, institut životního pojištění se těší poměrně veliké oblibě a soustavný trend v průběhu historie, který přináší nové a nové instituty pojištění jako takového, a nadto další modifikace a detailnější úpravu práva životního pojištění, naznačuje, že se o osud životního pojištění v rámci evropské jurisdikce bát nemusíme. Otázku, již jsem si položila na samém začátku této práce, a sice zda pojistné plnění náleží do pozůstalosti a bude tak vypořádáváno v režimu dědického řízení, nebo právo na pojistné plnění nabude třetí osoba mimo režim dědického řízení, je nyní možné zodpovědět. Za účinnosti obecného zákoníku občanského (ABGB) byl zákonodárce poměrně značně benevolentní a štědrý co do prostředků k projevu autonomie vůle. Navzdory formálním požadavkům byl zůstavitel (pojištěný) oprávněn uzavřít s k tomu v souladu se zákonem oprávněnou pojišťovnou smlouvu o životním pojištění a v rámci této určit osobu obmyšlenou, která nabyla právo na plnění z pojistky. Zákonodárce tak následoval vůli zemřelého, který chtěl z nějakého důvodu zaopatřit právě danou obmyšlenou osobu. Pojistné plnění se stalo součástí pozůstalosti pak pouze v případě, že nebylo obmyšlené osoby a pojistná smlouva byla sjednána v prospěch majitele nebo doručitele pojistky. Během platnosti mnohých následujících právních regulací na území České republiky nedošlo ani za účinnosti prvorepublikového zákona o pojistné smlouvě, ani v období socialismu, ke změně této úpravy, kdy by obnos z pojistného plnění náležel do pozůstalosti. Občanský zákoník z roku 1964 dokonce vyloučil možnost uzavření pojistné smlouvy životního pojištění ve svých ustanoveních obsahuje rozdílyprospěch majitele či doručitele pojistky. V souvislosti s přijetím stávajícího občanského zákoníku z roku 2012 došlo v našem právním řádu k dosud největšímu rozvolnění, zavedení zásady dispozitivnosti, a především následování zájmů a vůle jednotlivce. Bylo by tedy v naprostém rozporu, kdyby se zákonodárce rozhodl odebrat pojištěnému možnost určit si dle své osobní volby jakoukoliv třetí osobu oprávněnou (obmyšleného). Samozřejmě zůstává i nadále zakotvena povinnost naplnit kauzu, aby mohlo být takové právní jednání pojištěného platné. Co se týče osob, u kterých je naplněna podmínka existence zájmu a kauzy, může si pak z tohoto okruhu pojištěný libovolně vybírat obmyšleného, nebo dokonce obmyšlené. Může jim určit podíly, které jsou typické zejména pro mezinárodní právoby jim v případě pojistného plnění vznikly, jakož i celkový počet těchto obmyšlených. Mezi takové rozdíly je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí Až do českého vnitrostátního práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínek. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republiky, avšak vzhledem k tomu, že Vídeňská úmluva je aplikovatelná pouze přeshraničně a pouze mezi podnikateli, tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela nové. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu z obecného pohledu. Výjimkou je DFCR, jež obsahuje pojistné události může tento okruh obmyšlených i speciální ustanovení o kupní smlouvě. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze říci, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivnějejich podíly pojištěný libovolně měnit. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné Rakousku se až do roku 2017 držel zákonodárce stejného výkladu, jaký známe u nás. Novelou obecného zákoníku občanského s účinností od 1. ledna 2017 ovšem došlo ke změně úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informovánímnově zákonodárce poskytuje větší ochranu osobě oprávněné z povinného dílu (dědici), a to zejména na úkor vůle zemřelého. Došlo k rozšíření aplikovatelnosti ustanovení o darování, kdy na případné plnění z pojistné smlouvy je tedy nově nahlíženo právě jako na darování mezi živými. Pozůstalosti (oprávněným z povinného dílu) tak vzniká nárok na případné dorovnání povinného dílu proti oprávněnému z pojistného plnění. Naopak tato osoba obmyšlená nabývá povinnosti uhradit rozdíl v povinném dílu. Výše pojistného totiž bude započítána do pozůstalosti, tím dojde k jejímu navýšení co do aktivní hodnoty, a poté bude vypořádána mezi dědice v rámci dědického řízení. Důvody pro tak významnou změnu mohly být různé. Československý občanský zákoník z roku 1950, ani kodexy občanského práva následující, na rozdíl od Rakouska, například nezahrnují manžela zemřelého mezi nepominutelné dědice, a tento měl být po smrti druhého manžela zajištěn pouze prostřednictvím dávek vdovského důchodu a vypořádáním společného jmění manželů. To by mohlo být důvodem, pro který se rakouský zákonodárce rozhodl posílit ochranu oprávněného z povinného dílu. Na našem území v důsledku nezahrnutí manžela mezi osoby oprávněné z povinného dílu může vyvstat větší potřeba zákonodárce na snahu o zajištění manžela pro případ smrti prostřednictvím uzavření smlouvy o životním pojištění ve školách, avšak to nevyřeší aktuální otázkyprospěch toho přeživšího z manželů. S ohledem na současné množství moderních institutů, které je může každý podle své vůle využít k zajištění všech zájmových osob (spoření, různá pojištění, pořízení pro případ smrti, dědické smlouvy), nabízí tuzemský zákonodárce občanům instrumenty, kterými může každý rozhodnout podle svých potřeb a přesvědčení. Jednou by institut povinného dílu a nepominutelného dědice mohl být v našem právním řádu zrušen úplně a rozhodnutí o naložení s pozůstalostí by tak nutno řešit právněbylo plně v rukách zůstavitele. Navíc rostoucí ochrana vyplývá Je pak otázkou, která z růstu počtu možností a způsobůcest, jakými je možné spotřebitele obelstítzda tato potenciální česká, či současná rakouská, bude v budoucnu tou správnou. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkem. Při jejich porovnání jsem došel k závěru, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisů. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než nový občanský zákoník. Nevýhodou nařízení je však právě jeho úzká zaměřenost, díky které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníku. - XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.sOdpověď nám ovšem přinese teprve čas., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2012. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii.

Závěr. Cílem diplomové práce bylo systematicky porovnat úpravu Při plánování obchodní transakce obsahující koupi zboží je důležité mít na paměti existenci Vídeňské úmluvy a postavení států podle místa podnikání stran jako smluvních států, nesmluvních států či smluvních států, jež učinily výhradu proti některému ustanovení Vídeňské úmluvy. Na základě analýzy situace je pak možné zvolit vhodné rozhodné právo, ať už strany mají či nemají zájem na aplikaci Vídeňské úmluvy. Úpravu práv a povinností stran Vídeňskou úmluvou lze nicméně doporučit z mnoha důvodů, jedním z nich je i lepší přístupnost judikatury a odborné literatury pro soudce a rozhodce, než kdyby měli rozhodovat podle cizího právního řádu. Vídeňská úmluva se bude aplikovat na smlouvy o koupi zboží, kde je přítomen mezinárodní prvek. Tím je ve Vídeňské úmluvě čistě subjektivní kritérium místa podnikání stran, která se musí nacházet v odlišných státech. Jedná se o značné zjednodušení určení mezinárodního prvku v kupní smlouvě oproti ULF a ULIS, předchůdcům Vídeňské úmluvy. Smlouva o koupi není Vídeňskou úmluvou přímo definována a její obsah lze dovodit z ustanovení o právech a povinnostech stran. Smlouvou o koupi bude smlouva obsahující závazek prodávajícího doručit zboží, předat dokumenty ke zboží náležející a převést vlastnické právo ke zboží na kupujícího., naopak kupující je povinen zaplatit za zboží kupní cenu a zboží v souladu se smlouvou a Vídeňskou úmluvou převzít. Smlouva může stanovit stranám i jiná práva a povinnosti. Vídeňská úmluva bude použitelná i na některé tzv. smíšené smlouvy, pokud kupující nedodá prodávajícímu podstatnou část materiálu pro výrobu zboží nebo závazek poskytnout služby nepřeváží závazek dodat zboží. Pojem zboží je rovněž neurčitý. Na základě judikatury jím budou věci movité a hmotné. Otázka software zůstává sporná. Čím více bude software upravený pro potřebu konkrétního zákazníka, tím větší je šance, že nebude soudem kvalifikován jako zboží. Místem podnikání pak bude místo, odkud strana smlouvy obsažené skutečně a dlouhodobě provozuje podnikatelskou činnost, musí být při tom nadáno jistou samostatností vůči případnému nadřízenému místu podnikání. Vídeňská úmluva se bude aplikovat na smlouvy o koupi zboží, pokud obě strany pocházejí z různých smluvních států Vídeňské úmluvy nebo pokud pravidla mezinárodního práva soukromého vedou k použití právního řádu smluvního státu Vídeňské úmluvy. Druhý zmíněný postup sám o sobě nečiní problémy, ačkoliv se proti jeho přijetí postavily některé státy na konferenci ve Vídni v obchodním zákoníku roce 1980. Komplikace nastanou zejména při aplikaci právního řádu státu bez výhrady podle čl. 95 fórem ze státu s úpravou výhradou a naopak. Kvůli nejasnému znění výhrady, jež má původ v novém občanském zákoníkujejí legislativní historii, dále objasnitse zřejmě nelze dobrat konečného výsledku. Sám jsem se pokusil formulovat svůj názor, vedoucí v obou těchto případech k aplikaci Vídeňské úmluvy. Úplně na závěr jsem se pokusil zhodnotit opodstatněnost výhrady v současném právním řádu České republiky. Příslušné orgány by dle mého názoru měly začít zkoumat, zda odlišná úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění je výhrada v současnosti pro Českou republiku a nakonec porovnat nařízení o společné právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilituzdejší podnikatele prospěšná. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se značně zpřehlední právní úprava prodejeOsobně si myslím, která je v dnešní době roztříštěnáže nikoliv, a to nejenom do dvou rozdílných kodexůjejí existence pouze zvyšuje právní nejistotu, ale také v rámci jednotlivých kodexůkdyž o případném sporu mohou na základě nejasného znění výhrady rozhodnout soudy z různých států zcela jinak. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní úpravyJelikož důvody pro přijetí výhrady dávno odpadly a dohoda na změně znění Vídeňské úmluvy při současném počtu smluvních států nevypadá reálně, tak ve svých ustanoveních obsahuje rozdíly, které jsou typické zejména pro mezinárodní právo. Mezi takové rozdíly je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí do českého vnitrostátního práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínek. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republiky, avšak vzhledem k tomu, že Vídeňská úmluva je aplikovatelná pouze přeshraničně a pouze mezi podnikateli, tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela nové. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu z obecného pohledu. Výjimkou je DFCR, jež obsahuje i speciální ustanovení o kupní smlouvě. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze říci, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivně. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informováním, a to zejména ve školách, avšak to nevyřeší aktuální otázky, které je tak nutno řešit právně. Navíc rostoucí ochrana vyplývá z růstu počtu možností a způsobů, jakými je možné spotřebitele obelstít. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkem. Při jejich porovnání jsem došel k závěru, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisů. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než nový občanský zákoník. Nevýhodou nařízení je však právě jeho úzká zaměřenost, díky které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníku. - XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2012. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele nemá již výhrada podle mě za současné situace v České republice místo. Ať už dojde ke stažení výhrady či nikoliv, její význam bude stále klesat kvůli rostoucímu počtu smluvních států a Evropské uniiaplikaci Vídeňské úmluvy na základě čl. 1 odst. 1 písm. a).

Závěr. Cílem diplomové práce bylo systematicky porovnat Ve své práci jsem popsal dva jednotlivé platebně instrumenty, které se velmi často využívají ať již ve vnitrostátním či mezinárodním obchodě. Snažil jsem se rozebrat jejich hlavní výhody i nevýhody, popsal jsem jejich českou právní úpravu i mezinárodní unifikovaná pravidla pro jejich používáni. Nejpodrobněji jsem rozebral akreditiv, který je jedním z nejvýznamnějších platebních instrumentů. Spolu s inkasem poskytují oběma stranám smlouvy vysoký stupeň jistoty při platbě. Smlouva o otevření akreditivu a smlouva o inkasu jsou bankovními smlouvami. Jejich přímá úprava je obsažena v ObchZ. Úpravy obou smluv v českém právu nejsou moc rozsáhlé, jsou spíše poměrně stručné, proto se smluvní strany zpravidla odvolávají i na jiné prameny práva, které se zabývají podrobnějšími úpravami práv a povinností vyplývajících ze smluv. Jako příklad uvedu Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumenární akreditivy, které provádí unifikaci v oblasti mezinárodního obchodu pomocí Mezinárodní obchodní kupní smlouvy obsažené komory se sídlem v obchodním zákoníku s úpravou v novém občanském zákoníku, dále objasnit, zda odlišná úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění a nakonec porovnat nařízení o společné právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilitu. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se značně zpřehlední právní úprava prodejePaříži, která je má jednotlivá zastoupení v dnešní době roztříštěnámnoha státech ve formě Národních výborů. UCP, jako mezinárodní právní dokument, vede k rozvoji práva a praxe dokumentárního akreditivu, proto často nahrazují národní právo. Mezinárodní obchodní komora svou činností reflektuje potřeby vzniklé v bankovní praxi a v důsledku toho dochází k revizím, jež se přizpůsobují dynamickému vývoji v tomto směru. Jak akreditiv, tak i inkaso se jeví součastí obchodních transakcí, a to nejenom do dvou rozdílných kodexů, ale také v rámci jednotlivých kodexů. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména hlavně z obchodněprávní úpravy, tak ve svých ustanoveních obsahuje rozdíly, které jsou typické zejména pro mezinárodní právo. Mezi takové rozdíly je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí do českého vnitrostátního práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínek. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republiky, avšak vzhledem k tomudůvodů, že Vídeňská úmluva je aplikovatelná pouze přeshraničně a pouze mezi podnikatelijejich použití vyrazně eliminuje možnost neúspěchu realizovaného obchodu, tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela nové. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu či už z obecného pohledu. Výjimkou je DFCRdůvodů existence ekonomických, jež obsahuje i speciální ustanovení o kupní smlouvěpolitických nebo jiných rizik ovlivňujících obchod. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze říciskutečnost, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody v posledních letech se jim věnuje větší pozornost, což se ukazuje i nevýhodyna vývoji jejich úpravy. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace Ve své diplomové praci jsem se snažil komplexně přibližit instituty akreditivu a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivně. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informováníminkasa, a to zejména ve školáchnejen s ohledem na úpravu obsaženou v Obchodním zakoníku, avšak ale taky i na jiná, mezinárodní pravidla, kterými se zpravidla řídí smlouvy, a to nevyřeší aktuální otázkyi v připadě, které je tak nutno řešit právně. Navíc rostoucí ochrana vyplývá z růstu počtu možností a způsobů, jakými je možné spotřebitele obelstít. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkemže jsou uzavřeny podle českého práva. Při jejich porovnání mé práci byl překážkou nedostatek literatury, který by se zabýval touto problematikou, a tak jsem došel k závěrumusel ve značné míře čerpat informace ze zahraničních zdrojů, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisů. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje hlavně publikací vydaných Mezinárodní obchodní komorou v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než nový občanský zákoník. Nevýhodou nařízení je však právě jeho úzká zaměřenost, díky které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníku. - XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.sPařiži., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2012. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii.

Závěr. Cílem diplomové Dnes už i malé a střední společnosti pociťují potřebu obchodování se zahraničím. Jedním z důvodů je bezpochyby velikost trhu a příležitosti odbytu zboží. S přeshraniční činností je nezbytné si uvědomit odlišnosti v právních řádech. Existující odchylky představují hrozbu, jelikož v případě neznalosti společnost netuší, k jakým právům a zejména povinnostem se přijetím cizího právního řádu za rozhodný zavazuje. Kromě rozdílných legislativ jsou v mezinárodním obchodě platné obchodní zvyklosti, úmluvy a pravidla, kterými se lze řídit. Bakalářská práce bylo systematicky porovnat úpravu vycházela z ustanovení dodacích podmínek INCOTERMS 2010, Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, nařízení Řím I a v závěrečné části i obchodních podmínek společnosti ZF TRW, které byly předmětem srovnání s články Úmluvy. Pro ZF TRW jsou závazné zejména jejich obchodní podmínky, způsob jakým jsou sestaveny, co je v nich zahrnuto a jak definováno jednoznačně ovlivňuje typ společnosti a odvětví průmyslu. Společnost této velikosti, jména a historie je z hlediska dodavatele, velice perspektivní. Hrozba v podobě porušení smluvního závazku formou nesplacení kupní ceny z důvodu platební neschopnosti je téměř nulová. Kapitál, kterým disponuje je sám o sobě dostatečnou zárukou solventnosti pro jejich dodavatele. Navíc dospějí-li smluvní strany k uzavření rámcové smlouvy a dodávky formou pravidelných odvolávek, s výhledem do budoucnosti to pro prodávajícího představuje jistotu dlouhodobého odbytu výrobků a příjmu peněžních prostředků. V tomto duchu se nesou ustanovení obchodních podmínek, které jednoznačně upřednostňují zájmy kupujícího a prodávajícího mírně znevýhodňují co do rozsahu povinností a odpovědností pro něj ze smlouvy plynoucích. Oproti ustanovením Úmluvy specifikují obchodní podmínky pouze závazky prodávajícího, nikoli jeho práva. Zbytek otázek řeší mnohem podrobněji, dokonce obchodní podmínky rozšiřují možnosti řešení a zaobírají se také problematikami v Úmluvě nefigurující. Odvozeno od jednotlivých porovnání v kapitole 5, rozdílnost těchto dvou zdrojů není nikterak zásadní. Jedná se spíše o žádoucí přizpůsobení obchodních podmínek společnosti ZF TRW specifikům automobilového průmyslu a jejich konkretizaci do co možná největších detailů. Přestože lze podle článku 6 Úmluvy upravit její jednotlivá ustanovení, nebylo by zcela efektivní měnit téměř každý článek, třebaže jen o pouhý dodatek k základu Úmluvy. Tudíž je zcela pochopitelné, že si společnost sestavila vlastní obchodní podmínky a hlavním důvodem vyloučení Úmluvy byly příliš obecné výklady článků s ohledem na typ zboží, který je předmětem kupní smlouvy obsažené v obchodním zákoníku s úpravou v novém občanském zákoníku, dále objasnit, zda odlišná úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění a nakonec porovnat nařízení o společné právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilituna průmyslové odvětví. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se značně zpřehlední právní úprava prodeje, která je v dnešní době roztříštěná, a to nejenom do dvou rozdílných kodexů, ale také v rámci jednotlivých kodexů. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní úpravy, tak ve svých ustanoveních obsahuje rozdíly, které jsou typické zejména pro mezinárodní právo. Mezi takové rozdíly je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí do českého vnitrostátního práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínek. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republiky, avšak vzhledem k tomu, že Vídeňská úmluva je aplikovatelná pouze přeshraničně a pouze mezi podnikateli, tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela nové. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu z obecného pohledu. Výjimkou je DFCR, jež obsahuje i speciální ustanovení o kupní smlouvě. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze říci, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivně. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informováním, a to zejména ve školách, avšak to nevyřeší aktuální otázky, které je tak nutno řešit právně. Navíc rostoucí ochrana vyplývá z růstu počtu možností a způsobů, jakými je možné spotřebitele obelstít. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkem. Při jejich porovnání jsem došel k závěru, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisů. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než nový občanský zákoník. Nevýhodou nařízení je však právě jeho úzká zaměřenost, díky které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníku. - XXXXXXXXXXXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva)Myšlenka volitelné právní úpravy smluvních závazků na úrovni EU. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vydJurisprudence. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s.2010, 2012roč. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-719, č. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx8, s. r. o., 20133n. 381 s. ISBN 978XXXX 0000-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii0000.

Závěr. Cílem diplomové práce bylo systematicky porovnat úpravu obchodní kupní smlouvy obsažené Institut smluv ve prospěch třetích osob (popř. smluv ve prospěch třetích osob pro případ smrti), a na to navazující samotné životního pojištění, je poměrně starým institutem, který znají právní řády kontinentálního systému práva napříč historií. Právní úprava životního pojištění si nadto velice brzy vysloužila kromě obecného rámce v obchodním zákoníku s úpravou občanskoprávním kodexu také kodifikaci v novém občanském zákoníku, dále objasnit, zda odlišná úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění a nakonec porovnat nařízení o společné právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilitu. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se značně zpřehlední právní úprava prodeje, která je v dnešní době roztříštěnárámci speciálních zákonů (lex specialis), a to nejenom jak soukromoprávní úpravy (ve formě zákona o pojistné smlouvě), tak úpravy veřejnoprávní (ve formě zákona o pojišíovnictví). Životní pojištění i smlouvy ve prospěch třetích osob, byly vtěleny do dvou rozdílných kodexůprávního řádu jak u nás, ale tak v Rakousku, a to bez ohledu na momentální politickou ideologii, trendy ve společnosti nebo válečnou situaci. Každý politický režim měl nějaký opodstatněný a v důvodové zprávě pečlivě obhájený motiv, proč se zákonodárce rozhodl tento institut do právního řádu v té dané době zakotvit. Aí už se jednalo o snahu poskytnout občanovi co možná největší svobodu a prostor pro uplatnění autonomie vůle, úsilí poskytnout obyvatelům instrument k zajištění a zabezpečení vlastní rodiny – základu státu v období válečného stavu, tak mohlo jít také o hospodářský úmysl. Tedy byl kladen záměr na snadnou kumulaci aktiv pro realizaci nadnárodního hospodářského plánování a udržení práceschopnosti a fungování obyvatelstva jako celku. Kromě právní nauky byla otázka plnění třetí osobě hojně řešena také v rámci jednotlivých kodexůjudikatury. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní Nejvyšší soud jak u nás, tak v rakouských zemích, posouval vývoj těchto institutů soukromého práva, zaplňoval mezery v případě chybějící úpravy, a dále v pochybnostech vyjasňoval pohled jak odborné veřejnosti, tak laického obyvatelstva, na sporné nebo kontroverzní otázky z těchto závazkových práv životního pojištění. Jak i nastíněný vývoj v této práci naznačuje, institut životního pojištění se těší poměrně veliké oblibě a soustavný trend v průběhu historie, který přináší nové a nové instituty pojištění jako takového, a nadto další modifikace a detailnější úpravu práva životního pojištění, naznačuje, že se o osud životního pojištění v rámci evropské jurisdikce bát nemusíme. Otázku, již jsem si položila na samém začátku této práce, a sice zda pojistné plnění náleží do pozůstalosti a bude tak vypořádáváno v režimu dědického řízení, nebo právo na pojistné plnění nabude třetí osoba mimo režim dědického řízení, je nyní možné zodpovědět. Za účinnosti obecného zákoníku občanského (ABGB) byl zákonodárce poměrně značně benevolentní a štědrý co do prostředků k projevu autonomie vůle. Navzdory formálním požadavkům byl zůstavitel (pojištěný) oprávněn uzavřít s k tomu v souladu se zákonem oprávněnou pojišíovnou smlouvu o životním pojištění a v rámci této určit osobu obmyšlenou, která nabyla právo na plnění z pojistky. Zákonodárce tak následoval vůli zemřelého, který chtěl z nějakého důvodu zaopatřit právě danou obmyšlenou osobu. Pojistné plnění se stalo součástí pozůstalosti pak pouze v případě, že nebylo obmyšlené osoby a pojistná smlouva byla sjednána v prospěch majitele nebo doručitele pojistky. Během platnosti mnohých následujících právních regulací na území České republiky nedošlo ani za účinnosti prvorepublikového zákona o pojistné smlouvě, ani v období socialismu, ke změně této úpravy, kdy by obnos z pojistného plnění náležel do pozůstalosti. Občanský zákoník z roku 1964 dokonce vyloučil možnost uzavření pojistné smlouvy životního pojištění ve svých ustanoveních obsahuje rozdílyprospěch majitele či doručitele pojistky. V souvislosti s přijetím stávajícího občanského zákoníku z roku 2012 došlo v našem právním řádu k dosud největšímu rozvolnění, zavedení zásady dispozitivnosti, a především následování zájmů a vůle jednotlivce. Bylo by tedy v naprostém rozporu, kdyby se zákonodárce rozhodl odebrat pojištěnému možnost určit si dle své osobní volby jakoukoliv třetí osobu oprávněnou (obmyšleného). Samozřejmě zůstává i nadále zakotvena povinnost naplnit kauzu, aby mohlo být takové právní jednání pojištěného platné. Co se týče osob, u kterých je naplněna podmínka existence zájmu a kauzy, může si pak z tohoto okruhu pojištěný libovolně vybírat obmyšleného, nebo dokonce obmyšlené. Může jim určit podíly, které jsou typické zejména pro mezinárodní právoby jim v případě pojistného plnění vznikly, jakož i celkový počet těchto obmyšlených. Mezi takové rozdíly je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí Až do českého vnitrostátního práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínek. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republiky, avšak vzhledem k tomu, že Vídeňská úmluva je aplikovatelná pouze přeshraničně a pouze mezi podnikateli, tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela nové. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu z obecného pohledu. Výjimkou je DFCR, jež obsahuje pojistné události může tento okruh obmyšlených i speciální ustanovení o kupní smlouvě. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze říci, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivnějejich podíly pojištěný libovolně měnit. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné Rakousku se až do roku 2017 držel zákonodárce stejného výkladu, jaký známe u nás. Novelou obecného zákoníku občanského s účinností od 1. ledna 2017 ovšem došlo ke změně úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informovánímnově zákonodárce poskytuje větší ochranu osobě oprávněné z povinného dílu (dědici), a to zejména na úkor vůle zemřelého. Došlo k rozšíření aplikovatelnosti ustanovení o darování, kdy na případné plnění z pojistné smlouvy je tedy nově nahlíženo právě jako na darování mezi živými. Pozůstalosti (oprávněným z povinného dílu) tak vzniká nárok na případné dorovnání povinného dílu proti oprávněnému z pojistného plnění. Naopak tato osoba obmyšlená nabývá povinnosti uhradit rozdíl v povinném dílu. Výše pojistného totiž bude započítána do pozůstalosti, tím dojde k jejímu navýšení co do aktivní hodnoty, a poté bude vypořádána mezi dědice v rámci dědického řízení. Důvody pro tak významnou změnu mohly být různé. Československý občanský zákoník z roku 1950, ani kodexy občanského práva následující, na rozdíl od Rakouska, například nezahrnují manžela zemřelého mezi nepominutelné dědice, a tento měl být po smrti druhého manžela zajištěn pouze prostřednictvím dávek vdovského důchodu a vypořádáním společného jmění manželů. To by mohlo být důvodem, pro který se rakouský zákonodárce rozhodl posílit ochranu oprávněného z povinného dílu. Na našem území v důsledku nezahrnutí manžela mezi osoby oprávněné z povinného dílu může vyvstat větší potřeba zákonodárce na snahu o zajištění manžela pro případ smrti prostřednictvím uzavření smlouvy o životním pojištění ve školách, avšak to nevyřeší aktuální otázkyprospěch toho přeživšího z manželů. S ohledem na současné množství moderních institutů, které je může každý podle své vůle využít k zajištění všech zájmových osob (spoření, různá pojištění, pořízení pro případ smrti, dědické smlouvy), nabízí tuzemský zákonodárce občanům instrumenty, kterými může každý rozhodnout podle svých potřeb a přesvědčení. Jednou by institut povinného dílu a nepominutelného dědice mohl být v našem právním řádu zrušen úplně a rozhodnutí o naložení s pozůstalostí by tak nutno řešit právněbylo plně v rukách zůstavitele. Navíc rostoucí ochrana vyplývá Je pak otázkou, která z růstu počtu možností a způsobůcest, jakými je možné spotřebitele obelstítzda tato potenciální česká, či současná rakouská, bude v budoucnu tou správnou. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkem. Při jejich porovnání jsem došel k závěru, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisů. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než nový občanský zákoník. Nevýhodou nařízení je však právě jeho úzká zaměřenost, díky které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníku. - XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.sOdpověď nám ovšem přinese teprve čas., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2012. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii.

Závěr. Cílem diplomové práce bylo systematicky porovnat úpravu obchodní kupní smlouvy obsažené Marrákešská smlouva o usnadnění přístupu k vydaným dílům pro osoby nevidomé, zrakově postižené nebo s jinou poruchou čtení představuje převratný počin v obchodním zákoníku s úpravou v novém občanském zákoníkumnoha ohledech. Jedná se o první mezinárodní právní nástroj, dále objasnitjehož zásadním cílem je zavést povinné výjimky z výhradních práv nositelů autorských práv. Je to rovněž poprvé, zda odlišná úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění a nakonec porovnat nařízení o společné právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilitu. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se značně zpřehlední právní úprava prodeje, která je v dnešní době roztříštěná, a to nejenom do dvou rozdílných kodexů, ale také v rámci jednotlivých kodexů. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní úpravy, tak ve svých ustanoveních obsahuje rozdíly, které jsou typické zejména pro mezinárodní právo. Mezi takové rozdíly je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí do českého vnitrostátního práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínek. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republiky, avšak vzhledem kdy došlo k tomu, že Vídeňská úmluva se naplňování mezinárodních lidských práv stalo výslovným cílem smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví a mezinárodního systému ochrany duševního vlastnictví. Marrákešská smlouva ukládá ratifikujícím zemím povinnost zavést právní předpisy, které umožní osobám s poruchami čtení a autorizovaným subjektům zhotovovat a sdílet formátově přístupné rozmnoženiny děl chráněných autorským právem. Marrákešská smlouva rovněž usnadňuje přeshraniční výměnu dotčených rozmnoženin v zájmu rozšíření jejich dostupnosti osobám s poruchami čtení po celém světě. Smlouva poskytuje státům řadu možností jak dané povinnosti plnit, předkládá nové a začasté záludné otázky související s jejím výkladem a prováděním. Tento Průvodce nabízí komplexní rámec pro vládní činitele, tvůrce politik a organizace hájící práva zdravotně postižených smlouvu vykládat a provádět ve vnitrostátním právu. Ústředním východiskem Průvodce je aplikovatelná pouze přeshraničně konstatování, že Marrákešská smlouva používá instituce a pouze mezi podnikatelidoktríny práva duševního vlastnictví k dosahování lidskoprávních cílů. Tento přístup je zakotven v Preambuli Smlouvy, která se odvolává na Všeobecnou deklaraci lidských práv a Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. Uvedený přístup je rovněž slučitelný s mezinárodní autorskoprávním systémem a prosazuje jeho základní cíle veřejného blaha. Uznávaje skutečnost, že státy mají povinnosti jak podle duševněvlastnických, tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela novépodle lidskoprávních smluv, nabízí průvodce doporučení jednak v oblasti obecných zásad a jednak v oblasti konkrétních politik v zájmu výkladu a provádění smlouvy ve shodě s oběma soubory uvedených závazků. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu z obecného pohleduTento Průvodce si neklade za cíl odpovědět na všechny otázky, které velmi pravděpodobně vzniknou v průběhu provádění a používání Marrákešské smlouvy i v rámci právních soustav jednotlivých států. Výjimkou je DFCRStáty mají širokou volnost zvážení jak nejlépe Smlouvu naplňovat. Mnohé aspekty Marrákešské smlouvy se budou rovněž časem vyvíjet s ohledem na působení vládních činitelů a občanských aktivit, jež obsahuje na nové technologie a na domácí i speciální ustanovení o kupní smlouvěmezinárodní instituce, které dodržování smlouvy monitorují. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze říci, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych Tento vývoj by se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivně. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informováním, a to zejména ve školách, avšak to nevyřeší aktuální otázkyvždy řídit praktickými potřebami osob s poruchami čtení, které představují hlavní oprávněné příjemce. Obecně přijímaný zřetel na blaho těchto osob posílí nejen autorskoprávní a lidskoprávní režimy, nýbrž povede i k plné realizace sdílených aspirací vzkvétání lidstva, které Smlouva ztělesňuje. Překlad tohoto Průvodce do češtiny je tak nutno řešit právně. Navíc rostoucí ochrana vyplývá z růstu počtu možností spolufinancován Evropskou unií nevidomých a způsobů, jakými je možné spotřebitele obelstít. Jsem tedy Programem Evropské unie pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkem. Při jejich porovnání jsem došel k závěru, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisů. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než nový občanský zákoník. Nevýhodou nařízení je však právě jeho úzká zaměřenost, díky které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního lidská práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníkurovnost a občanství. - XXXXXX* Prvních 20 států, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava které MS ratifikovaly, jsou: Argentina, Austrálie, Brazílie, Kanada, Chile, Korejská lidovědemokratická republika, Ekvádor, El Salvador, Guatemala, Indie, Izrael, Mali, Mexiko, Mongolsko, Paraguay, Peru, Korejská republika, Singapur, Spojené arabské emiráty a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.sUruguay., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2012. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii.

Závěr. Cílem Cíly diplomové práce bylo systematicky porovnat úpravu obchodní kupní postihnout problematiku mezinárodních licenčních smluv a to především s ohledem na nové možnosti nakládání s duševním vlastnictvím umožněné a umocněné technologickým pokrokem a tuto problematiku popsat i konkrétněji, v oblasti hudebního průmyslu dnešní doby. Pokud to bylo možné, snažil jsem se při práci používat především nejrůznějších zahraničních zdrojů tak, aby výsledná práce podávala unikátní pohled na zvolenou problematiku. Cíle práce považuji za splněné. V první části práce byla nastíněna zcela obecně problematika licenčních smluv, včetně popisu stavu po 1. 1. 2014. V této části jsem se snažil osvětlit i instituty, které nejsou nutně vždy skloňovány ve spojitosti s problematikou licenčních smluv, jejichž váha a důležitost je dokonce někdy snižována, nicméně se dle mého názoru jedná o témata, která si zasluhují hlubšího rozboru. Především se jedná o „slepé“ uzavírání mezinárodních licenčních smluv, jehož dopady mohou být poměrně dramatické, nicméně ze studií použitých vyplývá obecná nevole či nechuť se zabývat licenčními podmínkami, pokud se jedná o smlouvy obsažené uzavírané distančně, přes internet. A ačkoliv valná většina zdrojů naznačuje, že tohoto jevu většinou není zneužíváno, stále považuji tuto problematiku za velmi důležitou. Jsem názoru, že studie zabývající se psychologickou stránkou tohoto jevu mohou pozitivně přispět při koncepci právních norem upravujících tuto oblast. Druhá část práce se zabývala problematikou mezinárodních licenčních smluv jako takových, popisuje některé vybrané mezinárodní instituce působící v obchodním zákoníku s úpravou v novém občanském zákoníku, dále objasnit, zda odlišná úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění této oblasti a nakonec porovnat nařízení reflektuje též nový zákon o společné právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilitumezinárodním právu soukromém. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku Třetí část práce se značně zpřehlední právní úprava prodejetýkala řešení sporů z mezinárodních licenčních smluv, která je v dnešní době roztříštěnástejným dílem zajímavá a složitá. Práce nabízí pohled na danou problematiku, který není vyčerpávající, nicméně zahrnuje hlavní aspekty a to nejenom do dvou rozdílných kodexů, ale také instituty. Část práce zabývající se mezinárodními licenčními smlouvami v rámci jednotlivých kodexů. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní úpravysoudobého hudebního průmyslu je ovlivněna faktem, tak ve svých ustanoveních obsahuje rozdílyže k analýze hudebního průmyslu je často povaha studií, které jsou typické zejména pro mezinárodní právov této oblasti prováděny nevhodná. Ve valné většině případů se jedná o studie ekonomické, které se právním aspektům věnují minimálně. Absenci studií zabývajících se určitými aspekty hudebního průmyslu současné doby lze považovat za určitý chybějící článek, bez kterého lze současnou situaci těžko uchopit. Mezi takové rozdíly některé z nich, které by bylo záhodno provést, patří například otázka finanční výnosnosti tvůrčí činnosti zcela nezávislých hudebníků, jejichž počty narůstají a kteří jsou velmi často smluvními stranami v EULA smlouvách uzavíraných mezi nejrůznějšími distribučními kanály a jejichž činnost je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí do českého vnitrostátního práva nebo velké míry ovlivněna adhézním charakterem EULA smluv. Dalším problémem při zpracovávání práce byl samotný popis stavu hudebního průmyslu, kdy někteří autoři prací jasně deklarují distinkci mezi průmyslem hudebním a nahrávacím, zatímco jiní se tímto buď vůbec nezabývají či používají obou pojmů velmi svobodně. Za těchto podmínek je velmi složité hodnotit např. možnou právní úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínek. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republikyv této oblasti, avšak vzhledem k tomurozdílným zájmům jednotlivých skupin v rámci hudebního průmyslu a nahrávacího průmyslu. Třebaže v minulosti nebylo nutné rozlišovat mezi těmito dvěma oblastmi, jsem přesvědčen, že Vídeňská úmluva v současné době to nutné je aplikovatelná pouze přeshraničně a pouze mezi podnikateliže budoucí právní úprava (ať již mezinárodní či ne), tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela novéby toto měla reflektovat. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu z obecného pohleduDas Ziel dieser Diplomarbeit war, die Problematik der internationalen Lizenzverträge zu fassen, zwar in dem Kontext des Umgehens mit dem geistigen Eigentum, welche in der heutigen Zeit, wegen der Entwicklung der Technologie, möglich ist. Výjimkou je DFCRGleichzeitig sollte diese Problematik beschreiben werden in dem Rahmen der heutigen Musikindustrie. Wo es möglich war, jež obsahuje i speciální ustanovení o kupní smlouvěwurden als Quellen fremdsprachliche fachliche Literatur und Artikeln benutzt, sodass die Arbeit ein einzigartiger Anblick anbieten konnte. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvyDie Ziele der Arbeit werden für erfolgreich erfüllt gehalten. In dem ersten Teil wurde generell die Problematik der Lizenzverträge erklärt, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze říci, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivně. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informováním, a to zejména ve školách, avšak to nevyřeší aktuální otázky, které je tak nutno řešit právně. Navíc rostoucí ochrana vyplývá z růstu počtu možností a způsobů, jakými je možné spotřebitele obelstít. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkem. Při jejich porovnání jsem došel k závěru, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisů. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než nový občanský zákoník. Nevýhodou nařízení je však právě jeho úzká zaměřenost, díky které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníku. - XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkemeingedenk der Tatsache der Änderung in dem Feld des Privatrechts nach dem 1. 1. vyd2014. Ostrava: SagitIn diesem Teil wurden auch Instituten, a. s.bzw. Phänomene beschreibt die oft übersehen worden, 2012die nicht immer gleich gesprochen worden, die aber trotzdem sehr wichtig sind. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2Vor allem geht es um die Problematik der „Blindeinwilligung“ bei dem Schließen der internationalen Lizenzverträge. - XXXXXSolche Einwilligung kann zur Folge dramatische Konsequenzen haben, Xxxxxxx; URFUSin dem negativen Sinne. Eine generelle Unlust und ein genereller Unwillen wurden herausgefunden bei dem Schließen dieser Verträge durch Internet, Xxxxxxxxsich mit dem Bedingungen zu beschäftigen. Římské právoObwohl es so scheint, dass die Position wird nicht missbrauchte, ist die Problematik sehr wichtig. 1Der Einfluss der psychologischen Forschungen die sich mit dieser Problematik beschäftigt scheint besonders wichtig zu sein und könnte bzw. vyddie zukünftige rechtliche Regulation positiv beeinflussen. Praha: PANORAMAIn dem zweiten Teil wurde die Problematik der internationalen Lizenzverträge selbst behandelt, 1990einige internationale Institutionen wurden beschreibt und die neue Regulation in Form von dem neuen IPR Gesetz wurde reflektiert. 469 s. ISBN 80-7038-134-5In dem dritten Teil wurden Lösungen der Streitigkeiten, die von internationalen Verträgen entstehen kann, behandelt. - XXXXXXXDiese Problematik ist höchst interessant, Xxxxdafür aber kompliziert. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1Di Arbeit biete ein Anblick der nicht erschöpfend ist, aber schafft es die Hauptsache und Instituten zu umfassen. vydDer Teil der Arbeit der sich mit den Lizenzverträgen in derzeitiger Musikindustrie beschäftigt wird von der Absenz der passenden Forschungen beeinflusst. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČRIn manchen Forschungen und Artikeln wurden die rechtlichen Aspekte übersehen und die Forschung selbst wird sich nur mit ökonomischen Aspekten beschäftigen. Die Situation zu umfassen ohne diese Mittel ist schwierig und die Anwesenheit dieser Arbeit kann man als „fehlendes Glied“ bezeichnen. Eine Solche Arbeit, a. s.die für wichtig gehalten wird ist die Frage der Einträglichkeit der unabhängigen Künstler, 2012die mehr häufig sind und deren Arbeit wird stark von EULA Verträge, die für diesen verbindlich sind, geprägt. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7Eine andere Frage ist, wie die Problematik selbst beschreibt wird. - XXXXXXSchallplattenindustrie und Musikindustrie sind für manche Autoren dasselbe, Xxx a kolobwohl es auch Autoren gibt die der Unterschied für höchst wichtig halten. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele EkonomickéUnter den gegebenen Umständen scheint es schwer zu sein es zu bewerten, právní a sociální aspektywas für ein Charakter die zukünftige rechtliche Regulation haben sollte, da die Interessen der Gruppen innerhalb Musikindustrie oft völlig xxxxxx sind. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxxobwohl es in der Vergangenheit möglich war, s. r. o.die Distinktion nicht zu machen, 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁwird es für höchst wichtig behalten es jetzt zu machen und die zukünftige rechtliche Regulation sollte die Entwicklung reflektieren, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské uniiegal ob auf internationaler Ebene oder nicht.

Závěr. Akreditiv a inkaso, které jsou předmětem této diplomové práce, jsou významné platební instrumenty, a to jak v rámci vnitrostátního obchodu, tak i v rámci mezinárodních obchodních vztahů. S rozvojem obchodních vztahů dochází i k nárůstu frekvence v používání, těchto platebních nástrojů, a to především v mezinárodním obchodě. Důvodem pro tento vývoj je zejména vysoká právní jistota, které dané platební instrumenty smluvním stranám zajišťují. Akreditiv a inkaso přispívají zejména ke snížení nebo eliminaci různých druhů rizika spojeného s mezinárodním obchodem. Cílem diplomové práce bylo systematicky porovnat byla charakteristika akreditivu a inkasa, jejich fungování a poukázání na jejich výhody a nevýhody. Nejdříve je pozornost věnována společným znakům akreditivu a inkasa, tj. obecné charakteristice závazkových vztahů a obchodních závazkových vztahů. Vzhledem k tomu, že smlouva o akreditivu a smlouva o inkasu jsou bankovními smlouvy, je pozornost zaměřena i na charakteristiku bankovních obchodů a bance jako jednomu ze subjektů daných obchodních vztahů. Dále jsou charakterizovány jednotlivé smluvní typy, tj. smlouva o akreditivu a smlouva o inkasu, a to jak z pohledu české právní úpravy, tak i z pohledu právní úpravy mezinárodní. V neposlední řadě není možné ani opomenout budoucí vývoj dané problematiky, a tedy právní úpravu obchodní kupní smlouvy obsažené v obchodním zákoníku s úpravou akreditivu a inkasa v novém občanském zákoníku. Základem pro analýzu těchto instrumentů byl obchodní zákoník, dále objasnit, zda odlišná úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění a nakonec porovnat nařízení o společné právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilitu. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se značně zpřehlední právní úprava prodeje, která je v dnešní době roztříštěná, a to nejenom do dvou rozdílných kodexů, ale také který v rámci jednotlivých kodexůčeského práva obsahuje komplexní úpravu smlouvy o akreditivu a smlouvy o inkasu. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní úpravy, tak ve svých ustanoveních obsahuje rozdíly, které jsou typické zejména pro mezinárodní právo. Mezi takové rozdíly je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí do českého vnitrostátního práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínek. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republiky, avšak vzhledem Vzhledem k tomu, že Vídeňská úmluva se jedná o právní předpis soukromého práva, je aplikovatelná pouze přeshraničně právní úprava akreditivu a pouze mezi podnikateliinkasa úpravou dispozitivní. Smluvní strany se tedy mohou dohodnout odchylně od úpravy obchodního zákoníku nebo mohou použití některých ustanovení ve smlouvě úplně vyloučit. Tento fakt považuji za slabou stránku právní úpravy, tak jsou tyto instituty jelikož se dispozitivní úpravou snižuje právní jistota pro obyčejnou osobu zcela novésmluvní strany. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu z obecného pohleduA právě tato právní jistota je zásadním důvodem pro využití těchto platebních instrumentů. Výjimkou V souvislosti s právní úpravou akreditivu a inkasa je DFCR, jež obsahuje i speciální ustanovení o kupní smlouvě. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze řícinutné uvést, že nový občanský zákoník přináší do české je velmi stručná a některé problematické otázky řeší pouze okrajově nebo vůbec. Jako příklad lze uvést otázku nedostačující úpravy týkající se odpovědnosti bank (banky vystavující, potvrzující i oznamující) nebo také otázku dokumentů, které mají být bance předkládány a zároveň i samotný postup při jejich předkládání bance. Součástí smlouvy o akreditivu a smlouvy o inkasu bývají často i odkazy na mezinárodní právní úpravy výhody i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivně. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informovánímúpravu, a to zejména na obchodní zvyklosti. Hlavní důvod spatřuji zejména ve školáchstručné právní úpravě obchodního zákoníku, avšak to nevyřeší aktuální otázkykterá některé otázky upravuje pouze obecně nebo je neupravuje vůbec. V případě akreditivu a inkasa je významnou institucí v oblasti právní úpravy akreditivu a inkasa Mezinárodní obchodní komora se sídlem v Paříži, která je na územích jednotlivých států zastoupena prostřednictvím Národních výborů. Tato komora má významnou roli v rámci unifikace mezinárodních obchodních zvyklostí. Za nevýznamnější dokumenty, které se vztahují k akreditivu a inkasu, se řadí Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy a Jednotní pravidla pro inkasa. Tyto zvyklosti obsahují daleko konkrétnější úpravu těchto platebních instrumentů. Na rozdíl od české právní úpravy jsou zde podrobně vysvětleny jednotlivé pojmy, které se k akreditivu a inkasu vztahují, vztahy mezi bankami, které se daného právního vztahu účastní, konkretizuje postup bank při předkládání a zkoumání dokumentů a v neposlední řadě i podává přehled, i když ne úplný, jednotlivých druhů dokumentů a náležitostí, které musí splňovat. Kromě konkrétnější úpravy v rámci mezinárodních pravidel považuji za jeden z důvodů, proč jsou tato mezinárodní obchodní pravidla využívána i fakt, že jsou v nich zohledněny změny, ke kterým dochází v rámci bankovní praxe. Mezinárodní obchodní komora je tak nutno řešit právně. Navíc rostoucí ochrana vyplývá z růstu počtu možností v pravidelných intervalech reviduje a způsobůpromítá do nich potřeby bankovní praxe a také změny, jakými je možné spotřebitele obelstít. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnějšíke kterým došlo v období od poslední revize. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje rámci budoucího vývoje akreditivu a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkem. Při jejich porovnání jsem došel k závěru, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisů. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než inkasa je nutné zmínit nový občanský zákoník, který také bude obsahovat právní úpravu akreditivu a inkasa. Nevýhodou nařízení Přestože se domnívám, že je současná právní úprava příliš stručná a obecná a považuji dispozitivnost celé úpravy za nevýhodu, v novém občanském zákoníku k velkým změnám nedochází. Zákonodárce dosavadní stav shledává dostačujícím a dochází pouze ke změnám dílčím. Za významnou změnu považuji zejména zavedení úplaty v rámci smlouvy o inkasu. Avšak vzhledem k dispozitivnosit úpravy, tato změna nic nemění. Dále se domnívám, že vzhledem k rozvoji komunikačních technologií a zejména internetu, by měla v budoucnu být věnována pozornost i této otázce. V současné době, je tato problematika však právě jeho úzká zaměřenostřešena pouze v oblasti mezinárodní úpravy, díky kdy Mezinárodní obchodní komora vytvořila dodatek k Jednotným zvyklostem a pravidlům pro dokumentární akreditivy, které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníku. - XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.sreflektují tento vývoj., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2012. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii.

Závěr. Cílem diplomové práce bylo systematicky porovnat Stále rostoucí vliv a význam ekonomického propojení států má dopady i na právní úpravu obchodní vztahů v mezinárodním obchodě. Je nemyslitelné, aby se úprava mezinárodní kupní smlouvy obsažené bez dalšího opírala jen o vnitrostátní právní předpisy, jejichž aplikace by záležela pouze na tom, jestli bude soud daného státu podle svých procesních předpisů příslušný k řešení případného sporu z takové smlouvy. Základní otázkou, kterou smluvní strany musí při uzavírání smluv v mezinárodním obchodním zákoníku styku řešit, je, kterým právem se jejich kupní smlouva bude řídit. Spolupráce jednotlivých států ať na integrační nebo individuální úrovni s úpravou sebou přinesla řadu instrumentů. Ty provedly sjednocení především kolizních norem – v novém občanském zákoníkuŘímské úmluvě a Nařízení Řím I. Vedle nich ovšem stojí i sjednocená úprava přímých norem, dále objasnitkterou reprezentuje Vídeňská úmluva. Smluvní strany tak stojí navíc i před otázkou, který z těchto instrumentů a kdy bude mít rozhodující vliv. Při uzavírání mezinárodní kupní smlouvy musejí smluvní strany brát ohled na to, zda odlišná je stát, v němž mají místo podnikání, nesmluvní stát, smluvní stát či smluvní stát, který učinil výhradu proti jednotlivým ustanovením či využil odpojovací klauzuli, konkrétního instrumentu. Další pozornost musejí věnovat tomu, jak instrumenty řeší svoji vzájemnou kolizi, připadá-li v úvahu aplikace více těchto instrumentů zároveň. Pro laika tedy může být do značné míry obtížné orientovat se v této oblasti a proto nelze než doporučit, aby vždy přizval ke konzultaci odborníka, který ho na možná úskalí bude schopný upozornit. Nespornou výhodou sjednocené kolizní úpravy v Římské úmluvě a nařízení Řím I je stanovení pevných a jasných pravidel pro určení rozhodného práva smluvních závazkových vztahů – a tedy i mezinárodní kupní smlouvy. Problémem je ovšem jejich omezená prostorově osobní působnost, protože tyto instrumenty jsou součástí právního řádu poměrně omezeného okruhu států. Ve výsledku pak ani neřeší obsahovou stránku rozhodného práva - smluvní strany mezinárodní kupní smlouvy tak musejí vynaložit další úsilí a náklady na její zjištění. Přesto se však jedná o spravedlivější a jistější způsob úpravy než nahodilé a objektivně nepředvídatelné určení rozhodného práva, protože smluvní strany předem znají relevantní kritéria. Ani konkrétnější úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění vzájemných práv a nakonec porovnat nařízení o společné právní úpravy prodeje s novým občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilitupovinností smluvních stran tak, jak ji přináší Vídeňská úmluva, neznamená úplné řešení výše uvedených otázek. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku Vídeňská úmluva se značně zpřehlední právní úprava prodeje, která je v dnešní době roztříštěná, a to nejenom do dvou rozdílných kodexů, ale také v rámci jednotlivých kodexů. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní úpravy, tak ve svých ustanoveních obsahuje rozdílyvztahuje jen na určité typy kupních smluv, které jsou typické zejména pro mezinárodní právonavíc značně omezeny předmětem koupě. Mezi takové rozdíly Do výkladů jednotlivých pojmů, se kterými Vídeňská úmluva pracuje, navíc zasahuje ve velké míře judikatura národních soudů. Stejně tak omezena je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí do českého vnitrostátního práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínekjejí prostorově personální působnost, byť se počet přistoupivších států neustále zvyšuje. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republiky, avšak vzhledem k tomuVesměs pozitivně lze konstatovat, že Vídeňská úmluva je aplikovatelná pouze přeshraničně všechny uvedené instrumenty umožňují (ať de iure nebo de facto) volbu práva, kterým se mezinárodní kupní smlouva bude řídit. Smluvní strany tím získávají prostředek, kterým lze vyloučit aplikaci pravidel „vnucovaných“ právní sílou uvedených instrumentů a pouze mezi podnikateliuspořádat své poměry tak, tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela novéaby v prvé řadě vyhovovaly smluvním stranám. Naproti tomu prameny soft law posuzují Smluvní strany nebo jejich právní zástupci budou muset vždy pozorně sledovat věcnou, časovou a prostorově osobní působnost instrumentů regulujících mezinárodní kupní smlouvu z obecného pohledusmlouvu, protože ta se může v určitých případech krýt nebo naopak nemusí být vůbec dána. Výjimkou je DFCR, jež obsahuje i speciální ustanovení o kupní smlouvě. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně Na závěr lze řícikonstatovat, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivně. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informováním, a to zejména ve školách, avšak to nevyřeší aktuální otázkyvytvoření zcela přesných pravidel, které je tak nutno řešit právněby bez výjimky zavazovaly všechny státy, není a asi ani nikdy nebude možné. Navíc rostoucí ochrana vyplývá z růstu počtu možností Ve světle mezinárodní spolupráce vždy bude třeba činit kompromisy a způsobů, jakými je možné spotřebitele obelstít. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně každým takovým kompromisem se otevírá cesta problémům spojeným s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje výkladem a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkem. Při jejich porovnání jsem došel k závěru, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisů. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než nový občanský zákoník. Nevýhodou nařízení je však právě jeho úzká zaměřenost, díky které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu v případě nového občanského zákoníku. - XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.saplikací daného instrumentu., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2012. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii.

Závěr. Cílem diplomové práce bylo systematicky porovnat úpravu obchodní kupní smlouvy obsažené v Právní úprava bankovních smluv je aktuálně upravena především obchodním zákoníku s úpravou v novém občanském zákoníkuzákoníkem, dále objasnitvelmi blízko je však dotčena předpisy jinými, zda odlišná úprava spotřebitelských smluv oproti klasické úpravě má své opodstatnění a nakonec porovnat nařízení o společné právní úpravy prodeje s novým zejména občanským zákoníkem a posoudit jejich kompatibilituzákonem o bankách. Nabytím účinnosti nového Nejvýznamnější bankovní smlouvy jsou jako pojmenované smlouvy obsaženy v obchodním zákoníku, jedná se o smlouvu o běžném účtu, smlouvu o vkladovém účtu, smlouvu o otevření akreditivu, smlouvu o inkasu, smlouvu o bankovním uložení věci, cestovní šek, bankovní záruku a smlouvu o úvěru. Dle občanského zákoníku je to pak zejména smlouva o vkladu. Při pokusu objasnit pojem banky v právním řádu České republiky jsem došel ke zjištění, že ani zákon o bankách, který vymezení pojmu banka obsahuje, důsledně svou terminologii nedodržuje, natož aby se značně zpřehlední toto vymezení užívalo v celém právním řádu České republiky. Práce se tak ve své první části zabývala pojmem banka dle zákona o bankách, když samotný pojem banky jsem pojmul za stěžejní při vymezení bankovních smluv. Mezi základní znaky banky tak patří právní úprava prodejeforma akciové společnosti, která sídlo na území České republiky, činnost přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů a držení bankovní licence. Podobné postavení jako banka má zahraniční banka, spořitelní a úvěrní družstvo a Česká národní banka, tyto instituce je však nutné od samotné banky odlišovat. Banka nemůže vykonávat všechny činnosti bez omezení. Ke svým činnostem musí mít až na výjimky povolení obsažené v dnešní době roztříštěnábankovní licenci. Činnosti, a to nejenom do dvou rozdílných kodexůkteré banka může vykonávat, jsem podrobněji rozepsal jednak proto, že vytvářejí v podstatě samotný rámec bankovních smluv, ale také z toho důvodu, že stručný seznam obsažený v rámci jednotlivých kodexůzákoně o bankách nevyjadřuje dostatečně určitě, co daná položka seznamu zahrnuje a vytváří nutnost v případě zájmu o pochopení její popis vyhledat. A ačkoli nový občanský zákoník vychází zejména z obchodněprávní úpravy, tak ve svých ustanoveních obsahuje rozdílyTéma banky je doplněno instituty, které jsou typické zejména pro mezinárodní právoúžeji souvisí se soukromým právem. Mezi takové rozdíly V práci je možné zařadit například zavedení modifikovaného přijetí tak vysvětleno bankovní tajemství či pojištění pohledávek a vkladů. Bankovní licencí se zabývá méně, naopak je posunuta do českého vnitrostátního ústraní, když zasahuje příliš do práva nebo úpravu takzvané bitvy forem čili rozporu dvou sad obchodních podmínekveřejného. Oba tyto instituty sice jsou součástí českého právního řádu od vzniku České republikyPrávně použitelné rozpracování smlouvy samotné, avšak vzhledem jako téměř ryze soukromoprávnímu institutu, by bylo značně rozsáhlé. Proto není v práci podrobně zpracováno. Okruh bankovních smluv není legálně omezen. Studiem pramenů jsem došel k tomunázoru, že Vídeňská úmluva je aplikovatelná pouze přeshraničně do bankovních obchodů lze zařadit činnosti demonstrativně vyjmenované v zákoně o bankách, když jakékoli užší vymezení nepovažuji za účelné ani dostatečně opodstatněné. Naopak za důležité považuji správné rozdělení bankovních smluv podle různých kritérií, kterými jsou výlučnost, právní režim, ochrana spotřebitele, umístění v právním předpise, aktivita a pouze mezi podnikatelirežim platební služby. Za potřebné jsem považoval i uvedení některých specifik bankovních smluv. Nový občanský zákoník, tak jsou tyto instituty pro obyčejnou osobu zcela novékterý vyšel ve sbírce zákonů pod symbolickým číslem 89/2012 Sb., v oblasti bankovních smluv nepředstavuje značnější změny a jde mnohdy o úpravy jen kosmetické. Naproti tomu prameny soft law posuzují kupní smlouvu z obecného pohledu. Výjimkou je DFCRNovým občanským zákoníkem jsem se záměrně více nezabýval, jež obsahuje i speciální ustanovení o kupní smlouvě. Z toho pak vyplývá i náhled těchto pramenů na úpravu kupní smlouvy, jež je velice obecný, respektive konkrétní povinnosti je většinou nutno vyvozovat z povinností obecných. Obecně lze říci, že nový občanský zákoník přináší do české právní úpravy výhody i nevýhody. Výhodami jsou bezesporu lepší systematizace a přehlednost kodexu spolu se zavedením nových institutů do českého vnitrostátního práva. Na druhou stranu nevýhodami jsou v některých případech těžkopádná terminologie, nejasná textace některých ustanovení a nereflektování vývoje některých institutů. Kdybych se však měl rozhodnout, zda budu hodnotit nový občanský zákoník spíše pozitivně nebo spíše negativně, pak bych jej hodnotil spíše pozitivně. V druhé části rozebírající opodstatněnost odchylné úpravy spotřebitelských smluv jsem rozebral hlavní důvody odlišných úprav vycházející zejména ze slabší povahy spotřebitelské strany a nedostatku informovanosti. Dané problémy sice je možné částečně řešit průběžným a systematickým informovánímaby nedošlo ke smíšení právních úprav, a to zejména ve školách, avšak to nevyřeší aktuální otázky, které je tak nutno řešit právně. Navíc rostoucí ochrana vyplývá z růstu počtu možností a způsobů, jakými je možné spotřebitele obelstít. Jsem tedy pro rostoucí ochranu spotřebitelů, nicméně s velkým zřetelem na to, aby se spotřebitel díky daným jednostranným kogentním ustanovením paradoxně nestal stranou silnější. V posední části naopak jsem se zaměřil ne nařízení o společné právní úpravě prodeje a jeho kompatibilitu s novým občanským zákoníkemna znění novel právních předpisů, čímž diplomová práce plně odpovídá znění právních předpisů účinných k datu, uvedeném v hlavičce této práce. Při jejich porovnání jsem došel k závěruK možným návrhům de lege ferenda lze uvést, že obě úpravy jsou velice podobné, avšak vykazující odlišnosti zejména vyplývající z podstaty obou předpisůprávní úprava bankovních smluv nevykazuje závažnější nedostatky a je funkční. Nařízení díky svému úzkému zaměření čistě na kupní smlouvu obsahuje Lze pouze doporučit pokračování v mnoha ohledech podrobnější úpravu, než nový občanský zákoník. Nevýhodou nařízení je však právě jeho úzká zaměřenost, díky které neobsahuje řadu institutů pojících se ke kupní smlouvě. Velkou výhodou je naproti tomu bližší sepětí s mezinárodními úpravami, což se projevuje na větší reflexi tendencí kontraktačního práva, než jak je tomu unifikaci pojmů v případě duchu nového občanského zákoníku. - XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky (obecná úprava jak bylo popsáno v poslední kapitole práce, a kupní smlouva). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 362 s. ISBN 80-210-0601-3. - XXXXX, Xxxxx a kol. ObchZ Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.sv právních předpisech užívat jasně definované pojmy., 2006. 975 s. ISBN 80-7201-624-5. - XXXXX, Xxxxx a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, a. s., 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. - XXXXX, Xxxxxxx; URFUS, Xxxxxxxx. Římské právo. 1. vyd. Praha: PANORAMA, 1990. 469 s. ISBN 80-7038-134-5. - XXXXXXX, Xxxx. Přehled judikatury ve věcech zásad soukromého práva Svazek I. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2012. 312 s. ISBN 978-80-7357-980-7. - XXXXXX, Xxx a kol. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2013. 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, s. r. o., 2008. 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. - SELUCKÁ, Xxxxxxx. Koupě a prodej Nový občanský zákoník Společná evropská úprava prodeje. 1. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7400-471-1. - XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. - XXXXXX, Xxxx. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii.