Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra mezinárodního a evropského práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra mezinárodního a evropského práva

Diplomová práce

Reklamační proces podle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

Xxxxx Xxxxxxxxx 2009

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Reklamační proces dle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.“

Ráda bych poděkovala JUDr. Xxxxxx Xxxxxxxxxx, Ph.D. za odborné vedení při vypracování diplomové práce, za čas, který mi věnoval při konzultacích a za věcné připomínky k formální i obsahové stránce diplomové práce.

1. Obsah

1. Obsah 2

2. Úvod 4

3. Obecně k reklamačnímu procesu 6

4. Vady zboží 8

4.1. Typologie vad ve Vídeňské úmluvě 8

4.2. Vadnost zboží 10

4.2.1. Smluvně dohodnuté vlastnosti zboží 10

4.2.2. Implicitní vlastnosti zboží 12

4.2.3. Vyloučení odpovědnosti prodávajícího 16

4.2.4. Odpovědnost za vady a přechod nebezpečí 17

4.3. Doporučení pro praxi týkající se vadnosti zboží 20

5. Prohlídka zboží 22

5.1. Osoba vykonávající prohlídku 22

5.2. Způsob provádění prohlídky 24

5.3. Doba, ve které má být prohlídka provedena 26

5.3.1. Pojem doba dle okolností co nejkratší 28

5.4. Doporučení pro praxi týkající se prohlídky zboží 31

6. Oznámení vad 33

6.1. Způsob oznámení vad – forma a obsah 33

6.2. Doba, ve které se má vada oznámit 34

6.2.1. Pojem doba přiměřená 36

6.3. Důsledky oznámení vad 40

6.4. Doporučení pro praxi tykající se oznamování vad 41

7. Vztah objektivní doby odpovědnosti za vady a odpovědnosti ze záruky 42

7.1. Doporučení při stanovení záruky 45

8. Vztah náhrady škody vzniklé v důsledku vadnosti zboží a oznámení vadnosti dle čl. 3946 9. Závěr 49

10. Resumé 52

11. Seznam použité literatury 54

2. Úvod

Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží1 je mezinárodní smlouvou upravující prodej movitých věcí s mezinárodním prvkem. Vídeňská úmluva byla přijata na mezinárodní Diplomatické konferenci konané ve Vídni ve dnech 10. a 11. března 1980 a představuje výsledek snahy o unifikaci této oblasti mezinárodního práva. V současné době byla ratifikována 71. státem, z čehož v 70 z nich již vstoupila v platnost2.

Díky platnosti v tak velkém počtu států je mezinárodní úmluvou, jež může být používána při velkém počtu mezinárodních transakcí. Výhodou pro praxi je také vysoká míra dispozitivnosti úpravy. Problémem Úmluvy však může být interpretace některých ustanovení, typických svou neurčitostí a obecností, a jejich případný vztah.

Svou právní praxi vykonávám v poměrně velké společnosti, která většinu svého obchodu realizuje se zahraničními partnery. Pro tyto obchody by tedy mohla být Vídeňská úmluva vhodnou normou k použití. Díky obecnosti pojmů a nutností si některé otázky dojednat jiným způsobem či si je zpřesnit, však často dochází k jejímu výslovnému vylučování, případně k upřesňování jejích ustanovení.

Oblastí, která svou formulací může vyvolávat interpretační problémy a která bývá často upřesňována, je reklamace zboží trpícího faktickými vadami. Proto jsem se v této práci zaměřila právě na reklamační proces vad faktických v rámci Vídeňské úmluvy. Práce bude rozdělena do několika okruhů dotýkajících se reklamačního procesu. Cílem bude popsat a vysvětlit interpretační nejasnosti, případně vztahy mezi instituty, a to i ve vazbě na judikaturu soudů, a doporučit jakým způsobem by si smluvní strany předmětné otázky měly upravit v samotné kupní smlouvě, aby předešli případným sporům.

Prvním okruhem bude otázka vadnosti zboží. Kupující reklamuje vady, kterým zboží trpí. V rámci tohoto okruhu se budu snažit vysvětlit proč lze používat rozlišení na vady skryté a zjevné, když sama Úmluva s těmito pojmy výslovně neoperuje. Dále se budu zabývat tím, co je považováno za vadné plnění, ať již z hlediska smluvně ujednaných vlastností tak z hlediska doplňkových kritérií používaných Úmluvou. Součástí taktéž bude vysvětlení od jakého okamžiku a za jaké vady prodávající odpovídá.

1 Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG). Vžilo se pro ni i označení Vídeňská úmluva. Dále v textu bude uváděna jako Vídeňská úmluva či pouze Úmluva.

2 Stav k 15.9.2008. Posledním státem, který Úmluvu ratifikoval, bylo Japonsko 1. července 2008. Platnost pak byla stanovena ke 1. srpnu 2009. Pro Československo se stala závaznou k 1.4.1991. Pro nástupnické státy Československa se závaznou stala k 1.1. 1993. Zdroj: 1980 - United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG) Status: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx/xx/xxxxxxxx_xxxxx/xxxx_xxxxx/0000XXXX_xxxxxx.xxxx

Druhý okruh otázek souvisí s prohlídkou zboží, kterou má kupující po dodání zboží vykonat. Při interpretaci může činit problém určit zda jde o povinnost kupujícího a jaké následky pro něj v souvislosti s prohlídkou plynou, případně jaké nároky může uplatňovat prodávající. Dále půjde o otázku kdo a jakým způsobem může vykonat prohlídku za kupujícího a jakým způsobem má být prohlídka vykonána. Následně také v jakém časovém úseku má být prohlídka vykonána. Tedy stanovení počátku této lhůty a délky doby dle okolnosti co nejkratší.

Třetím okruhem je samotné oznamování vad prodávajícímu. V této oblasti může dojít k nejasnostem týkajících se zejména formy oznámení a jeho obsahu, avšak největším problémem bude určení co se skrývá pod pojmem doba přiměřená po té, co kupující vadu zjistil či zjistit měl. V tomto ohledu je třeba rozlišit počátek běhu lhůty, její délku a podstatu. Tedy jestli se bude jednat o lhůtu prekluzivní či promlčecí.

V souvislosti s maximální dobou, ve které lze vady oznamovat, vystává otázka vztahu objektivní odpovědnosti za vady, dle čl. 39 odst. 2, a záruční odpovědnosti. Například jakým způsobem ovlivňuje záruční lhůta lhůtu v čl. 39 odst. 2. Kdy dojde k vyloučení dvouleté doby pro oznámení vad a nahrazením záruční dobou a kdy zůstane dvouletá lhůta v platnosti pouze s obměnami vyplývajícími ze záruky. Těmito otázkami se bude zabývat čtvrtý okruh.

V závěru každé z těchto čtyř kapitol bude doporučení pro praxi, na základě poznatků, uvedených u každého okruhu. Cílem bude určit co by si strany měli ve smlouvě sjednat, aby se případně vyhnuly sporům vzniklým z nejasností zmiňovaných ustanovení Úmluvy.

Posledním okruhem bude vztah mezi náhradou škody vzniklou v důsledku porušení povinnosti dodat zboží bez vad a oznámením o vadnosti zboží. Zejména půjde o situace, kdy kupující vady zboží neoznámil řádně a včas, avšak Úmluva mu přiznává omluvitelný důvod z tohoto pozdního oznámení. Kupující tak mimo jiné může žádat náhradu škody s výjimkou ušlého zisku. Xxxxxxx je zda Úmluva ponechává nějaký nárok i prodávajícímu.

3. Obecně k reklamačnímu procesu

Reklamační proces je postup jakým kupující vytýká vadnost plnění. Ve Vídeňské úmluvě je upraven v čl. 38 a 39. Díky jemu uplatňuje kupující nároky, které mu z titulu vadnosti zboží poskytuje Úmluva. V závislosti na míře porušení povinnosti dodat bezvadné zboží pak vzniká porušení smlouvy podstatným či nepodstatným způsobem. Na základě tohoto porušení pak může kupující využít některých práv, jež mu poskytují čl. 46 –52. Například práva na dodání náhradního zboží, opravu zboží, slevu z kupní ceny nebo odstoupení od smlouvy, vše však za splnění stanovených podmínek3.

K uplatnění výše uvedených nároků je nutné, aby zboží vadami prokazatelně trpělo. Ke stanovení zda je zboží fakticky vadné jsou rozhodná ujednání ve smlouvě. Pokud některé ujednání chybí nebo není dostatečně přesné a určité, použijí se další kritéria ve čl. 35 odst. 2, který stanoví jaké plnění se považuje za bez vadné.

Kupující reklamuje vady, které zboží mělo v době přechodu nebezpečí, jak lze vyvodit z čl. 36 Úmluvy. Nezáleží na tom zda se vada stala zjevnou až po této době. Po momentu přechodu nebezpečí pak prodávající odpovídá pouze za vadu, která vznikla porušením jeho povinností, a to i v rámci záruční odpovědnosti. Moment přechodu nebezpečí lze určit na základě čl. 67 a 68. V mezinárodním obchodu se často pro přechod nebezpečí používají obchodní termíny jako je například INCOTERMS. V případě reklamačního procesu je důležité určit okamžik přechodu nebezpečí kvůli stanovení zda existuje odpovědnost prodávajícího za vady, které zboží vykazuje4.

Samotný reklamační proces se pak skládá z prohlídky zboží, která má být dle čl. 38 uskutečněna v době dle okolností co nejkratší, a samotného uvědomění kupujícího dle čl. 39 o skutečnosti, že zboží má vady: Půjde jak o vady zjevné 5, na které kupující přijde v rámci prohlídky, tak i o vady skryté, které se objeví až později. Samotné ustanovení čl. 38 a 39 v sobě nese několik interpretačních problémů díky obecným formulacím. V souvislosti s výkladem pojmu doba dle okolností co nejkratší ve čl. 38, může nastat problém určení konkrétního časového okamžiku a také určení, kdy bylo zboží právně dodáno. Tento okamžik se může lišit od faktického převzetí zboží. Dále půjde o problém určit kdo a jakým způsobem prohlídku vykonává. Obdobný problém s určením lhůty pak nastává ve výkladu čl. 39,

3 Xxxxx, Z. Vybrané otázky práva mezinárodního obchodu, Praha: VŠE, 1996, s. 94

4 Rozehnalová, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 330

5 Samotná Vídeňská úmluva nepracuje s pojmy vada skrytá a zjevná. Na rozlišování těchto vad lze usoudit na základě výkladu. Více o této otázce se budu zabývat v kapitole Typologie vad.

dle kterého má být existence vady oznámena prodávajícímu v době přiměřené po té, co vady zjistí. Důležité je taktéž určit jakou formou a způsobem se vady zboží oznamují a jaké plynou důsledky z neoznámení vad či neoznámení řádně a včas.

4. Vady zboží

Vadné plnění je takové, které je v rozporu se smlouvou případně s právní normou, která na daný vztah dopadá. Při posuzování vadnosti plnění taktéž hraje svou roli čas, který je rozhodující zejména pro stanovení, zda se jedná o zákonnou odpovědnost či odpovědnost vyplývající ze záruky, případně stanovení okamžiku rozhodného pro existenci vady.

Teorie práva používá několik třídění vad. Vady mohou být faktické či právní. Faktické vady se mohou dělit na vady kvalitativní a kvantitativní, spolu s některými odchylkami jako jsou vady v balení či vady v dokladech. Další skupinou jsou vady rozlišené podle možnosti jejich dodatečného odstranění, jde tedy o vady odstranitelné a neodstranitelné. Vady také lze členit na skryté a zjevné a nakonec na vady z právního hlediska podstatné a nepodstatné.6

Typologie vad ve Vídeňské úmluvě

Praxe i teorie rozlišuje vady na zjevné a skryté. Použití této terminologie je v souvislosti s Vídeňskou úmluva poněkud nepřesné, poněvadž sama Úmluva výslovně nepracuje s pojmy vada skrytá a zjevná. V této otázce je Úmluva poněkud nejasná. Z jazykového výkladu lze o rozlišení na vady zjevné a skryté usuzovat ze znění čl. 38 a 397. Čl. 39. obsahuje dvě lhůty na oznámení vad, první vážící se na vady zjistitelné na základě prohlídky zboží a druhou, vážící se na vady, na které kupující přijde později. Nejpozději však do dvou let od předání zboží kupujícímu. Tato lhůta však závisí na smluvní úpravně záruční doby, která může použití dvouleté lhůty vyloučit a stanovit lhůtu jinou. Z vazby čl. 38 a 39 lze tedy vyvodit, že první skupina vad má být objevena prohlídkou zboží. Na základě prohlídky zboží lze objevit pouze vady zjevné. Vlastností druhé skupiny vad je schopnost projevit se až časem a neschopnost jejich odhalení prohlídkou zboží. Půjde tedy o vady skryté. Při sporu však může docházet k problémům při rozlišování jde-li o vadu zjevnou, a tudíž mohla-li být objevena prohlídkou zboží, či vadu skrytou, která prohlídkou nemohla být objevena. Spor, o to zda se jedná o vadu skrytou či zjevnou, řešil například německý Oberlandesgericht Thüringen (Jena) v roce 1998. Tento rozsudek je zajímavý z hlediska subjektů, prodávající

6 Xxxxx, X. Xxxxx smlouva v mezinárodním obchodním styku. Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží, Praha: Linde, 1999, s.100

7 Kapitán Z. Reklamace a následky porušení smlouvy podle Vídeňské úmluvy. Právní fórum, 2008, roč. 5, č. 8, s. 326

pocházel z České republiky, a tím, že soud po kupujícím požaduje, aby byl preventivně opatrný při prohlídce zboží 8.

Rozhodnutí Oberlandesgericht Thüringen (Jena), Německo, ze dne 26. května 1998 (8 U 1667/97)9

Český prodávající a německý kupující uzavřeli smlouvu na dodávku ryb. Prodávající odmítl zaplatit kupní cenu s tím, že ryby byly infikovány virem, a dále vznesl nárok na náhradu škody na vlastních rybách, které se od dodávky prodávajícího nakazily. Prodávající požadoval zaplacení kupní ceny. Kupující tvrdil, že nemohl prohlídkou objevit vadu, jelikož se jednalo o vadu skrytou. Soud konstatoval, že kupující měl provést prohlídku zboží v době dle okolností co nejkratší i v případech, kdy půjde o skryté vady zboží. V tomto případě kupující neunesl důkazní břemeno, když nedokázal, že na vadu zboží nemohl přijít jinak než za použití specialisty. Kupující navíc oznámil vadnost zboží až po jednom měsíci po objevení vad, což bylo shledáno jako pozdní oznámení. Kupující měl vadu oznámit do 8 dnů. Prodávajícímu byla přiznána plná kupní cena ryb a nárok na náhradu škody ze strany prodávajícího byl zamítnut.

V reklamačním procesu rozlišení obou druhů vad představuje zásadní otázku. Předpokladem pro reklamování vad zjevných je jejich objevení při prohlídce a oznámení vad v době přiměřené po té. Pro oznamovaní zjevných vad tedy funguje vazba mezi čl. 38 a 39. Na druhou stranu skryté vady prohlídkou objeveny být nemohou, tudíž se vazba mezi oběma články neuplatní. Kupující pak může oznamovat v době přiměřené po té, co vada vyšla najevo nebo po té, co si měl všimnout, že najevo vyšla.

Jelikož lze na základě výkladu čl. 38 a 39 vyvodit dělení vad na skryté a zjevné, budu dále v textu pracovat s tímto rozlišení.

8 Rozehnalová, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 330-331

9 Rozhodnutí Oberlandesgericht Thüringen (Jena), Německo, ze dne 26. května 1998 (8 U 1667/97), [citováno

17. října 2008]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

Vadnost zboží

4.2.1. Smluvně dohodnuté vlastnosti zboží

K posuzování faktické vadnosti plnění se v režimu Vídeňské úmluvy použije čl. 35. Vady právní jsou pak upraveny v čl. 41 a 42. Jelikož se tato práce zaměřuje na reklamační proces vad faktických, nebudu se nadále zabývat vadnosti právní.

V čl. 35 odst. 1. se stanoví, že prodávající musí dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva, a musí je zabalit nebo opatřit tak, jak smlouva určuje. Plnění aliud se taktéž považuje za vadné dodaní nikoliv za porušení povinnosti dodat zboží prodávajícím dle čl. 30. Toto zařazení je podstatné ve spojení s čl. 38 a následujícím. Plnění aliud se tedy musí reklamovat jako dodání zboží s vadami10.

Primárně se při posuzování vadnosti zboží podle Vídeňské úmluvy nejdříve použije smluvně dohodnutých vlastností zboží, která mají přednost před aplikací dalších kritérii v odst.2. čl. 35. Jestliže se strany dohodly na určitých vlastnostech ve smlouvě, jakýkoli nesoulad s tímto ujednáním, je považován za porušení smlouvy.11 Ve smlouvě by měla především být sjednána kvantita, kvalita, popis zboží a jeho balení.

Kvantita, kvalita, popis zboží a balení

Kvantitu lze sjednat fixním určením například počtu kusů zboží, objemu či hmotnosti. Při tomto určení musí prodávající dodat přesně určené množství zboží, odchylka pak znamená vadnost plnění. Druhou možností je sjednat si možnost odchýlení se od dodávaného množství, což je vhodné zejména v případech, kdy je obtížné nebo není vůbec možné dodat přesné množství zboží12. Strany si pak stanoví vhodný korekční postup, pokud bylo dodáno více nebo méně sjednaného zboží. Třetím případem je pak smluvení si mechanismu, podle kterého se bude množství zboží určovat.

Smluvně dohodnutá kvalita zboží se nemusí nutně vztahovat pouze na hmotné vlastnosti produktu, půjde taktéž o faktické a právní okolnosti týkající se zboží. Za určenou

10 Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Xxxxxxx. European Law Publishers, 2007, s.133

11 Xxxxxxxxx, X. X. Fundamental Breach Considering Non- Conformity of the Goods. Mnichov: Sellier Europen Law Publishers, 2007, s. 8

12 Například pokud zboží mění svoje objemové či hmotnostní vlastnosti v průběhu přepravy, či je obtížné přesně změřit jeho množství.

kvalitu se může považovat to, jakým způsobem bylo zboží vyrobeno, zda mu bylo vystaveno sjednané osvědčení, dále může například jít o specifikaci země původu zboží.13 V tomto případě, stejně jako v případech, kdy dodané zboží má jiné, podobné či dokonce lepší hmotné vlastnosti, jde o porušení smlouvy, a tudíž je dodávané zboží vadné. Míra odchylky pak určuje zda jde o porušení smlouvy podstatné či nepodstatné14. Pro posouzení zda se jednalo o porušení smlouvy podstatným způsobem, je rozhodujícím kritériem to, zda utrpěná újma je dostatečně podstatná ve světle okolností každého případu. Může jít o hodnotu kontraktu či výši škody vyjádřenou v penězích apod..15

Popis kupovaného zboží je také důležitou součástí smlouvy, poněvadž odlišuje jedno zboží od druhého. Tento popis hraje podstatnou roli v určování případné vadnosti plnění. Míra odlišnosti plnění pak může mít význam při výběru nároků ze strany kupujícího při porušení smlouvy ze strany prodávajícího. Dodání absolutně odlišného zboží, například konvic na čaj místo fénů, bude znamenat podstatné porušení smlouvy, a tím i možnost odstoupení od ní. V případě drobného rozdílu a tedy i nepodstatného porušení smlouvy kupujícímu Vídeňská úmluva kupujícímu toto právo nepřiznává. Plnění aliud se tedy v rámci Úmluvy posuzuje rovnocenně s vadným plněním s nutností ho reklamovat16, avšak v případě dodání úplně odlišného zboží se co do nároků prodávajícího, přibližuje případům, kdy nebylo dodáno vůbec17.

Zboží má být taktéž zabaleno či opatřeno tak jak bylo smluvně ujednáno, pokud tomu tak není, jedná se o porušení smlouvy. Nestačí jen zabalit či opatřit zboží tak, aby bylo chráněno před poškozením či ztrátou, ale musí být v souladu se specifikací uvedenou ve smlouvě.

13 Xxxxxxxxx, X. X. Fundamental Breach Considering Non- Conformity of the Goods. Mnichov: Sellier Europen Law Publishers, 2007, s. 9

14 Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Xxxxxxx. European Law Publishers, 2007, s.131-132

15 Xxxxxx, Xx. J. C. Nachfrist Was Ist? Thinking globally and acting locally: Considering time extension principles of the U.N. Convention on contracts for the international sale of good, s.1379, Xxxxxxx Xxxxx University Law Review, 2000, č. 4. [on line text] [citováno 8. října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxxxxxxx.xxx.xxx/

16 Silnou pozici však zde bude mít ustanovení čl. 40, kdy se prodávající nemůže dovolávat čl.38 a čl. 39

upravující reklamační proceduru, jelikož bude jen těžko dokazovat, že o této vadě nevěděl či nemohl vědět. Xxxxxxxxxxx, N. Úskalí reklamací při dovozu a vývozu zboží. Proces vytýkání vad dle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Časopis pro právní vědu a praxi, 2005, roč. 13, č. 3, s. 265

17 Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Xxxxxxx. European Law Publishers, 2007, s.133

4.2.2. Implicitní vlastnosti zboží

Pokud nebyly vlastnosti zboží výslovně smluvně ujednány, odst. 2 čl.35 stanoví případy, ve kterých se zboží považuje za bezvadné, a tudíž v souladu se smlouvou . A to:

1. když se hodí pro účely, pro něž se používá zpravidla zboží téhož provedení;

2. když se hodí pro zvláštní účel, o kterém byl prodávající výslovně nebo jinak uvědoměn v době uzavření smlouvy s výjimkou případů, kdy z okolností vyplývá, že kupující se nespoléhal nebo kdyby nebylo od něj rozumné, aby spoléhal na odbornost a úsudek prodávajícího;

3. má vlastnosti zboží, které prodávající předložil kupujícímu jako vzorek nebo předlohu;

4. je uloženo pro přepravu nebo zabaleno způsobem, který je obvyklý pro takové zboží nebo, nelze-li tento způsob určit, způsobem přiměřeným k zachování a ochraně zboží.

Ad bod 1.

V praxi často dochází ke absenci účelu koupě ve smlouvě. Tedy k čemu vlastně má kupujícímu zboží sloužit. Pro tyto případy se za zboží, jenž je v souladu se smlouvou, považuje to, které se hodí pro účely, pro něž se používá zpravidla zboží téhož provedení. Jedním z indikátorů pro to, zda se zboží hodí obvyklému účelu je jeho schopnost dalšího prodeje. Zboží je dále prodejné, jestliže naplňuje rozumné očekávání zákazníků18. Namátkově lze uvést rozhodnutí španělského Audiencia Provincial de Granada, ve kterém soud řešil, zda se zboží hodí pro účely, pro něž se používá zpravidla zboží téhož provedení. Výsledkem bylo rozhodnutí, že i když předpisy jednoho státu nepovolují použití daného zboží, neznamená to, že by bylo nepoužitelné pro účel, pro něž se používá zpravidla zboží téhož provedení.

Rozhodnutí Audiencia Provincial de Granada, Španělsko, ze dne 2. března 2000 (546/1999 ) 19.

Španělský prodávající a americký kupující uzavřeli smlouvu o dodávce mražených kuřat na Ukrajinu. Americký kupující si byl před uzavřením smlouvy prohlédnout farmu, ze které

18 Xxxxxxxxx, X. The 1980 United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods - Article 35 Conformity of the Goods in Herbots, J. esd. Iternational Encyclopaedia of Laws – Contracts, Hague: Kluwer International, 2000, s. 91 [on line text] [citováno 10. října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxx00.xxxx#x00x

19 Rozhodnutí Audiencia Provincial de Granada, Španělsko, ze dne 2. března 2000 (546/1999 ) [citováno 10. října 2008]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

kuřata budou pocházet a byl mu předveden vzorek. Na základě ukrajinských předpisů však byl této dodávce kuřat znemožněn přístup na místní trh. Kupující pak reklamoval u prodávajícího vady zboží. Soud rozhodl, že i když na Ukrajině dovoz a distribuce zboží s vlastnostmi nakoupených žalobcem nebyla povolena zákonem, neznamená to, že zboží bylo ve špatném stavu nebo nebylo vhodné pro dohodnutý účel. Navíc kupující souhlasil s jakostí zboží mu předloženého. Tudíž na základě čl. 35 odst. 2 pís. a bylo plnění považováno za bezvadné.

Ad bod 2.

V tomto případě není nutné, aby prodávající sám rozeznal zvláštní účel zboží. Postačí, když je s ním nějakým způsobem seznámen, přičemž nemusí jít o výslovné určení kupujícím20. Jestliže se kupující v této otázce rozumně nespoléhá na odbornost a úsudek prodávajícího či nedá najevo zvláštní účel použití zboží, požadavek na zvláštní účel se neuplatní21. O vztahu mezi zvláštním účelem a přesně označeným typem zboží rozhodoval Nejvyšší soud České republiky v roce 2006. Zajímavý je tak aplikací Úmluvy na český subjekt a v rámci českého soudnictví. V rozsudku stanovil předost smluvně vymíněného druhu zboží před zvláštním použitím, jež mělo zboží mít.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, Česká republika, ze dne 29. března 2006 (32 Odo 725/2004)22

Česká kupující si objednala u slovenské prodávající dodávku koberců do svého hotelu. V objednávce byla specifikována cena zboží, množství a účel, ke kterému měly být koberce použity v hotelových pokojích, chodbách, schodištích a i přesný obchodní název koberců - ADOS Kupující zboží převzala, avšak nezaplatila část ceny s odůvodněním, že jde o slevu za vady koberců. Prodávající pak kupující tuto slevu poskytla. Kupující poté při prohlídce zboží objevila další vady spočívající v uvolňování vlasu koberců, čímž docházelo k

20 Xxxxxxxxx, X. X. Fundamental Breach Considering Non- Conformity of the Goods. Mnichov: Sellier Europen Law Publishers, 2007, s. 15-18

21 Xxxxxxxx, S. A. What do consumer and commercial sales law have in common? A comparison of the EC Directive on consumer sales law and the UN Convention on contracts for the international sale of goods, s. 180, European Review of Private Law, 2001, č. 2-3, [ on line text] [citováno 10. října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx/

22 Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, Česká republika, ze dne 29.března 2006 (32 Odo 725/2004) [citováno 10. října 2008]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxx.xxx?xxxxxxxxxxx&xxx00000&xxxxxxxxxx00xXxxx000%0X0000x Nejvyšší soud České republiky:

jejich zvýšenému opotřebení. Zboží reklamovala a nezaplatila část kupní ceny s tím, že se jedná za slevu za tyto vady. Ze znaleckého posudku pak vyplynulo, že se nejedná o zátěžový koberec, který si kupující v objednávce vymínila. Soud konstatoval, že kupující požadavek na předmět plnění dostatečně jasně formulovala označením koberců jejich obchodním názvem ADOS, který v sobě subsumoval přesné určení jejich jakosti, a že pokud xxxxxxx ADOS nejsou zátěžovými koberci, pak nelze říct, že by měly splňovat požadavek kladený na zátěžové koberce. Z tohoto důvodu dojde k aplikaci čl. 35 odst.1 a ne čl. 35 odst. 2, jelikož prodávající není odpovědný za vady zboží, pokud si kupující sám určí typ zboží nebo parametry, které příslušný druh zboží má mít.

Ad bod 3.

Předložením vzorku či předlohy prodávající stanovuje kvalitu zboží. Xxxxxxxx odchylka od kupujícím odsouhlaseného vzorku či předlohy se považuje za porušení smlouvy. 23 Implicitní určení kvality se vztahuje pouze na vzorek či model předložený prodávajícím. Pokud vzorek či model předloží či poskytne kupující a prodávající s tímto souhlasí, půjde o výslovné určení kvality a jako takové bude pokládáno za kvalitu dohodnutou smluvně24. Příkladem může být rozhodnutí belgického Rechtbank van Koophandel, Hasselt z roku 2005, dle kterého musí být v souladu se vzorkem, avšak drobná odchylka nezakládá podstatné porušení smlouvy s možností od ní odstoupit. Z tohoto rozhodnutí taktéž vyplývá, že kupující musí posoudit závažnost odchylky v případě, že chce od smlouvy odstoupit, jinak se vystavuje následkům plynoucím z neplatného odstoupení ze smlouvy.

Rozhodnutí Rechtbank van Koophandel, Hasselt, Belgie, ze dne 14. září 2005 (AR/05/2945) Strany sporu Drukkerij Baillien en Maris NV v. Hunterskil Xxxxxx BV25 Belgický kupující si na základě vzorku objednal u nizozemského prodávajícího tisk letáků. Po jejich doručení kupující odmítl jejich převzetí s tím, že se odlišují od jím objednaného vzorku. Prodávající tvrdil, že byly v dostatečné kvalitě, a nabídl kupujícímu slevu z ceny,

23 Xxxxxxxx, X. X. Conformity of Goods, Third Party Claims, and Xxxxx’x Notice of Breach under the United Nations Sales Convention ("CISG"), with Comments on the "Mussels Case," the "Stolen Automobile Case," and the "Ugandan Used Shoes Case". University of Pittsburgh School of Law Working Paper Series, Srpen 2007,

s. 91 [on line text] [citováno 10. října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxx.xxx/xxxxxxxx/xxxxxx/xxx00/

24 Hyland, R. Conformity of Goods to the Contract Under the United Nations Sales Convention and the Uniform Commercial Code in Schlechtriem, P. ed. Einheitliches Kaufrecht und nationals Obligationenrecht, Baden Baden: Nomos , 1987 s. 323 a pozn. 105, [on line text] [citováno 15. listopadu 2008]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx0.xxxx

25 Rozhodnutí Rechtbank van Koophandel Hasselt, Belgie, ze dne 14. září .2005 (AR/05/2945) Strany sporu Drukkerij Baillien en Maris NV v. Xxxxxxxxxx Xxxxxx BV [citováno 15. října 2008]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxxx0&xxxxxxx&xxx0000&xxxxxxxxxxxxx

která však byla ze strany kupujícího odmítnuta. Prodávající se domáhal zaplacení kupní ceny a kupující náhrady škody. Soud rozhodl, že objednané zboží mělo být v kvalitě předloženého vzorku, avšak porušení se musí posuzovat rozumně. Drobná odchylka v barevnosti a v malých linkách nezakládá podstatné porušení smlouvy dle. čl. 49, a tudíž kupující měl právo žádat náhradu za vadnost zboží, ale na druhou stranu měl povinnost zaplatit sníženou kupní cenu.

Ad bod 4.

Tato ustanovení se netýká pouze zboží, jenž má být přepravováno, ale všech druhů zboží. V určitých obchodních odvětví se vyvinula jistá obchodní praxe či zvyklosti, dle kterých balení probíhá a dle kterých se posuzuje zda zboží bylo zabaleno a opatřeno vadně. Například lodní doprava je charakteristická přepravou v kontejnerech. U některých druhů zboží je určitý typ balení vyžadován z důvodu bezpečnosti, například ropa či chemické látky26. K povinnosti řádně zabalit zboží existuje větší množství rozhodnutí. Příkladmo lze z novějších rozhodnutí uvést rozhodnutí německého Oberlandesgericht Saarbrücken z roku 2007, který se týkal vadnosti balení zboží pro přepravu, jestliže toto nebylo specifikováno ve smlouvě. Jestliže neexistuje výslovná dohoda o balení zboží, má ho prodávající zabalit tak jak je pro daný druh zboží obvyklé a vhodné.

Rozhodnutí Oberlandesgericht Saarbrücken, Německo, ze dne 17. ledna 2007 (5 U 426/96-54) 27

Německý kupující si objednal od italského prodávajícího dodávku 300 m3 mramorového kamene, který přepravovala třetí osoba - přepravce. Po cestě zboží ke kupujícímu došlo k jeho poškození při prudkém zabrždění auta jeho řidičem. Odpovědnostní vztahy mezi přepravcem a kupujícím byly vyřešeny mimosoudně. Kupující po dvou měsících od nehody dostal vyjádření své pojišťovny, která na základě odborného posudku stanovila, že kámen byl uložen na nevyhovujících paletách a při dopravě nebyl dostatečně ukotven. Soud rozhodl, že není rozhodující tvrzení, že předchozí dodávky byly zabaleny stejným způsobem a že toto tvrzení nemůže být chápáno jako implicitní dohoda o podobě obalu. Prodávající odpovídá za vady balení a není-li balení specifikováno ve smlouvě podřazuje se tento případ pod odst. 2 čl. 35.

26 Xxxxxxxxx, X. X. Fundamental Breach Considering Non- Conformity of the Goods. Mnichov: Sellier Europen Law Publishers, 200, s. 22-23

27 Rozhodnutí Oberlandesgericht Saarbrücken, Německo, ze dne 17. ledna 2007 (5 U 426/96-54) [citováno

15. října 2008]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

Jelikož balení v tomto případě způsobilo škodu je prodávající spoluodpovědný za škodu na zboží.

Kritéria ve druhém odstavci se tedy použijí jako doplňková v případech, kdy smlouva některé aspekty vlastností nezmiňuje anebo zmiňuje, avšak není dostatečně přesná. Tímto ustanovením se rozšiřuje okruh vlastností zboží, které stačí na to, aby bylo zboží považováno za dodané bez vad.

4.2.3. Vyloučení odpovědnosti prodávajícího

Odstavec 3. čl. 35 obsahuje okolnosti, za nichž není prodávající odpovědný za vady obsažené v odstavci 2.. Jde o ty vady, o kterých kupující v době uzavření smlouvy věděl nebo nemohl nevědět28. Jinými slovy pokud je kupujícímu umožněno si zboží prohlédnout, je mu znám jeho stav či nemohl nevědět o jeho vadnosti, nemůže se poté co zboží koupí tohoto dovolávat a činit prodávajícího odpovědným za vady zboží.29 Kupující se tak nemůže dovolávat žádného nároku z vad. Na druhou stranu bude pro prodávajícího obtížné dokázat, že kupující o vadách věděl nebo musel vědět. Na paměti také musí mít, že odst. 3. se vztahuje pouze k vadám posuzovaným podle odst. 2 a ne odst. 3 čl 35 Úmluvy30.

V rozhodnutí Oberlandesgericht Saarbrücken, Německo, ze dne 17.ledna 2007 (5 U 426/96-54) se také řešila otázka osvobození od odpovědnosti dle odst. 3. Prodávající nese důkazní břemeno a má prokázat a doložit, že podmínky pro osvobození od odpovědnosti jsou splněny, což se prodávajícímu nepodařilo. Pouhé prohlášení o tom, že zboží bylo vždy zabaleno daným způsobem a že přepravce si byl vědom této situace je nedostatečná. (Prodávající tvrdil, že vhodnost balení má kontrolovat přepravce). Navíc ze spisu nevyplývá, že předchozí dodávky se týkaly stejného zboží.

28 Rozehnalová, N. Úskalí reklamací při dovozu a vývozu zboží. Proces vytýkání vad dle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Časopis pro právní vědu a praxi, 2005, roč. 13, č. 3., s. 265

29 Xxxxxxxxx X. – Xxxxxxxxx, X. Understanding the Cisg in Europe. 2. vydání. Hague, New York: Kluwer Law

International, 2003, s. 86

30 Xxxxxxxx, C. F. Conformity of Goods in International Sales Governed by CISG Article 35: Caveat Venditor, Caveat Emptor and Contract Law as Background Law and as a Competing Set of Rules. Nordic Journal of Commercial Law 2004, č. 1, kap. 3.2., [on line text] [citováno 15. října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx0.xxxx#xx

4.2.4. Odpovědnost za vady a přechod nebezpečí

Prodávající dle čl. 36 odst.1. odpovídá za vady, jež zboží mělo v okamžiku přechodu nebezpečí z prodávajícího na kupujícího. V případě, že zboží bylo v pořádku v okamžiku přechodu nebezpečí na kupujícího a například dojde k jeho zkáze při přepravě, nelze činit prodávajícího odpovědným dle čl. 36 odst.1. K otázce vztahu přechodu nebezpečí a vadnosti zboží bývá citováno31 například rozhodnutí argentinského Cámara Nacional de Apelaciones en lo Comercial v roce 1995, z něhož vyplývá, že prodávající nenese odpovědnost za vady zboží, pokud tyto vznikly až po přechodu nebezpečí.

Rozhodnutí Cámara Nacional de Apelaciones en lo Comercial, Argentina, ze dne 31. října 1995 (47.448). Strany sporu Bedial S.A. v. Xxxx Xxxxxxxxxx and Co. GmbH 32

Německý prodávající a argentinský kupující uzavřeli smlouvu na dodávku sušených hub. Ve smlouvě si dohodli dodací podmínku C & F (CFR), podle níž prodávající splní svou povinnost dodáním zboží přes zábradlí lodi v přístavu nalodění. Prodávající musí zaplatit náklady a přepravné potřebné k přepravě zboží do ujednaného přístavu určení, ale nebezpečí ztráty a poškození zboží, jakož i jakékoliv dodatečné náklady vzniklé po dodání zboží, přechází z prodávajícího na kupujícího. Během přepravy zboží do přístavu v Buenos Aires došlo k jeho zkáze. Kupující podal žalobu, v níž tvrdil, že zboží mělo vady. Soud rozhodl, že dle dodací podmínky přešlo riziko zkázy na kupujícího. Prodávajícího nelze činit za tuto zkázu odpovědným, jelikož se neprokázalo, že by byla způsobena jakýmkoli porušením jeho povinností, a tudíž byla žaloba zamítnuta. Kupující tak měl povinnost za zboží zaplatit plnou kupní cenu.

Vadnost plnění se nemusí projevit ihned, ale může vyjít najevo třeba až po několika měsících používání zboží, ale i v tomto případě je prodávající za vady odpovědný. Důležitou skutečností je existence vady v době přechodu nebezpečí. K existenci vady v době přechodu

31 Například DiMatteo,L. A- Dhoog, X.- Xxxxxx, S.- Xxxxxx V.- Xxxxxxxxxx, M. The Interpretive Turn in International Sales Law: An Analysis of Fifteen Years of CISG Jurisprudence, Northwestern Journal of International Law and Business, 2004, č.2 poznámka 676, [on line text] [citováno 29.října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/ dimatteo3.html či Xxxxx, A. M. The U.N. Sales Convention in the Americas: Recent Developments, Journal of Law & Commerce, roč. 17, s. 239 – 244 , [on line text] [citováno 29.října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxx0.xxxx#xxxxxx

32 Rozhodnutí Cámara Nacional de Apelaciones en lo Comercial, Argentina, ze dne 31. října 1995 (47.448). Strany sporu Bedial S.A. v. Xxxx Xxxxxxxxxx and Co. GmbH [citováno 29. října 2008]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

nebezpečí bývá uváděno33 rozhodnutí Tribunale di Appello di Lugano z roku 1998, které potvrzuje výše uvedený předpoklad.

Rozhodnutí Tribunale di Appello di Lugano, Švýcarsko, ze dne 15. ledna 1998 (12.97.00193) 34

Švýcarský prodávající a italský kupující uzavřeli kupní smlouvu na dodávku kakaových bobů z Ghany. Dodávka měla být přepravována lodí z Ghany do Itálie dle dodací podmínky CIF. Dle ní riziko přechází okamžikem, kdy zboží skutečně překročí zábradlí lodi určené kupujícím v ujednaném přístavu nalodění. Platba kupní ceny byla provedena akreditivem, k jehož vyplacení byl potřeba certifikát kvality. Prodávající si nechal tento certifikát vystavit dohodnutou institucí. Boby pak byly 3 týdny skladovány než byly naloženy na loď a odeslány do Itálie, kam dorazily o měsíc později. Kupující poté požadoval náhradní plnění, jelikož kvalita zboží byla značně horší než bylo dohodnuto. Prodávající však tuto dodávku nedodal v době, která mu byla poskytnuta. Načež kupující odstoupil od smlouvy. Při dokazování se přišlo na to, že zboží bylo poškozeno ještě před nakládkou, avšak toto poškození vyšlo najevo až po testu kvality, který provedl kupující. Prodávající byl tedy odpovědný za vady.

Druhý odstavec dopadá na vady, na něž se vztahuje odpovědnost za porušení povinnosti prodávajícího, včetně záruky za to, že zboží po určitou dobu bude způsobilé pro obvyklé své použití nebo pro zvláštní použití nebo že si zachová určitou jakost nebo určité vlastnosti. Prodávající je dle tohoto odstavce odpovědný nejen za vady, které vznikly jeho konáním či konáním jím pověřených osob, ale obecně za jakékoli porušení svých povinností, které se mohou projevit až po přechodu rizika35. Příkladmo k této otázce je možno zmínit rozhodnutí německého Oberlandesgericht Koblenz z roku 2006. I když bývají německé rozsudky vykládají Úmluvu spíše ve prospěch prodávajícího v tomto případě daly za pravdu argumentaci kupujícího.

33 Xxxxxxx, X. Passing of Risk in international sale contracts: A comparative examination of the rules on risk under the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods (Vienna 1980) and INCOTERMS 2000 poznámka 126[on line text] [citováno 29. října 2008]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxx0.xxxx

34 Rozhodnutí Tribunale di Appello di Lugano, Švýcarsko, ze dne 15. ledna 1998 (12.97.00193) [citováno 29. října 2008]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

35 Xxxxxx, X.X. Article 36 in Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Miláno: Xxxxxxx, 1987,

s. 284-289 [on line text] [citováno 15. listopadu 2008] Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx-xx00.xxxx

Rozhodnutí Oberlandesgericht Koblenz, Německo, ze dne 14. prosince 2006 (2 U 923/06)36

Italský prodávající a německý kupující uzavřeli kupní smlouvu na dodávku lahví. Zboží mělo být dodáno dle dodací podmínky EXW INCOTERMS 2000 ze závodu prodávajícího, kde si ho měl vyzvednout přepravce zaměstnaný kupujícím. Po dodání kupující odmítl zaplatit kupní cenu s tím, že díky balení byly lahve buď rozbité anebo ztratily svou sterilitu, takže byly pro kupujícího nepoužitelné. Prodávající kupujícího žaloval a požadoval zaplacení kupní ceny, přičemž tvrdil že nebezpečí již přešlo na kupujícího, a tudíž není za poškození odpovědný. Soud však rozhodl, že zboží bylo poškozeno sice po okamžiku přechodu nebezpečí, avšak díky špatnému balení. Prodávající tak porušil smlouvu, když zboží nezabalil dle ustanovení čl. 35 odst. 2 pís. d. a ačkoli riziko přešlo na kupujícího předáním přepravci, byl prodávající odpovědný za tuto vadu, která existovala již v době kdy nebezpečí přecházelo. Jelikož k poškození zboží došlo díky jednání či opomenutí prodávajícího, nemohl tento žádat plnou kupní cenu díky ustanovení čl. 66.

Na to, podle čeho se posuzuje důkazní břemeno o existenci vady, není mezi odborníky jednotný názor. Někteří tvrdí, že se posuzuje podle obecných zásad, na nichž Úmluva stojí dle čl. 7 odst 2., a jiní zase podle právního řádu rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého. Pak také existují zastanci spojující oba přístupy dohromady37 38.

Pro určení okamžiku přechodu nebezpečí se v praxi často používají dodací podmínky INCOTERMS, které se dělí podle způsobu předání, dopravy, platby cel, pojištění atd.. Každá tato dodací podmínka přesně stanoví okamžik, kdy přechází nebezpečí z prodávajícího na kupujícího. Pokud ve smlouvě nebylo pro přechod nebezpečí využito některých z těchto podmínek či si strany nesjednaly jiné podmínky přechodu nebezpečí, použije se úprava ve Vídeňské úmluvě, a to čl. 66-70. Okamžik přechodu nebezpečí se dle této úpravy liší podle toho jakým způsobem je zboží dodáváno. Jestliže smlouva o koupi zahrnuje přepravu zboží a prodávající je povinen předat zboží na určitém místě, přechází nebezpečí na kupujícího, když

36 Rozhodnutí Oberlandesgericht Koblenz, Německo, ze dne 14. prosince 2006 (U 923/06) [citováno 15. listopadu 2008]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

37 Například rozhodnutí Tribunale di Appello di Lugano, Švýcarsko, ze dne 15.ledna 1998 (12.97.00193) [citováno 15. listopadu 2008]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx Švýcarský soud v otázce důkazního břemena uvedl, že na vyplnění mezery ve Vídeňské úmluvě lze dle názorů jedněch vědců použít zásady, na nichž Úmluva stojí a dle další skupiny ustanovení švýcarského právního řádu jako rozhodného právního řádu v tomto případě. Při použití obou přístupů pak je ale možný jen jeden výsledek, a to že důkazní břemeno leží na bedrech kupujícího.

38 Xxxxxxxxx X. – Xxxxxxxxx, X. Understanding the Cisg in Europe. 2. vydání. Hague, New York: Kluwer Law International, 2003, s. 88

je zboží předáno prvnímu dopravci pro přepravu kupujícímu podle smlouvy o koupi. Toto zboží pak musí být jasně vyznačeno pro účel smlouvy, značkami na zboží, přepravními doklady, zasláním zprávy kupujícímu nebo jinak. Pokud je zboží v době prodeje již přepravováno, přechází nebezpečí na kupujícího od doby uzavření smlouvy, případně od okamžiku kdy bylo zboží předáno dopravci, který vystavil dokumenty zakládající smlouvu o přepravě. Tedy například náložný list. Pokud zboží není přepravováno, přechází nebezpečí v okamžiku, kdy je zboží kupujícím převzato. V případě, že je kupující v prodlení s převzetím pak přechází v okamžiku, kdy mu bylo dáno k dispozici. Okamžiky přechodu nebezpečí jsou pak rozhodné pro určení existence vad v plnění.

Doporučení pro praxi týkající se vadnosti zboží

Úmluva poskytuje značný prostor pro smluvní volnost. Pro obě strany smluvního vztahu je nejlepší variantou si stanovit co možná nejpřesnější určení kvantity, kvality, popisu zboží a způsob jeho zabalení či jiného opatření. Vyhnou se tak nejistotám a případnému soudnímu výkladu co lze či nelze považovat za vadné plnění v souladu s dalšími kriterii uvedenými v odst.2. čl. 35.

Při stanovení popisu zboží by se tak kupující měl držet co možná nejpřesnější charakteristiky zboží a přidat i jeho účel. Tedy k čemu bude zboží použito, proč si ho kupující vlastně kupuje, a nejen jeho požadované vlastnosti. Vágnější popis pak dává větší prostor pro prodávajícího s tím, že se na něj bude moci uplatnit úprava v čl. 35 odst. 2. Na druhou stranu výhodou pro prodávajícího je potom případ, kdy si kupující sám určí přesný typ či druh zboží. Prodávající má povinnost dodat takto dohodnuté zboží, aniž by musel zkoumat vhodnost či nevhodnost jeho použití. Pokud kupující ve smlouvě takto specifikuje zboží ale i jeho účel a prodávající zjistí nevhodnost takového použití, mohlo by se po něm pouze požadovat informování kupujícího o této nevhodnosti na základě ochrany dobré víry, ale nelze po něm požadovat odpovědnost za vady. Pro prodávajícího je tedy situace, při které si kupující vybere určitý typ zboží co do rizika případné reklamace vadnosti nejlepší.

Je třeba pamatovat na to, že pokud byl kupujícímu předložen vzorek či model kupovaného zboží, musí být zboží s ním v souladu, jinak bude zboží považováno za vadné. Přičemž záleží, kdo vzorek předkládá. V případě prodávajícího by se situace podřadilo pod odst.2., v případě kupujícího a následného souhlasu prodávajícího bude spadat pod odst.1 čl. 35 Úmluvy. Smluvní strany by si pak také měly dohodnout jakým způsobem bude

zboží zabaleno. V případě přepravy jak bude zabaleno a opatřeno proti poškození v jejím průběhu. Například, že zboží bude zabaleno v originálním balení, při přepravě ukotveno na paletách apod..

Z podstaty Úmluvy pak vyplývá možnost si některé ustanovení vyloučit. Pokud strany nebudou chtít využít dodatkových kritérií mohou si ve smlouvě jejich použití ustanovení čl 35 odst.2 výslovně vyloučit. Vyhnou se tak případným nejistotám, při výkladu zda dodané zboží bylo v souladu se smlouvou.

5. Prohlídka zboží

Jednou z povinností kupujícího je podle čl. 38 Vídeňské úmluvy povinnost prohlédnout mu dodávané zboží. Účelem prohlídky je odhalení případných vad zboží. I když Úmluva výslovně nedělí vady na skryté a zjevné, prohlídkou má kupující odhalit právě vady zjevné. Na základě této prohlídky kupující upozorňuje na vadnost zboží prodávajícího v souladu s ustanovením čl. 39. Čl. 38 o prohlídce zboží je úzce napojen na čl. 39, poněvadž poskytuje rozhodný okamžik pro to, kdy měl kupující vadu zjistit. Svou podstatou tedy nepřímo ovlivňuje i nároky kupujícího podle čl. 45. Nepřímo, protože je předpokladem pro včasné oznámení vadnosti plnění, které je zase předpokladem pro zachování nároků z vad39. Ve své podstatě se tedy nejedná o povinnost kupujícího, která by prodávajícímu poskytla nějaké nároky z titulu porušení smlouvy. Kupujícímu však zanikají nároky z vad v případě, že nesplní oznamovací povinnost v přiměřené době po té co je dle prohlídky zjistil či měl zjistit. Formulace čl. 38 však způsobuje několik interpretačních nejasností. Mezi ně patří kdo jiný může za kupujícího vykonat a prohlídku jaké následky z toho plynou, jakým způsobem má samotná prohlídka proběhnou, definice a podstata časové lhůty dle prvního odstavce, tedy lhůty dle okolností co nejkratší, či otázku předčasného dodaní zboží40.

Osoba vykonávající prohlídku

Dle čl.38 kupující musí prohlédnout zboží nebo zařídit jeho prohlídku v době podle okolností co nejkratší. I když povinnost prohlídky leží na bedrech prodávajícího, nedodržení této povinnosti není spojeno s výslovnou sankcí. Prodávající nemůže uplatňovat nároky podle čl. 61. Pokud však kupující prohlídku zboží nevykoná nebo vykoná, ale později než by měl, ztrácí možnost uplatnit svá práva z vad zboží, například odstoupení od smlouvy, slevu, dodatečné plnění atd.. Prohlídku může provádět samotný kupující, ale také může tuto

39 Rozehnalová, N. Úskalí reklamací při dovozu a vývozu zboží. Proces vytýkání vad dle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Časopis pro právní vědu a praxi, 2005, roč. 13, č. 3, s. 265

40 Xxxxxxxx, X. X. The Duty to Examine Goods under the Uniform International Sales Law - An Analysis of Article 38 CSIG, European Business Law Review, 2007, č. 4, s. 797-801[on line text] [citováno 5. ledna 2009]. Dostupný z:

http://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx/document.php?requested=document.php%3Fid%3DEULR2007034%26type% 3Dhitlist%26num%3D3%23xml%3Dhttp%3A%2F%0Xxxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx%2Fpdfhits.php%3Ftype%3 Dhitlist%26num%3D3&id=EULR2007034&type=hitlist&num=3#xml=xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxx s.php?type=hitlist&num=3. Dále při citaci bude uváděn zkrácený odkaz.

povinnost svěřit třetí osobě41 či svému zákazníku. Kontroluje-li zboží další zákazník, jde zejména o případy, kdy je zboží k němu směřováno buď rovnou během přepravy od prodávajícího nebo je k němu směrováno kupujícím znovu bez toho, aby si ho tento měl možnost prohlédnout. Koncový zákazník pak o vadách zboží informuje kupujícího, který poté může své nároky uplatňovat dále u prodávajícího. K možnosti prohlédnout zboží i koncovým zákazníkem pojednává například rozhodnutí Oberlandesgericht Köln z roku 1994 či o rok starší rozhodnutí Oberlandesgericht München. První ilustruje prohlídku provedenou včas a druhý pozdě.

Rozhodnutí Oberlandesgericht Köln, Německo, ze dne 22. února 1994 (22 U 202/93) 42. Nigerijský prodávající a německý kupující uzavřeli ústní kupní smlouvu na dodávku dřeva v lednu roku 1992. Zboží bylo odesláno v květnu, během přepravy bylo znovu prodáno, a do Německa dorazilo o měsíc později, kde bylo hned předáno dalšímu kupujícímu. Koncový zákazník pak zboží na začátku června prohlédl a jeho vady oznámil svému dodavateli. Ten pak o vadnosti 8. června informoval prvotního prodávajícího. Soud rozhodl, že vzhledem k tomu, že prodávající věděl o možnosti změny místa určení zboží (čl.38 odst. 3) a že 4. a 5. června byl víkend, prohlédl koncový zákazník zboží v čas a správně.

Rozhodnutí Oberlandesgericht München, Německo, ze dne 8. února 1995 (7 U 3758/94)43

Rakouský kupující a německý prodávající uzavřeli kupní smlouvu na dodávku polypropylenového granulátu pro výrobu plastů, který kupující rovnou dodával svému zákazníkovi do Dánska. Ten zboží dále využíval ve výrobě. Dle smlouvy s koncovým zákazníkem měl kupující dodat granulát ve sjednané kvalitě. Na druhou stranu dle smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím, měl prodávající před uskutečněním dodávky zboží zkontrolovat. Ze závodu prodávajícího bylo 4. června 1993 zboží dodáno koncovému zákazníku, který ho použil ve výrobě v době od 7. června do 5. července. Po té 15. července oznámil kupujícímu vady zboží a také požadoval náhradu škody. Kupující se pak 9. září obránil na svou pojišťovnu, která se 17. září obrátila na prodávajícího s tím, že ho bude činit

41 Například v rozhodnutí Bundesgerichtshof, Německo, ze dne 3. listopadu 1999 (VIII ZR 287/98), [citováno 5. ledna 2009] Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx, dle kterého byla kupujícímu prodloužena doba, ve které má provádět prohlídku a následně reklamovat vady z důvodu výběru znalce a doby potřebné na vyhotovení jeho posudku.

42 Rozhodnutí Oberlandesgerich Köln, Německo, ze dne 22. února 1994 (22 U 202/93) [citováno 5. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

43 Rozhodnutí Oberlandesgerich München, Německo, ze dne 8. února 1995 (7 U 3758/94) [citováno 5. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

odpovědným z vadnosti zboží a v souvislosti s tím také za náhradu škody, pokud bude muset odškodnit koncového zákazníka. Kupující nakonec převedl všechny nároky, které by mohl vznést proti prodávajícímu na pojišťovací společnost. Soud rozhodl, že prohlídka zboží koncovým zákazníkem v tomto případě nebyla provedena včas. Pokud byl prodávající schopen testovat své zboží před prodejem pak lze dle soudu usoudit, že tuto možnost měl i koncový zákazník, který nemusel čekat až bude veškeré zboží zpracováno a vada se nakonec projeví.

I když tedy může kupující svou povinnost provést prohlídku splnit i s pomocí jiných osob, nadále nese konečnou odpovědnost za její správné a včasné provedení. V případě, že pověřená třetí osoba (znalec, osoba pověřená kontrolou) vykoná prohlídku nedbale, čímž neobjeví vady zboží, i když by při správném provedení měla a mohla, odpovědnost za její provedení či jeho způsobu leží na bedrech kupujícího. Kupující však může po této třetí osobě vznést nároky z titulu porušení smluvního vztahu.

Způsob provádění prohlídky

Ve Vídeňské úmluvě není specifikován způsob, jakým má být prohlídka provedena. Vyvozuje se však, že způsob provádění kontroly záleží zejména na podstatě kontrolovaného zboží. V praxi se velmi často vyskytuje sjednání způsobu kontroly v kupní smlouvě samé, především pokud jde o dodávky komplexních strojových zařízení.

Pokud není způsob provedení prohlídky stanoven smluvně, použije se způsob vyplívající z obchodních zvyklostí či praxe, kterou mezi sebou smluvní strany zavedly. Pokud neexistují ani obchodní zvyklosti a ani nebyla mezi smluvními pantery zavedena praxe lze využít ustanovení čl. 8 odst. 2 a vyžadovat způsob kontroly v závislosti na rozumném očekávání a požadavcích. V tomto případě se pak musí zvážit druh a povaha zboží, jeho množství44, místo kontroly a balení. Ne ve všech případech je pak vyžadována kontrola

44 Například rozhodnutí Oberster Gerichtshof, Rakousko, ze dne 27. srpna 1999 (1 Ob 223/99x) citováno 12. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx. Soud stanovil, že při posuzování způsobu provedení prohlídky se vychází z obchodních zvyklostí a zavedené praxe. Po kupujícím nelze požadovat, aby vykonal takovou prohlídku, která by byla nákladná, avšak musí jít o prohlídku důkladnou, profesionální a přiměřeně pečlivou, i když některé znaky zboží lze těžko zkontrolovat. V případě koupě velkého množství zboží (v tomto případě bot) musí kupující zajistit kontrolu zboží znalcem v užším slova smyslu, aby dostál povinnosti prohlédnout zboží.

veškerého dodávaného zboží, ale postačí ke zkoušce jeho vzorek. Jestliže však byla vadnost zboží prokázána již v předchozí dodávce, lze vyžadovat kontrolu veškerého zboží45.

V posuzování způsobu provedení kontroly zboží existuje mezi soudy v jednotlivých zemích značná nejednotnost. Někde je požadavek na způsob provedení kontroly striktnější, například v rozhodnutí německého Landgericht Berlin z roku 200346, ve kterém soud rozhodl, že kupující měl látku prohlédnout nejen vizuálně jak učinil, ale měl její vzorek obarvit, čímž by zjistil její vadnost včas. Na druhou stranu francouzský Tribunal de commerce de Besançon v roce 199847 judikoval, že kupující nemusel testovat judistická kimona zda se při praní srazí či ne. A tak německý kupující musel látku otestovat jejím obarvením, avšak francouzský ji nemusí testovat při obyčejném praní48.

Způsob provedení kontroly taktéž závisí na způsobu zabalení zboží. Dle rozsudku belgického Rechtbank van Koophandel Hasselt z roku 200449, zboží, jež má být směrováno k dalšímu zákazníkovi, musí také být prohlédnuto. A to vzhledem k tomu, že šlo jednoduše rozbalit a zase zabalit bez jeho poškození. Určitá konzistence v rozhodování se na mezinárodním poli ustálila v případě mraženého zboží50. Má se za to, že namátková prohlídka tohoto druhu zboží má proběhnout jeho rozmražením a prohlédnutím. Pokud to vyžaduje povaha zboží, pak má být prohlídka vykonána za použití znalce51.

45 Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Xxxxxxx. European Law Publishers, 2007, s. 150-152

46 Rozhodnutí Landgericht Berlin, Německo, ze dne 23. března 2003 (103 O 213/02), [citováno 12. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

47 Rozhodnutí Tribunal de commerce de Besançon, Francie, ze dne 19. ledna 1998 (97 009265), [citováno 12. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

48 Xxxxxxxx, X. X. The Duty to Examine Goods under the Uniform International Sales Law - An Analysis of Article 38 CSIG, European Business Law Review, 2007 č. 4, s. 797-801[on line text] [citováno 12. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx/

49 Rozhodnutí Rechtbank van Koophandel Hasselt, ze dne 6. ledna 2004 (AR/02/04011), [citováno 12. ledna 2009]. Dostupný z xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

50 Xxxxxxxx, X. X. The Duty to Examine Goods under the Uniform International Sales Law - An Analysis of Article 38 CSIG, European Business Law Review, 2007 č. 4, s. 797-801[on line text] [citováno 12. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx/

51 Prvním podobným případem bylo rozhodnutí Arrondissementsrechtbank Roermond, Nizozemí ze dne

19. prosince 1991 (900336), [citováno 12. ledna 2009]. Dostupného z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/ 911219n1.html. V tomto případě byla kupujícímu dodána mražená Mozzarella, ve níž byly nalezeni červi. Soud rozhodl, že kupující mohl sýr rozmrazit a prohlédnout dříve. Na toto rozhodnutí navázal dánský Sø-og Handelsretten, ze dne 31.ledna 2002 (H-0126-98), citováno [12. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx. Soud sice přímo neodkázal na nizozemské rozhodnutí, ale použil stejnou argumentaci. Výslovný odkaz na nizozemské rozhodnutí je však patrný v rozhodnutí amerického

U.S. District Court, Northern District of Illinois, Eastern Division ze dne 21.května 2004 (01 C 4447) [citováno

12. ledna 2009]. Dostupného z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx. Xxxxx Xxxxxxxx, C. B. The Duty to Examine Goods under the Uniform International Sales Law - An Analysis of Article 38 CSIG, European Business Law Review, 2007 č. 4, s. 807 [on line text] [citováno 12. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx/.

Doba, ve které má být prohlídka provedena

Doba, ve které má být prohlídka provedena je v Úmluvě v čl. 38 odst. 1. charakterizována jako podle okolností co nejkratší. Tento pojem ponechává velký prostor pro interpretaci, a to hlavně v podobě výkladů národních soudů. Lhůta k provedení prohlídky se může dle ustanovení odst. 2. a 3. posouvat, jestliže je zboží přepravováno. Zahrnuje-li smlouva přepravu zboží, může být prohlídka odložena až do doby, kdy zboží dojde do místa určení. V případě, že je zboží během přepravy směrováno do jiného místa určení nebo kupujícímu znovu odesláno, aniž by měl kupující přiměřenou možnost si je prohlédnout, a v době uzavření smlouvy prodávající věděl nebo měl vědět o možnosti takové změny místa určení nebo takového opětného odeslání, prohlídka může být odložena až do doby, kdy zboží dojde do nového místa určení.

Lhůta pro provedení prohlídky počíná běžet od okamžiku, kdy je zboží doručeno. Okamžik, kdy je zboží doručeno se stanovuje podle čl. 31 Úmluvy, případně dle smluvního ujednání. Pokud smlouva nezahrnuje přepravu, například u podmínek INCOTERMS 2000 EXW, lhůta běží od předání v závodě prodávajícího. Pokud je zboží přepravováno, například u podmínek typu CIF či FOB, je sice dodáno předáním přepravci, avšak v souladu s čl. 38 odst. 2. může být prohlídka odložena až doby, kdy zboží dojde do místa určení. Rozhodující je ale případná smluvní dohoda stran. Jak vyplývá z níže uvedeného rozhodnutí, smluvní strany by měly být opatrné při formulaci smlouvy, některými ustanoveními mohou vyloučit použití ustanovení ve Vídeňské úmluvě.

Rozhodnutí Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, ze dne 8. ledna 1993 (17 U 82/92)52 Turecký prodávající a německý kupující uzavřeli smlouvu na dodávku nakládaných okurek. Ve smlouvě bylo uvedeno, že prodávající dodá zboží v chladícím nákladním vozu do přístaviště Torbali v Turecku, kde ho převezme zástupce kupujícího. Odtud pak bude naloženo na loď a převezeno do Německa. Soud rozhodl, že touto dohodou smluvní strany vyloučili použití čl. 38 odst. 2.. Kupující tak nemohl využít možnosti odložení prohlídky, jelikož zboží bylo dodáno již v Turecku a zástupce kupujícího ho měl prohlédnout tam, jak vyplývalo ze smlouvy.

52 Rozhodnutí Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, ze dne 8. ledna 1993 (17 U 82/92) [citováno 12. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

Pokud je zboží dodáváno na základě dodacích podmínek INCOTERMS 2000 typu DDU, DDP či do závodu kupujícího lhůta pro provedení prohlídky začíná běžet od okamžiku dodání do místa určení, respektive závodu kupujícího53.

Prodloužení lhůty na základě ustanovení čl. 38 odst 3. je možné pouze v případě, že kupující v době uzavření smlouvy věděl nebo mohl vědět o možnosti, že bude zboží znovu odesláno či bude během přepravy směrováno do jiného místa určení. Předpokládá se, že prodávající o této možnosti ví, jestliže kupující působí v obchodních transakcích jako zprostředkovatel či zpracovatel meziproduktu54.

Problém se stanovením rozhodné doby pro počátek běhu lhůty pro prohlídku zboží představuje předčasné dodané zboží. Čl. 37 poskytuje prodávajícímu možnost nápravy vad zboží do doby stanovené pro dodání zboží a tím se vyhnout následkům plynoucím dodáním vadného zboží. Jeden z pohledů na tuto otázku poskytuje komentář Sekretariátu ke čl. 3755, z něhož vyplývá, že lhůta k prohlídce začíná běžet od okamžiku reálného dodání zboží56. Argumentem opačným pak může být samotná podstata čl. 37, dle něhož může vadnost zboží prodávající ještě napravit. Pokud kupující zboží prohlédl, před stanoveným datem dodání, musel by otevřít balení, čímž by bylo zboží poškozeno. Navíc nelze po kupujícím oprávněně požadovat, aby byl na inspekci zboží připraven dříve než před sjednaným datem dodání57 Ve prospěch prvního výkladu hovoří situace v obchodní praxi, kdy kupující po dodání zboží rozbalí, či formulace čl. 38 odst. 2., dle kterého může být prohlídka provedena až tehdy, kdy zboží dojde do místa určení. Předčasné dodání by se potom dalo zahrnout jako důležitá součást okolností dle odst. 158

53 Rozehnalová, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 334

54 Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Xxxxxxx. European Law Publishers, 2007 s.153-154

55 V návrhu byl číslován jako čl. 35.

56 GUIDE TO CISG ARTICLE 37: Secretariat Commentary (closest counterpart to an Official Commentary) [on line text] [citováno 20. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx-00.xxxx či Schlechtriem, P. Uniform Sales Law - The UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods, Vídeň: Manz, 1986 [on line text], s. 69 [citováno 20. ledna 2009]. Dostupný z : xxxx://xxx.xxxx.xxx

.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxx-00.xxxx,

57Schlechtriem, P. Uniform Sales Law - The UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods, Vídeň: Manz, 1986 [on line text], poznámka š. 263 [citováno 20. ledna 2009]. Dostupný z : xxxx://xxx.xxxx.xxx

.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxx-00.xxxx.

58 Xxxxxxxx, X. X. The Duty to Examine Goods under the Uniform International Sales Law - An Analysis of Article 38 CSIG, European Business Law Review, 2007 č. 4, s. 800-801 [on line text] [citováno 20. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx/.

5.3.1. Pojem doba dle okolností co nejkratší

Účelem použití pojmu doba dle okolností co nejkratší bylo obsáhnout všechny možné případy koupě zboží. Zboží může mít různou podobu i vlastnosti, a proto se nezdálo vhodné použít fixní časový údaj, ve kterém má být prohlídka provedena. Formulace ustanovení čl. 38 odst. 1. ponechává dostatečnou časovou flexibilitu, použitelnou v závislosti na povaze jednotlivého případu koupě59. Okolnosti závisí na objektivních skutečnostech jednotlivého případu. Má se za to, že prohlídka složitějšího zboží, například různých druhů technologie, vyžaduje více času. Stejně tak může mít na okolnosti případu vliv generální stávka, přírodní katastrofy atd.. Skutečnosti týkající se povahy kupujícího nemohou být považovány za okolnosti, které mohou vyžadovat delší lhůtu, v níž má být prohlídka provedena60. Flexibilita pojmu je však většinou soudů v jejich rozhodování poněkud odmítána a bývá omezována. Některé soudy odmítají nárok kupujícího na delší lhůtu nutnou k prohlídce, neunese-li tento důkazní břemeno dokazující okolnosti případu, které by opravňovaly k jejímu poskytnutí. Tyto soudy svou argumentaci proč neposkytly prodlouženou dobu zakládají na snadnosti provedení prohlídky či na jednoznačné rozpoznatelnosti vadnosti zboží. V této souvislosti se objevují odkazy61 na již zmiňované rozhodnutí dánského Sø-og Handelsretten.

Rozhodnutí Sø-og Handelsretten, Dánsko, ze dne 31.ledna 2002 (H-0126-98). Strany sporu Xx. X. Xxxxxxxx Handelsagentur a DAT-SCHAUB A/S62.

Ruský kupující si objednal od dánského prodávajícího dodávku makrel. Z korespondence mezi stranami byla patrna specifikace ryb. Bylo zahrnuto jejich jméno i v latině (Trachurus Symmetricus Murphyi), velikost ryb, způsob balení, datum odchytu. Na faktuře za dodané zboží však později chybělo latinské jméno ryb. Ostatní údaje byly stejné jako v případě

59 XxXxxxxx,X. A- Dhoog, X.- Xxxxxx, S.- Xxxxxx V.- Xxxxxxxxxx, M. The Interpretive Turn in International Sales Law: An Analysis of Fifteen Years of CISG Jurisprudence, Northwestern Journal of International Law and Business, 2004, č.2 s. 360, [on line text] [citováno 20. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx0.xxxx

60 Xxxxxx, X.X. Article 38, in Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Miláno: Xxxxxxx, 1987. s.299, [on line text] [citováno 28. ledna 2009] Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx-xx00.xxxx

61 CISG Advisory Council Opinion No. 2. Examination of the Goods and Notice of Non-Conformity

Articles 38 and 39 , [on line text] [citováno 28. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/XXXX- AC-op2.html#2 či DiMatteo,L. A- Dhoog, X.- Xxxxxx, S.- Xxxxxx V.- Xxxxxxxxxx, M. The Interpretive Turn in International Sales Law: An Analysis of Fifteen Years of CISG Jurisprudence, Northwestern Journal of International Law and Business, 2004, č.2 s.361, [on line text] [citováno 20. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx0.xxxx

62 Rozhodnutí Sø-og Handelsretten, Dánsko, ze dne 31.ledna 2002 (H-0126-98) [citováno 12. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

objednávky. Zboží bylo dodáno 19. února 1997. Krátce na to byl kupující od svého koncového zákazníka upozorněn na vadnost zboží – prý nešlo o sjednaný druh ryb. Kupující pak oznámil vadnost zboží prodávajícímu. Spory mezi stranami trvaly do konce roku 1997 a po celou dobu bylo zboží uskladněno v mrazáku u kupujícího. Po 7 měsících také kupující oznámil prodávajícímu, že datum odchytu ryb není v souladu s kontraktem, jak vyplynulo z prohlídky zboží. Kupující pak u soudu požadoval náhradu škody a prodávající zaplacení kupní ceny. Soud rozhodl, že pro posouzení zda jde o objednaný druh ryb je podstatné jejich latinské jméno, jelikož jde o obchodní zvyk v tomto obchodním odvětví. Neshledal tak vadnost v tomto ohledu. Pokud jde o datum odchytu a kvalitu, soud rozhodl, že kupující měl možnost ryby prohlédnout v okamžiku jejich dodání, přičemž tato prohlídka byla jednoduše proveditelná. Kupující tak neprohlédl zboží včas, včas neoznámil jejich vadnost a tak ztratil nároky z vadnosti zboží. Kupující byl povinen zaplatit kupní cenu.

Některé národní soudy pak nestanoví žádnou jednoznačnou lhůtu pro provedení prohlídky, avšak kladou důraz na nutnost prohlédnutí zboží před tím než je zpracováno, přetransformováno či inkorporováno do jiného zboží při výrobním procesu. Příkladem pro tento požadavek mohou být rozhodnutí něměckého Oberlandsgericht Köln z roku 199763 či nizozemského Arrondissementsrechtbank Zwolle z roku 1997. Rozhodnutí například navazuje na dřívější rozhodování nizozemského Arrondissementsrechtbank Roermond z roku 199164.

Rozhodnutí Arrondissementsrechtbank Zwolle, Nizozemí, ze dne 5. března 1997 (HA ZA 95-640). Strany sporu CME Cooperative Maritime Etaploise S.A.C.V v. Bos Fishproducts Urk BV65.

Francouzský prodávající dodal ryby nizozemskému kupujícímu, který je poté zpracoval na rybí xxxxxx a dál prodal svým zákazníkům. Xxxx zákazníci si pak stěžovali na kvalitu filet. Kupující odmítl zaplatit část kupní ceny a požadoval po prodávajícím náhradu škody. Soud rozhodl, že kupující měl prohlédnout zboží jakmile to bylo možné, což v tomto případě bylo hned po dodání zboží či krátce po té. Nutnost prohlídky v takto krátké lhůtě soud odůvodnil tím, že se jednalo o mražené potraviny, jde o praxi zavedenou v tomto potravinářském odvětví, jde o zboží podléhající rychlé zkáze a také to, že zboží mělo být dále zpracováno.

63 Rozhodnutí Oberlandsgericht Köln, Německo, ze dne 21.srpna 1997 (18 U 121/97) ) [citováno 28. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

64 Více v poznámce pod čarou č. 51

65 Rozhodnutí Arrondissementsrechtbank Zwolle, Nizozemí, ze dne 5. března 1997 (HA ZA 95-640) [citováno

28. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxxx0&xxxxxxx&xxx000&xxxxxXxxxxxxx

Zpracování zabraňuje prodávajícímu zjistit zda bylo zboží vadné již v době jeho dodání. Navíc měl kupující příležitost prohlédnout celou dodávku ryb před tím než je zpracoval, a to nejen vzorek. Vliv na dobu pro učinění prohlídky měl také fakt, že kupující již řádně a včas reklamoval u prodávajícího jinou předchozí dodávku ryb. Soud tak rozhodl, že prohlídka nebyla provedena včas.

Na druhou stranu také existují soudy, které stanovily lhůty v nichž má být prohlídka provedena, a to nejen ve vztahu ke zboží podléhající brzké zkáze. Prohlídka dle rozhodnutí těchto národních soudů má být provedena ihned po jejich dodání66. Stanovení lhůty pro provedení prohlídky u zboží podléhající rychlé zkáze se například objevuje v rozhodnutí německého Oberlandesgericht Saarbrücken z roku 1998, u stanovení přesné lhůty pro zboží nepodléhající rychlé zkáze zase v rozhodnutí švýcarského Schweizerischen Bundesgerichts z roku 2004.

Rozhodnutí Oberlandesgericht Saarbrücken, Neměcko, ze dne 3. června 1998 (1 U 703/97-143) 67

Italský prodávající a německý kupující uzavřeli smlouvu na dodávku květin. Po jejím dodání kupující odmítl zaplatit kupní cenu s tím, že zboží bylo vadné. Soud rozhodl, že tento druh zboží, vzhledem k jeho podstatě a k obchodním zvykům v daném odvětví, má být prohlédnut v den jeho dodání.

Rozhodnutí Schweizerischen Bundesgerichts, Švýcarsko, ze dne 7. července 2004(4C.144/2004/lma) 68

Italský prodávající a švýcarský kupující uzavřeli smlouvu na dodávku vedení a kabelů. Zboží bylo dodáno do závodu kupujícího, kde si ho kupující za 3 dny prohlédl a zjistil, že část dodávky chybí. Kupní cenu uhradil v plné výši, avšak z kupní ceny dalších dodávek od prodávajícího si odečetl část za chybějící zboží. Soud judikoval, že způsob vykládání zboží a jeho množství zprošťuje kupujícího povinnosti zboží ihned prohlédnout. Z tohoto rozhodnutí

66Například dle rozhodnutí Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, ze dne 8. ledna 1993 (17 U 82/92 ) [citováno 28. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx či rozhodnutí Arrondissementsrechtbank Zwolle, Nizozemí, ze dne 5. března 1997 (HA ZA 95-640) [citováno 28. ledna 2009]. Dostupné z:. xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxxx0&xxxxxxx&xxx000&xxxxxXxxxxxxx

67 Rozhodnutí Oberlandesgericht Saarbrücken, Neměcko, ze dne 3. června 1998 (1 U 703/97-143) [citováno 28. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

68 Rozhodnutí Schweizerischen Bundesgerichts, Švýcarsko, ze dne 7. července 2004 (4C.144/2004/lma) [citováno 28. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

vyplývá, že švýcarský Nejvyšší soud předpokládá povinnost kupujícího okamžitě prohlédnout zboží, avšak s ohledem na podmínky daného případu je toto pravidlo potlačeno.

Některá soudní rozhodnutí jsou však mírnější a stanoví, že prohlídka má být dokončena do jednoho týdne od dodání. Typickým příkladem je níže uvedené rozhodnutí švýcarského soudu.

Rozhodnutí Xxxxxxxxxxxxxx Xxxxxx, Švýcarsko, ze dne 30. listopadu 1998 (HG 930634/O)69

Švýcarský prodávající a lichtenštejnský kupující uzavřeli smlouva na dodávku částí kabátů zhotovovaných z jehněčí kůže. Kupující je pak měl dále prodávat zákazníku v Bělorusku. Kupujícímu byly nejdříve dodány dvě dodávky, za které zaplatil. Třetí a čtvrtá dodávka byla směrována rovnou do skladu kupujícího v Bělorusku. Za tyto dodávky však kupující odmítl zaplatit plnou kupní cenu s tím, že zboží bylo vadné. Dodané zboží mělo jiné barevnostní vlastnosti než předložený vzorek. Prodávající pak podal žalobu, kterou se domáhal zaplacení celé kupní ceny. Soud rozhodl, že v případě první vadné dodávky měl kupující s ohledem na povahu vad zboží prohlédnout v době do jedno týdne až 10 dní od dodání. V případě druhé vadné dodávky měl zboží prohlédnout ještě důkladněji než předchozí dodávku. Jelikož zboží neprohlédl včas a včas neoznámil jeho vadnost, měl kupující zaplatit plnou kupní cenu.

Mezi jednotlivými národními rozhodnutími tedy panuje značná nejednotnost, což ponechává prostor pro forum shopping.

Doporučení pro praxi týkající se prohlídky zboží

Výše naznačeným problémům se prodávající a kupující mohou vyhnout, jestliže si v kupní smlouvě některé otázky zpřesní. Dle Úmluvy má prohlídku zboží vykonávat kupující, a to i prostřednictvím jiných osob. Je proto vhodné si do smlouvy zahrnout ustanovení zda bude prohlídku vykonávat sám či zda k jejímu výkonu použije například znalce. Prohlídka znalcem by kupujícímu poskytla větší jistotu, pokud si prohlídku kvalitně neumí zajistit kvalitně sám. Navíc v případě použití znalce a poskytují možnost prodloužení lhůty k jejímu provedení. Pokud to s ohledem na povahu zboží a jeho dodávání lze, bylo by vhodné

69 Rozhodnutí Xxxxxxxxxxxxxx Xxxxxx, Švýcarsko, ze dne 30. listopadu 1998 (HG 930634/O) [citováno 28. ledna 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

dohodnout si, že prohlídce bude přítomen i prodávající či jeho zástupce. O prohlídce by měl být proveden zápis, podepsaný oběma stranami. Prodávající se tak může přesvědčit zda zboží vadami opravdu trpí a kupující ve stejném okamžiku může učinit oznámení o vadnosti zboží.

Ve smlouvě lze taktéž dohodnout způsob provedení prohlídky, za jakých podmínek a jakými postupy. S ohledem na podstatu a množství zboží by měl být vybrán přiměřeně. U mraženého zboží by například měla být stanovena povinnost vzorek zboží rozmrazit a prohlédnout. U potravin, chemických sloučenin apod. lze dohodnout použití laboratorních testů. Kupující by měl brát na vědomí, že pokud bude zboží dále zpracovávat, je nutné aby ho důkladně prohlédl. U zpracování dle soudních rozhodnutí je potřeba prohlídku provést ještě před zpracováním. Navíc na kupujícím leží důkazní břemeno, které by v tomto případě nemusel unést.

Díky obecnosti lhůty v čl. 38 by si strany měly stanovit v jaké lhůtě má prohlídka proběhnout. Lze si například sjednat, že prohlídka bude provedena do určitého počtu dní od dodání či převzetí zboží. Obě skutečnosti by však měl kupující rozlišovat, jelikož může jít o dva rozdílné okamžiky. Například lze uvést, že kupující je povinen provést prohlídku zboží do 5 dní od převzetí zboží nejpozději však do 8 dní po jeho dodání apod.. Má-li kupující v úmyslu nebo zde existuje možnost, že zboží během přepravy prodá, musí o této možnosti prodávajícího informovat. Kupující jehož obchodní činnost spočívá v přeprodeji koupeného zboží, by se sice mohl dovolávat toho, že prodávající měl s ohledem na oblast podnikání svého zákazníka vědět o možnosti prodeje během přepravy, ale uvedením této skutečnosti ve smlouvě se vyhne sporu o této otázce.

6. Oznámení vad

Kupující na základě prohlídky zboží dle čl. 38 oznamuje zjištěné vady prodávajícímu. Stejné oznámení pak činí v případě, že v průběhu používání zboží objeví vady původně skryté. Otázku oznámení vad upravuje čl. 39 Úmluvy, dle kterého právo kupujícího z vad zboží zaniká, jestliže kupující neoznámí prodávajícímu povahu těchto vad v přiměřené době poté, kdy je zjistil nebo je měl zjistit. Pro případ existence vady skryté a zároveň jako nejzazší termín k oznámení vady se použije ustanovení odst.2. Dle něj právo kupujícího z vad zboží vždy zaniká, jestliže kupující neoznámí prodávajícímu vady zboží nejpozději do dvou let ode dne, kdy zboží bylo skutečně předáno kupujícímu, ledaže tato lhůta není v souladu se smluvní záruční lhůtou.

Účelem oznámení pro kupujícího je uvědomit prodávajícího o vadnosti jím dodaného plnění. Díky včasnému a řádnému oznámení si zajišťuje právo využít svých nároků z vad. Na druhou stanu poskytuje ochranu i prodávajícímu, který se tak může považovat splnění svých povinnosti ve vztahu k dodávce na splněné nedlouho po dodání zboží70.

Stejně jako čl. 38 i čl. 39 obsahuje několik výkladových problémů. Jde o určení jakým způsobem se má vada oznamovat, co se míní dobou přiměřenou po té co (kupující) zjistil či měl zjistit vadu a jaká je podstata této lhůty. Dále je třeba určit jaké plynou důsledky z jak včasného a oprávněného oznámení vad na jedné straně a na straně druhé jejich nevčasného oznámení. V neposlední řadě nejasnosti vyvolává vztah odpovědnosti za vady dle čl. 39 odst. 2. a záruky a také vztah náhrady škody za vadnost zboží, nebylo-li oznámeno řádně a včas, avšak kupující měl omluvitelný důvod ve smyslu čl. 44 Úmluvy. Posledním dvěma otázkám budou věnovány samostatné kapitoly.

6.1. Způsob oznámení vad – forma a obsah

Z ustanovení Úmluvy nevyplývá jakou formou má být vada oznámena. Často může být forma dohodnuta stranami jako součást smlouvy. Za dostatečné se považuje oznámení učiněné písemnou formou, dopisem, faxem či emailem71. Jelikož však není forma předepsána

70 Xxxxxxxx, X.X. Reasonable Time in Article 39(1) of the CISG - Is Article 39(1) Truly a Uniform Provision? [on line text] [citováno 7. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

71 Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Xxxxxxx. European Law Publishers, 2007,s. 156-157

je možno jí podat i ústně72, avšak v takovém případě musí mít kupující na zřeteli, že na něm leží důkazní břemeno, aby dokázal že k oznámení došlo a bylo učiněno řádně.

Kupující vadu oznamuje prodávajícímu. Za správně podané oznámení se nepovažuje pokud ho kupující učiní jiné osobě, než která se dá snadno identifikovat s prodávajícím, například jeho zaměstnanci. Nepostačí tedy doručení třetí osobě, případně osobě spojené s prodávajícím.

Kupující musí v oznámení přesně popsat vadu zboží, aby i prodávající mohl činit patřičné kroky. Prodávající se tak může přesvědčit zda zboží trpí popsanou vadou, připravit se na jeho opravu či na dodání náhradního zboží. Popis vady by tedy měl být dostatečně určitý. Za nedostatečné je považováno pouze pouhé obecné oznámení, že zboží není v souladu se smlouvou73, nepracuje správně74 či má špatnou kvalitu75 apod.76. Na druhou stranu se po kupujícím nepožaduje, aby vadu přesně označil v případech, kdy dodané zboží (například stroj) nefunguje a příčina nefunkčnosti není zjevná. Kupujícímu pak postačí, aby popsal jakým způsobem se vada projevuje77.

6.2. Doba, ve které se má vada oznámit

Kupující má prodávajícímu oznámit povahu vady zboží v době přiměřené po té co ji zjistil nebo ji zjistit měl. Tato lhůta je úzce vázána na dobu dle okolností nejkratší v čl. 38, a stejně tak svou obecnou povahou a flexibilností poskytuje značný prostor k jejímu výkladu.

Jestliže mělo dojít k objevení vady v souvislosti s prohlídkou, počíná běžet tato lhůta od doby, kdy vada měla být objevena. Pokud však kupující nevykoná prohlídku, či ji

72 Například dle rozhodnutí Landgericht Frankfurt, Něměcko, ze dne 9. prosince 1992 (3/3 O 37/92), [citováno

7. února 2009]. Dostupného z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx či rozhodnutí Tribunale di Vigevano, Itálie ze dne 12. července 2000 (12 July 2000, n. 405). Strany sporu Rheinland Versicherungen v.

S.r.l. Atlarex and Allianz Subalpina S.p.A, [citováno 7. února 2009]. Dostupného z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

73 Například rozhodnutí Xxxxxxxxxxxxxx Xxxxxx, Švýcarsko, ze dne 21. září 1998 (HG 960527/O), [citováno 7. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

74 Například rozhodnutí Xxxxxxxxxxxxxx Xxxxxx, Švýcarsko, ze dne 17. února 2000 (HG 980472) [citováno 7. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

75 Například rozhodnutí Rechtbank van Koophandel Kortrijk, Belgie, ze dne 16. prosince 1996 (A.R. 4328/93). Strany sporu N.V. Namur-Kreidverzekering v. N.V. Wesco, ) [citováno 7. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

76 Ferrari, F. Tribunale di Vigevano: Specific Aspects of the CISG Uniformly Dealt With, The Journal of Law and Commerce, 2001, roč. 20, č.2, s. 235-236 [on line text] [citováno 7. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxx0.xxxx

77Například rozhodnutí Tribunale di Busto Arsizio, Itálie, ze dne 13. prosince 2001 (číslo neuvedeno) [citováno

7. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxxx0&xxxxxxx&xxx000&xxxxxXxxxxxxx>

nevykoná řádně, ve lhůtě stanovené Úmluvou, poruší ustanovení čl. 39. V tomto případě pak není relevantní, kdy vadu objevil78.

Jestliže byla prohlídka vykonána v době dle okolností co nejkratší a byla díky ní objevena vadnost zboží, počíná lhůta pro oznámení běžet nalezením vady, respektive ukončením prohlídky. Nebylo- li možno objevit vadnost zboží na základě prohlídky, půjde zejména o vady skryté, lhůta začíná běžet v okamžiku, kdy měla být objevena (například uvedením do provozu, používáním zboží atd.) či kdy objevena skutečně byla79. Důkazní břemeno v otázce nemožnosti objevit vadu při prohlídce zboží dle čl. 38 leží na kupujícím. V případě skrytých vad tak čl. 39 není používán ve spojení s čl. 3880. Konec lhůty pro oznámení vady je pak upraven v čl. 39 odst. 2 a činí maximálně dva roky81 od skutečného předaní zboží. Významným rozhodnutím nejen v ohledu důkazního břemene je velmi často citované82 rozhodnutí Tribunale di Vigevano z roku 2000. Soudci při svém rozhodování odkázali na asi 40 zahraničních rozsudků a arbitrážních nálezů, ve snaze podpořit uniformitu rozhodování.

Rozhodnutí Tribunale di Vigevano, Itálie, ze dne 12. července 2000 (12 July 2000, n. 405). Strany sporu Rheinland Versicherungen v. S.r.l. Atlarex and Allianz Subalpina S.p.A83

Italský prodávající dodal německému kupujícímu dodávku pryže na výrobu podrážek bot. Podrážky pak byly prodány rakouskému výrobci bot, který je při své výrobě použil a následně prodal zákazníkovi do Ruska. Ten se pak s reklamací vad obrátil na výrobce bot, ten na výrobce podrážek a ten zase na dodavatele pryže. Kupující pak po prodávajícím žádal náhradu škody. Soud rozhodl, že i za předpokladu, že vadnost zboží nebylo možno odhalit při jeho prohlídce, měl tuto skutečnost kupující odhalit při zpracování pryže. Načež měl zboží

78 Xxxxxxxx, X.X. Reasonable Time in Article 39(1) of the CISG - Is Article 39(1) Truly a Uniform Provision? [on line text] [citováno 7. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

79 Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Xxxxxxx. European Law Publishers, 2007,s.159

80 Kuoppala, S. Examination of the Goods Under the CISG and the Finnish Sale of Goods Act. Turku: Turun yliopisto, 2000, kap. 4. on line text] [citováno 9. února 2009]. Dostupný z xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx#xx

81 Pokud nebyla sjednána záruka smluvně svou povahou vylučující použití čl. 39 odst.2.

82 Ferrari, F. Tribunale di Vigevano: Specific Aspects of the CISG Uniformly Dealt With, The Journal of Law and Commerce, 2001, roč. 20, č.2, s. 235-236 [on line text] [citováno 10. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxx0.xxxx či Graffi, X. Xxxx Law on the Concept of "Fundamental Breach" in the Vienna Sales Convention, Revue de droit des affaires internationales / International Business Law Journal, 2003, č.3 , s. 339 [on line text] [citováno 10. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxx

83 Rozhodnutí Tribunale di Vigevano, Itálie ze dne 12. července 2000 (12 July 2000, n. 405). Strany sporu Rheinland Versicherungen v. S.r.l. Atlarex and Allianz Subalpina S.p.A, [citováno 9. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

ihned reklamovat a ne čekat až obdrží reklamaci od svého zákazníka. Jiný závěr by mohl soud učinit pouze v případě, že se na vadnost zboží nedalo přijít ani v proběhu jeho zpracování. Důkazní břemeno této skutečnosti však leží na kupujícímu, který ho v tomto případě neunesl. Reklamace tak nebyla podána včas. Kupující také nereklamoval zboží řádně, jelikož pouhé oznámení, že zboží způsobilo problémy či trpělo vadami je nedostatečné . Žaloba kupujícího tak byla zamítnuta.

Příkladem, kdy čl. 38 není předpokladem pro použití čl. 39 , může být následující rozhodnutí německého Landgericht Paderborn z roku 1996, mimo této premisy je pak významné určením na kom leží důkazní břemeno. Dokazovat tuto skutečnost má kupující.

Rozhodnutí Landgericht Paderborn, Něměcko ze dne 25. června 1996 (7 O 147/94)84 Francouzský prodávající a německý kupující uzavřeli kupní smlouvu na dodávku PVC, která měla být v závodě kupujícího zpracována na komponenty pro žaluzie. Tyto komponenty kupující dále prodával výrobci žaluzií. Tento zjistil vadnost zboží na základě reklamací svých zákazníků a tak zboží následně také reklamoval, přičemž odmítl zaplatit část kupní ceny. Oproti tomu prodávající požadoval zaplacení plné kupní ceny. Soud rozhodl, že PVC neobsahovala dostatečné procento jisté látky, na které se smluvní strany ve smlouvě dohodly. Prodávající tak dodal vadné zboží. Na základě rozhodnutí soudu, kupující neztratil své nároky z vad, i když zboží reklamoval až na základě reklamace svého zákazníka. Vadnost zboží mohla být prokázána pouze na základě speciálního chemického testu, který neměl kupující povinnost provést. Tímto kupující prokázal, že vadnost zboží nemohl odhalit při jeho prohlídce a tudíž se zde neuplatní vazba mezi čl. 38 a 39.

6.2.1. Pojem doba přiměřená

Doba přiměřená je obecný a flexibilní pojem, a tudíž je národními soudy vykládána různě85. V některých rozhodnutích pak dochází ke směšování lhůty dle čl. 38 a čl. 39. Lhůtu

84 Rozhodnutí Landgericht Paderborn, Něměcko, ze dne 25. června 1996 (7 O 147/94), [citováno 10. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

85 Například v rozhodovací praxi německých soudů jsou doby rozdělovány do tří skupin. První skupina – rozpětí 1-8 dní po objevení vady se považuje za spíše včasné oznámení vady. Třetí skupina obsahuje spíše nevčasné oznámení, jde o lhůtu přes 30 dní od objevení vady. Druhá skupina je šedou zónu, tedy oznámení ve lhůtě od 8-

30 dní. Posouzení včasnosti však záleží na podmínkách případu. Xxxxxxxxxxx, N. Právo mezinárodního obchodu s. 338

počítají jako jednu, a to od okamžiku dodání zboží86. Ve skutečnosti však jde o lhůty dvě a je třeba je rozlišovat, i když v souvislosti s jejich podstatou zejména pro akademické účely. K jejich rozlišování by mělo docházet, aby do posuzování jejich délky nebyly zahrnovány irelevantní skutečnosti. Díky čl. 38 se tak zjišťuje okamžik, kdy měl kupující vadu zjistit, tedy v době dle okolnosti co nejkratší. Lhůta dle čl. 38 a pak následována lhůtou v čl. 39, dobou přiměřenou pro oznámení povahy vad.

Při posuzování doby přiměřené berou soudy v úvahu mnoho faktorů. Jedním z nich je zda se jedná o zboží lehce podléhající zkáze či sezónní zboží 87. U tohoto druhu zboží soudy požadují kratší dobu oznámení vad, spíše v řádu dní. Pro názornost lze příkladno uvést dvě níže uvedená soudní rozhodnutí.

Rozhodnutí Arrondissementsrechtbank Roermond, Nizozemí, ze dne 19. prosince 1991 (900336 ). Strany sporu Xxxxxxx Xxxxxxx & Co. s.n.c. v. Foodic BV 88

V již zmiňovaném rozhodnutí soud dovodil, že přiměřenost záleží na podstatě dodávaného zboží (šlo o dodávku sýra). V tomto případě kupující uvědomil prodávajícího o vadnosti zboží krátce po jeho dodání, což soud považoval za dostatečné u zboží podléhajícího rychlé zkáze. Kupující však v tomto případě nesplnil požadavky na obsah oznámení, když nespecifikoval podstatu vady.

Rozhodnutí Amtsgericht Augsburg, Německo, ze dne 29. ledna 1996 (11 C 4004/95)89 Švýcarský prodávající prodal německému kupujícímu dodávku bot. Soud judikoval, že maximální doba pro účely čl. 39 odst.1. činí jeden měsíc od jejího objevení. Přičemž některé skutečnosti, jako je sezónní povaha zboží, vyžaduje, aby kupující vadu oznámil vadu ještě dříve.

Na druhou stranu v případě trvanlivého zboží bývá lhůta pro oznámení delší. Záleží však také na druhu zboží. Kratší lhůta bývá požadována u zboží jako je nádobí, dřevo nábytek apod..

86 Například rozhodnutí Oberlandesgericht Linz, Rakousko, ze dne 1. června 2005 (1 R 68/05h ), [citováno 12. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx. Jednotná lhůta byla stanovena na 14 dní pro prohlídku a oznámení vady dohromady.

87 Xxxxxxxx, X. Examination of the Goods Under the CISG and the Finnish Sale of Goods Act. Turku: Turun yliopisto, 2000, kap. 4. [on line text] [citováno 12. února 2009]. Dostupný z xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/ cisg/biblio/kuoppala.html#iv

88Rozhodnutí Arrondissementsrechtbank Roermond, Nizozemí, ze dne 19. prosince 1991 [citováno 12. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

89 Rozhodnutí Amtsgericht Augsburg, Německo, ze dne 29.ledna 1996 (11 C4004/95), [citováno 12. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

V těchto případech lhůty bývá stanovena maximálně do jednoho měsíce90. U zboží složitější podstaty, jako jsou stroje, chemické látky apod.91, se v některých případech za přiměřené považují i lhůty delší92.

Do úvahy se při posuzování lhůty také bere skutečnost dalšího zpracování zboží. Odpovědnost prodávajícího za vady by mohlo být těžké posoudit, kdyby bylo zboží dále zpracováno. K této otázce je často citováno rozhodnutí německého Oberlandesgericht Köln ze dne 21. srpna 199793, dle kterého se lhůta pro oznámení vad u zboží dále zpracovávaného zkracuje.

Rozhodnutí Oberlandesgericht Köln, Německo, ze dne 21. srpna 1997 (18 U 121/97)94 Německý prodávající a francouzský kupující uzavřeli kupní smlouvu na dodávku hydroxidu hlinitého, substanci k výrobě skla. Zboží bylo dodáno ve dvou dodávkách a uskladněno u kupujícího, kde bylo smícháno s dříve prodávajícím dodaným zbožím. V okamžiku dodávky kupující nevznesl proti kvalitě hydroxidu žádné námitky. Díky nedostatečné kvalitě hydroxidu trpělo vyrobené sklo vadami. Den po druhé předmětné dodávce, kupující reklamoval zboží dodané v předchozích dvou dodávkách. Prodávající pak podal žalobu a žádal zaplacení kupní ceny. V případně první vadné dodávky se kupujícímu nepodařilo prokázat, že zrovna tato dodávka trpěla vadami, jelikož došlo k smíchání s již uskladněným zbožím (i když toto zboží pocházelo od jednoho prodávajícího). V případě druhé dodávky dle výroku soudu, kupující neprokázal, že zboží bylo vadné (dle čl.35), jelikož již dříve bylo vyrobeno sklo se stejnými vadami. Navíc soud rozhodl, že zboží nebylo prohlédnuto včas. Pokud je zboží smícháváno s jiným musí být prohlédnuto okamžitě a vadnost by mohla být prokázána jednoduchými testy. Dále soud rozhodl, že pokud byla vyžadována okamžitá

90 Například rozhodnutí Oberlandesgerich Koblenz, Německo, ze dne 19. října 2006 (6 U 113/06) [citováno 15. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx či rozhodnutí Oberster Gerichtshof. Rakousko, ze dne 27. srpna 1999 (1 Ob 223/99x) [citováno 15. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx.

91 Například rozhodnutí Cour d'appel Versailles, Francie, ze dne 29. ledna 1998 (rozsudek č.53). Strany sporu Société Giustina International v. Société Perfect Circle Europe, [citováno 15. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx či rozhodnutí Cour d'appel de Colmar, Francie, ze dne 24. října 2000, číslo neuvedeno. Strany sporu S.a.r.l. Pelliculest /S.A. Rhin et Moseille x. Xxxxxx International GmbH / Société Zurich Assurances S.A., [citováno 15. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx.

92 Svobodová K. Přiměřená doba podle čl. 39 odst. 1 Vídeňské úmluvy. Právní fórum, 2008, roč. 5, č. 8, s. 340

93 Xxxxxxxx, X. Examination of the Goods Under the CISG and the Finnish Sale of Goods Act. Turku: Turun yliopisto, 2000, kap. 4. [on line text] [citováno 15. února 2009]. Dostupný z xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx#xx či Xxxxxxxx, Xxxxxxxx, C.B. Reasonable Time in Article 39(1) of the CISG - Is Article 39(1) Truly a Uniform Provision? [on line text] [citováno 15. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

94Rozhodnutí Oberlandesgericht Köln, Německo, ze dne 21. srpna 1997 (18 U 121/97), [citováno 15. února 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

prohlídka zboží je vyžadováno i okamžité oznámení vad zboží. Reklamace dva týdny po dodání zboží tak nebyla učiněna včas.

Dalším faktorem ovlivňujícím délku lhůty může být úmysl kupujícího zboží odmítnout. V tomto případě lze vyžadovat rychlejší oznámení. Nutnost rychlejšího oznámení se vysvětluje ponecháním možnosti prodávajícího zboží případně prodat někomu jinému, jestliže bylo zboží odmítnuto, a tím případně zmírnit svou škodu95.

Existují názory, že by měla být ustanovena předpokládaná včasná lhůta pro oznámení v standardních případech, která by pak byla upravována na základě jednotlivých aspektů toho daného případu96. Za tímto účelem byla představena lhůta v délce jednoho měsíce, tzv. Noble Month či Großzügiger Monat97. Xxxxxxxx Xxxxxxxxx poukazuje na to, že v německé rozhodovací praxi se za přiměřenou dobu pro oznámení u standardních případech považuje lhůta 8 dní. Na druhou stranu pak existují národní systémy, ve kterých je možno oznamovat vady i později, například ve Francii či USA98. Dle národních řádů pak anglo-americké a nizozemské právo vyžaduje oznámit vady v přiměřené době po jejich objevení, v německy hovořících zemích je vyžadováno oznámení bezodkladně či ihned a italské a portugalské právo stanovuje pevný časový údaj, a to 60 respektive 8 dní99. Proto by jednoměsíční lhůta poskytovala kompromis mezi nejednotným náhledem na tuto otázku. Noble Month by tak způsobem jisté unifikace.

I v případě interpretace doby přiměřené dle rozhodnutí národních soudů však stále existuje značná nekonzistence. Například na jednu stranu německé soudy jsou více nakloněny prodávajícímu, na druhou stranu pak francouzské interpretují lhůtu více ve prospěch kupujícího100. I v této otázce tedy existuje prostor pro forum shopping. Neuniformita rozhodování pak vyplývá z různorodosti právního prostředí a systémů jednotlivých států101.

95 Sono K. Article 39 in in Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Miláno: Xxxxxxx, 1987, s. 309 [on line text] [citováno 15. února 2009]. Dostupný z xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxx- bb39.html

96 Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Xxxxxxx. European Law Publishers, 2007, s.160-161

97 Termín Großzügiger Monat byl představen Xxxxxxxx Xxxxxxxxx. Anglický překlad pak v povědomí vešel v souvislosti s pracemi Xxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxx.

98 Xxxxxxxx, X.X. Reasonable Time in Article 39(1) of the CISG - Is Article 39(1) Truly a Uniform Provision? [on line text] [citováno 15. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

99 Xxxxxxxxx, X. The Noble Month (Articles 38, 39 CISG) – The Story Behind the Scenery. European Journal of Law Reform, 2005, roč .7, č. 3/4, s. 353-358 [on line text] [citováno 15. září 2008]. Dostupný z: www.cisg- xxxxxx.xx/xxxx/Xxxxxxxxx.xxx?xxxxxxxxxx.xxx

100 Rozehnalová, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 338

101 Ferrari, F. 'Forum Shopping' Despite International Uniform Contract Law Conventions, The International and Comparative Law Quarterly, 2002, roč. 55, č. 3, s. 709 [on line text] [citováno 22. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxxxxx.xxx.xxx

6.3. Důsledky oznámení vad

Na základě řádného a včasného oznámení vadnosti zboží (vadnost se posuzuje v souladu s ustanovením čl. 35) poskytuje kupujícímu čl. 45 Vídeňské úmluvy několik nároků z vad. Kupující může za splnění podmínek ustanovení Úmluvy:

- požadovat náhradu škody (čl. 45 odst. 1. pís. b)

- požadovat splnění povinností prodávajícího (čl. 46 odst.1.)

- požadovat dodání náhradního zboží (čl. 46 odst. 2.)

- požadovat odstranění vad (čl. 46 odst. 3.)

- poskytnout dodatečnou lhůtu pro splnění povinností prodávajícího (čl. 47 odst. 1.)

- odstoupit od smlouvy (čl. 49)

- snížit kupní cenu (čl.50)

- přijmout nebo odmítnout předčasně dodanou dodávku či přebytečné množství zboží (čl.52)

Pokud však kupující nesplní oznamovací povinnost ztrácí výše uvedené nároky102. Podstata lhůty v čl. 39 Úmluvy je prekluzivní. Tudíž pokud kupující neučiní požadovaný úkon dle požadavků Úmluvy, dochází k zániku jeho nároků z vad.103. Z formulace čl. 39 tedy vyplývá, že oznámení vady, v přiměřené době po té co kupující vady zjistil nebo zjistit měl, je podmínkou pro zachování práva z vady. Soud či rozhodce tak musí zkoumat zda tato povinnost byla splněna řádně a včas, a to i v případech, kdy prodávající nenamítal, že vada nebyla oznámena včas nebo nebyla oznámena řádným způsobem104. Prolomení uvedené prekluze poskytuje použití ustanovení čl. 40 a 44. Dle čl. 40 se prodávající nemůže dovolávat ustanovení článků 38 a 39, jsou-li vady zboží důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo o kterých nemohl nevědět a které nesdělil kupujícímu. O výjimce dle čl. 44 se dále zmíním v kapitole o vztahu náhrady škody, vzniklé v důsledku vadnosti zboží, a oznámení vadnosti dle čl. 39

102 Enderlein F. Rights and Obligations of the Seller under the UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods, in Xxxxx Xxxxxxxx & Xxxx Xxxxxx eds., International Sale of Goods: Dubrovnik Lectures, Oceana 1986, s. 171[on line text] [citováno 15. února 2009] Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxx0.xxxx

103 Kapitán Z. Reklamace a následky porušení smlouvy podle Vídeňské úmluvy. Právní fórum, 2008, roč. 5, č. 8, s. 327

104 Xxxxxx, X. – Xxxxxxxxxx,, M. – Xxxxxxx, X. x kol. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2008, s. 234

6.4. Doporučení pro praxi tykající se oznamování vad

Z dispozitivnosti Úmluvy vyplývá možnost si smluvně upřesnit i otázky týkající se oznamování vad. První otázkou by mohla být forma oznámení. I když se vady mohou oznamovat ústně, nelze tento způsob kupujícímu doporučit, s ohledem na to, že je to on kdo nese důkazní břemeno. Na druhou stranu rychlost oznámení podaného ústně či telefonicky má jistě také své výhody. Pokud by smluvní strany na rychlosti trvaly, lze si ujednat, že tento způsob oznámení bude následován písemným oznámením ve lhůtě přesně určených dní. Za vhodné lze taktéž považovat ustanovení, zda se za dostatečnou písemnou formu považuje oznámení podané prostřednictvím faxu nebo emailu.

Obsahem oznámení by mělo být co nejpřesnější označení podstaty vady. Kupující by měl mít na zřeteli, že nelze pouze konstatovat, že zboží má vady apod. Opačně prodávající nemůže po kupujícím požadovat, aby vadu přesně označil v případech, kdy s ohledem na své znalosti nebo na podstatu vady nelze očekávat. Například jestliže stroj přestane fungovat, kupující příčinu znát nemusí, stačí když popíše jakým způsobem se vadnost zboží projevuje. Otázce nejasnosti obsahu oznámení se kupující může vyhnout pokud ve smlouvě bude například uvedeno, že v případě nejasného oznámení má prodávající povinnost požádat kupujícího do určitého časového úseku upřesnění podstaty vad.

Jelikož je lhůta v čl. 39 odst. 1 neurčitá, je více než doporučeníhodné si stanovit přesnější časový údaj, ve kterém má být vada oznámena. Například do 5 pracovních dnů po té co ji kupující objevil či objevit měl apod. Strany tedy mohou ve smlouvě uvést, že bez ohledu na ustanovení čl. 39 odst.1. Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, se strany dohodly, že kupující ztrácí veškeré nároky z vad zboží, jestliže prodávajícímu neoznámí vady zboží s uvedením jejich povahy do 7 dnů poté co je objevil nebo objevit měl. Délka lhůty bude samozřejmě záležet na okolnostech případu. U zboží podléhající rychlé zkáze bude vyžadována kratší lhůta než v případě zboží trvanlivého. Stejně tak bude třeba sjednat kratší doba v případech, kdy prodávající zaručí speciální vlastnosti zboží. Může jít například o využitelnost stroje apod.. Také v případech, kdy kupujícímu hrozí vznik větší škody, stroj poškodí výrobní linku a tím zastaví výrobu, je třeba sjednat krátkou dobu pro oznámení. Doporučením ohledně záruky za jakost se budu zabývat v následující kapitole.

7. Vztah objektivní doby odpovědnosti za vady a odpovědnosti ze záruky

Prodávající dle čl. 36 odst. 1 odpovídá za vady, které má zboží v okamžiku přechodu nebezpečí, a to i za ty, jež po tomto přechodu teprve vyjdou najevo. Dále dle čl. 36 odst. 2 prodávající odpovídá za jakoukoli vadu zboží, jež vznikne po době přechodu nebezpečí jestliže je způsobena porušením některé jeho povinnosti. Může jít například o povinnost zboží řádně zabalit či opatřit zboží pro přepravu atd.. Za porušení povinnosti se také považuje nedodržení záruky, že zboží po určitou dobu bude způsobilé pro své obvyklé použití nebo pro zvláštní použití nebo že si zachová určitou jakost nebo určité vlastnosti105.

Úmluva tedy počítá i s možností vzniku odpovědnosti za vady vázanou na záruku. Prodávající se zárukou zavazuje, že zboží po určitou dobu bude způsobilé pro své obvyklé použití nebo pro zvláštní použití nebo že si zachová určitou jakost nebo určité vlastnosti. Poskytnutím záruky prodávající přesvědčuje kupujícího o určité kvalitě zboží či si zajišťuje jeho lepší odbyt106. Záruka musí být sjednána smluvně a její součástí musí být vymezení záruční doby.

Úmluva pak v čl. 39 ost. 2. pro oznámení vad poskytuje maximálně dvouroční lhůtu, a tím i pro požadování nároků z vad. Tato lhůta se však neuplatní, jestliže by byla v rozporu s ujednáním o odpovědnosti vzniklé ze záruky. Na rozdíl od lhůty v prvním odstavci čl. 39, která je konstruována jako flexibilní a liší se dle okolností daného případu, je lhůta v odstavci druhém přesná a uplatní se bez ohledu na okolnosti případu. Bude tedy činit dva roky či dohodnutou záruční lhůtu. Účelem omezení je poskytnout prodávajícímu jistotu, že uplatňování nároků z vad po této lhůtě nebude právně vymahatelné107.

Při posuzování vztahu odpovědnosti za vady stanovené ustanoveními Úmluvy a záruky pak v praxi mohou nastat dvě situace. Smluvní záruka nahradí celé ustanovení čl. 39 odst. 2. nebo ji nevyloučí, ale jen upraví některé aspekty jiným způsobem. Výklad se bude provádět ve smyslu čl. 8108. Problémem v tomto vztahu tedy bude činit posouzení, zda záruka obsáhne veškeré aspekty čl. 39 odst. 2. a nahradí ho či čl. 39 odst. 2

105 Xxxxxx, X. – Xxxxxxxxxx, M. – Xxxxxxx, K. a kol. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2008, s. 228

106 Xxxxxx, X .- Xxxxx, X. - Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: C.H. Xxxx, 2003 s. 263

107 The UNCITRAL Digest of case law on the United Nations Convention on the International Sale of Goods. A/CN.9/SER.C/DIGEST/CISG/39 [8 June 2004]. [on line text] [citováno 20. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxxx-xxx-00.xxxx#x00

108 Rozehnalová, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 340.

zůstane v platnosti, pouze s některými obměnami. V některých případech může být nejasné vztahuje-li se záruka na zaručení určitých vlastností zboží či na maximální délku pro oznámení. Lhůta pro oznámení se může jak prodloužit tak i zkrátit. V tomto případě musí být určeno zda jiná lhůta nahrazuje dobu v druhém odstavci. Komentář Sekretariátu poskytuje tři příklady k této otázce:

1. Smlouva na dodávku obráběcích strojů obsahuje záruku, že stroj při své činnosti bude obrábět minimálně 100 jednotek denně nejméně po dobu tří let. Tříletá lhůta tedy není v souladu s lhůtou dvouletou obsaženou v odstavci 2. Na výkladu záruky pak bude záležet zda oznámení vady spočívající v neobrábění stanoveného počtu kusů musí být provedeno do tří let.

2. Smlouva na dodávku obráběcích strojů obsahuje záruku, že stroj při své činnosti bude obrábět minimálně 100 jednotek denně po dobu jednoho roku. Je nepravděpodobné, že by se záruka zvláštního druhu kvality dala interpretovat jako ovlivňující dvouletou lhůtu.

3. Smlouva na dodávku obráběcích strojů obsahuje záruku, že stroj při své činnosti bude obrábět minimálně 100 jednotek denně, přičemž kupující musí reklamovat nedodržení záruky do 90 dní od okamžiku dodání. Toto ustanovení se pak dá vykládat jako v nesouladu s dvouletou lhůtu109.

Jestliže si strany dohodnou jinou dobu, do které se musí vady nejpozději oznámit, žádný problém nenastává. Lhůty mohou být u jednoho zboží různé. Například prodávající dodá stroj, jehož součástí jsou spotřební či rychle opotřebitelné složky, které mohou mít lhůtu pro oznámení 6 měsíců, zatímco oznámení týkající se funkčnosti stroje jako takového může být činit 2 roky.

Výkladově činí problém záruky za to, že zboží po určitou dobu bude způsobilé pro obvyklé své použití nebo pro zvláštní použití nebo že si zachová určitou jakost nebo určité vlastnosti. V případě kratší záruky se musí určit zda smluvní záruka funguje navíc vedle nároků poskytnutých Úmluvou nebo je nahrazuje. V prvním případě zůstává v platnosti dvouletá lhůta ve druhém případě se lhůta zkracuje110.

109Secretariat Commentary GUIDE TO CISG ARTICLE 39 GUIDE TO CISG ARTICLE 37: Secretariat Commentary (closest counterpart to an Official Commentary) [on line text] [citováno 22. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx-00.xxxx

110 Enderlein F. Rights and Obligations of the Seller under the UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods, in Xxxxx Xxxxxxxx & Xxxx Xxxxxx eds., International Sale of Goods: Dubrovnik Lectures, Oceana 1986, s. 174 [on line text] [citováno 15. února 2009] Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxx0.xxxx,

V souvislosti s otázkou vztahu odpovědnosti a záruky je třeba odlišovat odpovědnost za vady dle čl. 36 odst. 1. a čl. 36. odst. 2. První odstavec upravuje vadnost zboží, které již existuje v době přechodu nebezpečí. Z tohoto hlediska, i když je sjednána záruka na určité vlastnosti zboží a kupující prokáže, že zboží bylo vadné již v okamžiku přechodu nebezpečí, může uplatnit dvouletou lhůtu v čl. 39, i když již kratší záruční doba uplynula111.

Úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží

Dvouroční limit pro oznámení vad a jejich požadování nároků z vad dle čl. 39 odst. 2 je třeba odlišovat od promlčecí lhůty, ve které musí kupující vznést svůj existující nárok u soudu za účelem jeho vynucení. Stanovení promlčecí lhůty není otázka spadající pod Vídeňskou úmluvu. Za tímto účelem byla v roce 1974 v New Yorku podepsána Úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží112, ke které v roce 1980 přibyl Dodatkový protokol, jehož smyslem byla sjednotit úpravu Úmluvy o promlčení a Vídeňské úmluvy. Úmluva o promlčení má nahrazovat národní úpravy, které bývají různorodé113, jednotnou promlčecí lhůtou114. Promlčecí lhůta byla stanovena na 4 roky a dle čl. 10 odst. 2. se počítá od okamžiku skutečného předání zboží kupujícímu nebo od okamžiku kdy bylo zboží nabízené k předání kupujícím odmítnuto. Promlčecí lhůta se může za podmínek stanovených Úmluvou o promlčení prodloužit, avšak maximální promlčecí lhůta činí 10 let.

V praxi je třeba odlišovat lhůtu promlčecí a lhůtu pro získání či vykonání práva. Úmluva o promlčení se dle čl. 1 odst. 2 nedotýká předpisů o lhůtách, podle nichž může být právo získáno nebo vykonáno, jen když některá ze stran vůči druhé straně učiní oznámení nebo právní úkon jiný než zahájení právního řízení. Kupující tak může žádat vykonání svého práva, avšak pokud dle Vídeňské úmluvy neoznámí vadnost plnění řádně

111Sono K. Article 39 in in Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Miláno: Xxxxxxx, 1987, s. 312-313 [on line text] [citováno 22. února 2009]. Dostupný z xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxx- bb39.html

112 The Convention on the Limitation Period in the International Sale of Goods. Dále jen Úmluva o promlčení. K 1. březnu 2009 počet jejich smluvních států Úmluvy o promlčení s Dodatkovým protokolem dosáhl čísla 20. bez něho je smluvních států 28. Zdroj xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx/xx/xxxxxxxx_xxxxx/xxxx_xxxxx/0000 Convention_status.html. Do českého právního řádu je inkorporována vyhláškou federálního ministerstva zahraničí č. 123/1998 Sb. ve znění Dodatkového protokolu.

113 Délky promlčecích lhůt jsou různé. Například ve Španělsku je promlčecí lhůta po nároky z vad 6 měsíců, ve Švýcarsku a Itálii rok, v Německu a Francii dva roky, tři v Rusku či čtyři v USA a Číně. Xxxxxxxxx, X.- Xxxxxx,

S. ‘The Claim is Time-Barred’: The Proper Limitation Regime for International Sales Contracts in International Commercial Arbitration, Arbitration International, 2007, roč. 21, č. 2, s. 297 on line text] [citováno 24. února 2009]. Dostupný z xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx

114 Xxxxxxxxx X. – Xxxxxxxxx, X. Understanding the Cisg in Europe. 2. vydání. Hague, New York: Kluwer Law International, 2003, s. 193 -193

v době přiměřené, do dvou let či případně jiného časového úseku stanoveného zárukou, jeho nároky z vad zboží zanikají115.

Úmluva o promlčení se dle čl. 3. použije na daný vztah:

- jestliže v době uzavření smlouvy místa podnikání stran smlouvy o mezinárodní koupi zboží jsou v smluvních státech; nebo

- jestliže podle ustanovení mezinárodního práva soukromého se má použít na smlouvu o koupi práva některého smluvního státu.

Pokud se na základě těchto pravidel Úmluva o promlčení nepoužije uplatní se kolizní metoda. V kontinentálních řádech většinou půjde o hmotně právní otázku, a tedy o určení rozhodného právního řádu. U anglosaských právních řádů půjde o otázku procesně právní, a tudíž upravenou normami legis fori116.

7.1. Doporučení při stanovení záruky

Jak jsem již uvedla, časové omezení pro oznámení vad zárukou je často otázkou interpretace. Proto je lepší předejít případným interpretačním problémům přesným vyznačením úmyslu smluvních stran. Nejjednodušší je ve smlouvě stanovit, že kupující musí oznámit vady do nejpozději určité doby, například 6 měsíců od dodání apod., a po této době nároky z vad zanikají. Tímto bude učiněno za dost čl. 39 odst. 2. a dojde k jeho vyloučení. Délka záruční doby bude záviset na povaze zboží, například u zboží rychle podléhající zkáze bude v řádu dnů, a na obchodní strategii prodávajícího.

Prodávající taktéž může poskytnout zvláštní záruku, aniž by došlo k vyloučení čl. 39 odst.2. Například může zaručit, že po dobu jednoho roku bude činit využitelnost činit stroje 95%, vyrobí 100 kusů výrobků denně apod.. Tato záruka může být ve smlouvě zahrnuta pod článek ve smlouvě o zvláště sjednaných vlastnostech a musí z ní vyplývat úmysl této zvláštní záruky a zároveň ponechání v platnost obecnou záruku.

V souvislosti se zárukou by mělo být sjednáno zda se oznámením vad záruční doba přerušuje a prodlužuje se o dobu nutnou pro nápravu vad zboží. Dále je dobré si sjednat lhůtu, ve které musí prodávající reklamaci vyřídit či v jaké lhůtě musí prodávající přikročit k nápravě vadnosti zboží. Případně jaké nároky a v jakém pořadí může kupující uplatňovat.

115 Kuoppala, S. Examination of the Goods Under the CISG and the Finnish Sale of Goods Act. Turku: Turun yliopisto, 2000, kap. 4. [on line text] [citováno 25. února 2009]. Dostupný z xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx#xx

116 Rozehnalová, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 397

8. Vztah náhrady škody vzniklé v důsledku vadnosti zboží a oznámení vadnosti dle čl. 39

Náhrada škody je jedním z nároků, které může kupující v případě vadnosti zboží po prodávajícím požadovat. Pro uplatňování tohoto práva z vad, stejně tak jako pro ostatní nároky uvedené v čl. 46-52, platí nutnost oznámit vady zboží v souladu s ustanovením čl. 39. Samotná úprava náhrady škody je pak upravena v čl. 74-80 Úmluvy.

Jestliže chce kupující uplatňovat náhradu škody, kterou utrpěl v souvislosti s dodáním vadného zboží, musí prodávajícímu oznámit existenci vad v přiměřené době po té co ji zjistil či zjistit měl. Vázanost na oznamování sama o sobě nepředstavuje zásadní výkladový problém. Neoznámí-li kupující vady řádně a včas nemůže uplatňovat nároky z vad zboží, tedy ani náhradu škody. Problém však nastává v případech aplikace ustanovení čl. 44. Čl. 44 Vídeňské úmluvy poskytuje možnost kupujícího snížit kupní cenu a požadovat náhradu škody117 s výjimkou ušlého zisku i při nedodržení lhůty dle čl. 39. Toto zmírnění může kupující uplatnit pouze v případech, kdy neoznámil vady z omluvitelných důvodů118.

Zmírnění následků neoznámení vad bylo do Úmluvy zakomponováno na požadavek rozvojových států a mimo jiné v tomto světle je třeba ho také vykládat. Nutnost zmírňujícího ustanovení tohoto druhu byla vysvětlována přílišnou tvrdostí ke kupujícím z těchto států. Státy argumentovaly, že s ohledem na obtížnost zjištění vad složitých průmyslových strojů, typických pro dovoz do rozvojových oblastí, si dovozci nemusí být vědomi všech požadavků na oznámení. Kupující by pak byl nucen zaplatit plnou kupní cenu za vadné zboží119. Při posuzování zda byl důvod omluvitelný se berou v úvahu individuální okolnosti každého případu. Omluvitelným důvodem by mohly být okolnosti svou povahou blížící se okolnostem vyšší moci, například přírodní katastrofy, generální stávky apod.. Dále by se mohlo jednat o okolnosti subjektivní povahy jako je nemoc, špatné chování právního zástupce apod.120.

117 Náhrada škody je ve Vídeňské úmluvě koncipovaná jako nárok uplatnitelný ve všech případech porušení smlouvy. Nahrazuje se jak skutečná škoda (újma na majetku poškozeného vzniknuvší v důsledku porušení smlouvy) tak i ušlý zisk (újma způsobená nezvětšením majetku). Valdhans X. Xxxxxxx škody v režimu Vídeňské úmluvy, Právní fórum, 2008, roč. 5, č. 8, s. 243. Z rozsahu úpravy jsou však vyloučeny škody související s odpovědností prodávajícího za smrt nebo ublížení na zdraví způsobené zbožím spotřebiteli. V rozsahu Úmluvy tak zůstává odpovědnost za majetkovou škodu způsobenou výrobkem. Vyloučena je také odpovědnost za škodu vzniklou v prekonsenzulní fázi kontraktačního procesu. Xxxxxxxxxxx, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 358-359

118 V anglickém znění Úmluvy jako reasonable excuse.

119 Xxxxxxx, X.X. Uniform Law for International Sales under the 1980 United Nations Convention. 3. vydání. Hague: Kluwer Law International, 1999, s. 283, [on line text] [citováno 1. března 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xx00.xxxx

120 Rozehnalová, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. vydání. Praha: ASPI, 2006,s. 342-343

Soudy taktéž zvažují druh podnikatelské činnosti, velikost subjektu či povahu zboží121. Za příklad tohoto zvažovaní bývají uváděny rozhodnutí německého Oberlandesgericht München z roku 1995122 či rozhodnutí švýcarského Obergerich Luzern z roku 1997123.

Rozhodnutí Oberlandesgericht München, Německo, ze dne 8. února 1995 (7 U 3758/94)124

V již citovaném rozhodnutí soud při posuzování zda existoval omluvitelný důvod stanovil, že obchodníkovi s menšími zkušenostmi s mezinárodním je snazší prominout lhůtu dle čl. 39 než profesionálnímu obchodníku. Jelikož v tomto případě byl kupující považován za profesionálního obchodníka a s ohledem na povahu obchodního odvětví, nebyl mu přiznán omluvitelný důvod pro neučinění oznámení včas.

Rozhodnutí Obergerich Luzern, Švýcarsko, ze dne 8. ledna 1997(1 95 123/357)125

Soud rozhodl, že velikost společnosti, která nedovolila postrádat jednoho zaměstnance provádějícího kontrolu na plný úvazek, může být omluvitelným důvodem. Avšak s ohledem na všechny okolnosti tohoto případu, nebyla existence omluvitelného důvodu přiznána.

Existence omluvitelného důvodu tedy přináší kupujícímu možnost žádat náhradu škody mimo ušlého zisku. Xxxxx Xxxxxxxxxxxx vznáší otázku ohledně problému, jenž může nastat, když je kupujícímu omluvitelný důvod přiznán. Lze si představit, že by prodávající mohl napravit vadnost zboží a tím by zabránil vzniku škody v případě, že by kupující zboží reklamoval v přiměřené době. Otázkou tedy je zda se ustanovení čl. 44 použije jako konečné či zda lze uplatnit obecná ustanovení o náhradě škody. Zejména může-li být škoda snížena v duchu čl. 77 či zda prodávající může čelit požadavku na snížení kupní ceny na základě ustanovení čl. 80. Prodávající by se mohl dovolávat skutečnosti, že by mohl napravit vadnost zboží na základě včasného oznámení a uvést tak zboží ve shodu se smlouvou. Druhou otázkou může být znění čl. 44, dle kterého může kupující žádat náhradu škody, je-li mu přiznán

121 Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Xxxxxxx. European Law Publishers, 2007, s. 167-168

122 Rozehnalová, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. vydání. Praha: ASPI, 2006,s. 343, Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Sellier. European Law Publishers, 2007, s. 166,

123 Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Xxxxxxx. European Law Publishers, 2007, s. 166

124 Rozhodnutí Oberlandesgericht München, Německo, ze dne 8. února 1995 (7 U 3758/94), [citováno 1. března 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

125 Rozhodnutí Obergerich Luzern, Švýcarsko, ze dne 8. ledna 1997 (1 95 123/357), [citováno 7. března 2009]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

omluvitelný důvod, pro který oznámení neučinil. Jde tedy o prominutí nevčasnosti podání oznámení. Toto prominutí se však nevztahuje k čl. 38, prohlídce zboží. Neprohlédnutí zboží může způsobit, že vzniklá škoda kupujícího je větší než kdyby k prohlídce řádně a včas došlo. Tento fakt by ve spojení s ustanovení čl. 39 odst. 1 mohl vést k právu prodávajícího na náhradu škody126. Xxxxxxxxxxxx uvádí, že kdyby se ukázalo, že interpretace omluvitelného důvodu je v praxi příliš mírná, čímž by ohrozila praktický význam oznamování vad, pak by se měl čl. 77 a 80 vykládat spíše ve prospěch prodávajícího127.

Na druhou stranu Xxxxx Xxxxxxxxx souhlasí s názorem Xxxxxx Xxxxxx tvrdícího, že prodávající v tomto případě nemůže požadovat náhradu škody vzniklou díky neprohlédnutí zboží a neoznámení vad včas. Povinnost prohlédnout zboží dle čl. 38 je přípravným jednáním a stanovuje počátek běhu lhůty dle čl. 39. Ze samotného čl. 39 odst. 1 nevyplývá povinnost oznámit vady. Pouze stanoví, že pokud tak kupující neučiní, ztrácí nároky z vad. Čl. 44 pak tento následek zmírňuje. Povinnost oznámit vady tedy není povinností v právním slova smyslu a tudíž nemůže vést k odpovědnosti za škodu. Jde pouze o požadavek, který kupující má dodržet ve svém zájmu. Prodávající tak nemůže použít ustanovení čl. 77 ve svůj prospěch s odkazem na neoznámení vad včas. Škoda, kterou prodávající utrpí, vznikla jen jeho zaviněním. Kdyby prodávající zboží prohlédl než ho dodá kupujícímu a nespoléhal se na prohlídku jím uskutečněnou, nemusel by nést následky vzniklé škody. Prodávající by se tak mohl dovolávat čl. 77 pouze v případě, kdy kupující použil zboží, u kterého mu jeho vadnost musela být zřejmá128.

126 Schlechtriem, P. Uniform Sales Law - The UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods, Vídeň: Manz, 1986, s. 73 [on line text] [citováno 8. března 2009]. Dostupný z: (xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxx-00.xxxx)

127 Schlechtriem, P. Uniform Sales Law - The UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods, Vídeň: Manz, 1986, poznámka č. 271 [on line text] [citováno 8. března 2009]. Dostupný z: (xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxx-00.xxxx)

128 Kuoppala, S. Examination of the Goods Under the CISG and the Finnish Sale of Goods Act. Turku: Turun yliopisto, 2000, kap. 4.7.3. [on line text] [citováno 8. března 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

9. Závěr

Cílem této práce bylo objasnit některé otázky týkající se reklamačního procesu v rámci Úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží a doporučit smluvní úpravu problematických ustanovení.

Kupující v rámci reklamačního procesu reklamuje vady zboží, kterými zboží trpělo k okamžiku přechodu nebezpečí či za ty, které vzniknou po tomto okamžiku, jestliže vznikly díky porušení povinností ze strany prodávajícího. Za porušení povinnosti se považuje i nedodržení záruky za jakost zboží.

Přes nejasnost typologie vad v Úmluvě se dá říci, že na základě jazykového rozboru čl.

38 a 39 Úmluva počítá s dělením vad na zjevné a skryté. Zjevné vady jsou způsobilé k objevení na základě prohlídky zboží. Vady skryté objevit prohlídkou zboží nelze. Za vadné plnění Úmluva považuje jakékoli plnění, které není v souladu se smlouvou. Může jít o sjednanou kvantitu, popis zboží, jeho balení a v neposlední řadě i o jeho kvalitu. Kvalita zboží se neposuzuje pouze jako fyzikální vlastnost zboží, může jít o způsob výroby, místo původu či povinnost opatřit zboží certifikátem kvality apod.. Za vadné plnění se považuje i to, které by svou kvalitou dosahovalo lepších vlastností než bylo sjednáno. V případě nesjednání vlastností zboží smluvně, poskytuje Úmluva doplňková kritéria pro určení zda je zboží ve shodě se smlouvou. Těmito kritérii je způsobilost použití zboží pro běžné účely a pro zvláštní účel, jestliže byl prodávající o tomto použití uvědoměn a kupující spoléhal na odbornost a úsudek prodávajícího. Dalším kritériem je souladnost zboží s předloženým modelem či vzorkem a balení či opaření zboží tak, aby nedošlo k jeho poškození.

Vady zjevné má kupující odhalit na základě prohlídky zboží. Samotná povinnost prohlédnout zboží není povinnosti v právním slova smyslu. Prodávající se nemůže dovolávat svých nároků z porušení smlouvy, jestliže kupující nevykoná prohlídku řádně a včas. Kupující by však měl mít na zřeteli, že prohlídka zboží je prekvizitou k čl. 39 tedy i lhůtě, ve které má kupující vadu oznámit. Kupující nemusí prohlídku vykonávat sám. Může si smluvně dohodnout, že ji za něj vykoná například specialista. Za určitých podmínek může ponechat kontrolu i na koncovém zákazníku. V obou případech však odpovídá za její provedení. Prohlídka zboží musí být dostatečně pečlivá, ale nelze po kupujícím vyžadovat, aby na ni vynaložil nepřiměřené náklady. Prohlídka zboží musí být vykonána ve lhůtě dle okolností co nejkratší. Výklad lhůty je v rámci soudních rozhodnutí různý a poskytuje prostor k forum shopping. Nicméně platí, že u zboží složitějšího svou povahou je doba na prohlídku zboží

delší. Stejně tak pokud je zboží prohlíženo znalcem. Na druhou stranu se požaduje kratší lhůta u vad lehce zjistitelných či v případech, kdy má být zboží dále zpracováno. Prohlídka musí vždy proběhnout před zpracováním zboží. Lhůta počíná běžet okamžikem dodání zboží, případně ji lze odložit, jestliže je zboží přepravováno či během přepravy směrováno do jiného místa určení. V tomto případě počíná lhůta běžet okamžikem, kdy zboží dorazí do místa určení. Kupující by si však měl uvědomit, že se okamžik dodání zboží a jeho faktického převzetí může lišit.

Zjistí-li kupující vady zboží, ať již prohlídkou zboží nebo až poté co vyjdou najevo vady skryté, musí je reklamovat u prodávajícího. Tento úkon zachovává kupujícímu nároky z vad. Pokud tak neučiní řádně a včas, dochází k prekluzi jeho práv. Ani v tomto případě však nejde o povinnost kupujícího jakou takovou. Kupující vady reklamovat nemusí, nechce-li využít některého svého nároku z vad. Oznámení vadnosti zboží může být podáno ústně, ale lze doporučit písemnou formu. Popis vady musí být dostatečně určitý a jasný. Nelze pouze po konstatovat, že zboží je vadné či nepracuje správně. Na druhou stranu nelze po kupujícím vyžadovat oznámení příčiny vady, jestliže ji kupující nemůže znát. Například stroj přestane pracovat. V těchto případech postačí, když kupující popíše, jak se vada projevuje. Lhůta pro oznámení vad běží od okamžiku, kdy je kupující zjistit mohl či měl. Vady zjevné mohl kupující objevit jejich prohlídkou. Vady skryté v okamžiku, kdy vyšly najevo nebo kdy měly být objeveny, například uvedením do provozu, používáním zboží atd.. Co se považuje za dobu přiměřenou také záleží na povaze zboží. Pokud jde o zboží rychle podléhající zkáze, sezónní zboží, vada je lehce rozpoznatelná, zboží, které má být zpracováno, či pokud chce kupující odstoupit od smlouvy, je vyžadována kratší lhůta pro oznámení. Lhůty, jež se považují za včasné, se v závislosti na rozhodnutích národních soudů pohybují v rozpětí dnů až týdnů. I v této otázce však existuje prostor pro forum shopping.

Prodávající může poskytnout kupujícímu záruku na to, že zboží po určitou dobu bude způsobilé pro své obvyklé použití nebo pro zvláštní použití nebo že si zachová určitou jakost nebo určité vlastnosti. Tímto přebírá odpovědnost i za vady, které vzniknou v průběhu záruční lhůty. Záruční lhůta pak může nahradit objektivní dobu, do které se má vada oznámit. A to v případě, kdy výkladově lze tento úmysl odvodit. Nejjednodušší je si ve smlouvě stanovit, že lhůta pro oznámení vad činí například 3 roky a po této době nároky z vad kupujícímu zanikají. Záruka se však také může použít vedle objektivní doby uvedené v čl. 39 odst. 2. Funguje k ní jako doplněk, avšak nenahrazuje dvouletou lhůtu pro oznámení vad. Typicky půjde o zvláštní záruku, například za určitý objem produkce stroje apod..

Spornou otázkou je při aplikaci Úmluvy vztah mezi náhradou škody, způsobenou vadností zboží, v případech, kdy kupující neoznámil vadu tak jak měl, ale toto promeškání mu bylo prominuto díky existenci omluvitelného důvodu ve smyslu čl. 44. Má-li kupující omluvitelný důvod pro neoznámení vad, může snížit kupní cenu a žádat náhradu škody s výjimkou ušlého zisku. Omluvitelný důvod se však vztahuje pouze na oznámení vad a ne na prohlídku zboží. V důsledku neprohlédnutí zboží a i pozdnímu oznámení však může prodávajícímu taktéž vzniknout škoda, případně škoda vzniklá kupujícímu může v průběhu času vzrůst. Otázkou je zda v těchto případech může kupující využít ustanovení čl. 77 či 80. Existují dva náhledy na tuto problematiku. Xxxxx Xxxxxxxxxxxx uvádí, že kdyby se ukázalo, že interpretace omluvitelného důvodu je v praxi příliš mírná, čímž by ohrozila praktický význam oznamování vad, pak by se měl čl. 77 a 80 vykládat spíše ve prospěch prodávajícího. Druhá skupina, reprezentována například Xxxxxxx Xxxxxxx, tvrdí, že vzhledem k tomu, že prohlídka zboží ani oznámení vad není povinností kupujícího v právním slova smyslu, nemůže tak prodávající z tohoto titulu žádat náhradu škody.

10. Resumé

Main aim of this thesis is to provide insight into the Complaint Procedure in United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG). CISG is an international convention, which is in force in many states. Because of that, it can be used in a large number of international sales transactions. CISG is highly non-mandatory rule with large number of universal and indeterminate provisions. Therefore, problems might appear while interpreting these provisions. Interpretative problems can also arise in case of compliant procedure of factual defects.

Xxxxx gives notice of non- conformity if delivered goods suffer from some kind of defects. Seller can be found liable for these defects if the goods was faulty at the moment of passing risk or because of breach of his/ hers duties.

Chapter 4 deals with defects of the goods. Despite of the uncertainty of typology of defects in the Convention, it can be said, that based on language interpretation of art. 38 a 39, Convention counts with division in patent and latent defects. Latent defects cannot be discovered by examination of the goods while patent can. Non-conforming is any performance in conflict with the Convention or contract. Contracting parties should provide precise and certain description of the goods. It should be quantity, quality, description and packaging. If there is no agreement on such matter, Convention provides the additional criteria for determining whether the goods are in conformity with the contract. These criteria are the eligibility for use for ordinary purposes or for particular purpose expressly or impliedly made known to the seller at the time of the conclusion of the contract if buyer relied on the expertise and judgments of the seller. Another criterion is conformity with model or sample presented to the buyer and proper packaging.

Next chapter concerns with examination of the goods. Examination of goods is the way of discovering the patents’ defect. It is prerequisite to the art. 39 and provides the moment when buyer ought to have discovered the defect. Duty to examine goods (is not the obligation in legal sense but it serves merely as a preparatory act. Nevertheless, it is necessary if buyer wants to preserve his/hers rights concerning defective goods. Xxxxx must examine the goods or cause them to be examined. This examination has to be proper and sufficient. Time – limit in this article causes interpretative problem. Buyer must conduct examination within as short a period as is practicable in the circumstances. Definition of the term varies in decisions of national courts. Generally, the more complex goods the longer time limit for the examination.

Chapter 6 handles with notice of non- conformity. According to the first paragraph of art. 39, buyer has to specify the nature of the defect. It should be certain enough. Expressions like not working properly or suffers from defects are not sufficient. Notice can be made orally or in writing. Determining the time limit for notification causes another interpretative problem. Xxxxx has to notify the defect to the seller within a reasonable time after he has discovered it or ought to have discovered it. As in previous case, determination of this time limit varies; it could be days or weeks. Length depends on the nature of goods.. Faster notice is required in case of perishable and seasonal goods, obvious defects or if there is an intention to avoid the contract.

Chapter 7 deals with relation between cut-off period for notification in the art. 39 par. 2 and guarantee. In some cases, guarantee can replace 2 year cut-off period and stipulate different period. In this case, it has to be certain that exclusion of 39 par. 2 was intention of the parties. In other cases, guarantee can serve as addition to the provision and can serve as special guarantee, e.g. for volume of production, and two year cut-off period stays valid.

Interpretation of provisions in chapters 4-7 is supported by various courts decisions and it is followed by recommendation for contractual parties while concluding business deals. Chapter 8 is handles with relation between damages and notice of non-conformity.

Main emphasis is laid on a situation when notice has not been submitted on time and/or in proper manner but buyer has a reasonable excuse for this failure. According to some scholars, there are two approaches to the solution of this matter. Some claims that if there would be too benevolent interpretation of a reasonable excuse, then situation should be interpreted in favour of the sellers by applying art. 77 and 80. Another group refuses this approach. According to them, there is no legal obligation for buyer to notify the defects, so there is no breach of duties on buyer’s side. Seller himself/herself then cannot claim damages or use provisions of art. 77 or 80 for his/hers own benefits.

11. Seznam použité literatury

1. Xxxxxxxx, C.B. Reasonable Time in Article 39(1) of the CISG - Is Article 39(1) Truly a Uniform Provision? [on line text] [citováno 7. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

2. Xxxxxxxx, C. B. The Duty to Examine Goods under the Uniform International Sales Law - An Analysis of Article 38 CSIG, European Business Law Review, 2007 č. 4, s. [on line text] [citováno 5. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx

3. Xxxxxx, X .- Xxxxx, X. - Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: C.H. Xxxx, 2003

4. Xxxxxxxxx H. – Xxxxxxxxx, X. Understanding the Cisg in Europe. 2. vydání. Hague, New York: Kluwer Law International, 2003

5. Xxxxxx, X.X. Article 36 in Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Miláno: Xxxxxxx, 1987 [on line text] [citováno 15. listopadu 2008] Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx-xx00.xxxx

6. Xxxxxx, X.X. Article 38, in Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Miláno: Xxxxxxx, 1987 [on line text] [citováno 28. ledna 2009] Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx-xx00.xxxx

7. CISG Advisory Council Opinion No. 2. Examination of the Goods and Notice of Non- Conformity Articles 38 and 39 , [on line text] [citováno 28. ledna 2009].

8. XxXxxxxx,X. A- Dhoog, X.- Xxxxxx, S.- Xxxxxx V.- Xxxxxxxxxx, M. The Interpretive Turn in International Sales Law: An Analysis of Fifteen Years of CISG Jurisprudence, Northwestern Journal of International Law and Business, 2004, č.2 [on line text]. [citováno 20. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/ dimatteo3.html

9. Xxxxxx, Xx. J. C. Nachfrist Was Ist? Thinking globally and acting locally: Considering time extension principles of the U.N. Convention on contracts for the international sale of good, s.1379, Xxxxxxx Xxxxx University Law Review, 2000, č. 4 . [citováno 8. října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxxxxxxx.xxx.xxx/

10. Xxxxxxxxx X. Rights and Obligations of the Seller under the UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods, in Xxxxx Xxxxxxxx & Xxxx Xxxxxx eds., International Sale of Goods: Dubrovnik Lectures, Oceana 1986 [on line text] [citováno

15. února 2009] Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxx0.xxxx

11. Ferrari, F. 'Forum Shopping' Despite International Uniform Contract Law Conventions, The International and Comparative Law Quarterly, 2002, roč. 55, č. 3, [on line text] [citováno 22. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxxxxx.xxx.xxx

12. Ferrari, F. Tribunale di Vigevano: Specific Aspects of the CISG Uniformly Dealt With, The Journal of Law and Commerce, 2001, roč. 20, č.2, [on line text] [citováno

7. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxx0.xxxx

13. Xxxxxxxx, X. X. Conformity of Goods, Third Party Claims, and Xxxxx’x Notice of Breach under the United Nations Sales Convention ("CISG"), with Comments on the "Mussels Case," the "Stolen Automobile Case," and the "Ugandan Used Shoes Case". University of Pittsburgh School of Law Working Paper Series, Srpen 2007. [on line text] [citováno 10. října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxx.xxx/xxxxxxxx/ papers/art64

14. Xxxxx, A. M. The U.N. Sales Convention in the Americas: Recent Developments, Journal of Law & Commerce, roč. 17, [on line text] [citováno 29.října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxx0.xxxx#xxxxxx

15. Xxxxxx, X. Xxxx Law on the Concept of "Fundamental Breach" in the Vienna Sales Convention, Revue de droit des affaires internationales / International Business Law Journal, 2003, č.3, [on line text] [citováno 10. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxx

16. GUIDE TO CISG ARTICLE 37: Secretariat Commentary (closest counterpart to an Official Commentary) [on line text] [citováno 20. ledna 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx-00.xxxx

17. Xxxxxxxx, C. F. Conformity of Goods in International Sales Governed by CISG Article 35: Caveat Venditor, Caveat Emptor and Contract Law as Background Law and as a Competing Set of Rules. Nordic Journal of Commercial Law 2004, č. 1, [on line text] [citováno 15. října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx

/cisg/biblio/henschel2.html

18. Xxxxx, X.- Xxxxxx, X. XXXX: A new textbook for students and practitioners, Mnichov: Xxxxxxx. European Law Publishers, 2007

19. Xxxxxxx, X.X. Uniform Law for International Sales under the 1980 United Nations Convention. 3. vydání. Hague: Kluwer Law International, 1999, [on line text] [citováno 1. března 2009]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/ biblio/ho44.html

20. Hyland, R. Conformity of Goods to the Contract Under the United Nations Sales Convention and the Uniform Commercial Code in Schlechtriem, P. ed. Einheitliches Kaufrecht und nationals Obligationenrecht, Baden Baden: Nomos, 1987, [on line text] [citováno 15. listopadu 2008]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/ biblio/hyland1.html

21. Xxxxx, X. Xxxxx smlouva v mezinárodním obchodním styku. Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží, Praha: Linde, 1999

22. Kapitán Z. Reklamace a následky porušení smlouvy podle Vídeňské úmluvy. Právní fórum, 2008, roč. 5, č. 8

23. Xxxxxx, X. – Xxxxxxxxxx, M. – Xxxxxxx, K. a kol. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2008

24. Xxxxxxxx, S. A. What do consumer and commercial sales law have in common? A comparison of the EC Directive on consumer sales law and the UN Convention on contracts for the international sale of goods, s. 180, European Review of Private Law, 2001, č. 2-3, [ on line text] [citováno 10. října 2008]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx/

25. Xxxxxxxx, X. Examination of the Goods Under the CISG and the Finnish Sale of Goods Act. Turku: Turun yliopisto, 2000, [on line text] [citováno 9. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx#xx

26. Xxxxxxxxx, X. X. Fundamental Breach Considering Non- Conformity of the Goods. Mnichov: Sellier Europen Law Publishers, 2007

27. Xxxxxxxxx, X. The 1980 United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods - Article 35 Conformity of the Goods in Herbots, J. esd. Iternational Encyclopaedia of Laws – Contracts, Hague: Kluwer International, 2000

28. Xxxxxxxxxxx, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. vydání. Praha: ASPI, 2006

29. Xxxxxxxxxxx, N. Úskalí reklamací při dovozu a vývozu zboží. Proces vytýkání vad dle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Časopis pro právní vědu a praxi, 2005, roč. 13, č. 3

30. Schlechtriem, P. Uniform Sales Law - The UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods, Vídeň: Manz, 1986 [on line text] [citováno 20. ledna 2009]. Dostupný z : xxxx://xxx.xxxx.xxx .xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxx-00.xxxx

31. Xxxxxxxxx, X.- Xxxxxx, S. ‘The Claim is Time-Barred’: The Proper Limitation Regime for International Sales Contracts in International Commercial Arbitration, Arbitration International, 2007 roč. 21, č. 2, [on line text] [citováno 24. února 2009]. Dostupný z xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx

32. Xxxxxxxxx, X. The Noble Month (Articles 38, 39 CISG) – The Story Behind the Scenery. European Journal of Law Reform, 2006 roč. 7, č. 3/4, [on line text] [citováno 15. září 2008]. Dostupný z: xxx.xxxx-xxxxxx.xx/xxxx/Xxxxxxxxx.xxx?xxxx xxxxxx.xxx

33. Sono K. Article 39 in in Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Miláno: Xxxxxxx, 1987, [on line text] [citováno 15. února 2009]. Dostupný z xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxx-xx00.xxxx

34. Xxxxxxxxx K. Přiměřená doba podle čl. 39 odst. 1 Vídeňské úmluvy. Právní fórum, 2008, roč. 5, č. 8

35. Xxxxx, X. Vybrané otázky práva mezinárodního obchodu, Praha: VŠE, 1996

36. Valdhans X. Xxxxxxx škody v režimu Vídeňské úmluvy, Právní fórum, 2008, roč. 5, č. 8

37. Xxxxxxx , X. Passing of Risk in international sale contracts: A comparative examination of the rules on risk under the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods (Vienna 1980) and INCOTERMS 2000 [on line text] [citováno 29. října 2008]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/ valioti1.html

38. The UNCITRAL Digest of case law on the United Nations Convention on the International Sale of Goods. A/CN.9/SER.C/DIGEST/CISG/39 [8 June 2004]. [on line text] [citováno 20. února 2009]. Dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/ digest-art-39.html#p23

Předpisy

39. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

40. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 123/1988 Sb., o Úmluvě o promlčení při mezinárodní koupi zboží, ve znění Dodatkového protokolu

Webové stránky

41. Bepress: Sites for Legal Scholars and Law Reviews: xxxx://xxx.xxxxxxx.xxx/

42. Electronic Library on International Commercial Law and the CISG: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/

43. Kluwer Law International - Kluwer Law Online: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xxx

44. Nejvyšší soud České republiky: xxxx://xxx.xxxxxx.xx

45. Overview - Global Sales Law Project - English - A Comparison of the CISG, International and Nationals Sales Laws: xxx.xxxx-xxxxxx.xx

46. ProQuest: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx.xx/xx-XX/

47. UNCITRAL: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/

48. UNILEX on CISG & UNIDROIT Principles: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/

Seznam soudních rozhodnutí

Argentina

1. Rozhodnutí Cámara Nacional de Apelaciones en lo Comercial, Argentina, ze dne 31. října 1995 (47.448).

Belgie

2. Rozhodnutí Rechtbank van Koophandel Kortrijk, Belgie, ze dne 16. prosince 1996

3. Rozhodnutí Rechtbank van Koophandel Hasselt, Belgie, ze dne 6. ledna 2004 (AR/02/04011)

4. Rozhodnutí Rechtbank van Koophandel, Hasselt, Belgie, ze dne 14. září .2005 (AR/05/2945)

Česká republika

5. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, Česká republika, ze dne 29.března 2006 (32 Odo 725/2004)

Dánsko

6. Rozhodnutí Sø-og Handelsretten, Dánsko, ze dne 31.ledna 2002 (H-0126-98)

Francie

7. Rozhodnutí Tribunal de commerce de Besançon, Francie, ze dne 19. ledna 1998 (97 009265)

8. Rozhodnutí Cour d'appel Versailles, Francie, ze dne 29. ledna 1998 (rozsudek č.53)

9. Rozhodnutí Cour d'appel de Colmar, Francie, ze dne 24. října 2000, číslo neuvedeno

Itálie

10. Rozhodnutí Tribunale di Vigevano, Itálie ze dne 12. července 2000 (12 July 2000, n. 405)

11. Rozhodnutí Tribunale di Busto Arsizio, Itálie, ze dne 13. prosince 2001 (číslo neuvedeno)

Německo

12. Rozhodnutí Landgericht Frankfurt, Něměcko, ze dne 9. prosince 1992 (3/3 O 37/92)

13. Rozhodnutí Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, ze dne 8. ledna 1993 (17 U 82/92)

14. Rozhodnutí Oberlandesgerich Köln, Německo, ze dne 22. února 1994 (22 U 202/93)

15. Rozhodnutí Oberlandesgerich München, Německo, ze dne 8. února 1995 (7 U 3758/94)

16. Rozhodnutí Landgericht Paderborn, Něměcko, ze dne 25. června 1996 (7 O 147/94)

17. Rozhodnutí Amtsgericht Augsburg, Německo, ze dne 29.ledna 1996 (11 C4004/95)

18. Rozhodnutí Oberlandsgericht Köln, Německo, ze dne 21.srpna 1997 (18 U 121/97)

19. Rozhodnutí Oberlandesgericht Thüringen (Jena), Německo, ze dne 26. května 1998 (8 U 1667/97)

20. Rozhodnutí Oberlandesgericht Saarbrücken, Neměcko, ze dne 3. června 1998 (1 U 703/97-143)

21. Rozhodnutí Bundesgerichtshof, Německo, ze dne 3. listopadu 1999 (VIII ZR 287/98)

22. Rozhodnutí Landgericht Berlin, Německo, ze dne 23. března 2003 (103 O 213/02)

23. Rozhodnutí Oberlandesgerich Koblenz, Německo, ze dne 19. října 2006 (6 U 113/06)

24. Rozhodnutí Oberlandesgericht Koblenz, Německo, ze dne 14. prosince 2006 (2 U 923/06)

25. Rozhodnutí Oberlandesgericht Saarbrücken, Německo, ze dne 17. ledna 2007 (5 U 426/96-54)

Nizozemí

26. Rozhodnutí Arrondissementsrechtbank Roermond, Nizozemí, ze dne 19. prosince 1991 (900336)

27. Rozhodnutí Arrondissementsrechtbank Zwolle, Nizozemí, ze dne 5. března 1997 (HA ZA 95-640)

Rakousko

28. Rozhodnutí Oberster Gerichtshof, Rakousko, ze dne 27. srpna 1999 (1 Ob 223/99x)

29. Rozhodnutí Oberlandesgericht Linz, Rakousko, ze dne 1. června 2005 (1 R 68/05h )

Španělsko

30. Rozhodnutí Audiencia Provincial de Granada, Španělsko, ze dne 2. března 2000 (546/1999 )

Švýcarsko

31. Rozhodnutí Obergerich Luzern, Švýcarsko, ze dne 8. ledna 1997 (1 95 123/357)

32. Rozhodnutí Xxxxxxxxxxxxxx Xxxxxx, Švýcarsko, ze dne 21. září 1998 (HG 960527/O)

33. Rozhodnutí Tribunale di Appello di Lugano, Švýcarsko, ze dne 15. ledna 1998 (12.97.00193)

34. Rozhodnutí Xxxxxxxxxxxxxx Xxxxxx, Švýcarsko ze dne 17. února 2000 (HG 980472)

35. Rozhodnutí Schweizerischen Bundesgerichts, Švýcarsko, ze dne 7. července 2004 (4C.144/2004/lma)

USA

36. Rozhodnutí U.S. District Court, Northern District of Illinois, Eastern Division, USA, ze dne 21.května 2004 (01 C 4447)