Závěr. Pro kupní smlouvu je charakteristická řada atributů: jedná se o dvoustranný právní úkon, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.
Závěr. Cílem této práce bylo rozebrat možnosti formulování některých fakultativních náležitostí společenské smlouvy společnosti s ručeným omezeným. V práci jsem se zaměřil zejména na nejčastěji používaná fakultativní ustanovení společenské smlouvy s cílem jejich rozborem dojít k možným formulacím jejich znění na základě platné legislativy, judikátů a vybrané knižní odborné literatury vztahující se k problematice. Analytická část práce tak obsahuje zejména okruhy jednotlivých možných ujednání členěné do jednotlivých podkapitol, ve kterých se snaží odpovědět nejen na základní otázky nastolené k dané problematice. Celá práce tak odpovídá na výzkumnou otázku: Jaké jsou možnosti úpravy některých fakultativních náležitostí společenské smlouvy? Zejména pomocí rozboru jednotlivých okruhů ujednání společenské smlouvy, kde čtenáři otevírá pohled na danou problematiku a seznamuje ho s možností upravit daný problém ve společenské smlouvě, avšak zároveň se ho snaží upozornit na zákonná omezení či hlubší souvislosti. Formuluje tak základní otázky k problému a snaží se k nim přinést dané odpovědi. Úplným závěrem si dovolím malou úvahu, celá práce se v podstatě zabývá nastavením určitých pojistek pro jednotlivé společníky. V některých částech doporučuje jejich zřízení nad rámec zákona, někde však dokonce nabádá k odstranění některých pojistek jinak v zákoně obsažených. Když však záměr společníků není od začátku poctivý a nesleduje společný zájem, bývá někdy vystřízlivění velice nepříjemné. Vývoj v čase, který nelze předpovídat přináší mnohdy nečekané vztahy a to zejména pokud se v době vzniku společenské smlouvy jeví jako přímo zalité sluncem a vztahy mezi budoucími společníky si nedovedeme představit jiné než prostě úžasné a bezproblémové. V takovém případě mnohdy právě znění společenské smlouvy může být podceněno. Dokonce pokud záměr všech společníků není od začátku poctivý a nesleduje společný zájem, může dojít podceněním znění společenské smlouvy k nevratným škodám právě na straně společníka s poctivým záměrem. Doufám, že přínosem této práce bude mimo jiné právě orientace v ustanoveních společenské smlouvy a že čtenáři nastíní srozumitelným způsobem jednotlivé možnosti.
Závěr. Klient bere na vědomí, že toto poučení je obecné a nepokrývá dílčí rizika spojená s některými druhy či typy Cenných papírů Fondů. Klient je vždy povinen se podle svých možností seznámit s jednotlivými aspekty investice, kterou chce učinit, a vždy je oprávněn požádat Banku o potřebné informace či vysvětlení.
Závěr. Stanovy společenství vlastníků jsou významným právním jednáním v oblasti by- tového práva. Posouzení právní povahy tohoto jednání není čistě teoretickou otáz- kou, a to především s ohledem na povinnost k náhradě újmy nastávající při jejich porušení. Slovním výkladem občanského zákoníku lze dovodit, že stanovy společenství vlastníků jsou smlouvou, avšak při bližším zkoumání jejich vzniku, změn a auto- nomie vůle při těchto jednáních lze o čistě smluvní povaze stanov jistě pochybovat. Povinnost k náhradě újmy vyplývající ze stanov nemůže být vnímána jako smluvní absolutně, a to nejen z důvodu specifické povahy stanov jako smlouvy sui generis, ale především s ohledem na dosavadní vývoj judikatury k náhradě újmy v případě porušení stanov spolků. Stejně tak posouzení smluvní pokuty „ujednané“ ve sta- novách nebude ve všech případech zcela v souladu se všemi principy občanského práva. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nechává posouzení povahy stanov spo- lečenství vlastníků prostor a ani v blízké budoucnosti zřejmě nelze očekávat vyjas- nění ze strany zákonodárné moci34, bude na soudech, aby v konkrétních případech s přihlédnutím k místním zvyklostem a okolnostem případu vnášely světlo do další- ho výkladu posouzení stanov společenství vlastníků jako smlouvy sui generis. Věřím, že tak bude učiněno, a to především s přihlédnutím ke specifické povaze bytového práva. Držet se pouhého vymezení stanov jako smlouvy nemůže být pro aplikaci na konkrétní případy bytového spoluvlastnictví spravedlivé, a jak snad ale- spoň částečně nastínil tento příspěvek, ani dostatečně přiléhavé. 32 § 2239 obč. zák. 33 Především dosud není k dispozici judikatura jednotící rozhodování krajských soudů.
Závěr. Nový bod č. 4 pořadu jednání valné hromady (Schválení pachtu, převodu či vkladu závodu nebo částí závodu): Představenstvo společnosti k výše uvedenému doplněnému bodu č. 4 pořadu jednání valné hromady předkládá následující návrhy usnesení: Valná hromada konaná dne 17. července 2014 formou pokynu mimo jiné uložila představenstvu a dozorčí radě společnosti, aby provedly restrukturalizaci a reorganizaci společnosti. Tato restrukturalizace a reorganizace společnosti měla spočívat zejména ve vyčlenění a přesunu v pokynu specifikovaných činností vykonávaných pro jiné subjekty než hl. m. Prahu (tzv. komerční činnosti) do majetkově propojené společnosti. Představenstvo společnosti v souladu s tímto pokynem provedlo vyčlenění těchto komerčních činností do nově vytvořeného Závodu 15 000 – Závod komerčních zakázek, jenž se stal částí závodu společnosti tvořící samostatnou organizační složkou společnosti. V souladu s tímto pokynem valné hromady došlo také k založení a vzniku společnosti Pražský EKOservis, s.r.o., IČO: 03298973, se sídlem Na křečku 365, Horní Měcholupy, 109 00 Praha 10, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 229808 (dále jen „PEKO“). Představenstvo navrhuje, aby k přesunu komerčních činností společnosti (tj. nově vytvořeného Závodu 15 000) v souladu s pokynem valné hromady společnosti ze dne 17. července 2014 došlo převodem Závodu 15 000 jakožto části závodu společnosti formou nepeněžitého vkladu do PEKO. Na základě vkladu Závodu 15 000 do PEKO by došlo k trvalému oddělení komerčních činností vyčleněných do Závodu 15 000 od společnosti. Rozhodnutí o schválení převodu Závodu 15 000 spadá dle § 421 odst. 2 písm. m) ZOK a čl. VIII odst. 2 písm. m) stanov společnosti do působnosti valné hromady. Vzhledem k tomu, že společnost je jediným společníkem PEKO, přijala společnost opatření, aby na společnost a PEKO nemohlo být po vkladu Závodu 15 000 do PEKO nahlíženo jako na jednu ekonomickou jednotku. Představenstvo společnosti v této souvislosti zejména uvádí, že PEKO bude vyvíjet svojí podnikatelskou činnost nezávisle na společnosti. Společnost a PEKO navíc nebudou personálně propojeny na úrovni členů orgánů obou společností. Z provozního hlediska je také významné, že sídlo PEKO bude odlišné od sídla společnosti. Hodnota části závodu jako nepeněžitého vkladu bude oceněna znaleckým posudkem. Akcionář hl. m. Praha ve své žádosti o svolání valné hromady společnosti předložil návrh pokynu představenstvu společnosti, podle kt...
Závěr. 3) Kontrola plnění usnesení (USN-R3-1832/2017) Bere na vědomí
Závěr. Na základě této Metodiky bude CzechELib připravovat zadávací dokumentaci pro veřejné zakázky.
Závěr. Na základě provedených postupů a shromážděných důkazních informací podle našeho názoru jsou náklady (výdaje) zahrnuté ve Výkazu způsobilých nákladů ve všech významných (materiálních) ohledech v souladu s požadavky Výzvy. [Datum zprávy auditora] (V případě auditorské společnosti) (Název auditorské společnosti) (Adresa sídla auditorské společnosti) (Evidenční číslo auditorské společnosti) (Jména statutárních auditorů, kteří byli auditorskou společností určeni jako odpovědní za provedení ověřovací zakázky jménem auditorské společnosti včetně jejich označení jako „statutární auditoři odpovědní za ověřovací zakázku, na jehož základě byla zpracována tato zpráva nezávislého auditora“) [Evidenční čísla statutárních auditorů] [Podpisy statutárních auditorů, kteří byli auditorskou společností určeni jako odpovědní za provedení ověřovací zakázky jménem auditorské společnosti] [V případě statutárního auditora:] [Jméno auditora] [Adresa sídla] [Evidenční číslo auditora] [Podpis auditora] Příjemce zprávy: Ministerstvo průmyslu a obchodu Provedli jsme ověřovací zakázku poskytující přiměřenou jistotu, jejímž předmětem bylo ověření souladu výnosů a nákladů (příjmů a výdajů) zahrnutých v přiloženém Upraveném výkazu zisku a ztráty sestaveném za Způsobilé období a Výkazu o energetické náročnosti podniku společnosti XXX („Společnost”) s požadavky Výzvy z Programu podpory na zvýšené náklady na zemní plyn a elektřinu v důsledku mimořádně prudkého růstu jejich cen Ministerstva průmyslu a obchodu („Výzva“). Kritéria a požadavky uvedené ve Výzvě jsou navrženy pro konkrétní účel uvedený ve Výzvě. V důsledku toho Upravený výkaz zisku a ztráty a Výkaz o energetické náročnosti podniku není vhodný pro jiný účel než pro účel vymezený ve Výzvě.
Závěr. Obecná úprava veřejnoprávních smluv ve správním řádu z roku 2004 je zcela jistě pozitivním krokem, což dosvědčuje i vyšší počet veřejnoprávních smluv uzavřených po účinnosti této úpravy. Bylo by samozřejmě krátkozraké tvrdit, že obecná úprava veřejnoprávních smluv je jediným pozitivem správního řádu z roku 2004. Nicméně kodifikace správního řízení není předmětem této práce a proto nebudu vyzdvihovat pozitiva, která správní řád v této oblasti přinesl. Jako přínos obecné úpravy veřejnoprávních smluv vidím zejména zvýšení právní jistoty osob, které veřejnoprávní smlouvy uzavírají. Díky tomu, že je komplexně upravena veškerá problematika veřejnoprávních smluv, tyto osoby nemusí mít pochybnosti, že se v případě řešení sporů vzniklých z veřejnoprávních smluv, dostanou do slepé uličky. Jednou z mála výjimek, která mě napadá, byly smlouvy o závazku veřejné služby v oblasti veřejné linkové dopravy. Při řešení sporů z těchto smluv vznikala celá řada kompetenčních sporů, ale i tento dílčí problém by již měl být judikaturou soudů, zejména Nejvyššího správního soudu, vyřešen. Samozřejmě nelze podlehnout dojmu, že správní řád upravuje veřejnoprávní smlouvy zcela bezchybně. Osobně považuji za největší nedostatek úpravy veřejnoprávních smluv ustanovení § 162 správního řádu, kolem kterého se vede již řadu let odborná diskuze. De lege ferenda by toto ustanovení mělo být precizováno. Díky čemuž by došlo k odstranění sporu, jestli zmocnění ve zvláštním zákoně potřeba je či není. Některé menší nedostatky, kupříkladu povaha souhlasu podle ustanovení § 164 odst. 3 správního řádu, by se daly přehlédnout. Závěrem bych snad jen uvedl, že veřejnoprávní smlouvy jsou zcela jistě moderní formou veřejné správy, která napomáhá k samotnému rozvoji veřejné správy, jakož i k zapojování většího počtu soukromých subjektů do výkonu veřejné správy. Domnívám se, že úprava je i přes vytknuté nedostatky kvalitní, ale větší precizace některých ustanovení by vedla k nárůstu počtu veřejnoprávních smluv uzavíraných mezi osobami soukromého práva. Pro futuro by veřejnoprávní smlouvy mohly vést ke zvýšení efektivnosti veřejné správy, ale to by bylo možné pouze za podmínky, že by byly odstraněny mnohdy zbytečné překážky, které stanovil zákonodárce pro jednotlivé veřejnoprávní smlouvy ve zvláštních zákonech.
Závěr. Na poli mezinárodních vztahů má Evropská unie mimořádné postavení. Členské státy jí v této oblasti svěřily pravomoci, jejichž rozsah nemá u jiných mezinárodních organizací obdoby. Působí zde tak vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, tedy jakýsi unijní ministr zahraničí. Počtem delegací operujících ve třetích státech se navíc Unie s přehledem vyrovná většině států. Snad nejvýznamnějším nástrojem její činnosti na mezinárodní scéně jsou však mezinárodní smlouvy, díky nimž může EU navazovat právní vztahy s třetími státy a dalšími mezinárodními organizacemi. Jejich právní úprava přitom ani po změnách provedených Lisabonskou smlouvou není naprosto jednoznačná. Kromě práva unijního, které působí mezi členskými státy EU, je totiž třeba brát v úvahu i mezinárodní právo veřejné, a neustále tak balancovat na pomezí těchto právních systémů. Právě přiblížení problematiky mezinárodních smluv v unijním právu bylo primárním cílem této diplomové práce. Za účelem jeho naplnění je práce strukturována do pěti kapitol. První z nich popisuje, co vůbec pod pojmem „mezinárodní smlouva“ rozumíme, vymezuje také subjektivitu EU a její pravomoci v této oblasti. Druhá kapitola se pak zaměřuje na proces sjednávání mezinárodních smluv a jeho institucionální zabezpečení. Rozbor problémů, které postup sjednávání a tvorby mezinárodních smluv doprovází, navíc přispívá i k dalšímu dílčímu cíli práce. V souvislosti s nepříliš vysokou legitimitou při tvorbě mezinárodních smluv či špatnou institucionální rovnováhou totiž hovoříme o demokratickém deficitu v oblasti uzavírání mezinárodních smluv Evropskou unií. Jeho vyřešení formou rozsáhlé institucionální reformy přitom podle mého názoru představuje nejen budoucnost procesu sjednávání mezinárodních smluv v EU, ale i budoucnost celého unijního právního řádu. Toto mimořádně zajímavé a aktuální téma by jistě zasloužilo podrobnější zkoumání, to však přesahuje vymezený rámec mé práce. Následující kapitoly práce jsou pak věnovány závazné povaze vnějších smluv, a to jak ve vztahu k EU, tak k členským státům. Diskutovaným tématem v této oblasti jsou také smíšené smlouvy a rozdělení odpovědnosti mezi Unii a členské státy, kde práce obsahuje komparaci unijní úpravy s právem mezinárodním. Čtvrtá kapitola pak analyzuje situace, kdy se vnější smlouvy ocitají v rozporu s primárním či sekundárním právem, nebo s jinou mezinárodní smlouvou uzavřenou členským státem, a je třeba určit, která z daných norem bude mít přednost. Je zde uvede...