Pojmové znaky. Dle ustanovení § 50a odst. 1 občanského zákoníku je smlouva o smlouvě budoucí souhlasným projevem vůle smluvních stran, jehož předmětem je závazek a takovému závazku odpovídající právo stran uzavřít mezi sebou do dohodnuté doby budoucí smlouvu. Obsah smlouvy o smlouvě budoucí musí tvořit podstatné náležitosti této smlouvy, která má být v budoucnu uzavřena.46 Ustanovení § 50a odst. 1 občanského zákoníku výslovně stanoví: „Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.“ Smlouvu o smlouvě budoucí je nutné odlišovat od tzv. smlouvy přípravné – latinsky pactum praeparatorium. Tyto smlouvy se dříve nazývaly punktace. Jde o případ, kdy subjekty sice uzavřely smlouvu, ale přitom si vyhradily, že obsah smlouvy v nepodstatných náležitostech ještě doplní.47 Přípravná smlouva48 se odlišuje od institutu smlouvy o smlouvě budoucí tím, že nejde o dvě smlouvy, tj o smlouvu o smlouvě budoucí a o smlouvu budoucí, která bude následně uzavřena, ale jedná se o smlouvu jedinou, která je však neúplná a má být stranami doplněna. Pokud nebude smlouva doplněna, platí v podobě, v jaké byla uzavřena čili v podobě smlouvy přípravné.49 Z ustanovení § 50a občanského zákoníku plynou základní pojmové znaky smlouvy o smlouvě budoucí, ke kterým náleží: - povinnost zavázané strany uzavřít budoucí smlouvu - určení podstatných náležitostí budoucí smlouvy - určení doby, do které bude uzavřena budoucí smlouva Uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí vzniká zavázané straně povinnost uzavřít s oprávněným do dohodnuté doby budoucí smlouvu. Povinnost zavázané strany uzavřít budoucí smlouvu je základním pojmovým znakem smlouvy o smlouvě budoucí. Tahle povinnost se označuje termínem kontraktační povinnost nebo také smluvní přímus. „Smyslem smlouvy o smlouvě budoucí (pactum de contrahendo) je založení především smluvní (kontraktační) povinnosti mezi dotčenými subjekty.“50 Kontraktační povinnost se v oblasti
Pojmové znaky. Obchodní zákoník v ustanovení § 289 odst. 1 stanoví, že smlouvou o uzavření budoucí smlouvy se zavazuje jedna nebo obě smluvní strany uzavřít ve stanovené době budoucí smlouvy s předmětem plnění určeným alespoň obecným způsobem. Ustanovení § 289 obchodního zákoníku je kogentní.144 K pojmovým znakům smlouvy o uzavření budoucí smlouvy v obchodním zákoníku náleží: - povinnost zavázané strany uzavřít budoucí smlouvu - určení předmětu plnění budoucí smlouvy alespoň obecným způsobem - určení doby, ve které bude uzavřena budoucí smlouva Uzavřením smlouvy o uzavření budoucí smlouvy dochází stejně jako v úpravě občanského zákoníku ke vzniku kontraktační povinnosti (smluvní přímus).145 Závazek uzavřít realizační smlouvu mohou převzít obě smluvní strany nebo jen jedna z nich.
Pojmové znaky. Smlouva o smlouvě budoucí je v základním ustanovení § 1785 nového občanského zákoníku charakterizována tak, že jde o smlouvu, kterou „se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.“ V tomto ohledu jde o částečně modifikované ustanovení § 289 odst. 1 obchodního zákoníku. Nový občanský zákoník stanoví, že obsah budoucí smlouvy musí být ujednán alespoň obecným způsobem. Tento rozdíl zřejmě nebude mít velký význam pro praktickou aplikaci.218 Nový občanský zákoník tedy nepřebírá občanskoprávní dikci o požadavku dohody stran o podstatných náležitostech budoucí smlouvy ani doslovně nepřebírá náležitost obchodního zákoníku, který vyžaduje určení předmětu plnění realizační smlouvy alespoň obecným způsobem.
Pojmové znaky. Prvním pojmovým znakem obchodního zastoupení je předmět smlouvy, který jí druhově zařazuje do smluv příkazního typu. Xxxx závazek obchodního zá- stupce vykonávat určitou činnost ve prospěch zastoupeného. Jak již bylo výše zmíněno, není přitom podstatné, zda dochází přímo k jednání za zastoupeného nebo pouze ke zprostředkování bez nutnosti jednat v zastoupení.
Pojmové znaky. Smlouva o prodeji podniku z kupní smlouvy upravené ObchZ i z kupní smlouvy upravené OZ vychází. V ust. § 483 odst. 2 ObchZ a § 486 odst. 1, 2 a 3 ObchZ na některá ustanovení kupní smlouvy upravené v ObchZ odkazuje. Úprava kupní smlouvy v ObchZ se tedy neužije podpůrně. Užije se pouze tehdy, pokud úprava smlouvy o prodeji podniku na ni výslovně odkáže. Úprava v OZ se dle ust. § 1 odst. 2 ObchZ použije jen tehdy, nelze-li některé otázky řešit podle ustanovení ObchZ. Tak se užije např. § 46 odst. 2 OZ, který stanoví požadavek podpisu obou stran na téže listině, pokud je předmětem smlouvy nemovitost.12 Na toto ustanovení musí tedy dbát jak smluvní strany smlouvy o prodeji podniku, tak strany kupní smlouvy uzavírané dle OZ, pokud je předmětem daných smluv nemovitost. Dle mého názoru nejlepším zahájením podrobnější komparace těchto smluv je porovnání jejich pojmových znaků (či podstatných částí), jakožto předpokladů jejich možné perfekce a platnosti. Znakem spojujícím všechny tři smlouvy je tradiční pojmový znak smluv, označení či identifikace stran. U všech smluv jsou stranami smlouvy prodávající a kupující. Vzhledem k předmětu a rozsahu této práce se dále budu věnovat zejména srovnání kupní smlouvy upravené ObchZ a smlouvy o prodeji podniku.