Úplatnost. Dle § 2 odst. 2 ZP musí být závislá práce19 vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci. Podmínka úplatnosti je tedy považována za jednu ze stěžejních podmínek pracovního poměru vůbec a bez jejího naplnění bychom jen stěží mohli o pracovním poměru, tak jako ho chápe české právo, hovořit. Pracovní poměr je úplatný vždy. Jedná se o realizaci ústavní zásady zakotvené v článku 28 LZPS.20 Úplatnost pracovního poměru je konstruována jako právo zaměstnance na mzdu za vykonanou práci, kterého se není možné platně předem vzdát. Vznik práva na mzdu, plat nebo odměnu z dohody je proto podmíněn faktickým výkonem práce, nikoliv pouhou existencí pracovněprávního vztahu, ovšem ani tento stav nemůžeme považovat za bezvýjimečný (např. poskytování stálé mzdy). Na druhou stranu za 18Jedná se především o povinnosti stanovené v § 38 odst. 1 ZP. 19Definice pojmu „závislá práce“ je uvedena v kapitole 3.3. 20„Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.“ mzdu nebo plat se nepovažují taková plnění, poskytovaná v souvislosti s pracovním poměrem, která přímo nesouvisejí s výkonem práce podle pracovní smlouvy (např. cestovní náhrady či odstupné). Podmínky odměňování závislé práce a hlediska pro posouzení spravedlivé odměny stanoví část šestá zákoníku práce, která obsahuje komplexní úpravu odměňování za práci v pracovněprávním vztahu. Podle této úpravy přísluší zaměstnanci za práci konanou v pracovním poměru buď mzda, nebo plat, nestanoví-li zákoník práce nebo jiný zvláštní právní předpis jinak. Za práci v pracovněprávním vztahu založeném dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti přísluší zaměstnanci odměna z dohody.21 Ze závazkového charakteru pracovního poměru jednoznačně vyplývá, že takový poměr může vzniknout jen se souhlasem zaměstnance a zaměstnavatele. Zaměstnancem je dle § 6 ZP fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Může jím tedy být pouze fyzická osoba, která disponuje právní osobností (§ 15 odst. 1 NOZ), tzn. že má způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, a dále, které je svéprávná (§ 15 odst. 2 NOZ), tedy má způsobilost vlastním jménem zakládat, měnit nebo rušit práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích a nést vlastí odpovědnost z těchto vztahů. Dle § 34 NOZ je takovouto osobou pouze osoba fyzická, která není mladší patnácti let, má-li dokončenou povinnou školní docházku, s výjimkou nezletilých, kteří vykonáva...
Úplatnost. V neposlední řadě je podstatným znakem obchodního zastoupení úplatnost to- hoto vztahu. Mimo příkaz jsou veškeré ostatní smlouvy příkazního typu oneróz- ním právním jednáním. Právo na odměnu obchodního zástupce je stanovena v úvodním ustanovení tohoto institutu.84 Naopak závěrečný paragraf regulující obchodní zastoupení uvádí, že se tato úprava nevztahuje na závazky, kde si strany vyloučily odměňování zástupce.85 Jak již bylo zmíněno v předchozí části této práce, tím, že si strany neujed- nají úplatu zástupce, nezaniká právo zástupce danou odměnu požadovat. Namísto odměny používá česká zákonná úprava pojem provize. Za provizi se tedy považuje veškerá odměna náležící obchodnímu zástupci z plnění této smlouvy. Zároveň „každá část úplaty, jejíž výše se mění podle počtu a hodnoty uzavřených obchodů, se považuje za složku provize.“86 Oproti tomu Směrnice rozlišuje mezi odměnou, jako obecnou úplatou ob- chodního zástupce, angl. „remuneration“, a její složkou, provizí „commission“, 83 Pozn.: Dle dnešní úpravy příkaz.
Úplatnost. Příkazce je povinen zaplatit zmocněnci odměnu, pokud si to ujednali ve smlouvě, nebo tak stanoví zákon. Ovšem je-li alespoň jedna strana podnikatelem, musí být odměna vyplacena, pokud není smlouvou stanoveno něco jiného. Výši odměny má určit smlouva a pokud tomu tak není, odměna bude odvozena za podobných podmínek z obvyklé výše pro podobné zboží, práci nebo služby (čl. 394 odst. 3 GK). Zmocněnec může být v pozici obchodního zástupce a z tohoto titulu má oprávnění zadržet u sebe věci příkazce k zajištění svých nároků.
Úplatnost. Ze zákona jsou smlouva o otevření akreditivu i smlouva o inkasu smlouvami úplatnými. Výši odměny, která výstavci akreditivu či obstaravateli inkasa bude příslušet, stanoví především smlouva o inkasu. Na rozdíl od akreditivu, kde obdobné ustanovení chybí, je v případě inkasa výslovně zakotveno, že v případě, pokud si smluvní strany výši odměny neujednají, přísluší obstaravateli inkasa odměna ve výši obvyklé době uzavření smlouvy.