Sociální a zdravotní pojištění. Pravidla jsou obdobná jako u vysílání pracovníků, platí i stejná nařízení, jaká jsou uvedena v Kapitole 1.2.2. V případě OSVČ žádá o vydání formuláře A1 sama OSVČ. Potvrzený formulář A1 pro vyslání obdrží, jestliže shodnou činnost, jakou bude vykonávat v hostitelské členské zemi EU, vykonává ve své zemi původu minimálně po dobu 2 měsíců a po tuto dobu z ní odvádí sociální pojištění do systému země původu. Formulář A1 pro vyslání má opět platnost až 24 měsíců a nelze jej poté prodloužit. U souběžné činnosti OSVČ platí následující pravidla: Na osobu, která obvykle podniká jako OSVČ ve více členských státech EU, se vztahují právní předpisy členského státu bydliště, pokud v tomto státě vykonává podstatnou část své činnosti (minimálně 25 %). V případě, že OSVČ nebydlí v členském státě, v němž vykonává podstatnou část činnosti, vztahují se na ni právní předpisy členského státu, v němž se nachází střed jejího zájmu. Střed zájmu je stanoven s ohledem na všechna hlediska profesní činnosti OSVČ, zejména na místo, kde se nachází stálé a trvalé místo pro její podnikání, a obvyklou povahu nebo dobu trvání vykonávaných činností. Při splnění popsaných podmínek je vydán formulář A1 pro souběh činností o příslušnosti k právním předpisům daného členského státu, obdobně jako u vyslaných pracovníků. Kromě potvrzeného formuláře A1 potřebuje OSVČ mít s sebou Evropský průkaz zdravotního pojištění – modrou kartičku zdravotní pojišťovny, kterou každý občan ČR automaticky obdrží (platí stejná pravidla jako pro vyslaného zaměstnance, viz Kapitola 1.2.2). ■Pozn.: Opět lze doporučit sjednání komerčního zdravotního připojištění, které ovšem není povinné. ■
Sociální a zdravotní pojištění. V Evropské unii existuje řada rozdílných sociálních systémů. Aby byly zajištěny nároky občanů migrujících v rámci EU/EHP a Švýcarska, bylo třeba vytvořit pravidla pro vzájemnou koordinaci systémů jednotlivých států. Tyto předpisy pak mimo jiné definují, v jaké zemi bude v daný okamžik povinně pojištěn daný člověk – tzv. určení příslušnosti k právním předpisům. V rámci EU je zdravotní pojištění jedním z druhů sociálního pojištění, takže pokud se hovoří o příslušnosti k právním předpisům pro sociální pojištění, tatáž pravidla platí i pro pojištění zdravotní. V současnosti se v EU/EHP a Švýcarsku uplatňují tato nařízení: • Nařízení 883/20048 - základní nařízení, které v Hlavě II obsahuje kolizní ustanovení pro určení příslušnosti k právním předpisům, tzn. pravidla, podle kterých se určuje, kde bude daný zaměstnanec v dané době odvádět své sociální a zdravotní pojištění. • Nařízení 987/20099 – prováděcí nařízení k nařízení 883/2004. • Nařízení 1231/201010 ) – rozšiřuje působnost nových nařízení na občany třetích zemí (tj. občany jiných zemí než EU/EHP a Švýcarska).
Sociální a zdravotní pojištění. V Evropské unii existuje řada rozdílných sociálních systémů. Aby byly zajištěny nároky občanů migrujících v rámci EU/EHP a Švýcarska, bylo třeba vytvořit pravidla pro vzájemnou koordinaci systémů jednotlivých států. Tyto předpisy pak mimo jiné definují, v jaké zemi bude v daný okamžik povinně pojištěn daný člověk – tzv. určení příslušnosti k právním předpisům. V rámci EU je zdravotní pojištění jedním z druhů sociálního pojištění, takže pokud se hovoří o příslušnosti k právním předpisům pro sociální pojištění, tatáž pravidla platí i pro pojištění zdravotní.
Sociální a zdravotní pojištění. V Evropské unii existuje řada rozdílných sociálních systémů. Aby byly zajištěny nároky občanů migrujících v rámci EU/EHP a Švýcarska, bylo třeba vytvořit pravidla pro vzájemnou koordinaci systémů jednotlivých států. Tyto předpisy pak mimo jiné definují, v jaké zemi bude v daný okamžik povinně pojištěn daný člověk – tzv. určení příslušnosti k právním předpisům. V rámci EU je zdravotní pojištění jedním z druhů sociálního pojištění, takže pokud se hovoří o příslušnosti k právním předpisům pro sociální pojištění, tatáž pravidla platí i pro pojištění zdravotní. V současnosti se v EU/EHP a Švýcarsku uplatňují tato nařízení: 7 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1057, kterou se stanoví zvláštní pravidla o vysílání řidičů v odvětví silniční dopravy, pokud jde o směrnice 96/71/ES a 2014/67/EU xxxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxxx/XX/XXX/?xxx=XXXXX%0X00000X0000&xxx=0000000000000 • Nařízení 883/20048 - základní nařízení, které v Hlavě II obsahuje kolizní ustanovení pro určení příslušnosti k právním předpisům, tzn. pravidla, podle kterých se určuje, kde bude daný zaměstnanec v dané době odvádět své sociální a zdravotní pojištění. • Nařízení 987/20099 – prováděcí nařízení k nařízení 883/2004. • Nařízení 1231/201010 ) – rozšiřuje působnost nových nařízení na občany třetích zemí (tj. občany jiných zemí než EU/EHP a Švýcarska).
Sociální a zdravotní pojištění. Se vznikem pracovního poměru se většinou pojí odvody do systémů sociálního a zdravotního pojištění. Protože jednotlivé národní systémy jsou rozdílné, platí právní úprava, která brání tomu, aby migrující pracovník ztratil nárok na dostatečnou zdravotní péči a sociální zabezpečení. Pracovník obvykle podléhá předpisům pouze jednoho členského státu a řídí se předpisy země, kde je zaměstnán. Přiznání nároku na dávky posuzuje daný stát vždy podle svých zákonů. Existuje však několik výjimek, u kterých zmíněné pravidlo neplatí (např. vyslaní pracovníci, pendleři apod.). Jste-li pojištěni v některém ze států EU/EHP, pravděpodobně získáváte do budoucna nárok na starobní důchod z tamního systému důchodového pojištění. Pokud jste pracovali a byli pojištěni ve více státech a v žádném jste nezískali nárok na plný důchod, bude přihlédnuto i k době, kterou jste odpracovali v jiných zemích EU/EHP. Doby pojištění se sčítají – nepřijdete tak o žádnou dobu pojištění odpracovanou v jiném členském státě. Věk pro odchod do důchodu se v jednotlivých zemích liší. Uschovejte si originály všech dokladů o vaší pracovní činnosti v zahraničí (pracovní smlouvy, zápočtové listy, výplatní pásky, číslo pojištěnce). Více informací o důchodovém pojištění vám poskytne Česká správa sociálního zabezpečení – xxx.xxxx.xx.
Sociální a zdravotní pojištění. 2.2.5. Dovolenková pokladna
Sociální a zdravotní pojištění. Ve Slovenské republice platí stejně, jako v ostatních členských státech Nařízení EP a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen Nařízení) a Nařízení EP a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004). Obě tato nařízení jsou přímo účinná a přímo aplikovatelná ve všech členských státech, tedy i ve Slovenské republice a vztahují se jak na sociální tak na zdravotní pojištění. Jedním ze základních principů těchto nařízení je aplikace právního řádu jediného státu, což znamená, zaměstnanci podléhají předpisům pouze jednoho státu, ačkoliv pracují v jiném státě, než bydlí nebo pracují ve více státech. Je-li podle pravidel výše uvedených nařízení určena jako příslušná slovenská legislativa, pak musí český podnikatel zaregistrovat u zdravotní a sociální pojišťovny ve Slovenské republice a odvádět tam pojistné podle slovenských předpisů. Nejčastěji k této situaci dojde, pokud zaměstná česká společnost slovenského zaměstnance na práci na Slovensku či pokud bude zaměstnanec souběžně vykonávat činnost ve Slovenské republice a v České republice a jeho bydliště bude ve Slovenské republice. Konkrétní podmínky určení příslušnosti k předpisům sociálního zabezpečení lze nalézt na stránkách České správy sociálního zabezpečení (xxxx://xxx.xxxx.xx/xx/xxxxxxxx-xxxx/xxxxxx-xxxxx-xxxxxxxxx/. Slovenská Republika má obdobně jako Česká republika oddělené zdravotní pojištění od pojištění sociálního. Zdravotní pojištění řeší zákon č. 580/2004 Z.z., o zdravotnom poistení a o zmene a doplnení zákona č. 95/2002 Z.z. o poisťovnictve, sociální pojištění řeší zákon č. 461/2003 Z.z., o sociálnom poistení, zákon č. 43/2004 Z.z. o starobnom dochodkovom sporení a zákon č. 650/2004 Z.z. o doplnkovom dochodkovom sporení.
Sociální a zdravotní pojištění. Komplexní příklady účtování včetně vyplňování závěrkových výkazů Základní problematika daňových předpisů Základy vedení účetnictví na PC