Základní zásady pracovního práva Vzorová ustanovení
Základní zásady pracovního práva. Základní zásady pracovního práva představují právní myšlenky, na nichž je právo postaveno, a které mají zásadní význam nejen pro aplikaci právních předpisů, ale i pro jejich interpretaci. Stejně tak představují pravidla pro subsidiární použití občanského zákoníku. Tyto zásady, jako takové, bychom mohli rozdělit do dvou skupin, kdy skupinu první tvoří hlavní zásady. Tyto vyplývají jako obecné zásady pro soukromé právo a za nejdůležitější zásady pro tuto práci můžeme považovat:
a) Zásada autonomie vůle, která stanoví, že účastníci vstupují do soukromoprávních vztahů na základě své svobodné vůle a mají právo si vzájemně dohodnout práva a povinnosti
b) Zásada „co není zakázáno, je dovoleno“, která v oblasti pracovního práva umožňuje sjednání odchylek od právní úpravy, pokud to není výslovně zakázáno a pokud tím nejsou porušeny dobré mravy a veřejný pořádek12 Druhou skupinu tvoří tzv. speciální zásady, které jsou klíčové pro pracovní právo a zajišťují co nejjednodušší realizaci pracovněprávních vztahů. Tyto zásady vycházejí přímo ze stěžejního právního předpisu, konkrétně z ustanovení § 1a zákoníku práce, který uvádí:
a) Zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance, která se projevuje v případě vybraných právních předpisů kogentní povahy, a to ve prospěch zaměstnance jako slabší strany právního vztahu. Tato ochrana se soustředí
Základní zásady pracovního práva. Příchodem nového zákoníku práce č. 262/2006 Sb. prošlo pracovní právo závratnou změnou v oblasti zásad. Dříve platila zásada “co není dovoleno, je zakázáno”, ale od účinnosti nového zákoníku práce je tato důležitá věta změněna na “co není zakázáno, je dovoleno”. Mezi zásady uplatňované v pracovním právu můžeme zařadit například: • právo na práci – možnost každého člověka získat na základě svých dovedností a schopností určité prostředky k zabezpečení svých vlastních existenčních potřeb, k obživě a k uspokojování jiných životních potřeb. Obsah práva na práci je dán: • právo práci dostat, • právo práci si udržet, • právo na ekonomické zabezpečení v případě, že člověk závislou práci vykonávat z vážných důvodů nemůže. • právo na svobodnou volbu povolání – není možné si zvolit povolání, jestliže nedisponuji náležitou kvalifikací či vzděláním, • svoboda práce (zákaz nucené práce) – nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám, pokud s tím sám nesouhlasí. Zákon stanoví osoby a jednání, na které se tato zásada nevztahuje. • úplatnost vykonané práce – zaměstnanec vykonává práci zadanou zaměstnavatelem, za kterou mu přísluší odměna, nejčastěji mzda či plat, • rovné zacházení - lidem jsou poskytnuta stejná práva a dány stejné povinnosti za stejných podmínek bez neodůvodněných rozdílů, nejsou poskytovány žádné výhody, • zákaz diskriminace – cílem je znevýhodnění určité skupiny lidí, jde o rozlišování a jiný přístup k osobě či skupině, která má jiné pohlaví, rasu, jazyk, víru, barvu pleti, politický názor atd., • právo na sdružování v odborech, • nepřenášení rizika z výkonu závislé práce na zaměstnance, • seznámení zaměstnance s kolektiní smlouvou a vnitřními předpisy, • poskytování stejné mzdy nebo platu, jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, aj.
Základní zásady pracovního práva. Základní zásady jsou obecné hodnoty, na nichž stojí pracovní právo. Pracovní právo uznává zásady jako rovnost, spravedlnost či demokracie a humanismus. (▇▇▇▇▇▇▇▇▇, 2014) Tyto zásady jsou obsaženy například v Listině základních práv a svobod. Jak již bylo řečeno, tato listina a Ústava České republiky jsou základním kamenem všech zákonů, vyhlášek a nařízení v českém právu. Je tedy logické, že základní zásady pracovního prá- va jsou obsaženy v těchto dokumentech. (▇▇▇▇▇▇▇▇▇, 2014) Zásady, které jsou zakotvené v Listině základních práv a svobod a které souvisejí s pracovním právem, jsou následující: • základní práva a svobody jsou zaručovány všem bez rozdílu; • zákaz podrobení nuceným pracím či službám; • právo na svobodnou volbu povolání, přípravu k povolání, právo podnikat nebo provozovat jinou hospodářskou činnost; • právo na získávání finančních prostředků prací; • právo sdružovat se do odborových organizací; • právo na stávku; • právo na spravedlivou odměnu za práci, na uspokojivé pracovní podmínky; • právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a zvláštní pracovní podmínky pro ženy, mladistvé a osoby zdravotně postižené; • ochrana těhotných žen v pracovněprávních vztazích. (Listina základních práv a svobod, 2014) Z těchto zásad se pak vyvinuly zásady jednotlivých právních odvětví. Zásady pra- covního práva byly dříve upraveny v zákoně č. 365/2011 Sb. v odstavcích 13 až 15. Od
Základní zásady pracovního práva