Základní zásady pracovního práva. Příchodem nového zákoníku práce č. 262/2006 Sb. prošlo pracovní právo závratnou změnou v oblasti zásad. Dříve platila zásada “co není dovoleno, je zakázáno”, ale od účinnosti nového zákoníku práce je tato důležitá věta změněna na “co není zakázáno, je dovoleno”. Mezi zásady uplatňované v pracovním právu můžeme zařadit například: • právo na práci – možnost každého člověka získat na základě svých dovedností a schopností určité prostředky k zabezpečení svých vlastních existenčních potřeb, k obživě a k uspokojování jiných životních potřeb. Obsah práva na práci je dán: • právo práci dostat, • právo práci si udržet, • právo na ekonomické zabezpečení v případě, že člověk závislou práci vykonávat z vážných důvodů nemůže. • právo na svobodnou volbu povolání – není možné si zvolit povolání, jestliže nedisponuji náležitou kvalifikací či vzděláním, • svoboda práce (zákaz nucené práce) – nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám, pokud s tím sám nesouhlasí. Zákon stanoví osoby a jednání, na které se tato zásada nevztahuje. • úplatnost vykonané práce – zaměstnanec vykonává práci zadanou zaměstnavatelem, za kterou mu přísluší odměna, nejčastěji mzda či plat, • rovné zacházení - lidem jsou poskytnuta stejná práva a dány stejné povinnosti za stejných podmínek bez neodůvodněných rozdílů, nejsou poskytovány žádné výhody, • zákaz diskriminace – cílem je znevýhodnění určité skupiny lidí, jde o rozlišování a jiný přístup k osobě či skupině, která má jiné pohlaví, rasu, jazyk, víru, barvu pleti, politický názor atd., • právo na sdružování v odborech, • nepřenášení rizika z výkonu závislé práce na zaměstnance, • seznámení zaměstnance s kolektiní smlouvou a vnitřními předpisy, • poskytování stejné mzdy nebo platu, jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, aj.
Základní zásady pracovního práva