Zánik pracovní smlouvy Vzorová ustanovení

Zánik pracovní smlouvy. Existence pracovní smlouvy je neoddělitelně spjata s existencí pracovního poměru. Zákoník práce upravuje skutečnosti související s pracovní smlouvou pouze v souvislosti se vznikem, změnami a skončením pracovního poměru Pracovní smlouva může dle zákoníku práce zaniknout pouze dvěma způsoby a to odstoupením od smlouvy nebo zánikem pracovního poměru. Odstoupení od smlouvy je obecně upraveno občanským zákoníkem a to konkrétně ust. § 48 a 49. Zaměstnavatel může od smlouvy odstoupit dle ust. § 36 odst. 2 zákoníku práce, který stanoví, že zaměstnavatel je oprávněn od smlouvy odstoupit v případě, že zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce. Odstoupením se smlouva ruší od samého počátku, to znamená, že se na ni hledí, jako kdyby nikdy nebyla uzavřena. V případě, že dojde k zániku pracovního poměru, a to už jakýmkoli způsobem, zaniká vždy i pracovní smlouva.

Zánik pracovní smlouvy. 1) Uplynutí času

Zánik pracovní smlouvy. Pracovní smlouva může podle zákoníku práce zaniknout pouze odstoupením od smlouvy a skončením pracovního poměru.

Zánik pracovní smlouvy. Existence pracovní smlouvy je, vzhledem k již výše zmíněnému a vysvětlenému vztahu, bezprostředně spojená s existencí pracovního poměru. Nový zákoník práce, stejně jako předcházející zákon, upravuje pracovní smlouvu pouze v souvislosti se vznikem pracovního poměru a dále se věnuje již jen pracovnímu poměru, jeho změnám a skončení. Zánik pracovní smlouvy je tak v zákoně řešen pouze v souvislosti s odstoupením, které je obecně upraveno v § 48 a § 49 občanského zákoníku, na které zákoník práce odkazuje §18. Zákoník práce k tomu ovšem v ustanovení §36 odst. 2 umožňuje odstoupení v dalším konkrétním případě. Na základě toho lze konstatovat, že k zániku pracovní smlouvy může dojít: - odstoupením - zánikem pracovního poměru