Zánik pracovního poměru. Pracovní poměr může skončit pouze na základě zákonem definovaných způsobů. Tyto způsoby mohou být jednostranným či oboustranným právním úkonem nebo se může jednat o způsoby navázány na existenci právní skutečnosti v podobě zákonných automatů. Osoby daného pracovněprávního vztahu si musí z těchto způsobů vybrat a respektovat další právní úpravy, které z jimi vybraného způsobu plynou. (Xxxxxxxxx, 2014) Těmito úpravami může být například povinnost písemné formy, dodržení výpo- vědní doby nebo nárok na vyplacení odstupného. V případě, že dává výpověď zaměst- xxxxxxx, je povinen dodržet písemnou formu a navíc uvést důvod. Důvody jsou uvede- ny v zákoníku práce, v §52. Zaměstnanec na druhou stranu své důvody výpovědi uvá- dět nemusí. (Xxxxxxxxx, 2014) Zákoník práce umožňuje skončit pracovní poměr těmito způsoby: • odstoupením od pracovní smlouvy, • zrušením ve zkušební době, • uplynutím sjednané doby, • dohodou, • výpovědí, • okamžitým zrušením, • dnem skončení pobytu na území České republiky, • dnem nabytí právní moci trestu vyhoštění z České republiky, • dnem skončení platnosti povolení k zaměstnání na území České republiky, • smrtí zaměstnance, • smrtí fyzické osoby zaměstnavatele, • hromadným propouštěním. Tyto způsoby nelze zaměňovat či dodatečně měnit. Změny zvoleného způsobu lze uskutečnit pouze dalším právním úkonem. (Xxxxxxxxx, 2014)
Zánik pracovního poměru. Pracovní poměr jako právní vztah nejčastěji založený pracovní smlouvou končí na základě určité pracovněprávní skutečnosti. Může se jednat o pracovněprávní skutečnost objektivní, ve smyslu pracovněprávních událostí, nebo subjektivní, tedy v důsledku projevu vůle alespoň jedné ze stran pracovního poměru.61 Subjektivní pracovněprávní skutečnost může být i dvoustranným projevem vůle, kdy se obě strany rozhodnou o ukončení dohodou o rozvázání pracovního poměru.62 Skončení pracovního poměru je platné pouze tehdy, je-li právní jednání bezvadné a splňuje všechny požadavky vyplývající ze zákona. Požadavky ze zákona myslíme náležitost a projev vůle, který musí být svobodný, srozumitelný a určitý, náležitost subjektu, který k takovému jednání musí být 59 novelou zákoníku práce účinnou od 1. 1. 2012 60 XXXXX, Xxxx a kol. Pracovní právo v bodech s příklady. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2019. ISBN 978-80-7598-356-5. 61 výpověď, zrušení ve zkušební době, okamžité zrušení pracovního poměru
Zánik pracovního poměru. Jelikož se pracovní smlouvou zakládá pracovní poměr, je zřejmé, že zánikem pracovního poměru zaniká i pracovní smlouva. Je jedno, jestli zánik pracovního poměru podle § 48 zákoníku práce je jednostranný či dvoustranný právní úkon, avšak všechny způsoby mají za následek zánik pracovní smlouvy. Za dvoustranný právní úkon považujeme dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o skončení pracovního poměru. Jednostranný právní úkon může být buď z vůle zaměstnavatele nebo z vůle zaměstnance. Jedná se o výpověď, okamžité zrušení pracovního poměru a zrušení pracovního poměru ve zkušební době.
Zánik pracovního poměru. Vzhledem ke vztahu k pracovnímu poměru, který pracovní smlouva zakládá, je zcela zřejmé, že smlouva zanikne i v případě jeho skončení. Z tohoto hlediska je naprosto nepodstatné, jakým způsobem byl pracovní poměr ukončen. Zánik pracovního poměru, ať už jednostranným právním úkonem kteréhokoliv z účastníků nebo jejich dohodou, příp. na základě jiných právních skutečností, má za následek vždy i zánik pracovní smlouvy.