Právní základ. Povinnost používat kvalifikované elektronické pečetě orgány veřejné moci počínaje 20.9.2018 je dána § 8 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce: „Nestanoví-li jiný právní předpis jako náležitost právního jednání obsaženého v dokumentu podpis nebo tato náležitost nevyplývá z povahy právního jednání, veřejnoprávní podepisující a jiná právnická osoba, jedná-li při výkonu své působnosti, zapečetí dokument v elektronické podobě kvalifikovanou elektronickou pečetí.“ „Zaručená elektronická pečeť, která je vytvořena pomocí kvalifikovaného prostředku pro vytváření elektronických pečetí a která je založena na kvalifikovaném certifikátu pro elektronickou pečeť.“ • prostřednictvím „mutatis mutandis“ stanoveny v Příloze II. nařízení eIDAS • jedná se o stejné požadavky jako na kvalifikované prostředky pro vytváření elektronických podpisů • stejné funkční požadavky jako pro SSCD prostředky dle směrnice 1999/93/ES pro ty prostředky, které jsou v držení osoby • v případě prostředků pro vytváření kvalifikovaných elektronických pečetí na dálku dodatečné požadavky na kvalifikované poskytovatele (odst. 3 a 4 Přílohy II. nařízení eIDAS).
Právní základ. Právním základem pro zpracování osobních údajů je standardně plnění zákonné povinnosti, uzavření, správa a plnění smluvních povinností ze smlouvy o zájezdu, oprávněný zájem, kterým je ochrana práv a právem chráněných zájmů Správce a souhlas dotyčné osoby (zejména pro účely marketingu, spotřebitelských soutěží apod.). Pokud odmítnete poskytnout Správci osobní údaje požadované pro účel plnění smluvních povinností Správce nebo na základě zákona, Správce není povinen uzavřít smlouvu o zájezdu, resp. pojistnou smlouvu, ani poskytovat žádné další služby. PROFILOVÁNÍ A AUTOMATIZOVANÉ ROZHODOVÁNÍ PŘI ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ Správce vykonává v rámci své činnosti i tzv. profilování čili automatizované zpracování ve vybraných procesech. Automatizované zpracování je takové zpracování osobních údajů, při kterém jsou používány výhradně automatické informační systémy (například software apod.) nebo webové aplikace pro účel například kalkulace ceny zájezdu apod. Správce se snaží poskytovat individuálně upravené nabídky produktů a služeb a z tohoto důvodu osobní údaje na základě souhlasu uděleného pro marketingové účely profiluje.
Právní základ. Smlouva o závazku veřejné služby (ZVS) v přepravě cestujících pro rok 2024 pro Objednatele autobusové MHD a úhrada kompenzace za jeho plnění vychází zejména z těchto právních norem:
Právní základ. (17) Podpora bude poskytnuta na základě následujících stávajících ustanovení o podporách: „Zlepšení regionální hospodářské struktury“ (státní podpora N 642/02 (11) – dále jen „ustanovení o úloze Společenství“), „Zákon o investičních příspěvcích 2005“ (státní podpora N 142a/04 (12) a její následná úprava „Zákon o investičních příspěvcích 2007“ (státní podpora N 357a/06 (13).
Právní základ. Právním základem pro regulaci kontroly zneužívajících ujednání je článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Toto ustanovení umožňuje přijímat opatření ke sbližo vání právních předpisů členských států, jejichž cílem je vytvoření a fungování vnitřního trhu. Předchůdce článku 114 SFEU sloužil jako základ pro Směrnici. Ustanovení je neu trální, pokud jde o formu právního aktu, kterým může být např. nařízení nebo směrnice. Článek 114 SFEU by tedy poskytl pevný základ pro přijetí Nařízení.
Právní základ. Právním základem tohoto návrhu je článek 114 Smlouvy o fungování EU, který je právním základem pro nařízení EMIR a nařízení o orgánu ESMA. Analýza provedena jako součást zprávy o posouzení dopadů určuje prvky nařízení EMIR, které se musí změnit, aby se posílila celková stabilita finančního systému EU a dále snížila už i tak malá (ale s mimořádně velkým dopadem) pravděpodobnost rizika selhání ústředních protistran, a aby se současně udržely náklady účastníků trhu na minimu. Pouze spoluzákonodárci mají pravomoc dělat potřebné změny. Změny nařízení o orgánu ESMA jsou potřebné, aby se vytvořilo výkonné zasedání pro ústřední protistrany, kterému jsou svěřeny důležité úkoly podle nařízení EMIR. Nařízení EMIR je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Stanovuje rámec dohledu, který se vztahuje jak na ústřední protistrany usazené v EU, tak i na ústřední protistrany ze třetích zemí, které poskytují clearingové služby členům clearingového systému nebo obchodním systémům usazeným v EU. Podle nařízení EMIR členský stát usazení ústřední protistrany hraje hlavní roli v požadavcích na dohled. Členské státy a vnitrostátní orgány dohledu však nemohou jednostranně řešit systémová rizika, která přinášejí vysoce integrované a vzájemně propojené ústřední protistrany, jež pracují na přeshraničním základě mimo působnosti vnitrostátních jurisdikcí. Členské státy kromě toho nemohou snížit vlastní rizika vyplývající z odlišných vnitrostátních postupů dohledu. Členské státy a vnitrostátní orgány nemohou samy řešit vlastní systémová rizika, která mohou ústřední protistrany ze třetích zemí představovat pro finanční stabilitu EU jako celku.
Právní základ. (321) Právní základ tohoto programu tvoří čl. 28 odst. 2 zákona o dani z pYíjmupodniků spolu se SprávnímiopatYenímpiro ur□enpíodnikoposobícíchv oblastiapi□kovýachnovýchtechno- logií,(Guo Ke Fa Huo [2008] č. 172) a článek 93 prová děcího nařízení k zákonu o dani z příjmu podniků spolu s Oznámením státní daňové správy o otázkách úhrady dan□z pYíjmopodnikoposobícíchv oblastiapi□kovýachnových technologií(,Xxx Xxxx Xxx [2008] č. 985).
Právní základ. Při právním posouzení aspektů, souvisejících s potřebou vůbec řešit převod vozidel osobní železniční dopravy při přechodu končící a nové smlouvy o veřejných službách na příslušných výkonech, je nutno se v první řadě zaměřit na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Nařízení“). Toto nařízení představuje základní právní předpis, upravující vztah jednotlivých subjektů, činných v oblasti veřejných služeb v přepravě cestujících, tedy také v rámci veřejné osobní železniční dopravy, přičemž tato norma je v celé EU přímo použitelná bez nutnosti další úpravy této problematiky dalšími vnitrostátními právními normami. Většina členských států však cítila potřebu tuto problematiku dále upravit a nejinak tomu bylo v ČR, kde byl pro tento účel schválen zákon č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů v platném znění (dále jen „Zákon o veřejných službách“). Xxxxxxxxx aktivita, související s dispozicí s železničními vozidly po skončení platnosti smlouvy o veřejných službách se proto řídí především těmito dvěma právními předpisy, čímž není dotčeno doplňkové použití i jiných právních předpisů, např. zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Důvod, proč se problematikou převodu železničních vozidel po ukončení platnosti smlouvy o veřejných službách vůbec zabývat, tkví v ustanovení článku 4 odst. 3 Nařízení. Je zde taxativně stanovena maximální doba trvání smluv o veřejných službách v železniční dopravě, která nesmí překročit 15 let. Oproti tomu vozidla železniční dopravy mají délku ekonomické životnosti stanovenou vnitrostátními právními předpisy v souvislosti s dobou odpisování na 30 let, v praxi jsou však železniční vozidla (dále též „ŽKV“) provozována i výrazně déle. Je tedy zřejmé, že nově pořízené vozidlo bude provozováno do svého vyřazení nejméně v rámci dvou, v praxi však i více smluv o veřejných službách. Nařízení sice umožňuje v odstavci 4 stejného článku i dobu trvání smlouvy o veřejných službách delší až o polovinu, ovšem pouze v případě, že dopravce provede v průběhu trvání smlouvy o veřejných službách rozsáhlou investici, která by v původně sjednaném časovém období nemohla být amortizována. Kromě toho tento odstavec umožňuje uzavřít smlouvu o veřejných službách na výrazně delší dobu než 15 let v případě...
Právní základ. Článek 79 a 80 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Legální přistěhovalectví: EU má pravomoc vymezit podmínky vstupu a oprávněného pobytu státních příslušníků třetích zemí, kteří legálně vstupují do některého z jejích členských států a pobývají v něm, a to i za účelem slučování rodin. Členské státy mají i nadále právo určovat množství osob ze třetích zemí, jimž povolí vstup do země z důvodu hledání zaměstnání. Integrace: EU může stimulovat členské státy k přijímání opatření, jejichž cílem je rozvíjet integraci státních příslušníků třetích zemí, kteří v daném státě pobývají legálně, a poskytovat jim přitom podporu. V právních předpisech EU však neexistuje žádné ustanovení týkající se harmonizace vnitrostátních právních a správních předpisů. Boj proti nelegálnímu přistěhovalectví: Evropská unie má bránit v souladu se základními právy nelegálnímu přistěhovalectví a omezovat jeho rozsah, a to zejména uplatňováním účinné návratové politiky. Dohody o zpětném přebírání osob: Evropská unie může se třetími zeměmi uzavírat dohody o zpětném přebírání státních příslušníků třetích zemí do země původu nebo provenience, pokud tyto osoby nesplňují podmínky pro vstup, přítomnost či pobyt na území jednoho z členských států nebo je přestaly splňovat.
Právní základ. Články 82 až 86 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).