SPOTŘEBITEL. Spotřebitelem se podle zákona rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu povolání. Pokud jste fyzická osoba a do objednávky uvedete IČO, budu mít zato, že Kupní smlouvu uzavíráte jako podnikatel, a ne jako spotřebitel.
SPOTŘEBITEL. Spotřebitelem se podle zákona rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu povolání. Pokud jste fyzická osoba a do objednávky uvedete XXX, bude se mít zato, že Xxxxxxx uzavíráte jako podnikatel a ne jako spotřebitel.
SPOTŘEBITEL. Fyzická osoba, která při uzavírání Xxxxxxx se mnou jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání. Pokud v objednávkovém formuláři uvedete své IČ, budu mít za to, že Xxxxxxx uzavíráte jako podnikatel, a ne jako Spotřebitel.
SPOTŘEBITEL. Uživatel, který je fyzickou osobou a při uzavírání Xxxxxxx s Poskytovatelem jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání. Pokud Uživatel v objednávkovém formuláři uvede své IČO, má se za to, že Xxxxxxx neuzavírá jako Spotřebitel.
SPOTŘEBITEL. Je-li kupujícím spotřebitel, návrhem k uzavření kupní smlouvy je nabídka zboží a služeb umístěná Prodávajícím na stránky, kupní smlouva vzniká odesláním objednávky Kupujícím – spotřebitelem a přijetím objednávky Prodávajícím. Toto přijetí Prodávající neprodleně potvrdí Kupujícímu informativním e-mailem na zadaný e-mail, na vznik smlouvy však toto potvrzení nemá vliv. Vzniklou smlouvu (včetně dohodnuté ceny) lze měnit nebo rušit pouze na základě dohody stran nebo na základě zákonných důvodů.
SPOTŘEBITEL. Jednou ze smluvních stran spotřebitelské smlouvy je vedle podnikatele také spotřebitel. Právě tato smluvní strana je charakteristickým znakem pro spotřebitelské smlouvy. Z důvodu, ţe jasné vymezení pojmu „spotřebitel“ je podstatným aspektem problematiky spotřebitelských smluv, následující oddíly této práce budou věnovány vymezením tohoto pojmu.
SPOTŘEBITEL. Kupující bere na vědomí, že tento čl. 6 VOP se uplatní pouze v případě, že kupujícím je spotřebitel ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele.
SPOTŘEBITEL. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
SPOTŘEBITEL. V běžném (neprávním) významu se spotřebitelem rozumí konečný zákazník, který zboží sám užívá k jeho obvyklému účelu, tedy ho nezpracovává ani dále neprodává.7 Motivace takové osoby k pořízení zboží nebo služeb netkví v ničem jiném než v prostém uspokojení jejích potřeb. Nemůžeme tedy očekávat, že zákazník bude mít nad všemi aspekty svého nákupu přehled, jaký má profesionální prodávající. Jednak nedisponuje srovnatelnými informacemi ohledně kupovaného zboží (co do jeho bezpečnosti, zdravotní nezávadnosti nebo způsobu použití) či ohledně vzájemných práv a povinností mezi ním a podnikatelem, jednak může být do jisté míry racionálně apatický ve svém odhodlání řešit případný spor s prodávajícím, čímž se podstatně snižuje preventivní funkce práva. Z těchto důvodů je na místě právními nástroji zajistit, aby se výše popsaná disproporce mezi smluvními stranami narovnala co možná nejspravedlivěji. Tyto nástroje mohou mít různou podobu – jednak podobu zákazu určitého chování podnikatele vůči spotřebiteli, jednak podobu institucionálního zajištění v podobě organizace, která by spotřebiteli nabízela možnost kolektivní ochrany nebo alternativního řešení sporů, příp. která by měla pravomoc stíhat porušení spotřebitelské ochrany veřejnoprávními prostředky. Dále mohou mít nástroje podobu zvláštních (zejm. informačních) povinností podnikatele vůči spotřebiteli při uzavírání smluv. Právě tyto povinnosti tvoří část specifik, o nichž pojednává tato práce. Jak ale vymezit okruh osob, vůči kterým se aplikují? V úvodních recitálech spotřebitelské směrnice nalezneme následující požadavek. „Definice spotřebitele by měla zahrnovat fyzické osoby, které jednají mimo rámec své obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo povolání. Pokud je však v případě smluv majících dvojí účel smlouva uzavřena za účelem částečně spadajícím do rámce a částečně mimo rámec obchodní činnosti dané osoby a obchodní účel této činnosti je natolik okrajový, že nepřevažuje v celkovém kontextu dotčené transakce, tato osoba by rovněž měla být považována za spotřebitele.“8 Z toho lze vyčíst, že spotřebitelská ochrana by měla svědčit jen fyzickým osobám, nikoliv právnickým, a to ani spolkům nebo jiným podobným subjektům, ačkoliv jejich primární zaměření v žádném případě není zárukou profesionálních znalostí či přehledu. Možná i proto dovoluje recitál č. 13 téže směrnice členským státům tuto ochranu rozšířit i na některé právnické osoby. Ve shora citovaném ustanovení můžeme dále vyčíst, že spotřebitelská ochrana nao...
SPOTŘEBITEL. 4.1. Pokud je kupujícím spotřebitel a prodávajícím podnikatel a kupní smlouva je uzavřena distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory, je spotřebitel oprávněn odstoupit od kupní smlouvy do 14 dnů od jejího uzavření podle § 1829 Občanského zákoníku, a to oznámením odeslaným prodávajícímu nejpozději poslední den lhůty bez sankce.