Úvodní výklad. V této kapitole přiblížím problematiku závazkového práva, jelikož se domnívám, že je vhodné uvést zde několik poznámek k institutům závazkového práva v ČR i v BR. Cílem mé práce je porovnání české a běloruské právní úpravy smlouvy o obchodním zastoupení, a protože v české úpravě se jedná o smluvní typ v části závazkového práva, zatímco v běloruské jde o druh zastoupení a o nepojmenovanou smlouvu, popíši v této kapitole ve stručnosti závazkové právo s uvedením rozdílů v české a běloruské úpravě. Činím tak hlavně z toho důvodu, že smlouva o obchodním zastoupení dle běloruské úpravy je smlouvou nepojmenovanou, a proto se domnívám, že je vhodné přiblížit obecnou úpravu závazkového práva. Nejprve objasním pojem závazku, poté vznik a zánik závazkového vztahu a také přiblížím zajištění závazků, jelikož jsem toho názoru, že zajištění smluvních vztahů je velice potřebným a užitečným institutem. V českém právním řádu můžeme najít duplicitu v některých ustanoveních závazkového práva, a to v části III. ObchZ v § 261 až § 755 a v části VIII. OZ v § 488 až § 852k.2 Tato široce pojatá duplicita obligačních vztahů v obou základních soukromoprávních kodexech a zdvojení normativních konstrukcí i těch nejzákladnějších soukromoprávních institutů vyvolává rozpaky.3 I z tohoto důvodu byla nutná rekodifikace soukromého práva v ČR, která prozatím vyústila v návrh nového občanského zákoníku a obchodního zákona. Tyto návrhy doposud prošly připomínkovým řízením a byly předloženy vládě, která se jimi bude zabývat na jaře roku 2009. Blíže k návrhu obchodního zákona a občanského zákoníku ČR dále v podkapitole Rekodifikace soukromého práva v ČR. V běloruském právním řádu duplicitu v normách závazkového práva nenalezneme, neboť závazkové právo upravuje pouze GK, a to v rámci norem občanského práva. Závazkové právo je upraveno v části III. GK v čl. 288 až čl. 978, která obsahuje oddíl
Úvodní výklad. Výše popsané náležitosti musí každá procesní smlouva nutně mít, jinak je procesní smlouva vadnou. V této souvislosti se nabízí otázka, jaké následky mohou vady vyvolat, při- čemž stejně jako u hmotněprávních smluv lze předpokládat, že ne každá vada však automa- ticky bez dalšího musí mít dopad na vznik, platnost a účinnost. U jednostranných procesních úkonů, u nichž se uplatňuje teorie projevu, se hovoří o vadnosti, nepřípustnosti nebo neúčinnosti. Procesualisté199 se obvykle shodují na tom, že i u procesních smluv lze aplikovat následky příznačné pro jednostranné procesní úkony, zejména přichází v úvahu přípustnost. Ta se uplatňuje v souvislosti s dovoleností jakožto s jednou z náležitostí předmětu.200 Teorie projevu však nedokáže reagovat na všechny vady, především na vady vůle způsobené omylem, protiprávní výhrůžkou, tísní, lstivým jednáním druhé stra- ny,201 a proto se postupně rozvinulo několik různých koncepcí, které se snažily tento nedosta- tek odstranit. Těmto koncepcím se věnovala pozornost již dříve,202 a proto jsou zde pouze stručně shrnuty. První koncepce, kterou u nás zastává Xxxxxxxxxxxx000 nebo Xxxxxx,204 vychází z teze, že procesní smlouva je procesním úkonem s předmětem procesní povahy, a proto její jednot- livé prvky musí být posuzovány podle procesních norem. Procesní právo přitom pracuje s teorií projevu, což má za důsledek, že u procesních smluv nelze zkoumat její platnost, nýbrž toliko vadnost, přípustnost či účinnost.205 Druhá koncepce nepřijala závěry o tom, že není možno uvažovat o neplatnosti proces- ních smluv. Jelikož procesní právo upravuje procesní smlouvy pouze kusým způsobem, je
Úvodní výklad. Cílem procesní smlouvy jakožto procesního úkonu je vyvolání účinků v oblasti pro- cesního práva. Z obecných zásad institutu smlouvy můžeme dovodit, že i procesní smlouvy obvykle působí od okamžiku nabytí své účinnosti a smluvní strany jsou jimi bez dalšího vá- zány, a to až do okamžiku naplnění svého účelu či překonání určité procesní situace, s níž jsou spjaty. Některé procesní smlouvy však k vyvolání svých účinků vyžadují, aby navíc byly oznámeny soudu jakožto třetí straně procesněprávního vztahu (například dohoda o xxxxxx- ných tvrzeních). Dále je třeba si uvědomit, že procesní smlouvy mají obvykle působit na urči- tý konkrétní proces, a proto jsou přirozeně stranami vymezeným předmětem řízení účinky limitovány.234 Například dohoda o zpětvzetí odvolání bude nerealizovatelná v rámci dovola- cího řízení. Procesní smlouvy nevyvolávají účinky pouze tehdy, jsou-li dodržovány, to by se totiž jednalo toliko o Gentleman’s Agreement, nýbrž sjednané závazky jsou soudně vymahatelné. Způsob vymáhání závazků se však liší podle toho, o jakou procesní smlouvu se jedná. Jak již bylo uvedeno dříve, procesní smlouvy se člení podle vyvolání účinků na procesní smlouvy s přímým a nepřímým účinkem. Toto členění vychází z německé procesualistiky, a proto při- rozeně bude v následujícím výkladu z těchto myšlenek čerpáno.
Úvodní výklad. Smlouvě o obchodním zastoupení se svou právní podstatou a charakterem velice přibližují smlouva příkazní a smlouva komisionářská. Jelikož smlouvu o obchodním zastoupení dle běloruské úpravy lze uzavřít i příkazní smlouvou, považuji za důležité uvést zde základní údaje o této smlouvě. Jak jsem již uvedla, přímo smlouva o obchodním zastoupení se v BR mnoho nevyužívá, jde o smlouvu nepojmenovanou, a místo ní se v praxi mnohem častěji objevuje příkazní a dále i komisionářská smlouva. Z těchto důvodů v této kapitole stručně objasním pojmy běloruské právní úpravy, tedy příkazní a komisionářskou smlouvu. Českou úpravu zde neuvádím, jelikož toto téma je pro čtenáře zcela jistě dostatečně známé. Příkazní smlouvě dle GK odpovídá česká příkazní smlouva, kterou upravuje OZ v ustanovení § 724 až § 732 a smlouva komisionářská odpovídá české komisionářské smlouvě upravené ustanoveními § 577 až § 590 ObchZ. V následujícím textu jednotlivé smlouvy charakterizuji jejich znaky, kterými budou definice smlouvy, dále práva a povinnosti smluvních stran a úplatnost.