Zhodnocení platného právního stavu. Zákon o výměně informací o účtech s jinými státy pro účely správy daní (dále jen „zákon“) provádí Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zlepšení dodržování daňových předpisů v mezinárodním měřítku a s ohledem na právní předpisy Spojených států amerických o informacích a jejich oznamování obecně známé jako Foreign Account Tax Compliance Act (dále jen „Dohoda FATCA“), podepsanou dne … Dohoda FATCA bude v létě 2014 předložena Parlamentu České republiky k udělení souhlasu s ratifikací. Dohoda bude po ratifikaci součástí právního řádu České republiky a v případě rozporu se zákonem před ním bude mít přednost. Ačkoli některá její ustanovení lze použít přímo, je nutné přijmout zákonnou úpravu, která by závazky převzaté Českou republikou promítla do českého právního řádu. Spojené státy americké považují z hlediska uplatňování své srážkové daně na základě svých právních předpisů o informacích o zahraničních účtech a jejich oznamování finančními institucemi (dále jen „FATCA“) za relevantní již samotný podpis dohody (blíže viz předkládací zprávu pro Parlament k návrhu na sjednání Dohody FATCA). Automatická mezinárodní výměna informací je částečně pokryta zákonem č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. (dále jen „zákon o mezinárodní spolupráci“). Předmětu úpravy se týká rovněž zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), a příslušné sektorové zákony upravující podnikání finančních institucí a ochranu mlčenlivosti (zejm. zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění dalších zákonů). Bez přijetí nové zákonné úpravy by se české finanční instituce při zpracovávání informací v rámci FATCA dostaly do rozporu s platnou právní úpravou. Co se týče adresátů zákona, jsou tito vymezeni Dohodou FATCA a sektorovými zákony z oblasti finančního trhu (v oblasti svěřenských fondů i občanským zákoníkem, zákon č. 89/2012 Sb.). Právní úpravy obsažené v navrhovaném zákoně se dotýká rovněž Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech (dále jen „Úmluva“). Úmluva je součástí českého právního řádu a pro Českou republiku j...
Zhodnocení platného právního stavu. Právní úprava nájmu bytu je provedena ustanoveními § 685 až 719 občanského zákoníku. Obecná úprava nájemní smlouvy je provedena ustanoveními § 663 až 684 zákona. Dílčí novelou občanského zákoníku (účinnou od března 2006) - zákonem č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 150/2009 Sb., byly v části druhé tohoto právního předpisu upraveny významným způsobem i některé instituty, které se vztahují k nájmu bytu, včetně zániku nájmu bytu. Ode dne účinnosti uvedené novely je především možné dát ze strany pronajímatele výpověď z bytu i bez přivolení soudu, pokud jsou naplněny zákonem stanovené podmínky. Změny provedené ve výše uvedené novele vycházely z cíle postupně narovnávat, spolu s postupnými kroky v nápravě cenových deformací do roku 2010, resp. 2012, také vztahy nájemců a pronajímatelů snižováním do té doby nepřiměřeně široké ochrany nájemce. V tomto smyslu byla provedena úprava rozšířením výpovědních důvodů a současně bylo stanoveno, že v případech, kdy nájemce porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, je možné nájem bytu vypovědět bez přivolení soudu a je možné nájemci poskytnout pouze přístřeší (pokud soud nerozhodne jinak) - jako provizorium, které slouží k bezprostřednímu, krátkodobému a přechodnému vyřešení bydlení nájemce. Jako krok směrem k větší liberalizaci smluvních vztahů v oblasti nájmu bytu se předkládá další dílčí novela stávajícího občanského zákoníku, jejíž cílem je rozšířit uplatnění autonomie vůle stran v nájemním vztahu, odstranit nebo upravit některé instituty omezující dispoziční oprávnění pronajímatele. Novela je předkládána ještě před účinností nového občanského kodexu upravujícího nájem bytu a svým koncepčním pojetím odpovídá konceptu uvažované nové úpravy soukromého práva. Její naléhavost je dána potřebou dále liberalizovat, nájemní vztahy, a to ještě před přijetím nového kodexu občanského práva a zároveň řešit situaci po skončení účinnosti části první zákona o jednostranném zvyšování nájemného, kde by jinak opět hrozilo vakuum a fixování do té doby „regulovaných“ nájmů. Tato dílčí novela je proto formulována, tak aby na ni nový kodex mohl svou koncepcí plynule navázat, lze ji tak považovat za první krok směrem k novému kodexu. Navržená úprava je však zároveň připravována tak, aby obstála též v dlouhodobém horizontu, tedy v případě ohrožení či oddálení přijetí nového kodexu.
Zhodnocení platného právního stavu. Pracovně právní oblast – systém finanční záruky
Zhodnocení platného právního stavu. Oblast poskytování exportního pojišťování a financování s podporou státu upravuje zákon č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a o doplnění zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 58/1995 Sb.“). Zákon existuje od roku 1995 a i po řadě novelizací zůstává jeho účelem vytvořit legislativní předpoklady pro státní podporu exportu ve finanční oblasti a stanovit základní oblasti, formy, subjekty a podmínky takové podpory. Cílem státní podpory exportu ve finanční oblasti je podpořit proexportní orientaci domácí ekonomiky tím, že českým exportérům vytvoří v této oblasti podmínky, které má k dispozici konkurence v ostatních zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“). Základními formami státní podpory exportu jsou v obecné rovině pojištění vývozních úvěrů proti teritoriálním a dlouhodobým komerčním rizikům spočívajícím v nezaplacení ze strany zahraničního kupujícího, financování vývozních úvěrů za zvýhodněných podmínek ve srovnání s tržními podmínkami, zejména z hlediska délky splatnosti úvěru a úrovně úrokových sazeb, a dorovnávání úrokových rozdílů. Tato trojice nástrojů je obvyklá v různé kombinaci v zemích OECD a srovnatelné nástroje používají stále intenzivněji i ostatní exportně orientované země. Provozováním pojišťování vývozních úvěrových rizik se zabývá Exportní a garanční pojišťovací společnost, a.s., (dále „EGAP“ nebo „exportní pojišťovna“) vlastněná státem jako jediným akcionářem. V současnosti je EGAP pojišťovnou „sui generis“. Tento stav byl zajištěn novelou zákona č. 58/1995 Sb. provedenou zákonem č. 220/2015 Sb. Jedná se tedy o regulovaný subjekt, který musí na základě aktuální národní legislativy částečně plnit požadavky evropské regulatoriky Solventnost II, hlavně pokud jde o kapitálové a obezřetnostní požadavky. Provozováním financování vývozních úvěrových rizik se zabývá Česká exportní banka, a.s., (dále „ČEB“ nebo „exportní banka“), jejímiž akcionáři jsou stát (84%) a exportní pojišťovna (16%). Posláním exportní banky je poskytovat finanční služby související s vývozem, podporovat český export bez ohledu na velikost kontraktu, budovat povědomí o České republice (dále jen „ČR“) ve světě a tím posilovat konkurenceschopnost českých podnikatelských subjektů a ČR. Exportní banka umožňuje financování exportu všech typů výrobků a služeb, ale na rozdíl od komerčních bank jsou pro ni atraktivní také ta ...
Zhodnocení platného právního stavu. Problematiku dvojího zdanění upravují specializované mezinárodní smlouvy, smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, zakotvující pravidla, která mají za cíl vyloučit dvojí zdanění jednoho příjmu. Vedle těchto smluv je mezi členskými státy Evropské unie uzavřena tzv. Arbitrážní konvence neboli Úmluva o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků sdružených podniků (úmluva o přistoupení České republiky k arbitrážní konvenci byla publikována pod č. 93/2006 Sb. m. s.).1 Při aplikaci těchto smluv může dojít ke sporu o výklad těchto smluv ať již na vnitrostátní úrovni mezi daňovým subjektem a správcem daně, nebo na mezinárodní úrovni mezi smluvními stranami takové smlouvy, tedy mezi státy nebo daňovými jurisdikcemi. Pro případ sporu mezi smluvními stranami smluv o zamezení dvojímu zdanění je v těchto smlouvách standardně obsažen článek o řešení případů dohodou. Řešení případů dohodou se také jinak označuje jako procedura MAP (mutual agreement procedure). V modelové smlouvě OECD o zamezení dvojímu zdanění,2 která je základem a vzorem smluv o zamezení dvojímu zdanění, je procedura MAP zakotvena v článku 25.3 Podle něj se může libovolná osoba, která se domnívá, že opatření jednoho nebo obou států u ní vedou nebo povedou ke zdanění, které bude v rozporu se smlouvou o zamezení dvojímu zdanění, nad rámec případných vnitrostátních opravných prostředků obrátit v dané lhůtě také na příslušný orgán toho státu, kterého je daňovým rezidentem nebo státním příslušníkem (v závislosti na charakteru případu, který chce daná osoba předložit k řešení dohodou). V České republice je takovým příslušným orgánem podle uvedených mezinárodních smluv zpravidla ministr financí (resp. Ministerstvo financí) a jeho zmocněný zástupce (zpravidla Generální finanční ředitelství, pokud jde o případ týkající se tzv. převodních cen). Pokud příslušný orgán dojde k tomu, že je námitka této osoby oprávněná, tak se buď pokusí situaci sám uspokojivým způsobem vyřešit, nebo se pokusí, pokud případ nemůže sám vyřešit, najít shodu na řešení takového případu s příslušným orgánem druhé smluvní strany. Při tom mohou příslušné orgány obou smluvních stran vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody. V Arbitrážní konvenci je problematika řešení případů dohodou řešena v čl. 6 až 14. Na rozdíl od smluv o zamezení dvojímu zdanění, kterými je Česká republika vázána, je v Arbitrážní konvenci obsažena také daňová arbitráž. Řešení případů dohodou se výslovně nevěnuje žádný právní předpis České republiky. Protože jd...