Common use of Závěr Clause in Contracts

Závěr. Hlavního cíle této práce, tzn. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvy, výkladu právní úpravy de lege lata a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženo. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, a to zejména z důvodu, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromady, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle Prostřednictvím tohoto závěru by měly být zhodnoceny výsledky, ke kterým diplomová práce dospěla. Práce si přitom hned v úvodu zadala dva cíle, které se měla pokusit naplnit. Prvním byla analýza současného pojetí smluvní pokuty v českém právním prostředí a s tím související řešení některých sporných aspektů smluvní pokuty. Této problematice se věnuje celá část druhá, přičemž vlastní postoje k řešení dílčích problémů smluvní pokuty jsou předkládány postupně v rámci celé této části. Pro podporu uváděných názorů je často odkazováno na judikaturu Nejvyššího soudu ČR i na odborná vědecká pojednání. Mezi nejdůležitější dílčí problémy, kterým se tato práce v části první věnuje, by bylo možné zařadit téma zajišťované povinnosti. V rámci něho se elaborát přiklonil k závěru, že je možné zajistit i takovou povinnost, která není pro smlouvu vlastní. Smluvní pokuta tedy může postihnou i porušení zákonné povinnosti. Podmínkou ale je, že ujednání mezi stranami na tuto povinnost (alespoň konkludentně) odkáže. Na základě studia relevantní jurisprudence a judikatury byla v této práci také shledána jako přípustná nepeněžitá forma smluvní pokuty, přičemž taktéž bylo upozorněno na možné aplikační potíže spojené s touto formou pokuty. V rámci pojednání o vztahu mezi smluvní pokutou a smluvně modifikovanými úroky z prodlení byl mimo jiné sestaven výčet rozdílných právních důsledků při použití těchto institutů. Složitá právní otázka byla řešena také v podkapitole pojednávající o moderačním oprávnění soudu. Nejednotně je totiž u tohoto tématu nahlíženo na to, zda je možné aplikovat jakousi nepravou moderaci na vztahy občanskoprávní. Někteří autoři dovozují, že je možné shledat smluvní pokutu rozpornou s dobrými mravy nejen celkově, ale také pouze do určité výše, přičemž zbytek pokuty zůstává v platnosti. Diplomová práce se však od zmíněného názoru odvrací, jelikož by v důsledku něho došlo k porušení stěžejního principu soukromého práva, zásady autonomie vůle smluvních stran. K naplnění druhého z vymezených cílů slouží hned dvě části práce, tznúvodní obecná část a třetí část. nastínění Obecný exkurz do problematiky zajištění závazků pojednává o těch aspektech zajišťovacích nástrojů, které jsou pro všechny tyto instrumenty společné. Zabývá se přitom problematikou pojmu „zajištění závazků“, vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvya zániku zajištění závazků, výkladu právní úpravy de lege lata funkce zajištění závazků nebo otázkou subsidiárního a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženo. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavateleakcesorického charakteru zajišťovacích nástrojů. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci úplnost obecného pojednání o zajištění je také zařazen stručný nástin historického vývoje zajištění závazků. Obecné znaky popisující zajištění závazků (rozebrané v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé úvodní části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) potom využívá část třetí, která řeší postavení smluvní pokuty v rámci hierarchie zajišťovacích nástrojů. Aby bylo možné smluvní pokutu do hierarchie zajišťovacích instrumentů zařadit, bylo nejprve nutné vymezit množinu takovýchto nástrojů. Práce na chápání prostředků zajištění nahlédla materiálně, když do zmíněné množiny zahrnula také instituty, které zákonná úprava jako zajištění závazků běžně nepojmenovává. Z důvodu omezeného rozsahu mohl tento elaborát vymezit vůči smluvní pokutě pouze několik vybraných zajišťovacích prostředků. Pro komparaci s institutem smluvní pokuty tak byly zvoleny další čtyři důležité soukromoprávní zajištění nástroje: zástavní právo, zadržovací právo, ručení a rovněž základní rozdělení zajišťovací směnka. Jelikož jsou však tyto instituty svou povahou značně rozdílné, bylo možné učinit jejich porovnání se smluvní pokutou pouze v několika aspektech. Ke komparaci tak došlo v otázkách celkové povahy institutu (věcná, osobní, obligační), vzniku a zániku, uplatnění zásady subsidiarity a akcesority. Po takovémto porovnání dochází práce k závěru, že smluvní pokuta (jako obligační nástroj zajištění) stojí spolu s věcnými prostředky zajištění v popředí hierarchie zajišťovacích instrumentů. Hypotéza o dominantním postavení smluvní pokuty se tedy naplnila pouze částečně, když bylo shledáno, že vedle smluvní pokuty je možné na vztahy individuální první příčku pomyslné pyramidy zajišťovacích nástrojů zařadit také zajišťovací prostředky věcné povahy. Tato práce byla napsána v období, kdy byl již v platnosti (nikoliv však ještě v účinnosti) obsáhlý legislativní balík rekodifikující značnou část soukromého práva. Použitelnost této práce by mohla být značně zpochybněna, kdyby s účinností od 1. ledna 2014 bylo zcela změněno chápání smluvní pokuty a kolektivníkdyby přitom sama práce budoucí právní úpravu ve svém textu vůbec nereflektovala. Také proto byla za třetí část diplomové práce zařazen část čtvrtá, respkterá právě o postavení smluvní pokuty v rámci nové kodifikace soukromého práva pojednává. jejich dalšíJelikož však nový občanský zákoník při úpravě smluvní vycházel velice poctivě ze současného zákoníku občanského i obchodního, detailnější členěnípojetí smluvní pokuty dozná pouze dílčích změn. Nová ustanovení o smluvní pokutě tak byla ve čtvrté části porovnána s úpravou dosavadní. V kapitole druhé jsem pracovala některých případech byly stručně nastíněny příčiny, které mohly zákonodárce právě k odlišné úpravě vést. Kromě toho se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahůpráce pokusila predikovat možné praktické dopady nových ustanovení o smluvní pokutě. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovalaZávěrem je třeba poznamenat, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybnýproblematika smluvní pokuty je velice rozsáhlá a diplomová práce přitom musela pro splnění svých cílů obsáhnout celou šíři této problematiky. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbecZ tohoto důvodu nemohly být některé konkrétní aspekty institutu smluvní pokuty zkoumány do úplné hloubky. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, a to zejména z důvoduDomnívám se, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromady, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími právě detailnější analýza některých rozporuplných otázek v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelemsmluvní pokuty by mohla představovat možnost rozšíření práce pro budoucí akademické nebo jiné účely. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajůOtevřený prostor pro vědeckou tvorbu také shledávám v části pojednávající o pozici smluvní pokuty mezi ostatními zajišťovacími nástroji. Bylo by tak například velice zajímavé, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam pokusit se o vypracování komparace všech zajišťovacích prostředků v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2plnohodnotném měřítku., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle této práceToto rozhodnutí se považuje za rozhodnutí zahájit formální šetření ve smyslu čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES a nařízení Rady (ES) č. 659/1999. Postupem podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES žádá Komise Českou republiku, tzn. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvyaby předložila své připomínky a poskytla veškeré informace, výkladu právní úpravy de lege lata a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženo. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvykteré by mohly pomoci vyhodnotit danou podporu, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setkádo jednoho měsíce od obdržení tohoto dopisu. Jedná se ze- jména o věc mimořádně citlivoutyto informace: — Skutečnosti vysvětlující rozdíl mezi cenou, kterou za 10,54 % podíl TZ v INH zaplatila vláda, a proto bližší seznámení cenou, kterou za zpětný odkup svých akcií zaplatila společnost INH a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak kterou schválila KCP. — Podrobné informace o objemu a účelu všech veřejných podpor poskytnutých od roku 1997 Českou republikou společnosti Třinecké železárny, a.s. — Kopie všech projektů společnosti TZ týkajících se vzdě- lávání zaměstnanců na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikátyobdobí let 2004 až 2006, které zejména s ohledem byly hodnoceny ÚOHS a na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republikyjejichž základě byla udělena státní podpora. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací— Informace ohledně motivačního účinku podpory na vzdělávání. — Vysvětlení, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního právajak byla dodržována ustanovení nařízení Komise (ES) č. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích68/2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podpory na vzdělávání (obecné a specifické vzdělávání). Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, a to zejména z důvodu, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromady, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů— Kopie projektů, které jsou jak zaměstnavatelmají pokrýt náklady na platby dělníkům společnosti TZ, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídekkteří budou propuštěni nebo předčasně odejdou do důchodu v důsledku částečného ukončení výroby, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy jež byly hodnoceny ÚOHS a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu takjejichž základě byla udělena státní podpora. — Vysvětlení, jak byla dodržována ustanovení sdělení Komise o podpoře na záchranu a restrukturalizaci a podpoře na uzavírání kapacit pro sektor ocelářství. — Vysvětlení, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné forměmožné odstavit pouze část pece. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS— Potvrzení toho, že všichni zaměstnanci, kteří mají být propuštěni (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce150 osob), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspiracepracují právě v té části pece, která má být odstavena. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem — Způsob výpočtu nákladů na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2propouštění., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle této Tématem práce byla smlouva o péči o zdraví podle NOZ. Motivací k výběru daného tématu bylo především omezené povědomí široké veřejnosti o existenci bezesporu důležitého nového smluvního typu, jakožto i práv a povinností z něj plynoucích. Vzhledem k výsostnému postavení zdraví v životě člověka považuje autor za významné, aby členové společnosti vstupovali do vztahu, který vzniká při péči o zdraví mezi poskytovatelem a příkazcem (ošetřovaným), co nejlépe informováni o svých právech a povinnostech. K tomu čtenářům mohla být nápomocna i tato práce. Cílem bylo téma obecně představit, tznrozebrat a následně analyzovat jeho jednotlivé části. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru Zároveň chtěl autor upozornit na základě pracovní smlouvymožné výkladové úskalí a legislativní nejasnosti, výkladu které s využitím odborných zdrojů nebo za pomoci praktických příkladů následně kriticky zhodnotil. Práce je rozdělena na pět kapitol, přičemž se inspirovala systematikou občanského zákoníku a vyhradila tak poučení a záznamům péče o zdraví vlastní kapitoly. První kapitola poskytla přehled právní úpravy de lege lata a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženo. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná péče o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osobzdraví, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházkyz pohledu mezinárodního práva. Dále nabídla stručný historický úvod chápání péče o zdraví a popsala vztah úpravy občanského zákoníku s úpravou zvláštní. Poskytla tak vstupní informace, které jsou podstatné pro chápání souvislostí navazujících kapitol. Kapitola druhá se zabývala už samotnou smlouvou o péči o zdraví. Nejprve doplnila historický vývoj nastíněný v kapitole první, aby na něj navázala obecným představením smlouvy o péči o zdraví dle účinné úpravy. Vzhledem k časové posloupnosti při vzniku smluvního vztahu péče o zdraví se autor rozhodl ve druhé kapitole zabývat smluvními stranami a (ii) možnost stát procesem uzavírání smlouvy. Dále, v návaznosti na uzavírání smluv, kapitola obsáhla předmět smlouvy z obecného pohledu a zároveň byly nastíněny případy, ve kterých se zaměstnavatelem o smluvní vztah jednat nebude. Zdařile autor hodnotí počin zákonodárce vyjmout z režimu péče o zdraví prodej nebo převod léků. Obdobně by však navrhoval pojmout také prodej, xxxxxxxx xxxxxxx zanedbatelné kategorie, zdravotních prostředků. Zánik závazku, navzdory navrhované úpravě výpovědních důvodů poskytovatele v důvodové zprávě, není speciálně pro smlouvu o péči o zdraví nakonec v zákoně zakotven. Právě taková úprava však existuje ve speciálním předpise a tím spíš, dle argumentu a maiori ad minus, by měla být zařazena i nezletilým osobám bez plné svéprávnostido předpisu, což s ohledem který je veskrze předpisem obecným. Představené tedy byly k tématu nejvíce relevantní způsoby zániku závazků dle občanského práva obecně, avšak vztáhnuté na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozízávazek ze smlouvy o péči o zdraví. Kapitola je zakončena nastíněním problematiky úhrady péče o zdraví, a to zejména jak z důvodujiných zdrojů, že nesměšuje znaky závislé tak příkazcem samotným. Třetí kapitola se věnovala poučení, které většinou předchází faktickým úkonům péče o zdraví. Od poučení se často odvíjí souhlas či nesouhlas ošetřovaného s podstoupením péče. Ze své povahy je klíčové pro fungování celého smluvního vztahu a autorem je považováno za nejdůležitější a nejcitlivější právo ošetřovaného, resp. povinnost poskytovatele. Proto mu také věnoval celistvou kapitolu. Rozebral jeho obsah a formu z pohledu rozdílných adresátů či situací a mohl se tedy poučení věnovat, v rámci limitu práce jako takové, dostatečně do detailu. Zvláštní podkapitola byla věnována institutu stojícímu v určitém protikladu k poučení, a podmínky jejího výkonu dohromadyto terapeutickému privilegiu. Vzhledem ke kontroverzi a delikátnosti takového institutu se autor v podkapitole ztotožňuje s částí odborné veřejnosti v poněkud detailní kritice, nýbrž je odděluje do samostatných odstavcůkdy považuje zákonodárcem užité sousloví „odepření vysvětlení poskytovatelem“ za nevhodné. Lépe by odpovídalo například zadržení či odložení vysvětlení. Obdobně se v téže podkapitole autor zamyslel nad praktickou stránkou podání odepřeného vysvětlení osobě pověřené ošetřovaným pro případ, což tvoří celou úpravu značně přehlednějšíkdy to vyžaduje zájem ošetřovaného. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru Popsané ustanovení neshledává zdařile formulované a mjv dané části práci se nad praktickým dopadem kriticky zamyslel. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitouKapitola byla logicky zakončena podkapitolou odmítnutí poučení ošetřovaným. V páté kapitole jsem se zabývalaní byly rozebrané a vysvětlené aspekty odmítnutí, slovy teoriejeho náležitosti, tzv. předsmluvními vztahyforma, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelemi za pomoci praktických příkladů. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací čtvrté byly rozebrány ostatní práva a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu povinnosti smluvních stran tak, jak je stanoveno dikcí zákonaupravuje občanský zákoník. Na předchozí kapitolu o poučení navázala část podkapitoly práva ošetřovaného označena 4.1.1. o souhlasu a jeho odmítnutí. Výkladový problém může způsobit pojem „úkon“, k jehož provedení je dle dikce zákona vždy nutný souhlas ošetřovaného. K nejasnosti dochází kvůli tomu, že pojem „úkon“ zákonodárce zvolil bez návaznosti na existující úpravu. Autor by považoval za vhodné a právní jistotu posilující, kdyby zákonodárce „úkonu“ alespoň demonstrativním výčtem stanovil přesnější hranice. Na druhou stranu chápe motivaci zákonodárce cílit „úkonem“ na co možná nejširší okruh případů a situací. Nad to autor, inspirován a opřen o doktrinální prameny, považuje výjimku z vyžadování souhlasu tehdy, jestliže zákon stanoví že souhlasu není třeba, za nevhodně koncipovanou. Nejenže se jedná o z části duplicitní, a tedy nadbytečné ustanovení (vzhledem k existenci obdobné úpravy zásahu do integrity), ba dokonce nespadá ani pod smluvní režim péče o zdraví, jelikož postrádá, pro smluvní vztah stěžejní, souhlasy obou stran. Souhlas byl dále nastíněn i pohledem zahraniční úpravy, a to díky exkurzu do úpravy poskytování souhlasu dle anglického práva. Autor se domnívá, že takový exkurz byl přínosný pro chápání institutu a jeho aspektů lépe a v písemné forměširších souvislostech. Fenomén souhlasu lze zkoumat i jinými vědními disciplínami, tím spíše použitím právní úpravy jiného státu, byť s důrazem kladeným na precedenční právo. Právům ošetřovaného ještě byla vyčleněna podkapitola zabývající se právem takového ošetřovaného, který není zároveň příkazcem, odmítnout péči. Mezi povinnosti ošetřovaného byla zařazena povinnost součinnosti, která je klíčová pro kvalitu smluvního vztahu. Součinnost je třeba chápat jednak jako fyzickou, ale také jako speciální, spočívající například ve sdělení potřebných údajů poskytovateli. Práva a povinnosti poskytovatele popsala druhá polovina čtvrté kapitoly. Hlavním právem poskytovatele je vyžádání písemného potvrzení souhlasu k úkonu či jeho odmítnutí. Takové oprávnění má za cíl chránit poskytovatele a zajistit mu případný důkazní materiál pro podporu jeho tvrzení v budoucnosti. Za specifický druh práva poskytovatele lze také považovat využití terapeutického privilegia nebo sdělení údajů o ošetřovaném bez jeho souhlasu. Častěji se však poskytovatel bude střetávat s jeho povinnostmi. Vzhledem ke zvolené systematice této práce nebylo v této podkapitole pojednáváno o povinnostech řádně poučit ošetřovaného a vést záznamy o péči o zdraví, kterým se vyčlenila zvláštní kapitola. Kapitola čtvrtá se ale zabývala postupem s péčí řádného odborníka, pro který byl klíčový výklad postupu lege artis, na jenž se daná podkapitola zaměřila především. U povinnosti respektovat soukromí ošetřovaného lze spatřovat možnou redundanci speciální úpravy pro smlouvu o péči o zdraví při porovnání s obecnou občanskoprávní formou ochrany osobnosti, podoby a soukromí člověka, která dle autora funkci a obsah speciální úpravy zastane. Přesto lze pohnutku zákonodárce explicitně takovou ochranu i pro smlouvu o péči o zdraví pochopit, vzhledem k významu chráněného zájmu. Naopak nejasnost vrhá ustanovení výjimky, kdy poskytovatel může umožnit pozorovat péči třetí osobě i přes chybějící souhlas ošetřovaného, a to pro možnost prokázat, zda a v jakém rozsahu se vyhovělo odborné péči. Není jasné praktické využití takového práva a v kapitole se autor zamýšlel nad teoretickými příklady i de lege ferenda. Poslední zpracovanou povinností byla informační povinnost o poskytovateli, která si klade za cíl chránit příkazce před nejistotou spočívající v neznalosti druhé smluvní strany. Dokonce tak činí využitím právní fikce pro případ, kdy nelze druhou smluvní stranu určit. Informační povinnost autor srozumitelně vysvětlil, odůvodnil její účel, smysl a fungování. Ve finální páté kapitole byla rozpracována problematika záznamů o péči o zdraví. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívanéprvní podkapitole byl rozebrán obsah a způsob vedení záznamů. V rámci této kapitoly jsem mjAutor se zamyslel nad problematikou vlastnictví záznamů. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového Dále pozitivně kvituje relativní volnost až vágnost úpravy občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárníhokterou shledává například ve vymezení rozsahu vedení záznamů jako nezbytném pro poskytování řádné péče nebo uchování záznamů tak dlouho, který jak to vyžaduje potřeba. Vzhledem k různorodosti vztahů péče o zdraví je nutné klást rozdílné nároky na kvalitu a rozsah záznamů, což zvolená pružná úprava umožňuje. K zákonné úpravě obsahu záznamů o péči však autor vyjadřuje i určitou skepsi, kdy se promítá především pozastavuje nad zákonem vyžadované funkci záznamů podat údaje o zdravotním stavu ošetřovaného. Z povahy vztahu budou údaje o zdravotním stavu ošetřovaného v úpravě neplatnostizáznamech o péči o zdraví diametrálně rozdílné kvality u masérských služeb nebo u zdravotnických služeb. Je tedy otázkou, svéprávnosti či právní osobnostizdali vůbec záznamy určitých druhů péče o zdraví mohou tento zákonný požadavek splnit. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce Autor se domnívá, že i údaje o zdravotním stavu ošetřovaného je třeba chápat rozdílně, právě dle povahy samotné konkrétní poskytované péče. Další podkapitola se věnuje nahlížení do záznamů péče o zdraví, a občanského zákoníku neníto primárně ošetřovaným, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadnéale také jinou osobou. Nahlížení je poskytovatel povinen umožnit bez zbytečného odkladu, čímž poskytovateli rozhodovací volnost zákon příliš neponechává. U nahlížení do záznamů o péči o zdraví občanský zákoník stanoví, že udělení souhlasu nebo odmítnutí udělení souhlasu ošetřovaného se uvede v jeho záznamech. Jelikož odmítnutí udělení souhlasu má v praxi stejné následky jako neprojevení se, lze povinnost takové odmítnutí zapisovat do záznamů považovat za nadbytečné. Poslední část páté kapitoly je o sdělování údajů o ošetřovaném třetím osobám. U podmínek, jejichž splnění umožňuje sdělit údaje třetím osobám i bez souhlasu ošetřovaného, byla autorem rozebrána problematika české úpravy, institutu anonymizace, a to ve světle ne zcela zdařilé inspirace nizozemskou úpravou. Vybrané téma pojal autor, přes jeho šíři, komplexně. Zúžení tématu by logicky vedlo k detailnějšímu a přesnějšímu rozpracování zúženého, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivněbylo by tak činěno na úkor původní motivace poskytnout ucelený obraz péče o zdraví v její celistvosti. Bibliografie XXXXXXPráce splnila cíle vytyčené v úvodu, X. Pracovní právokdy smlouvu o péči o zdraví obecně představila, poskytla její rozbor a analýzu aspektů takové smlouvy a poukázala na legislativní přešlapy či výkladové nejasnosti. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. XxxxZpracováním zahraničního exkurzu a použitím praktických příkladů chtěl autor docílit srozumitelného vysvětlení teoretických konstrukcí či širších souvislostí, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. jelikož jasnost a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. srozumitelnost považuje za klíčové vlastnosti pro naplnění cíle a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku motivace práce. 1Autor studiem tématu a zpracováním této diplomové práce dospěl k následujícím poznatkům. vydáníI přes kritiku z řad odborné veřejnosti se domnívá, že relativně široký rozsah úpravy smlouvy o péči o zdraví je v občanském zákoníku opodstatněný. Nakladatelství ANAGNelze rozporovat vliv speciálních předpisů, z nichž nejvýznamnější roli hraje zákon o zdravotních službách, na vztahy vznikající ze smlouvy o péči o zdraví. 2009Autor ale má za to, 287 x. XXXXXXXXXže smysl občanskoprávní úpravy není konkurovat speciálním předpisům, X. nýbrž je podporovat, doplňovat a kolektivv případě zrušení i suplovat. Zákoník Proto danou úpravu shledává za přínosnou, důležitou, a to včetně, v určitých případech, redundantních ustanovení. Při analýze jednotlivých částí smlouvy o péči o zdraví autor nezjistil žádné kritické nebo rozhodné pochybení zákonodárce. Úpravu považuje za vcelku zdařilou, i přes drobné nejasnosti či místy nepřesnou terminologii. Výtky autor jednak zapracoval do jednotlivých kapitol práce, komentář jednak je shrnul výše v závěru. Ideálně by doporučoval veškerá vytýkaná a kritizovaná ustanovení pro posílení právní jistoty novelizovat, ale vzhledem k rozsáhlému a značně kvalitnímu doktrinálnímu výkladu dané problematiky to nepovažuje za nezbytné, nebo dokonce urgentní. Bude zajímavé sledovat budoucí úlohu občanskoprávní úpravy smlouvy o péči o zdraví v kontrastu s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.očekávanými legislativními změnami v podobě diskutovaného zákona o léčitelství nebo třeba pohledem vize národní strategie elektronického zdravotnictví.

Závěr. Hlavního cíle této práceZkušenosti rakouských notářů s vlastním zastoupením v Bruselu jen potvrdily správnost rozhodnutí z roku 1997. Dnes, tznkdyž je legislativní proces EU pro notariát důležitější než kdy jindy, je i zřízení kanceláře sotva od- myslitelné. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru Je důležitým stavebním kamenem, který umožňuje rozpoznat, jaká možná nebezpečí, ale i jaké příležitosti číhají na základě pracovní smlouvynotáře v Bruselu. AD NOTAM Číslo 4/2004 105 Diskuse Tímto svým článkem bych chtěla reagovat na velmi za- jímavou problematiku týkající se řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, která byla již v tomto ča- sopise nastíněna mimo jiné články uveřejněnými v čísle 6/20031 a v čísle 2/20042. Chtěla bych se zaměřit na otázku aplikace a výkladu právní úpravy de lege lata ust. § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 265/1992 Sb.“) od účinnosti zákona č. 151/2002 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné občan- ský soudní řád, na otázku možnosti podání odvolání v ří- zení o povolení vkladu dle správního řádu a rovněž zohlednění na problematiku s tím velmi úzce související, a to na otázku nabytí právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženomoci rozhodnutí katastrálního úřadu a od- stranění plomby u dotčených nemovitostí. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvoduPředesílám, že se jedná o problematikutouto problematikou budu zabývat pouze ve vztahu k rozhodnutí,kterým byl návrh na povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zamítnut,neboť otázka možnosti podat žalobu proti rozhodnutí,kterým byl návrh na vklad povolen, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, si zasluhuje vzhledem ke své složitosti a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména vý- znamu samostatný rozbor s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republikyvšechna speci- fika, která již nastínil ve svém článku Xxx. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního právaXxx. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazíchXxxx Xxx- dyš. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovaladeného plyne, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásadobdobí od 1. 1. 19936 do 31. 12. 2002 nebylo možno v rámci řízení o povolení vkladu apliko- vat ustanovení § 53–60 zákona č. 71/1967 Sb., nepovažuji současný stav za zcela bezchybnýo správ- ním řízení (dále jen „správní řád“), neboť jeho aplikace byla výslovně vyloučena ust. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a § 3 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.7 v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbecnávaznosti na § 5 odst. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností4 téhož zákona. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvkyOd účinnosti zákona č. 151/2002 Sb., tj. subjektyod 1. 1. 2003, objekt nám však zákon č. 265/1992 Sb. na tuto otázku nedává zcela jednoznačnou a obsahnezpochybnitelnou odpověď a si- tuace, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osobdo které se dostaly katastrální úřady v rámci své rozhodovací činnosti a účastníci řízení, není nikterak zá- viděníhodná, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, a to zejména z důvoduznění čl. XXV bod 1. zá- kona č. 151/2002 Sb.8 Je nesporné, že nesměšuje znaky závislé práce od účinnosti zá- kona č. 151/2002 Sb. je možno proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu vydanému v řízení o po- volení vkladu podat žalobu v souladu s § 7 odst. 2 OSŘ dle části páté občanského soudního řádu,neboť přezkum rozhodnutí katastrálního úřadu již nepodléhá přezkumu v rámci správního soudnictví.9 Předpokladem rozhod- nutí soudu v dané věci je však pravomocné rozhodnutí správního orgánu.10 Nyní tedy vzniká otázka, kdy je roz- hodnutí katastrálního úřadu pravomocné, čímž se vra- címe k nastolené otázce použitelnosti odvolání dle správ- ního řádu v námi zkoumaném řízení.Podle mého názoru tento opravný prostředek, pokud vycházíme z výkladu ust. § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb. ve spojení s čl. XXV bod 1 zákona č. 151/2002 Sb., za současného práv- ního stavu v řízení o povolení vkladu aplikovat nelze. Domnívám se totiž, že zákonem č. 151/2002 Sb. došlo k vypuštění opravného prostředku z § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb. a podmínky jejího výkonu dohromadyk jeho nahrazení žalobou podle části páté OSŘ,čímž nelze možnost aplikovatelnosti správního řádu danou § 3 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. ve vztahu k odvolání vykládat jinak, nýbrž je odděluje do samostatných odstavcůnež jak tomu bylo doposud. Za současné situace nelze aplikovat ani tu část § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb. týkající se autoremedury.V této souvislosti se rovněž domnívám, což tvoří celou úpravu značně přehlednějšíže nebylo úmyslem zá- konodárce přijetím zákona č. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj151/2002 Sb. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů zavést dvou- stupňové správní řízení o povolení vkladu.Tuto část bych vému rozhodnutí katastrálního úřadu ke správnímu or- gánu nejblíže vyššího stupně nadřízeného správnímu or- gánu, který napadené rozhodnutí vydal, nebo zda přichází v úvahu pouze žaloba dle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“). Pokud se stručně podíváme na dobu určitoupřed účinností zákona č. V páté kapitole jsem se zabývala151/2002 Sb., slovy teorie, tzvtj. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentářpřed 1. 1. vydání2003, pak účastníci řízení mohli napadnout pouze zamítavé rozhodnutí ka- tastrálního úřadu vydané v řízení o povolení vkladu,3 při- čemž opravným prostředkem dle § 5 odst. Praha: X. X. Xxxx4 zákona č. 265/1992 Sb. v návaznosti na OSŘ proti tomuto rozhod- nutí byl opravný prostředek proti rozhodnutím správ- ního orgánu, 2012o němž bylo rozhodováno ve správním soudnictví. 1087 x. XXXXXXXXXSprávní soudnictví bylo do 1. 1. 2003 upra- veno v části páté OSŘ v ust. § 244–250t, kdy ve vztahu k zamítavým rozhodnutím katastrálního úřadu bylo po- stupováno dle hlavy první a třetí této části. Opravný pro- středek mohli účastníci řízení podat ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí,4 účastníkem řízení před sou- dem byl rovněž katastrální úřad, který toto zamítavé roz- hodnutí vydal,5 a to nejdůležitější, co nutno uvést, je, že soudy rozhodovaly o opravném prostředku proti nepra- vomocnému rozhodnutí katastrálního úřadu.Z výše uve- * Autorka je justiční čekatelka Krajského soudu v Ostravě,přidělená k vý- konu přípravné služby k Okresnímu soudu v Ostravě. 1 Xxxxxxxxx, X. Přehled judikatury Novela občanského soudního řádu č. 151/2002 Sb. ve věcech pracovněprávníchvztahu ke Katastru nemovitostí XX.Xx Notam, 2003, č. 2.6, aktualizované vydánís. 135–137. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. 2 Xxxxxx, X. a kolK žalobám ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí. Pracovní právoAd Notam, 2004, č. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.os. 32–34., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle této práceZa cíl své práce jsem zvolila vymezení následků porušení smlouvy podle úpravy v novém občanském zákoníku, tznjejich rozbor a srovnání s předchozí právní úpravou v občanském a obchodním zákoníku. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru na základě pracovní Práce je rozdělena do šesti kapitol, z nichž každá je věnována jednomu z následků porušení smlouvy. Kapitola první se zabývá institutem předsmluvní odpovědnosti, výkladu který je v novém občanském zákoníku výslovně upraven nově. Před platností současné právní úpravy de lege lata a rovněž zohlednění se tak musel dovozovat právní doktrínou či soudní praxí. Vpravení předsmluvní odpovědnosti do zákonné úpravy de lege ferenda bylo dosaženo. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvypovažuji za pozitivní změnu, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že neboť se jedná o problematikuinstitut v praxi poměrně frekventovaný. Kromě obecné úpravy předsmluvní odpovědnosti se první kapitola zabývá také jejími skutkovými podstatami. Druhá kapitola je věnována odpovědnosti za prodlení, jejíž úprava s rekodifikací větší změny nezaznamenala. Xxxxxxx je však patrné její přiklonění k předchozí úpravě obchodněprávní, jak uvádí také důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku. Druhá kapitola je rozdělena na dvě podkapitoly analyzující prodlení dlužníka, věřitele a jeho právní následky. Opět je provedena komparace s předchozí právní úpravou, často s využitím judikatury. Kapitola třetí řeší problematiku odstoupení od smlouvy, kde je opět patrná inspirace úpravou v obchodním zákoníku. Nejprve je institut obecně vymezen, poté jsou s pomocí judikatorních závěrů Nejvyššího a Ústavního soudu rozebrány jeho účinky. Poslední část třetí kapitoly se týká úpravy odstupného, která je téměř beze změn převzata u občanského zákoníku z roku 1964. Zmíněn je také závdavek, který byl do platné právní úpravy vpraven z obecného zákoníku občanského. Čtvrtá kapitola se zabývá odpovědností za vady, která přijetím nového občanského zákoníku doznala změn. Změny se týkají nejen systematického zařazení institutu, ale také samotného pojetí odpovědnosti, neboť nová právní úprava vychází z pojetí, že osoba mající právem uloženou povinnost neodpovídá za její porušení, nýbrž za její řádné splnění. Změny v úpravě odpovědnosti za vady jsou dle mého názoru posunem k lepšímu, neboť následky vad plnění jsou podle platné právní úpravy řešeny systematičtěji a úprava je celkově lépe strukturovaná. Kromě obecné odpovědnosti za vady je pozornost věnována také odpovědnosti za vady u koupě movité věci, jejíž úprava nově posiluje práva kupujícího. Odpovědnost za vady při prodeji zboží v obchodě také doznala změn. Jednou z nich je nahrazení pojmu shoda s kupní smlouvou, který byl používán občanským zákoníkem, pojmem jakost při převzetí. Patrný je záměr zákonodárce upřednostnit naplnění původní smlouvy před odstoupením od smlouvy. Kapitola pátá je věnována odpovědnosti za škodu. I zde došlo k terminologickým změnám, neboť platná právní úprava nahrazuje pojem „odpovědnost“ termínem „závazek z deliktu“. Kromě změn v rovině formulační přinesla rekodifikace občanského práva i změny zásadní. Nový občanský zákoník opouští jednotné pojetí civilního deliktu a zakotvuje jeho dualitu. V souvislosti s tím došlo také ke změně podmínek odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti, kdy platná právní úprava vychází z principu absolutní objektivní odpovědnosti. Ke zmírnění přísnosti absolutní objektivní odpovědnosti stanovuje nový občanský zákoník její limity, kterými se zabývá poslední část páté kapitoly. Poslední šestá kapitola se zabývá institutem smluvní pokuty. Změnou v zařazení smluní pokuty mezi instituty utvrzení dluhu ztrácí smluvní pokuta funkci zajišťovací, kterou plnila dosud, ve prospěch funkce utvrzovací. Další významnou změnou je upuštění od požadavku písemného sjednání smluvní pokuty. Tato neformálnost je výrazem důslednějšího respektování zásady autonomie vůle subjektů, ke které se téměř každý během svého života setkánový občanský zákoník hlásí. Jedná se Domnívám se, že upuštění od požadavku písemnosti ujednání povede ke zhoršení dokazování existence ujednání o věc mimořádně citlivousmluvní pokutě a sníží právní jistotu. Za pozitivní změnu naopak považuji výslovné umožňění sjednání smluvní pokuty i v jiném plnění než peněžitém, čímž je zamezeno jakýmkoliv nejasnostem ohledně povahy smluvní pokuty. Podobně jako v případě odpovědnosti za škodu i v úpravě smluvní pokuty vychází platná právní úprava z obchodního zákoníku a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak vznik pohledávky na straně zaměstnance, tak zaměstnavatelezaplacení smluvní pokuty neváže na existencí zavinění. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala Z obchodního zákoníku je převzato i významné judikátyprávo soudu moderovat nepříměřeně vysokou smluvní pokutu, které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republikyje nově podmíněno návrhem dlužníka. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práceI tuto změnu hodnotím kladně, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, dle mého názoru povede k ochraně dlužníka a to zejména z důvodu, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromady, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2zároveň nijak nenaruší funkci smluvní pokuty., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního Tato bakalářská práce pojednávala o veřejnoprávních smlouvách. Cílem mé práce bylo vypracování přehledu obecné úpravy veřejnoprávních smluv, kde stěžejním zákonem je zákon č. 500/2004., správní řád, který obecnou úpravu veřejnorpávních smluv obsahuje. Před přijetím nynějšího správního řádu jsme obecnou úpravu v našem právním řádu nenalezly, proto vítám zavedení této obecné úpravy, která vede k posílení právní jistoty. Druhou částí cíle bylo rozebrání některých veřejnoprávních smluv a zaměření se na to, jaká veřejnoprávní smlouva je nejčastěji uzavírána mezi obcemi. Tuto část jsem dále doplnila o vyjádření starostů či tajemníků některých obcí k problematice veřejnoprávních smluv. Můžu konstatovat, že svému cíli jsem dostála. O problematice veřejnoprávních smluv jsem nalezla mnoho odborných článků ale i knih, tedy alespoň kapitol nacházejících se v nich, které se veřejnoprávních smlouvám věnují. Zpracováním bakalářské práce jsem získala mnoho nových a cenných informací. Ráda bych také podotkla, že i když se mi z počátku úprava veřejnoprávních smluv jevila jako skutku jasné téma, tak i v této práceoblasti existuje řada sporných momentů a nejasností. Dodnes neexistují jednotné právní názory na jednotlivé druhy veřejnoprávních smluv, tznzejména na veřejnoprávní smlouvy mezi účastníky. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru na základě pracovní Někteří je řadí mezi subordinační veřejnoprávní smlouvy, výkladu právní úpravy de lege lata jiné z nich dělají samostatný druh veřejnoprávních smluv. Také bych ráda zmínila, ochotu některých zástupců obcí, zejména starostů a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženotajemníků, kteří mi poskytli řadu potřebných informací a ochotně se mnou spolupracovali. Poskytla Samotnou práci jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem rozčlenila do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změndeseti kapitol. V první kapitole jsem se zaměřila na charakteristiku veřejnoprávních smluv. Zprvu jsem vymezila legální definici a poté jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahudalší charakteristice těchto smluv. Podstatné je, že na veřejnoprávní smlouvy se hledí v pojetí materiálním. Výhodnější by ale bylo formální pojetí, neboť by nevznikaly pochybnosti, zda některé smlouvy řadíme k veřejnoprávním smlouvám či nikoliv. Zmínila jsem i velmi stručnou historii a rozdíl od smluv soukromoprávních. Druhá kapitola definovala jednotlivé druhy veřejnoprávních smluv. Správní řád upravuje koordinační veřejnoprávní smlouvy, subordinační veřejnoprávní smlouvy a smlouvy mezi účastníky. Dále však nalezneme i zvláštní typy veřejnoprávních smluv, které bez výhrad nelze přiřadit ani k jednomu ze základních druhů, které upravuje obecná úprava nacházející se ve správním řádu. Ve třetí části jsem se zabývala uzavíráním veřejnoprávních smluv. Vysvětlila jsem, co se rozumí návrhem veřejnoprávní smlouvy, co musí obsahovat, od kdy působí, kdy tento návrh zaniká a v neposlední řadě i kdy dojde k uzavření takovéto smlouvy. Dalším tématem, nacházející se v mé bakalářské práci, byla otázka přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy. U veřejnoprávních smluv se neuplatňuje neplatnost. Ale v případě rozporu s právními předpisy musí dojít k přezkumu, kdy ji v rámci tohoto řízení správní orgán zruší, popřípadě zruší jen její část, pokud je to možné. Následující téma jsem věnovala změně obsahu veřejnoprávní smlouvy, výpovědi a jejím možným zrušením. Šestá kapitola se zabývala souhlasem třetích osob s případnou veřejnoprávní smlouvou, která by se přímo dotýkala na jejich právech či povinnostech. Sedmou kapitolu jsem zaměřila na závazky z veřejnoprávních smluv, tedy jeho zákonnými na spory z nich a teoretickými východiskysporné řízení. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitostiVysvětlila jsem, tznkdo je příslušný řešit tyto případné spory a jak probíhá samotné sporné řízení. subjektyOsmá část se týkala obecného ustanovení § 170 správního řádu, objekt který zmiňuje použijí jiných částí správního řádu a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členěníobčanského zákoníku. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této předposlední kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatnostípříklady veřejnoprávních smluv. Poté Jak jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může zmínila hned v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé úvodu své práce, neboť cílem nebylo charakterizování všech jednotlivých typů veřejnoprávních smluv. Z koordinačních veřejnoprávních smluv jsem charakterizovala veřejnoprávní smlouvu týkající se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozívýkonu přenesené působnosti obcí, veřejnoprávní smlouvu týkající se výkonu působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, veřejnoprávní smlouvu týkající se plnění úkolů obecní policie, veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí strážníků obecní policie a to zejména dohodu o sloučení obcí. Dalšími příklady už byly subordinační veřejnoprávní smlouvy, kde jsem se zaměřila na veřejnoprávní smlouvu nahrazující některá územní rozhodnutí a veřejnoprávní smlouvu nahrazující stavební povolení. Ze smluv mezi účastníky jsem vybrala smlouvu o převedení práv a povinností z důvoduregulačního plánu vydaného na žádost a ze zvláštních typů veřejnoprávních smluv jsem se charakterizovala zvláštní smluvní ochranu přírody. Závěr mojí bakalářské práce byl spíše praktičtější. Tuto část, jsem věnovala veřejnoprávním smlouvám v praxi. Nalezneme zde dvě tabulky, které reflektují, jaká veřejnoprávní smlouva je mezi obcemi v okrese Domažlice nejčastěji uzavíraná. Pro zajímavost jsem u každé obce doplnila počet obyvatel. Následně jsem vyzpovídala některé starosty a tajemníky obcí k této problematice. V části přílohové pak nalezneme tři přílohy - vzor veřejnoprávní smlouvy na úseku přestupků, veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace a poslední z nich je dodatek k veřejnoprávní smlouvě na výkon přenesené působnosti na úseku přestupků. Veřejnoprávní smlouvy umožňují transfer určitých kompetencí v rámci veřejné správy, tudíž tyto smlouvy mohou sloužit k jistému zefektivnění výkonu veřejné správy. A též slouží i k zapojování adresátů veřejné správy na jejím podílení. Bakalářskou práci zakončím prohlášením, že nesměšuje znaky závislé práce veřejnoprávní smlouvy jsou určitým moderním fenoménem a podmínky jejího výkonu dohromadyjistě mají svoji budoucnost, nýbrž je odděluje do samostatných odstavcůale dodnes byly jevem spíše výjimečným, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývalazejména tehdy, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2nepočítáme-li koordinační veřejnoprávní smlouvy., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle této práce, tzn. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvy, výkladu právní úpravy de lege lata a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženo. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi 110TURNER, Ch. Employment Law. 2. edition. Oxon: Xxxxxx Xxxxxx, 2005, s. 16. důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, a to zejména z důvodu, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromady, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. C. H. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. L. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. C. H. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. M. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. M. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie Xxxxxx práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. A. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. A. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle Úkolem této prácepráce bylo seznámit čtenáře s obecní policií, tznjejí historií, vznikem, některými povinnostmi strážníků a zejména jejich oprávněními. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvy, výkladu právní úpravy de lege lata a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženo. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvoduDůvodem je ta skutečnost, že se jedná jsou to zejména oprávnění strážníků obecní policie, která občan velice citlivě vnímá a skrze která často dochází ke kontaktu strážník – občan. Lze konstatovat, že v současné době není nutno zvyšovat počet oprávnění, s nimiž obecní policie, potažmo strážníci, disponují. Některá oprávnění, zejména upravující vstup do různých evidencí a registrů174 by byla vynikajícím zdrojem informací přímo v terénu, nebo alespoň zprostředkovaně, ale za podmínky on-line přístupu či ověření skutečností. Pokud je nutno o problematikuněkteré údaje žádat „papírově“, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména jsou data poskytnutá s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změnmnohadenním odstupem mnohdy již nepotřebná. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahusouladu s tématem následovalo shrnutí obecné zákonné úpravy veřejnoprávních smluv, tedy jeho zákonnými konkretizované v zákoně o obecní policii smlouvami o plnění úkolů obecní policie. Úprava veřejnoprávních smluv stanovená ve správním řádu tvoří dobrý základ a teoretickými východiskysnad není nutno, aby byla novelizována. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitostiZato právní úprava těchto smluv stanovená zákonem o obecní policii, tzn. subjektyna kteréž to téma byla tato práce zaměřena, objekt a obsah (když podrobnější by si zasloužila buď sjednocení výkladu, ale lépe novelizaci tak, aby její výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, a to zejména z důvodu, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromady, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednějšíbyl jednoznačný. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mjse snažil zhodnotit význam veřejnoprávních smluv uvedením konkrétních čísel nebo případů; lze konstatovat, že význam je značný. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů Při současném vývoji v Policii ČR se zdá, že význam veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie poroste, pokud vedení místních samospráv chce mít přímý vliv na dobu určitoubezpečnostní situaci ve své obci. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na faktMyslím, že z hlediska občanů by bylo výhodnější, aby obec vstoupila do smluvního vztahu s jinou obcí či obcemi a pomohla tak vytvořit silnou místní (regionální) obecní policii na úkor sice své, ale podstatně slabší obecní policie. Předpokladem není pouze právní jistoty úprava, ale mnohdy též potlačení ega starostů obcí, kteří by nepřipustili, aby „nemohli velet“ své obecní policii. Stejně tak je předpokladem k uzavření veřejnoprávní smlouvy o plnění úkolů obecní policie „nabídka“ a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona„poptávka“, tedy v písemné forměochota takovou smlouvu vůbec uzavřít a to jak na straně obce stojící o činnost obecní policie, ale zejména ochota obce se o svoji policii podělit. V nejrozsáhlejšíCo se inspektora veřejného pořádku týče, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila připadá mi s názorem NSpodivem, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsaženézákon o přestupcích obsahuje ustanovení, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určeníkteré umožňuje osobám, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.které správní orgán pověřil,

Závěr. Hlavního cíle Předmětem této prácediplomové práce byl institut smluvní pokuty sjednané stranami ve smlouvě o nájmu bytu. Cílem bylo především odpovědět na otázky ohledně podmínek aplikace limitace v nájemních smlouvách. Dále je pak rozebrán vliv možnosti sjednat si smluvní pokutu v nájemních smlouvách na další soukromoprávní instituty. V první kapitole této práce byla smluvní pokuta vymezena jako obecný institut – bylo nutné vymezit především její limity, tznhlavní funkce a jejich vzájemný vztah. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru Smluvní pokuta je charakteristická především funkcí preventivní (motivační), kompenzační, zajišťovací a sankční. Všechny tyto funkce se vzájemně doplňují a tvoří její podstatu. Konečně pak u smluvní pokuty jako takové nelze stanovit její limit, jelikož ten se vždy posuzuje s ohledem na základě pracovní okolnosti případu. Ve druhé kapitole této diplomové práce byl nejprve předestřen historický vývoj smluvní pokuty, a to od dob první republiky až do současné právní úpravy. Z tohoto je patrné, že přístup k možnosti sjednat si v nájemní smlouvě smluvní pokutu se v historických etapách lišil. Za první republiky byla smluvní pokuta v nájemních smlouvách výslovně zakázaná. Po druhé světové válce tento zákaz nebyl převzat. Zaveden byl pouze poplatek z prodlení. Ten bylo možné nárokovat po neplatícím nájemci. Odbornou veřejností často rezonovala otázka, jak pohlížet na jeho výši, která byla podle mnohých názorů v rozporu s dobrými mravy. Na tuto skutečnost začaly soudy reagovat až v nedávné době, kdy dochází exekučními soudy k zastavování exekucí v případě, kdy je dlouhodobě nárokován jen poplatek z prodlení. Samotná smluvní pokuta nebyla jako samostatný právní institut v právním řádu zakotvena. Tak se stalo až v roce 1992. Limit pro její maximální výši v nájemních smlouvách byl tvořen judikaturou vztahující se k obecným ustanovením o smluvní pokutě. Rozhodující tak byly konkrétní okolnosti daného případu. Po přijetí NOZ byla smluvní pokuta v nájemních vztazích zakázaná. Stále však existovaly smlouvy, výkladu které byly uzavřeny za staré právní úpravy de lege lata a rovněž zohlednění obsahovaly ujednání o smluvní pokutě. Pokud nárok z těchto smluv vznikl za staré právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženoúpravy, mohl být bez problému vymáhán. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled Pokud však nárok vznikl později, vymahatelný není. Důvodová zpráva k NOZ pak odkazovala na zahraniční právní řády. Tento odkaz byl však nesprávný, protože pramenil z nedostatečné znalosti těchto právních řádů. Inspirační zdroje pro předešlou právní úpravu pracovní smlouvyjsou tedy bližší právní úpravě současné. Zakázaná je v nich totiž jen smluvní pokuta jakožto sankční nástroj. Konečně pak v roce 2020 přišel další obrat, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru kdy byla připuštěna možnost sjednat si v České republicenájemních smlouvách smluvní pokutu, mimo jiné ale pouze s limitem ve výši trojnásobku měsíčního nájemného (navíc spolu s jistotou). Zde se nabízela otázka, jak naložit se smluvními pokutami sjednanými za staré právní úpravy. Zda se k těmto smluvním pokutám nebude přihlížet, nebo zda je možné je dodatečně legalizovat a učinit z nich platná smluvní ujednání. S ohledem na to, že k tomu jednaní došlo v době, kdy byl toto ujednání nebylo možné, by následnou konverzí v platné právní jednání docházelo k obcházení předešlého zákonného zákazu. Navíc i z důvodujudikatura Nejvyššího soudu konstatovala, že platnost právního jednání se posuzuje podle právních předpisů aktuálních k datu uskutečnění takového jednání. Konečně pak je potřeba na to nahlížet optikou ochrany nájemce, kdy by následnou konverzí byla narušena právní jistota. V kapitole 2.2 je rozebírána charakteristika smluvní pokuty a jistoty. Zákonodárce totiž pro oba instituty zvolil stejný limit. Z charakteristiky smluvní pokuty a jistoty lze dojít k závěru, že se jedná o problematikudva rozdílné instituty (utvrzovací a zajišťovací). Smluvní pokuta má především dlužníka motivovat, se kterou se téměř každý během svého života setkájistota zase zabezpečuje, že dluh bude skutečně upraven. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména s S ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republikyvyužití se jedná o instituty, které se výborně doplňují, zákonodárce z nich však udělal konkurenty. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovalaZ tohoto důvodu nelze bez dalšího tvrdit, že novelizace provedená zákonodárcem zavedení možnosti sjednat si v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, a to zejména z důvodu, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromady, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2nájemních smlouvách smluvní pokutu vylepšuje pronajímatelovo postavení., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle V úvodu této diplomové práce, tznkterá se věnuje smlouvě o obchodním zastoupení dle zákonné úpravy platné od 1.1.2014, byly vytyčeny cíle, kterých by tato práce měla dosáhnout. nastínění Hlavním cílem bylo vymezení smlouvy o obchodním zastoupení, zejména pak popis a rozbor její zákonné úpravy. Za tímto cílem práce využila zdrojů vztahujících se nejen k tzv. „novému“ občanskému zákoníku, tj. zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ale také zdrojů vztahujících se ke starší úpravě, jmenovitě k zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, neboť bylo do nové právní úpravy začleněno mnohé z právní úpravy staré. Vzhledem k členství České republiky v Evropské unii nemohla práce opomenout evropskou úpravu problematiky vzniku pracovního poměru obchodního zastoupení, zejména pak evropskou směrnici č. 86/653/EHS, o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců, a na ní navazující relevantní judikaturu. Tato diplomová práce byla členěna do kapitol tak, aby se pokusila co nejlépe rozdělit prakticky jednolité téma do úseků a kapitol, které spolu co nejvíce vzájemně souvisí, ale které také umožňují relativně rychlé nalezení vyhledávané informace na základě pracovní smlouvykrátkého pohledu do obsahu práce. Jak již bylo v úvodu nastíněno, výkladu právní úpravy de lege lata a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženo. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změnbyla členěna následovně. V první kapitole jsem byla popsána a rozebrána základní charakteristika smlouvy o obchodním zastoupení a její pozitivní a negativní vymezení občanským zákoníkem. Dále došlo k zamyšlení nad postavením obchodního zástupce jako nezávislého podnikatele a snahu o objasnění vnímání dlouhodobosti ve spojení se smlouvou o obchodním zastoupení při užití více úhlů pohledu na danou problematiku. Práce se věnovala i definici pracovněprávního vztahupojmu „určité druhy obchodů“ a rozebrána byla i povinnost písemné formy smlouvy o obchodním zastoupení, tedy jeho zákonnými stejně jako rozdíly mezi výhradním a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členěnínevýhradním obchodním zastoupením. V druhé kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahůpráce zaměřila na práva a povinnosti stran smlouvy o obchodním zastoupení a věnovala se hlavně provizím jako jednomu ze základních definičních znaků tohoto smluvního typu. Tyto jsem postupně vyjmenovala Byl rozebrán vznik práva na provizi včetně pravidel pro stanovení okamžiku vzniku práva na provizi a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení překážky vzniku práva na provizi. Práce se zaměstnanci také věnovala určení výše provize a zákazu jejich diskriminacejejí splatnosti a vyúčtování, přičemž kapitola byla zakončena pojednáním o zvláštní odměně. Ve třetí kapitole byl popsán zánik obchodního zastoupení včetně důvodů, pro které je možné, ať již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovalaze strany obchodního zástupce nebo zastoupeného, že novelizace provedená zákonodárcem vypovědět smlouvu o výhradním obchodním zastoupení a práce se v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem věnovala i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, a to zejména z důvodu, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromady, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednějšívýpovědním lhůtám. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru byla popsána úprava konkurenční doložky a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V v páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, došlo i na krátké pojednání o tzv. předsmluvními vztahyŠvarcsystému. Tato práce si dala za cíl popsat zákonnou úpravu smlouvy o obchodním zastoupení a věřím, tznže svůj cíl alespoň z části splnila. vztahy vznikajícími Totiž vždy, když se mluví, píše či diskutuje o smlouvě o obchodním zastoupení, je nutné si uvědomit jednu věc, která byla zmíněna i v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelemúvodu této práce. V Smlouva o obchodním zastoupení je ve své podstatě nástrojem potřeby externí pomoci při hledání nových příležitostí k odbytu zboží, služeb či jiných produktů zastoupeného na stávajících či nových trzích. Smyslem tohoto smluvního typu je na jedné straně vylepšit možnost získání příležitostí k odbytu produktů pro zastoupeného a na straně druhé získat zdroj obživy pro obchodního zástupce. Smlouva o obchodním zastoupení je tudíž hlavně flexibilním ekonomickým nástrojem, z čehož vyplývá, že by její zákonná úprava jako taková měla být, co možná nejjednodušší a nejpružnější. I proto zákonodárce ponechává relativně mnoho prostoru pro smluvní ujednání mezi stranami smlouvy a v návaznosti díky tomu mohou obchodní zástupce i zastoupený plně využít svého potenciálu na trhu. Na druhou stranu je tu ale legitimní snaha alespoň minimálně ochránit obchodního zástupce, pro kterého je mnohdy smlouva o obchodním zastoupení jediným jeho příjmem. Ve své podstatě se obchodní zástupce může cítit jako zaměstnanec zastoupeného, obzvláště pokud si zastoupený tvoří distribuční či obchodní síť obchodních zástupců. Pak je obchodní zástupce povětšinou vázán exkluzivním vztahem k zastoupenému, zatímco zastoupený takto omezen není. Obchodní zástupce pak nese všechny negativní vlastnosti této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací vázanosti, zejména pak možnou přesycenost trhu a údajůnemožnost nabídnout širší nabídku zboží či služeb potencionálním klientům a praktickou nemožnost vyjednat si vyšší provize plynoucí z konkurenčního boje zastoupených, a naopak nedostává se mu záchranných sítí a výhod, které jsou jak zaměstnavatelspojeny například se zaměstnaneckým vztahem. Na základě těchto legitimních snah ochránit obchodního zástupce došlo k přijetí směrnice č. 86/653/EHS, tak zaměstnanec povinni poskytnouto koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců, která sama svůj cíl vidí v potření rozdílů vnitrostátních právních předpisů v oblasti obchodního zastoupení, které značně ovlivňují podmínky hospodářské soutěže a výkon tohoto povolání uvnitř Společenství a poškozují úroveň ochrany obchodních zástupců v jejich vztazích se zmocniteli a bezpečnost obchodů. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu Specifikem smlouvy o obchodním zastoupení je její spojení dlouhodobé spolupráce a její souvislost s ochranou osobních údajůčinnosti směřující k uzavírání určitého druhu obchodů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídekTato kombinace vytváří prostředí, jejichž význam v praxi stále stoupákteré se při ukončení smlouvy o obchodním zastoupení může stát velice nepřátelským, protože obě strany až po ukončení smlouvy doopravdy sčítají účty. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecněDo té doby bylo možné škody, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součástimanka či jiné pohledávky řešit dohodou a případným stržením z provize, což po ukončení spolupráce možné již není. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní Nemluvě pak o situaci, kdy obchodní zástupce přechází ke konkurenci zastoupeného a dochází doslova k bitvě o zákazníky či klienty, které obchodní zástupce zastoupenému přivedl. Mimo jiné i proto je judikatura ohledně smlouvy pod sankcí její neplatnosti obchodního zastoupení nejvíce početná právě při řešení otázek nevyplacených provizí, zvláštních odměn, resp. práva na odškodnění, a apelovala na faktkonkurenční doložky. Výše zmíněná směrnice, občanský zákoník a i evropská a česká judikatura významně přispěli k tomu, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů smlouva o obchodním zastoupení již není jen prostředkem k obcházení pracovních zákonů, ale je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce)to smluvní typ, který by dává možnost dělat obchod lépe, pružněji, odborněji a pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce obchodního zástupce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2zastoupeného i bezpečněji., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle Obchodní zastoupení jako jedna ze smluv příkazního typu obsahuje několik základních prvků, které ji charakterizují. Než však lze hovořit o obchodním zastoupení v takové podobě, jakou má dnes, musela projít řádným vývojem od římské úpravy zastoupení až do podoby nynější. Tento vývoj jsem v této prácepráci popsal v takovém rozsahu, tznkterý stačí k pochopení samotného významu institutu zastoupení a obchodního zastoupení. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvySmlouva o obchodním zastoupení umožňuje zastoupenému jako podnikateli využít schopností a dovedností dalšího podnikatele (obchodního zástupce) k rozvinutí svojí obchodní činnosti. V této písemné smlouvě se obchodní zástupce zavazuje pro zastoupeného dlouhodobě vykonávat činnost spočívající v uzavírání nebo sjednávání obchodů se třetími osobami a zastoupený je povinen za takovou činnost platit provizi. Došel jsem k závěru, výkladu že právě obchodní zastoupení umožňuje zastoupenému nejlepším možným způsobem zajistit kvalitu i kvantitu svých obchodů, což umožňuje především dlouhodobost obchodního zastoupení a profesionalita obchodního zástupce jako podnikatele. K bližšímu a efektivnějšímu zastoupení je stranám umožněno sjednat obchodní zastoupení ve výhradní formě, což dle mého názoru umožňuje ještě vyšší míru kooperace a nese s sebou větší důvěru mezi stranami. Co se týká změn v obchodním zastoupení v souvislosti s přijetím nové právní úpravy de lege lata k 1. 1. 2014, nenarazil jsem kromě zrušení oprávnění soudu zrušit konkurenční doložku a rovněž zohlednění přihlížení pouze k podstatným okolnostem při určování výše odměny (nikoliv ke všem okolnostem) na žádné podstatné změny. Jedná se spíše o změny v jednotlivých názvech, nicméně úprava zůstala převážně totožná. V tomto směru bylo mnohem větší a výraznější změnou přijetí Směrnice, která přinesla do českého právního řádu několik 90 XXXXX, Xxxxxxx. Komparativní studie: Smlouva o obchodním zastoupení v české a německé úpravě. Právní rádce. Praha: Economia a.s., roč. 2010, č. 2. nových prvků a poskytuje především ochranu nezávislým obchodním zástupcům na území Evropské unie. V některých případech výslovně poskytuje státům možnost vlastní úpravy nad její rámec, čehož český zákonodárce příliš nevyužil. Domnívám se, že tak učinil z důvodu přesvědčení o dostatečnosti takové úpravy. V rámci této práce jsem se zaměřil na jednotlivé prvky obchodního zastoupení a některé analyzoval detailněji. Došel jsem k závěru, že právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženoúprava poskytuje značnou ochranu obchodnímu zástupci. Poskytla Děje se tak už samotným zákazem některých smluvních ujednání od zákonu či nemožností odklonu v neprospěch obchodního zástupce. V případě, že by smluvní ujednání dovoleným způsobem působilo v neprospěch obchodního zástupce, musí být splněny zákonné podmínky. Za takový nejvýraznější případ považuji možnost ručení obchodního zástupce za splnění závazku třetí osobou. Pokud by totiž měl obchodní zástupce takto ručit, je nutné písemné ujednání a zvláštní provize. Takových případů, kdy právní úprava takto chrání obchodního zástupce jakožto slabší smluvní stranu, je mnoho. Dále jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodudetailněji rozebral zvláštní odměnu a konkurenční doložku. Usoudil jsem, že se jedná o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, a to zejména z důvodu, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromady, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajůdva instituty, které jsou jak zaměstnavatelpro obchodní zastoupení důležité a zároveň nejsou příliš obvyklé v závazkových vztazích obecně. Jsou zvláštní tím, tak zaměstnanec povinni poskytnoutže zákonným způsobem upravují práva a povinnosti smluvních stran i poté, co obchodní zastoupení skončilo. Popsala Zároveň jsem také problematiku vedení osobního spisu v kapitolách jím věnovaným mohl využít judikatury české a její souvislost evropské. Zvláštní odměna na jedné straně poskytuje obchodnímu zástupci především finanční ohodnocení z důvodu své úspěšné činnosti pro zastoupeného. Na druhé straně konkurenční doložka chrání zastoupeného před využitím výhod získaných během zastupování obchodním zástupcem. Tyto dva instituty jsem zařadil k nejdůležitějším v rámci úpravy obchodního zastoupení. Domnívám se, že zpracování této práce dostatečně charakterizovalo celou právní úpravu smlouvy o obchodním zastoupení. Z důvodu rozsahu a po domluvě s ochranou osobních údajůvedoucím práce jsem nebyl schopen popsat podobné smluvní typy ani se zaměřit důsledněji na právní úpravu obchodního zastoupení v zahraničí. Kapitolu I přes neznalost němčiny jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídekza využití omezeného množství zdrojů popsal hlavní a nejzajímavější odlišnosti německé právní úpravy. Při zpracování jsem nenarazil na mnoho odlišných názorů v odborné literatuře a dalších zdrojích, jejichž význam které by přinášely pochybnosti a spor o základní otázky. Přesto jsem došel k názoru, že právní úprava není zcela úplná a stále existuje prostor pro bližší specifikaci. Přestože jsem si vědom preference volnosti smluvních stran v praxi stále stoupásouvislosti s rekodifikací, domnívám se, že například úprava záloh v případě placení provize by jistě zvýšila ochranu obchodního zástupce a vnesla by větší jistotu do právní vztahu. Právní úprava však dle mého názoru poskytuje stranám dostatečný prostor pro vlastní úpravu, je velmi pružná a k omezení smluvní volnosti stran přistupuje až v nejkrajnějších případech, kdy je to naprosto nezbytné. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na faktzávěru tedy lze říct, že z hlediska právní jistoty strany si mohou smlouvu o obchodním zastoupení přizpůsobit svým potřebám a prevence případných sporů potřebám trhu a je výhodnější nespoléhat jim tak umožněno pružně reagovat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2jejich potřeby., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle Ve shora uvedeném textu jsem se pokusila shrnout hlavní principy rozhodčího řízení jako určitého typu alternativního řešení sporů k soudnímu řízení. Ačkoliv původním záměrem bylo, aby v České republice existoval určitý protipól k civilnímu řešení sporů, kde by si strany mohly jednak zvolit způsob řešení jejich sporu, jednak zvolit rozhodce a kde by cesta k vyřešení takového sporu byla rychlejší a v neposlední řadě i levnější než v klasickém soudním řízení. Tuto myšlenku navíc umocnila i skutečnost, že soudy začínaly být značně zahlceny neustále se rozšiřující soudní agendou. Bohužel, jak jsem se snažila ukázat v textu této práce, tzn. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru při současné právní úpravě rozhodčího řízení na základě pracovní smlouvyzákona č. 216/1994 Sb. se postupně stalo, výkladu že většina výhod rozhodčího řízení byla jaksi zatlačena do pozadí jeho nevýhodami. Za velmi přínosné považuji novelu 19/2012 Sb., která zásadním způsobem ovlivnila rozhodčí řízení ve vztahu ke spotřebitelským sporům. Do té doby bylo rozhodčí řízení jedním z nástrojů, jak zcela legálním způsobem mohlo dojít ke zneužití práva a k porušení dobrých mravů. Velké riziko zde představovaly především rozhodci ad hoc a tzv. rozhodčí centra. Na druhou stranu třeba se zamyslet i nad tím, zda neustálé posilování ochrany spotřebitele již nejde proti smyslu zákonů a taková ochrana nepřináší právní úpravy de lege lata nejistotu do vztahů, kde je jedním účastníků spotřebitel. Ochranu spotřebitele dále posílila novela ZRŘ č. 303/2013 Sb., účinná od 1.1.2014. Úpravou rozhodčího řízení výše uvedenými novelami, se rozhodčí řízení, dle mého názoru, vydalo správným směrem. Je třeba si však uvědomit, že „všeho moc škodí“ a rovněž zohlednění je možné, že u určité části (ne)odborné veřejnosti je současná úprava rozhodčího, zejména část týkající se spotřebitelských sporů řízení vnímána negativně, jelikož v zákoně uvedená míra ochrany spotřebitele může vnášet určitou právní nejistotu mezi podnikatele. Je možné, že pokud se bude právní úprava rozhodčího řízení nadále ubírat směrem čím dál tím větší ochrany spotřebitele, dojde k opět ke značnému oslabení tohoto způsobu řešení sporů a k omezení jeho užití v praxi. Další určitou nevýhodu či potřebu právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženovidím v řadě otázek, které nejsou v současné době nijak řešeny, např. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na odpovědnost rozhodce. Nicméně celkově hodnotím současnou právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, rozhodčího řízení za pozitivní a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun tudíž schopnou být plnohodnotnou alternativou ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, a to zejména z důvodu, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromady, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2klasickému soudnímu řízení., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle této práce, tzn. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvy, výkladu právní úpravy de lege lata a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženo. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole Ve své bakalářské práci jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahuinstitutu veřejnoprávních smluv. Jak již bylo zmíněno v úvodu, tedy jeho zákonnými je to téma velmi obsáhlé a teoretickými východiskycílem této práce bylo objasnit základní údaje týkající se problematiky veřejnoprávních smluv. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitostiVeřejnoprávní smlouvy definujeme jako dvoustranný či vícestranný právní úkon, tznjehož úkolem je zakládání, změna nebo rušení práv a povinností ve veřejném právu. Tento fakt byl již několikrát v práci uveden. Díky těmto smlouvám je přenášena působnost státní správy a samosprávy na jiné subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé Při psaní práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozíjsem vycházela z několika pramenů, a to zejména jelikož žádný z důvodu, že nesměšuje znaky závislé existujících není plně dostačující. Největším pomocníkem při psaní práce a podmínky jejího výkonu dohromadynejčastěji používaným zdrojem byl pro mne Správní řád, nýbrž je odděluje do samostatných odstavcůkomentář a Správní právo, což tvoří celou úpravu značně přehlednějšíobecná část od Xxxxxx Xxxxxxxxx. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající Donedávna neexistovala žádná komplexní platná právní úprava jednoznačně přehlednější veřejnoprávních smluv, až od 1. ledna 2006 vstoupil v účinnost Správní řád (zákon. č. 500/2004 Sb.). Díky správnímu řádu dostaly veřejnoprávní smlouvy právní rámec. Veřejnoprávní smlouvy se vyznačují různými specifickými znaky, ale v mnoha případech jsou podobné se smlouvami soukromoprávními. U veřejnoprávních smluv jsou k naleznutí i jisté nedostatky, ale celkově je to úprava velmi kvalitní. Důležité je, aby účastníci smluv vycházeli ze stanovených zásad a snadnější z hlediska orientace neporušovali stanovená pravidla a povinnosti. Cílem mé práce bylo obeznámit společnost problematikou veřejnoprávních smluv, i ty, kteří se nikdy nevěnovali žádné právní jistoty, než úprava britskáproblematice. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (napřVeřejnoprávní smlouvy jsou dle mého názoru velmi důležité pro naši společnost. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce)Umožňují občanům se zapojit do fungování správy věcí veřejných. Je to institut, který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce za poslední dobu roste a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2po nějaký čas tomu bude určitě i nadále., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle této Závěrem bych ráda shrnula veškeré poznatky, ke kterým jsem během psaní došla. Jak již bylo v úvodu sděleno, bakalářskou práci na téma „pracovní smlouva“ jsem rozdělila celkem do čtyř kapitol, přičemž je celá práce proložena judikaturou a citacemi z literatury. První kapitola by měla čtenáři přiblížit genezi (vznik, vývoj) pracovní smlouvy a tím i celého pracovního práva. Vývoj předpisů, které určitým způsobem regulovaly oblast pracovního práva, zahájil dokument „Ius regale montanorum“ - horní zákoník, který upravoval práci horníků, můžu tedy konstatovat, že původ regulace pracovního práva je zakotven v oboru hornictví. Za předchůdce pracovní smlouvy jsou považovány středověké čelední smlouvy, které se přibližovaly dnešní pracovní smlouvě na dobu určitou. Historii pracovního práva jsem také dále zachytila v období okupace německými vojsky. První zákoník práce byl zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, tznkterý bylo v roce 2000, potřeba sladit se směrnicemi Evropského společenství. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru na základě Dále tato kapitola vymezuje hlavní zásady, které musí být dodržovány v pracovněprávních vztazích a definuje hlavní pojmy jako je „zaměstnanec, zaměstnavatel, odborová organizace či pracovní poměr“. Také zde najdeme zmínku o potřebě chránit slabší stranu v pracovním poměru, tj. zaměstnance. Ve druhé kapitole jsem zpracovala jak zákonné náležitosti pracovní smlouvy, výkladu právní úpravy de lege lata které jsou nutné, aby byla smlouva považována za platnou, tak vedlejší náležitosti, jako je např. úprava pracovní doby, dovolené, odměňování zaměstnanců nebo konkurenční doložky. Třetí kapitola analyzuje změnu a rovněž zohlednění právní úpravy skončení pracovního poměru. Změna pracovního poměru je chápána jako překážky na straně zaměstnavatele nebo zaměstnance, které vedou k nutnosti změny v pracovním poměru, popřípadě pracovní smlouvy. Skončení pracovního poměru upravuje základní druhy skončení, kterými je možno pracovní poměr rozvázat. Ve čtvrté kapitole – úvahami de lege ferenda bylo dosaženo– jsem se snažila sepsat skutečnosti, se kterými nesouhlasím a nedostatky zákoníku práce. Poskytla Jako první jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu nastínila aktuální problém – tj., jak je v dnešní době těžké sehnat práci, což znamená i sepsat samotnou pracovní smlouvysmlouvu, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná jsou některé okruhy uchazečů o problematikupráci omezováni požadavky volných pracovních míst, se kterou se téměř každý během svého života setkájako je například délka praxe, věk a další. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení Dále jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikátyvyjádřila svůj nesouhlas s opatřením (které by mělo být součástí chystaného sociálního balíčku), které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci vedlo ke snížení podpory v právní úpravě České republikynezaměstnanosti v případě, že zaměstnanec ukončí svůj pracovní poměr z vlastní vůle. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole Dále jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahutaké zamýšlela nad otázkou novelizací zákonů. Podle mého názoru jsou novelizace zákonů potřebné a správné, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovalapokud zde existuje předpoklad, že novelizace provedená zákonodárcem dané změny budou pro národ přínosem, nikoli omezením či dokonce zhoršením daných podmínek. Jako poslední věc jsem uvedla získanou aktualitu, že letos v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem březnu byl podán návrh na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé další novelu zákoníku práce, neboť která by mohla být platná již od příštího roku a tyto chystané změny by se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozíměly dotknout zejména prodloužení zkušební doby u vedoucích pracovníků, a to zejména z důvoduvýpovědních důvodů, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromady, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařiloukonkurenční doložky a dalších. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké BritániiUvidíme, zda právě některá z těchto chystaných změn bude pro nás přínosem. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. PrahaJak pravil Xxxxxxxxxxx: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 255 xxx.xxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxxxx/xxxxxxxxxxxx., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle V rámci této prácepráce se podařilo stručně specifikovat obchodní zastoupení od blízkých závazků příkazního typu. Kapitoly věnované vývoji obchodního zastoupení pomáhají utvořit si představu o smyslu konkrétních norem, tzndůvodech pro omezení dispozitivnosti některých ustanovení či obecně o právních principech pojících se s tímto insti- tutem, jako např. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru statusová ochrana zástupce. Dále byla představena Xxxxxxxx, a její významný vliv na základě pracovní smlouvypodobu jak české právní úpravy, výkladu tak také evropských úprav. Z popisu změn v posledních deká- dách lze vyvodit dynamiku budoucího vývoje právní úpravy de lege lata úpravy, což přispívá k va- liditě práce i s odstupem času od publikace. V rámci rozboru jednotlivých ustanovení byly řešeny důležité otázky po- jící se k obchodnímu zastoupení. Povaha nezávislosti obchodního zástupce ne- vylučuje ekonomickou závislost na příjmech zastoupeného. Podoba s pracov- něprávním vztahem může vést až do míry, kdy zástupce vykonává svou činnost v rámci pracoviště zastoupeného. Nezávislost se však vyžaduje při vlastní rea- lizaci zastoupení, resp. při volbě metod a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženozpůsobů plnění. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled Absence živnosten- ského oprávnění zástupce, jako podnikatele nemá vliv na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvoduplatnost závazku. Na- opak ujednání, že zástupce jedná vlastním jménem na účet zastoupeného, ne- zakládá bez dalšího aplikaci ustanovení o obchodním zastoupení. Autor dále dospěl k názoru, že zhojení nedostatečné smluvní formy je možné a bude mít účinky ex tunc. Klíčové otázky se jedná o problematikupojí se způsobem odměňování obchodního zástupce. Od- měny je vhodné kategorizovat podle míry provázanosti s objemem zajišťova- ných obchodů, se kterou se téměř každý během svého života setkázpůsobu zajišťování předmětů a různých cenových hladin. Jedná se o věc mimořádně citlivouDle autora je vhodné vyčlenění náhrady nákladů mimo základní systém odměn. Ná- hrady je třeba také rozčlenit, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které to zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci to, zda budou proplá- ceny a v právní úpravě České republikyjaké výši. Zákoník práce prošel Při tvorbě systematiky odměn a náhrad je třeba brát v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizacíúvahu hospodářsko-soutěžní ochranu, jejímž cílem která v určitých případech zakazuje ujednání alokucí i jen část finančních rizik z obchodů na zástupce. Oblast hospodářské soutěže v je v souvislosti s výkladem o obchodním zastoupení často vynechána, přitom může mít významný podíl na výsledné podobě smlouvy. Problematika náhrady zástupci za ukončení obchodního zastoupení při- náší především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo otázky určení vzniku nároku a výše náhrady, a dále s požadavky ze strany unijního právajakými ztrátami zástupce je náhrada spojována. Hlavním účelem nové úpravy se Tato významná problematika nemá přímý vliv na podobu smlouvy, ale může ovlivnit konstrukci odměn a náhrad nákladů. Autor má za to, že česká zákonná úprava je v této oblasti vyhovující, vyjma prekluzivní doby pro uplatnění nároku. Pro řádné fungování obchodního zastoupení je též stěžejní funkční komu- nikace mezi zástupcem a zastoupeným. Nejen z důvodu přesného určení před- mětu činnosti, ale též z důvodu způsobu plnění a zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály předcházení a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změnvčas- ného řešení krizových situací. V první kapitole jsem závěrečné části práce byla navržena vzorová smlouva s doplňujícím ko- mentářem. V rámci tvorby se věnovala definici pracovněprávního vztahuautor snažil vypořádat s požadavkem na přimě- řený rozsah smlouvy a současně demonstraci vhodných ustanovení a variant řešení. Výsledná podoba smlouvy je úzce svázána s konkrétní situací, tedy jeho zákonnými a teoretickými východiskyna kterou je aplikována. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitostiVýznamný bude zejména druh obchodu, tznzda jsou smluvní strany fyzické či právnické osoby, cenová hladina obchodů apod. subjektyZ toho důvodu vzo- rová smlouva obsahuje ujednání, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení která z větší části závisí na vztahy individuální a kolektivnídoplnění stranami. Název práce zahrnuje také modelový příklad. Vzhledem k tomu, že autor neměl zkušenosti s konkrétními obchodními zástupci, resp. jejich dalšízastoupenými, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovalahrozilo, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybnýumělým nadefinováním případu by nebylo dosaženo realitě odpovídajícím po- měrům zvolené tržní oblasti. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbecTo by mohlo negativně ovlivnit relevanci celé práce. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatností. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvky, tj. subjekty, objekt a obsah, přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osob, a to především podmínkou ukončení povinné školní docházky, a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem na základní princip pracovního práva vůbec, tedy na ochranu zaměstnance, může v budoucnu představovat značné problémy, a naopak ocenila nynější úpravu závislé práce, neboť se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozí, a to zejména z Z toho důvodu, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromadyje modelový příklad vykládán, nýbrž je odděluje do samostatných odstavců, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajů, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2příklad navržené vzo- rové smlouvy., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.

Závěr. Hlavního cíle této práceV práci jsem se věnovala úpravě kupní smlouvy podle občanského zákoníku (z. č. 40/1964 Sb., tznobč. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvy, výkladu z.). Cílem práce bylo mimo jiné vyvodit určitá pravidla řešení při kupní smlouvě. K tomu bylo zapotřebí zmapovat a uchopit problematiku z pohledu platné právní úpravy de lege lata ve vztahu k jejím historickým východiskům. Obsáhlejší a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženopodrobnější výklad věnuji problematice prodeje zboží v obchodě, analyzuji jednotlivá ustanovení zákona ve vztahu k častým právně obtížným situacím v praxi. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvyKupní smlouva je smlouvou synallagmatickou, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setkáze které vyplývají závazky oběma stranám. Jedná se o věc mimořádně citlivousmlouvu úplatnou, na jejímž základě dochází ke směně věci nebo služeb za peníze. V českém právu není předepsána psaná forma smlouvy, výjimku tvoří smlouva o převodu nemovitosti, u které je písemná forma zákonem vyžadována, dále i pro jiné smlouvy, pokud tak stanoví právní předpis nebo se na tom smluvní strany dohodnou. České občanské právo vychází z historických kořenů navazujících na římské prameny v podobě smlouvy trhové, přes středověký rozvoj směny a proto bližší seznámení obchodu včetně tehdejší úpravy kupní smlouvy, zásadní vliv na dnešní úpravu kupní smlouvy měla úprava smlouvy trhové ve Všeobecném zákoníku občanském z r. 1811 z dob habsburské monarchie. Moderní éra s úpravou již „smlouvy kupní“ se datuje do roku 1950, následně potom v dnes platné normě z roku 1964, vymezenou tehdy šesti paragrafy. Úprava kupní smlouvy byla v průběhu času podle potřeby novelizována zejména v oblastech vedlejších ujednání při kupní smlouvě a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě. V části obecně závazných ustanovení v kupní smlouvě definuji nezbytné zákonné náležitosti, na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikátykterých se musí smluvní strany dohodnout a popisuji povinnosti, které prodávajícímu i kupujícímu ze smlouvy vyplývají. Nezbytnými náležitostmi jsou zejména označení předmětu převodu a ujednání o kupní ceně. Základními povinnostmi plynoucími z kupní smlouvy je u prodávajícího předmět převodu odevzdat kupujícímu a kupující má za povinnost předmět převodu převzít a dohodnutou cenu zaplatit. Smluvní strany se mohou v kupní smlouvě dohodnout na vedlejších ujednáních, kterými mohou být například výhrada vlastnictví či předkupní právo, případně na jiných vedlejších ujednáních – tyto výhrady a podmínky zanikají po jednom roce, pokud je v této lhůtě prodávající neuplatní a nebylo ve smlouvě dohodnuto jinak. Problematiku prodeje zboží v obchodě upravuje občanský zákoník v § 612 – 627 a zvláště potom zákon o ochraně spotřebitele (z. č. 634/1992 Sb., o ochr. spotř.). České právo tím přiznává spotřebiteli zvýšenou ochranu ve vztahu s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když obchodníky vybavenými podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbecznalostí zákonů. V této kapitole jsem popsala specifika prodeje zboží v obchodě, zásadní skutečností je vždy dvoustranný smluvní vztah na jedné straně s fyzickou osobou nepodnikatelem, případně fyzickou či právnickou osobou která nakupuje zboží nesouvisející s její podnikatelskou činností, na druhé straně prodávajícího stojí fyzická nebo právnická osoba u které prodej zboží souvisí s její podnikatelskou činností. Dále upozorňuji zejména na skutečnost, že pojem obchod není v zákoně přesně definován. Zákonodárce chápe pojem obchod ve smyslu podnikatelské činnosti prodeje zboží nebo služeb, ale běžný občan si může pojem vyložit jako konkrétní prodejnu. Proto se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměrupřikláním k doplnění zákona ve smyslu definování pojmu obchod jako podnikatelské činnosti prodeje zboží nebo služeb. Ochrana práv spotřebitele je v českém právu zakotvena nejen v zákoně o ochraně spotřebitele (z. č. 634/1992 Sb., pak jeho organizační a kolektivní povahou a konečně také jeho úplatnostío ochr. Poté jsem rozepsala jeho jednotlivé prvkyspotř.), tjale i v dalších právních předpisech veřejnoprávní i soukromoprávní povahy (z. č. subjekty40/1964 Sb., objekt a obsahobč. z., přičemž jsem kritizovala (i) zbytečnou rigiditu sjednávání pracovního poměru nezletilých osobz. č. 513/1991 Sb., obch. zák., a to především podmínkou ukončení povinné školní docházkydalší). K zásadním mezinárodním předpisům upravujícím ochranu práv spotřebitele patří v obecné rovině například „Římská úmluva o zřízení Evropského hospodářského prostoru“, konkrétní požadavky na obsah právních norem obsahují například směrnice Rady 79/581/EHS o ochraně spotřebitele při uvádění cen potravinářských výrobků, dále směrnice rady 93/13/EHS o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, či směrnice Evropského parlamentu a (ii) možnost stát se zaměstnavatelem i nezletilým osobám bez plné svéprávnosti, což s ohledem Rady 1999/44/ES o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na základní princip pracovního práva vůbec, tedy toto zboží. Právní normy na ochranu zaměstnancepráva spotřebitele musí pružně reagovat na situaci při obchodování a předcházet možným nekalým praktikám ze strany obchodníků, může dnes zejména u prodeje zboží a služeb s využitím prostředků komunikace na dálku - přes internet či telekomunikační prostředky. Zvláště u takového způsobu prodeje je zapotřebí mezinárodní spolupráce k lepší vynutitelnosti práva, protože obchodníci nezřídka využívají rozdílných, pro ně výhodnějších, právních úprav prodeje zboží v budoucnu představovat značné problémyjiných zemích. Podle mého názoru však nalezneme v občanském zákoníku i takovou ochranu, a naopak ocenila nynější úpravu závislé prácekterá zatěžuje prodávajícího nad nutnou mez. Jedná se o ustanovení dle § 616 obč.z., neboť které dává kupující straně možnost volby, při neshodě zboží s kupní smlouvou, zvolit si způsob odstranění vady nebo požadovat i výměnu zboží. Sama se přikláním spíše k navržení změny zákona ve smyslu, aby možnost volby způsobu uvedení do shody s kupní smlouvou byly na prodávajícím, který si zvolí takovou variantu, která je pro něj výhodnější – když náklady na uvedení do shody leží na jeho straně. V tomto bodě se mi jeví zdařilejší oproti úpravě předchozízdá právní úprava až přehnaně ochranářská a zbytečně může zatížit prodávajícího nesmyslnými náklady nebo povinnostmi nad nezbytnou mez. V problematice kupní smlouvy a ochraně spotřebitele můžeme nalézat stále nové podněty, plynoucí z každodenních poznatků o třecích plochách v takových smluvních vztazích. Hledání únosné meze ochrany při zachování určité smluvní volnosti je totiž velmi důležité pro relativně stabilní tržní prostředí s vyváženou pozicí ve vztahu mezi prodávajícím a to zejména z důvodukupujícím. Domnívám se, že nesměšuje znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu dohromadydůležitější, nýbrž než další posílení práv spotřebitele, je odděluje do samostatných odstavcůposílení právního povědomí spotřebitelů, což tvoří celou úpravu značně přehlednější. Ve čtvrté kapitole jsem z nejrůznějších hledisek nahlédla možnosti kategorizace pracovního poměru a mj. shledala nedokonalosti vzbuzující četné nejasnosti u právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. V páté kapitole jsem se zabývala, slovy teorie, tzv. předsmluvními vztahy, tzn. vztahy vznikajícími v rámci výběru budoucích zaměstnanců zaměstnavatelem. V této kapitole jsem rozpracovala téma poskytování informací a údajůkteří často nedokáží využít prostředků, které jsou jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec povinni poskytnout. Popsala jsem také problematiku vedení osobního spisu a její souvislost s ochranou osobních údajů. Kapitolu jsem uzavřela nahlédnutím tématu vstupních lékařských prohlídek, jejichž význam v praxi stále stoupá. V šesté kapitole jsem rozvinula vymezení pojmu pracovní smlouva obecně, včetně formálních náležitostí tvořících její nezbytné součásti. Zde jsem jednoznačně kladně ohodnotila sjednocení formy uzavření pracovní smlouvy pod sankcí její neplatnosti a apelovala na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě. V nejrozsáhlejší, tedy sedmé kapitole jsem popsala obsahové náležitosti jednak nezbytné pro platné uzavření pracovní smlouvy jednak představující sice vedlejší náležitosti tohoto právního jednání, nicméně v praxi hojně využívané. V rámci této kapitoly jsem mj. přes odlišné názory některých odborníků jednoznačně souhlasila s názorem NS, že (i) nové určení pracovní náplně nepředstavuje změnu pracovní smlouvy a druhu práce v ní obsažené, a (ii) zákoník práce upravuje pouze časové určení, v rámci něhož smí zaměstnavatel odstoupit od sjednané konkurenční doložky, nikoliv tedy samotné důvody pro odstoupení od konkurenční doložky, a rozebrala úpravu zkušební doby, již považuji za zdařilou. V poslední části diplomové práce se stručně věnuji vzniku pracovního poměru ve Velké Británii. Takovéto porovnání je zajímavé především z hlediska naprosté odlišnosti obou právních řádů. Obecně si myslím, že pro občany České republiky je stávající právní úprava jednoznačně přehlednější a snadnější z hlediska orientace a právní jistoty, než úprava britská. Co ale nelze pominout je propracovanější systém ochrany zaměstnance ve Velké Británii (např. obsah písemného potvrzení, vyšší věková hranice umožňující nezletilým výkon závislé práce), který by pro českou právní úpravu mohl sloužit jako inspirace. Nelze opomenout ani značný vliv nového občanského zákoníku, jakožto předpisu subsidiárního, který se promítá především v úpravě neplatnosti, svéprávnosti či právní osobnosti. Hodnotit úspěšné provázání či vzájemnou symbiózu novely zákoníku práce a občanského zákoníku není, s ohledem na „čerstvost“ účinné právní úpravy snadné, avšak dosah všech přijatých změn prozatím vnímám spíše pozitivně. Bibliografie XXXXXX, X. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2013. 599 x. XXXXXX, M., XXXXXX, X. a kol. Zákoník práce: Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. 1087 x. XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech pracovněprávních. 2jim zákony umožní využít., aktualizované vydání. Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2010, 356 x. Xxxxxx, X. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, 752 x. XXXXXXX, X. Teorie práva. 5. upravené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, 245 x. XXXXXXXXX, X. a kol. Pracovní doba podle zákoníku práce. 1. vydání. Nakladatelství ANAG. 2009, 287 x. XXXXXXXXX, X. a kolektiv. Zákoník práce, komentář s judikaturou, Praha: Leges, 2012, 1087 x.