Závěry. 1. Uherské Hradiště nastoupilo na cestu ke Smart City díky svému Programu rozvoje do roku 2030
2. Strategie Smart City tento přístup formálně a koncepčně ukotvuje a rozvíjí jej o nejlepší praxi
3. Strategie městu nastavuje směřování v prioritních oblastech a nabízí portfolio vhodných smart řešení.
4. Pro potřeby města byly ve spolupráci s projektovým týmem a na základě vstupní analýzy definované klíčové oblasti rozvoje a strategické cíle
5. Ve spolupráci se zástupci úřadu byl navržen a doplněn široký zásobník opatření a cílů
6. Jednotlivá opatření byla prezentována pracovní skupině, jejíž členové měli možnost poskytnout zpětnou vazbu v podobě konkrétního návrhu řešení / projektu.
Závěry. 4.3.1. přímé a bezprostřední příčiny mimořádné události, včetně faktorů, které k ní přispěly, a které souvisely s jednáním zúčastněných osob nebo se stavem drážních vozidel nebo technických zařízení,
4.3.2. zásadní příčiny související s kvalifikací, postupy a údržbou,
4.3.3. příčiny mající původ v právním rámci a v používání systému zajišťování bezpečnosti.
Závěry. Význam československo-německých dopravních vazeb vyplývá nejen z geopolitické polohy Československa a Německa ve střední Evropě, nýbrž i z intenzity jejich vzájemných hospodářských kontaktů a kontaktů s ostatními partnery. Uzavření smlouvy o zřízení obchodních zastoupení a regulaci zbožového a platebního styku v roce 1967 předznamenala navázání diplomatických vztahů v roce 1973, resp. 1974. Tato normalizace vzájemných politických vztahů neovlivnila podstatným způsobem objem zahraniční výměny. Obchodní zastoupení z roku 1967, resp. 1968 byla doplněna v roce 1973 československým kruhem Východního výboru (Tschechoslowakischer Kreis des Ost-Auschusses) a v roce 1974 Sekcí SRN v Československé obchodní komoře (Sektion BRD in der Tschechoslowakischen Handelskammer). Slibně se rozvíjející obchodní a dopravní československo-západoněmecká spolupráce byla však zbrzděna po udušení „Pražského jara“. V průběhu celého poválečného vývoje zaznamenáváme na obou stranách zájem o rozvoj obchodněpolitických a dopravněpolitických vztahů. Lze to vysvětlit geografickou polohou, strukturou ekonomiky a jejích zájmů o obchodní výměnu surovin, polotovarů a výrobků. Přesto platí, že československo-západoněmecká jednání o zřízení obchodních zastoupení, o dlouhodobou obchodní smlouvu a o normalizaci vzájemných politických vztahů trvala podstatně déle než s ostatními státy východního bloku. Jako hlavní překážky je nutno uvést československý požadavek anulování platnosti Mnichovské dohody z roku 1938, rozdílné chápání pozice Západního Berlína a malá flexibilita československé zahraniční politiky na jedné straně a neústupnost ze strany SRN na druhé straně. Navzdory těmto vleklým jednáním o navázání normálních vztahů nebyly zahraničněobchodní ani dopravněobchodní vztahy mezi Československem a SRN nikdy přerušeny. Ve srovnání s předválečným vývojem byl však objem zbožního obchodu nesrovnatelně malý, resp. mizivý. Objem vzájemného zahraničního obchodu se překvapivě nezvýšil ani po navázání diplomatických vztahů v roce 1973, resp. 1974, větší vliv na něj mělo spíše podepsání smlouvy o výměně obchodních zastoupení v roce 1967, resp. 1968. Objem vzájemného československo-západoněmeckého obchodu kontinuálně vzrůstal. Zatímco československý podíl zahraničního obchodu na obchodu SRN nečinil ani jedno procento, západoněmecký podíl na obchodu Československa dosáhl několikanásobného vzrůstu na 5–6 %. Každopádně SRN zůstala po celou poválečnou dobu nejvýznamnějším západoevropským partnerem Českosloven...
Závěry. Závěrem můžeme říci, že u zprostředkování i komise recipoval NOZ již osvědčenou úpravu. Specifika daného smluvního vztahu je vhodné upravit v konkrétním smluvním ujednání. V právním styku podnikatelů se (kromě výkladu podle ustanovení § 555 až 558 odst. 1 NOZ, který vychází z obchodněprávní úpravy) přihlíží podle výkladového ustanovení § 558 odst. 2 NOZ k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jenž nemá donucovací účinky (tedy před dispozitivními ustanoveními), jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana musela určitou zvyklost znát a s postupem podle ní byla srozuměna. Přitom je určeno, že obstará-li někdo určité záležitosti jako podnikatel, má povinnost, byl-li o obstarání takové záležitosti požádán, dát druhé straně bez zbytečného odkladu výslovně najevo, zda na sebe obstarání záležitosti bere nebo ne; jinak nahradí škodu tím způsobenou. To je významná povinnost, která je pro podnikatele stanovená, poskytující druhé straně poznatek o tom, zda může či nikoli s obstaráním počítat. Tato povinnost (tj. dát druhé straně bez zbytečného odkladu najevo) se nevztahuje na podnikatele obecně, ale na takové podnikatele, obstarávají-li takové záležitosti. Vztahuje se to také na podnikatele podnikající podle zvláštního předpisu, tj. zejména na advokáty, notáře, exekutory, daňové poradce, autorizované inženýry. Přitom tato povinnost zahrnuje nejen příkazní smlouvu, ale i další smlouvy příkazního typu - zprostředkovatelské, komisionářské, zasílatelské, o obchodním zastoupení. U zprostředkovatelské smlouvy je možno povinnosti zprostředkovatele dohodnout různým způsobem. Je však třeba vymezit předmět zprostředkování. Přesné vymezení předmětu zprostředkování je rozhodující. Jde o smluvní typ velmi široce založený, a to ve vztahu ke zprostředkovávaným smlouvám i ve vymezení činnosti zprostředkování. Zprostředkovatel v konkrétním případě může např. zprostředkovat pouze obstarání příležitosti k uzavření smlouvy. Zprostředkovatel se přitom zavazuje vyvíjet činnost. Pokud se takto chová a zprostředkovávaná smlouva přesto není uzavřena, nedošlo tím k porušení jeho povinnosti podle smlouvy o zprostředkování a má právo na provizi. Od pokynů komitenta se může komisionář odchýlit, je-li to v zájmu komitenta a nemůže-li si vyžádat jeho včasný souhlas; jinak komitent nemusí uznat jednání za provedené...
Závěry. Navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Valenciana (Nejvyšší soud Valencijského společenství, Španělsko) následovně:
Závěry. (141) Komise konstatuje, že Francie protiprávně zavedla před mětnou podporu, přičemž porušila znění čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Komise se však domnívá, že podpora zakládá rozvojovou pomoc ve smyslu čl. 4 odst. 7 směrnice 90/684/EHS a že je tudíž slučitelná se společný trhem,
Závěry. (31) Jelikož k dotčenému výrobku a obdobnému výrobku nebyla předložena další stanoviska, potvrzují se závěry učiněné v 26. až 33. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.
Závěry. 1. Dlouhodobé smluvní závazky netvoří dostatečně soudržnou kategorii, aby na jejich specifika bylo možné efektivně reagovat speciální „kolejí“ právní úpravy podobně, jako je tomu v případě spotřebitelského práva. Důvody dlouhodobé kontraktace jsou rozdílné a každý z nich vyžaduje jinou právní figuru, pokud jde například o možnost terminace nebo podmínky resakce na změnu okolností. „Definice“, která je začleněna do Principů UNIDROIT má jistě význam z hlediska systematizace, ale v normativní úrovni žádné novinky hodné následování nepřináší. Zásada poctivosti v obchodním styku platí univerzálně. Dosavadní mozaiková úprava se proto zdá být vhodným přístupem.
Závěry. 1. Typizace úprav vybraných prvků Tab.6 Typy přístupů k důchodovému pojištění OSVČ Jednotné všeobecné schéma Speciální plány pod všeobecným schématem Oddělené speciální schéma
Závěry. 1.1 EHSV souhlasí s tím, jak Komise hodnotí odvětví a jak vyhodnotila oblasti, jež postrádají vyšší stupeň hospodářské soutěže. Po zvážení možností předložených Komisí dává EHSV přednost přijetí odvětvových právních předpisů formou pokynů doplňujících obecnou blokovou výjimku. Proto vítá návrh nařízení a předlohy doplňkových pokynů. Je však přesvědčen, že je nutné je interpretovat v souvislosti s obecnými pokyny pro vertikální omezení a v podřazeném vztahu k těmto pokynům; ty však zatím nebyly předloženy, což komplikuje samostatnou interpretaci.
1.2 EHSV souhlasí s Komisí, že je třeba vytvořit právní rámec, jenž by měl ve svém výsledku vést k celkovému pozi tivními dopadu na blaho spotřebitelů a posílit jejich ochranu. Opakuje své návrhy pro oblast hospodářské soutěže, které již předložil ve svých dřívějších stanoviscích (1).
1.3 V tomto případě je však nutné stanovit přechodné období v délce dvou let pro autorizované prodejce, z velké většiny malé a střední podniky, jež – v zájmu právní jistoty a na základě zásad oprávněné důvěry a proporcionality – potře bují přiměřený časový úsek na to, aby mohly umořit realizo vané investice, lépe se přizpůsobit technologickému vývoji trhu a přispět ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu.
1.4 EHSV také doufá, že nový právní rámec poskytne všem operátorům právní jistotu, nebude podnikům stavět nové překážky, přičemž se inspiruje zásadami „Small Bussiness Act“,
(1) Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 47; Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 20. a bude sledovat stejné cíle, jaké má nyní pro oblast hospodářské soutěže nařízení 1400/2002.
1.5 EHSV se domnívá, že doplňkové pokyny by neměly stanovovat žádná omezení pro dohody o jedné značce, což by bylo více v souladu s novým nařízením o výjimce.
1.6 Dohody týkající se užitkových vozidel by mohlo upra vovat obecné nařízení o blokových výjimkách pro vertikální omezení, pokud jde o poprodejní trh.