Pracovní doba a doba odpočinku. Požádá-li některý ze zaměstnanců uvedených v § 241 odst. 2 zákoníku práce o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu pracovní doby, zavazuje se zaměstnavatel takové žádosti vyhovět. Doba strávená zaměstnancem na pracovní cestě dopravou do určeného cíle pracovní cesty a zpět nemůže být (nebude) považována pro účely nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami (§ 90 zákoníku práce) a nepřetržitého odpočinku v týdnu (§ 92 zákoníku práce) za dobu odpočinku, i když nespadá do rozvržené směny. Za dobu strávenou na pracovní cestě dopravou do určeného cíle pracovní cesty a zpět, která nespadá do rozvržené směny, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno. Za dobu čerpání tohoto náhradního volna se mzda/plat nekrátí. V případech, kdy se neuplatní pružné rozvržení pracovní doby (§ 85 odst. 5 zákoníku práce), se má za to, že je zaměstnanci pracovní doba rozvrhována na běžné pracovní dny (pondělí až pátek) a na jednotlivé dny připadají směny ……………… (např. od 8:00 do 16:30 hod.), nebude-li v konkrétním případě stanoveno jinak. Zaměstnanci mají právo čerpat přestávku v práci na jídlo a oddech (§ 88 zákoníku práce) v trvání 30 až ………. (např. 60 minut). Celá doba přestávky v práci na jídlo a oddech se nezapočítává do odpracované doby. Zaměstnanci mohou čerpat přestávku v práci na jídlo a oddech mezi …… hod. až ….... hod. (např. mezi 11.00 hod. až 14.00 hod.). Pokud je vzhledem k okolnostem a pracovním podmínkám zřejmé, že musí zaměstnanec po ukončení výkonu práce provést osobní očistu, provede zaměstnanec tuto očistu na místě či v zařízení zaměstnavatelem k tomu určeném. Doba nezbytně nutná k provedení očisty se považuje za pracovní dobu, a to v rozsahu nejvýše ………. (např. 20 minut). Při nerovnoměrně rozvržené pracovní době nesmí průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu ve vyrovnávacím období, které může činit až 52 týdnů po sobě jdoucích. Konkrétní délku vyrovnávacího období má právo určit zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací. Zaměstnanci musí být o délce vyrovnávacího období informováni.
Pracovní doba a doba odpočinku. Článek 7
Pracovní doba a doba odpočinku. Informace o pracovní době je uvedena v DPP/DPČ. Práce je v rámci DPČ vykonávána v jednosměnném režimu (s max. délkou stanovené týdenní pracovní doby 20 hod)/dvousměnném režimu (s max. délkou stanovené týdenní pracovní doby 19,375 hod /vícesměnném režimu (s max. délkou stanovené týdenní pracovní doby 18,75 hod)/nepřetržitém režimu (s max. délkou stanovené týdenní pracovní doby 18,75 hod). Předpokládaný rozsah pracovní doby za týden činí … Výkon práce v organizačním řízení je zpravidla rozvrhován s předstihem předem Plánem výkonu služby. Výkon práce v operačním řízení je zpravidla rozvrhován operativně pro jednotlivé případy postupem stanoveným v DPP/DPČ. Zaměstnanec souhlasnou vůli s případným výkonem práce mimo rozvrh směn vyjadřuje písemně, ústně nebo konkludentně pokračováním ve výkonu již zahájené práce (zásahu) s tím, že se taková práce eviduje a hradí ve smyslu § 96 zákoníku práce. Dostaví-li se zaměstnanec ze své svobodné vůle k výkonu práce v operačním řízení jednotky do 10 minut po vyhlášení poplachu jednotce sboru dobrovolných hasičů obce aniž by byl zaměstnavatelem seznámen s rozvrhem pracovní doby (jeho změnou) a zaměstnavatel jej prostřednictvím velitele jednotky sboru dobrovolných hasičů obce písemně neseznámí s rozvrhem pracovní doby (jeho změnou) ani na místě, případně s ním na místě nesjedná výkon člena jednotky odboru dobrovolných hasičů obce ve smyslu zákona o požární ochraně resp. zákoníku práce, nejsou naplněny zákonné podmínky pro uvolnění zaměstnance/člena jednotky sboru dobrovolných hasičů obce z jeho standardního zaměstnání ve smyslu § 64 odst. 2 zákona o požární ochraně. Zaměstnanci musí být poskytnut nepřetržitý denní odpočinek, nepřetržitý odpočinek v týdnu a přestávka v práci na jídlo a oddech, případně přiměřená doba na oddech a jídlo za podmínek dle § 88 až § 90a a § 92 zákoníku práce.
Pracovní doba a doba odpočinku. Pracovní doba činí 40 hodin týdně. Zaměstnavatel umožní pracovníkům vědeckých oddělení tzv. pružnou pracovní dobu, a to formou Volitelná pracovní doba se pohybuje v rozmezí od 8,00 do 20,00 hod. Ostatní pracovníci mají pracovní dobu rozvrženou rovnoměrně do pětidenního pracovního týdne a pracovní doba je stanovena jako doba pevná, dle individuální dohody s jejich nadřízeným. Dle písemné dohody zaměstnance s jeho příslušným vedoucím a po schválení této dohody ředitelem ústavu, mohou zaměstnanci požádat o úpravu pracovní doby nebo její zkrácení. Pro zaměstnance, u nichž se podle čl. III této kolektivní smlouvy uplatňuje pružná pracovní doba, se pro potřeby cestovních náhrad při pracovních cestách, v době důležitých osobních překážek v práci a dalších náhrad stanovených v § 85 odst. 5 zákoníku práce stanovuje pracovní doba jako rovnoměrně rozvržená do pětidenního pracovního týdne a začátek a konec směn od 8,00 do 16,00. Průměrná týdenní pracovní doba musí být vyplněna ve vyrovnávacím období, které činí 26 týdnů po sobě jdoucích. Týdnem se rozumí 7 po sobě navazujících kalendářních dnů. V rámci vyrovnávacího období je zaměstnanec povinen odpracovat celou pracovní dobu. Ve výjimečném případě, kdy z důvodu překážky v práci na straně zaměstnance nebude ve vyrovnávacím období odpracována práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, bude tento rozdíl vyrovnán v následujícím vyrovnávacím období.
Pracovní doba a doba odpočinku. Rozsah pracovní doby, kterou zaměstnanec v jednotlivém týdnu pravděpodobně odpracuje činí … hodin (v celkovém rozsahu maximálně 300 hodin). Zaměstnavatel je povinen předem rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu v písemném rozvrhu pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 3 dny předem. Doba odpočinku se řídí § 90 (denní odpočinek) a § 92 (odpočinek v týdnu) ZP. Přestávky v práci a bezpečnostní přestávky upravuje § 88 a § 89 ZP.
Pracovní doba a doba odpočinku. 1. Pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Pracovní doba činí 37,5 hodiny týdně bez rozlišení směnnosti.
Pracovní doba a doba odpočinku. Pracovní doba je čas, který pracovník tráví prací. Pracovní dobu a dobu odpočinku definuje zákon. Konkrétně vychází z právní úpravy zákoníku práce 262/2006 Sb. § 78–100. Xxxxxxx (2014) říká, že zákon definuje pracovní dobu jako časový úsek, kdy je zaměstnanec povinen vykonávat práci pro zaměstnavatele, v níž je dle pokynů zaměstnavatele, připraven zaměstnanec k výkonu stanovené práce. Xxxxxx (2015, s. 344) ale tento pojem definuje v širším pojetí. Autor vymezuje pracovní dobu jako časovou využitelnost zaměstnance, jeho volný čas, tedy jeho životní úroveň a způsob života, který má vliv na uspokojování jeho potřeb mimo práci, pracovních schopností, jeho zdraví a dalších. Xxxxx (2016, s. 141) pojem pracovní doba determinuje velmi podobně, jako Xxxxxx (2015, s. 344) a doplňuje tvrzení, že předpokladem pro dosažení optimálního výkonu zaměstnance a vykonávání sjednaných pracovní úkonů, je zásadní, aby pracovní doba a doba odpočinku byla naplánovaná v souladu s cíli organizace, ale zároveň s ohledem na potřeby pracovníka.
Pracovní doba a doba odpočinku. Příklad č. 8 - Zkrácení odpočinku mezi dvěma směnami 97
Pracovní doba a doba odpočinku. Článek 6 Týdenní pracovní doba Délka stanovené týdenní pracovní doby po zkrácení bez snížení mzdy (§ 79 odst. 3 zákoníku práce) činí 37,5 hodin týdně.