XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. Praha: X. X. Xxxx, 2021. s. 87.
XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. Praha: X. X. Xxxx, 2021. s. 3–4. Jedním z prvků pracovního práva, který jej odlišuje od práva občanského, je významné omezení smluvní svobody prostřednictvím veřejnoprávních zásahů do smluvních vztahů, které v rámci pracovního práva vznikají4. Tato skutečnost je projevem ochranné funkce pracovního práva, jejímž cílem je chránit ekonomicky slabší subjekt, tj. zaměstnance, před subjektem silnějším, tj. zaměstnavatelem. Podobná omezení smluvní svobody se vyskytují i v právu občanském (např. v právní úpravě nájmu bytu a domu), ne však v takové míře a intenzitě jako v právu pracovním, ve kterém dokonce omezení smluvní svobody představuje jeden ze základních principů. Smluvní svoboda však v pracovním právu není omezena pouze veřejnoprávními zásahy, ale také skrze tzv. kolektivní smlouvy vznikající na základě kolektivní vůle. Tyto smlouvy zpravidla nedovolují sjednat mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem pro zaměstnance méně výhodné pracovní a mzdové podmínky, než které stanovuje kolektivní smlouva. Opět se tedy jedná o omezení smluvní svobody chránící zaměstnance.5 Vedle rozdílu ve způsobu omezení smluvní svobody lze další odlišnosti mezi pracovním a občanským právem nalézt mezi samotnými pracovněprávními a občanskoprávními smlouvami. Zaprvé, významnou charakteristikou pracovněprávních smluv je skutečnost, že upravují tzv. závislou práci (viz dále), a tudíž vytvářejí mezi smluvními stranami, tj. zaměstnancem a zaměstnavatelem, vztah podřízenosti a nadřízenosti. Zadruhé, pracovní právo na rozdíl od občanského práva, které upravuje spíše jednotlivé smluvní typy, reguluje zejména vztah, který na základě pracovní smlouvy vzniká, tj. pracovní poměr. Zatřetí, pracovněprávní smlouvy vytvářejí mezi smluvními stranami speciální osobní vztah, ve kterém mají zaměstnanec i zaměstnavatel zvláštní práva a povinnosti6. Začtvrté, pracovní právo umožňuje zaměstnavateli v řadě případů jednostranně, tedy bez ujednání smluvních stran, určovat pracovní podmínky7.
XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. Praha: X. X. Xxxx, 2021. s. 8–9. zákoníku práce totiž nemohou pokrýt všechny situace, které mohou v pracovněprávních vztazích nastat, a tím pádem nemusí být jasné, jakým právním předpisem je nutné se řídit v případě, že zákoník práce pro takovou situaci nebude mít řešení10.
XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. Praha: X. X. Xxxx, 2021. s. 505–510. nýbrž je nutné aplikovat též právní úpravu pro výkon práce v pracovním poměru, s výjimkou ustanovení uvedených v § 77 odst. 2 zákoníku práce. Na práci konanou na základě dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce se tedy nevztahují například ustanovení týkající se odstupného, pracovní doby a doby odpočinku (výkon práce však nesmí přesáhnout 12 hodin během 24 po sobě jdoucích hodin), dovolené, skončení pracovního poměru, odměňování (s výjimkou minimální mzdy) atd. Jak již bylo uvedeno výše, nic však nebrání tomu, aby se zaměstnanec a zaměstnavatel na použití některých vyloučených ustanovení dohodli. Dohoda o pracovní činnosti je upravena v § 76 zákoníku práce, který v odstavci druhém stanovuje, že na základě dohody o pracovní činnosti je možné vykonávat práci, jejíž rozsah v průměru nepřesáhne polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Dodržení nejvýše přípustného rozsahu se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda sjednána, maximálně však za dobu 52 týdnů (viz § 76 odst. 3 zákoníku práce). Znamená to tedy, že v některých týdnech může vykonávaná práce přesáhnout polovinu stanovené týdenní pracovní doby, ale průměrná doba výkonu práce za celé období, na které byla dohoda sjednána, nesmí nejvýše přípustný rozsah překročit. V § 76 odst. 4 jsou stanoveny podstatné náležitosti dohody o pracovní činnosti, kterými jsou uvedení sjednaných prací, sjednaného rozsahu pracovní doby a doby, na kterou se dohoda uzavírá (tj. na dobu určitou i neurčitou). Dohodu o provedení práce upravuje zákoník práce v § 75 a stanovuje, že rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí přesáhnout 300 hodin v kalendářním roce, přičemž se do tohoto rozsahu započítává také práce, kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele koná v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. Jedinou podstatnou náležitostí dohody o provedení práce, kterou zákoník práce ve větě třetí § 75 požaduje, je uvedení doby, na kterou se dohoda uzavírá. Kromě této podstatné náležitosti dohody o provedení práce lze však dovodit další, v zákoníku práce neuvedené – vymezení druhu vykonávané práce a její rozsah. „Dohodu o provedení práce lze sjednat jak pro výkon individuálně určeného úkolu (překlad textu, zhotovení fotodokumentace, přednáška), tak i na činnost opakující se“47. Co se odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr týká, zákoník práce v § 138 zaměstnanci a zaměstnavateli ukládá, aby si její výši a podm...
XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. Praha: X. X. Xxxx, 2021. s. 186. Podle místa výkonu práce je možné rozlišovat pracovní poměry, na základě kterých je práce konána na pracovišti zaměstnavatele, a pracovní poměry zaměstnanců, kteří nepracují na zaměstnavatelově pracovišti, nýbrž pro něj vykonávají sjednanou práci v pracovní době, jež si sami rozvrhují. Na ně se pak nevztahují některá ustanovení zákoníku práce (viz § 317 zákoníku práce). Pracovní poměry lze dále podle pramenů jejich právní úpravy dělit na pracovní poměry, jejichž právním pramenem je pouze zákoník práce, a pracovní poměry, jejichž právní úpravu může obsahovat také jiný právní předpis. Význam tohoto dělení spočívá v odlišném obsahu takto upravených pracovněprávních vztahů, neboť práva a povinnosti vyplývající z pracovních poměrů upravených pouze zákoníkem práce se liší od práv a povinností zaměstnanců v pracovních poměrech spadajících do skupiny tzv. dalších právních vztahů účasti na práci. Posledním z nejčastěji uváděných členění pracovních poměrů je dělení podle kritéria rozsahu pracovní doby. Rozlišují se tak pracovní poměry se stanovenou týdenní pracovní dobou a pracovní poměry sjednané s kratší pracovní dobou. Pro druhou jmenovanou skupinu pracovních poměrů jsou zákoníkem práce stanoveny některé odchylky týkající se např. práce přes čas, kdy se u zaměstnance s kratší pracovní dobou prací přesčas rozumí práce, která přesahuje stanovenou týdenní pracovní dobu, a zároveň těmto zaměstnancům nelze práci přesčas nařídit (viz § 78 odst. 1 písm. i) zákoníku práce).
XXXXXX, X. a kol. Ekonomické a právní aspekty podnikání v EU. 1. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2007, s. 35 P r i n c i p v o l n é h o p o h y b u s l u ž e b s p o č í v á v t o m , ž e p o s k y t o v a t e l s l u ž b y m ů ž e z a ú č e l e m j e j í h o p o s k y t n u t í d o č a s n ě p r o v o z o v a t s v o u č i n n o s t v e s t á t ě , k d e j e s l u ž b a p o s k y t o v á n a , z a s t e j n ý c h p o d m í n e k , j a k o t e n t o s t á t u k l á d á s v ý m v l a s t n í m p ř í s l u š n í k ů m . J a k u ž j e u v e d e n o v ý š e , j e d n í m z h l a v n í c h z n a k ů v o l n é h o p o h y b u s l u ž e b j e d o č a s n o s t n e b o o j e d i n ě l o s t j e j i c h p o s k yt o v á n í , v o p a č n é m p ř í p a d ě u ž b y c h o m m l u v i l i o s v o b o d ě u s a z o v á n í . O d l i š o v á n í s v o b o d y u s a z o v á n í o d v o l n é h o p o h y b u s l u ž e b j e o b z v l á š ť p o d s t a t n é v z h l e d e m k t o m u , ž e v p ř í p a d ě s v o b o d y u s a z o v á n í j e u s a z e n á o s o b a p o d ř í z e n a p r á v n í m u ř á d u s t á t u , v e k t e r é m j e u s a z e n a . N a o p a k , o s o b a p o s k y t u j í c í s l u ž b y v j i n é m č l e n s k é m s t á t ě s e ř í d í p r á v n í m ř á d e m č l e n s k é h o s t á t u , x x x x x x é m j e u s a z e n a , n e p r á v n í m ř á d e m s t á t u , v e k t e r é m s l u ž b y p o s k y t u j e . O s o b y , k t e r é p o s k y t u j í s l u ž b y v j i n é m č l e n s k é m s t á t ě , j s o u v h o s t i t e l s k é m s t á t ě o s v o b o z e n y o d n ě k t e r ý c h p o v i n n o s t í , a t o z a ú č e l e m z a b r á n ě n í n a p ř . d v o j í m u z d a n ě n í . E v r o p s k á u n i e o v š e m r e g u l u j e p o u z e p o s k y t o v á n í s l u ž e b d l e S E S , t j . s l u ž e b s k o m u n i tá rn í m p rv k e m . P o k u d b y s e j e d n a l o o p o s k yt n u t í s l u ž b y n a ú z e m í j e d n o h o č l e n s k é h o s t á t u m e z i d v ě m a o s o b a m i u s a z e n ý m i v j e d n o m č l e n s k é m s t á t ě , j e p r á v n í ú p r a v a v ý l u č n ě v k o m p e t e n c i t o h o č l e n s k é h o s t á t u , k d e j e s l u ž b a p o s k y t o v á n a . P ř í t o m n o s t k o m u n i t á r n í h o p r v k u z n a m e n á , ž e j e s l u ž b a p o s k y t n u t a o s o b o u u s a z e n o u v j i n é m č l e n s k é m s t á t ě , n e ž v e k t e r é m j e p ř í j e m c e s l u ž b y . S p ř e s h r a n i č n í m p ů s o b e n í m...
XXXXXX, X. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055- 3014). Komentář. Praha: X. X. Xxxx, 2014. 2072 s. ISBN 978-80-7400-287-8. s. 158-161. 43 § 2161 odst. 2 OZ 44 § 2162 OZ 45 §2165 odst. 1 OZ
XXXXXX, X. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055- 3014). Komentář. Praha: X. X. Xxxx, 2014. 2072 s. ISBN 978-80-7400-287-8. s. 158-161. Institut jakosti při převzetí je nahrazením shody s kupní smlouvou podle dřívější úpravy, která ale zvýhodňovala spotřebitele. Úprava ukládá podnikateli povinnost plnit bezvadně a současně vyjmenovává kritéria, podle kterých je třeba bezvadnost posuzovat. Jedním z kritérií vlastností pro posouzení bezvadnosti zboží je shoda skutečných vlastností zboží s vlastnostmi ujednanými ve smlouvě, nebo vlastnostmi spotřebitelem očekávanými se zřetelem na povahu zboží, či očekávaných s ohledem na skutečnosti prezentované prodejcem v rámci reklamy. Je třeba pamatovat zejména na to, že spotřebitelova očekávání by neměla být přehnaná, jelikož skutečnosti prezentované v reklamě mohou být značně nadsazené, aniž by reklama byla klasifikována jako klamavá. Prodávající nese odpovědnost za to, že prodávaná věc se hodí k účelu, který pro její použití uvádí, nebo pro který se tato věc obvykle používá. Zboží musí být rovněž v jakosti nebo provedení odpovídajícím vzorku nebo předloze, byla-li jakost určena dle vzorku nebo předlohy. Věc musí být v odpovídajícím množství, míře, nebo hmotnosti, a vyhovovat požadavkům kladeným na toto zboží právními předpisy. 43 Jednou z nejzásadnějších skutečností institutu jakosti při převzetí je fakt, že projeví-li se vada na zboží v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, jako by zboží bylo vadné již při převzetí. Z pohledu spotřebitele je tato skutečnost významná zejména z toho důvodu, že mu při uplatnění práv z těchto vad plyne silnější postavení vůči prodávajícímu. Toto ustanovení poskytuje spotřebiteli ochranu především v případech, kdy se vada zboží projeví až po nějaké době. V případě neúspěšného uplatnění odpovědnosti za vadu musí prodávající prokázat, že vada na věci nebyla již v době převzetí, nebo že vytýkaná vada není vadou zboží. Výjimkou jsou však případy, kdy má věc vadu, která nebrání jejímu užívání k určenému účelu, prodávající o této vadě ví a upozorní na ni kupujícího. 43 § 2161 odst. 2 OZ Takové zboží je však možno prodat pouze za cenu nižší, než cenu obvyklou u bezvadného zboží. Nespornou výhodou plynoucí spotřebiteli z institutu jakosti při převzetí při nákupu v kamenné prodejně je možnost využití práva na překontrolování zboží a předvedení jeho funkcí, připouští-li to povaha koupě.44 § 2163 OZ upravuje informační povinnost podnikatele pro prodej zuživatelné věci a věcí podl...
XXXXXX, X. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976– 1474). Komentář. 1.vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2013, 1276 s. ISBN 978-80-7400-499-5. s. 1077.