Úvahy de lege ferenda. V poslední kapitole práce bych ráda navázala na předchozí části a rozvinula téma regulace obsahu spotřebitelských smluv v úvahách de lege ferenda. V průběhu psaní práce se některé věci jevily jako nedostatečně upravené, jiné jsou naopak v úpravě příliš excesivní. Regulace obsahu smlouvy je pak dána nejenom přímou úpravou nepřiměřených ujednání ve vztahu ke spotřebitelům, informačními povinnostmi smluvními i předsmluvními a zákonem stanovenou možností odstoupení od smlouvy v některých případech. Je přímo ovlivněna i vymahatelností práva. Regulovat obsah smlouvy bez toho, aby byla této (často velmi složité) regulaci poskytnuta kvalitní procesní úprava, nemá valný smysl. Jelikož ve vztahu ke spotřebitelské smlouvě považuji za důležité navrhnout některé změny týkající se postavení spotřebitele při vymáhání práva, jsou v této kapitole zařazena i témata mimosoudního řešení sporů a hromadných žalob. Myslím si, že hmotněprávní úprava regulace obsahu smlouvy je na velmi vysoké úrovni, nicméně její neoddělitelnou součástí musí být i lepší postavení spotřebitele v případě sporu s podnikatelem. Postavení spotřebitelů při uzavírání smluv i v případných následných sporech ze smluv by bylo možné upravit pomocí hmotněprávních i procesněprávních změn. Ve výsledku by mělo být snahou jasné, jednoznačné hmotné právo a snadno vymahatelné právo, ve spotřebitelských vztazích se specifikem větší participace státu, který by měl pomoci nerovný vztah podnikatele a spotřebitele rovnovážně upravit. Konkrétně by měl zajistit efektivní řízení spotřebitelských sporů, pomoc spotřebitelům, kteří hledají právní radu či zastoupení, ale také zajistit včasnou a přesnou transpozici spotřebitelských směrnic.
Úvahy de lege ferenda. Z předchozí kapitoly je patrné, že jurisdikční normy oddílu 5 neposkytují zaměstnanci optimální úroveň ochrany333, neboť v řadě aspektů je dokonce jeho postavení horší než postavení poskytovatelů služeb, jejichž postavení se řídí obecnými ustanoveními o příslušnosti čl. 7 Brusel I bis. Úvahy o zlepšení systému jurisdikční ochrany zaměstnance jsou proto vcelku logické. Lze proto uvažovat o úpravě, která by byla realizována ve dvou krocích:334
Úvahy de lege ferenda. Co se týče úvah de lege ferenda, pak zcela zásadní změny přináší platné znění nového občanského zákoníku, který má nabýt účinnosti ke dni 1. ledna 2014. NOZ je výsledkem mnohaletých příprav předních českých odborníků na soukromé právo, jejichž snaha vyústila v kompletní rekodifikaci občanského práva. Byla tak realizována potřeba reagovat na současnou nedostatečnou úpravu, která přes svou téměř padesátiletou historii již nemůže, i přes mnohočetné novelizace, vyhovovat soudobým požadavkům. Rekodifikace přináší mnoho nových institutů a uspořádání norem do systematických celků jako reakci na dlouholetý vývoj soukromého práva nejenom v České republice. Předně je třeba uvést, že v NOZ je spotřebitel definován jako člověk. Pojem člověk s konečnou platností vylučuje pochybnosti o tom, zda by mohla být za spotřebitele považována i právnická osoba. Do účinnosti zákona č. 155/2010 Sb. ke dni
Úvahy de lege ferenda. Domnívám se, že právní úprava zvolená zákonodárcem v § 2623 ObčZ je nejednoznačná, a zákonodárce měl v občanském zákoníku řádně vymezit, kdy se zvláštní právní úprava použije. Osobně bych stavební dílo definoval jako stavební činnost, jejíž výsledkem je zhotovení, úprava či oprava stavby nebo její části, nebo činnost jejíž výsledkem je stavební úprava pozemku. Ostatně základ vymezení stavebního díla je již obsažen v § 2587 ObčZ. Současně bych navrhoval výslovně stanovit, že zvláštní právní úprava dopadá i na případ stavby movité. Dnešní dikce § 2623 ObčZ rozlišující mezi nemovitou věcí a stavbou, kdy v případě nemovité věci se hovoří pouze o úpravě, je pro adresáty normy z mého pohledu nejasná. Akcent by měl být dán na stavební činnost jako takovou, čímž by odpadla problematika s vymezením pojmu stavby, jako tomu je v případě § 2 odst. 3 StavZ nebo § 14 odst. 4 ZoVZ. Řádným vymezením stavebního díla by tak došlo k odstranění shora nastíněných výkladových potíží, které z mého pohledu dnešní právní stav vyvolává.
Úvahy de lege ferenda. Ze shora uvedeného je patrné, že práva z vadného plnění se řídí převážně právní úpravou týkající se kupní smlouvy. Bohužel se domnívám, že jednotná právní úprava pro kupní smlouvu a smlouvu o dílo není vždy úplně přiléhavá, zejména pokud se jedná o stavbu jako předmět díla. Byť je na objednateli, jaké právo z vadného plnění zvolí, a na právo odstoupit od smlouvy nemusí tak vůbec dojít, dle mého názoru je k zamyšlení, zda toto právo v případě díla, na které se aplikuje zvláštní právní úprava obsažená v § 2623 a násl. ObčZ, zcela nevyloučit, jestliže výsledek provedené činnosti zhotovitele nebude zpravidla možné vrátit zpět zhotoviteli. Dále bylo poukázáno na solidární odpovědnost i dalších osob spolu se zhotovitelem v případě vadně provedeného díla a na úskalí s tím spojená. Přestože lze hodnotit solidární odpovědnost poddodavatele z pohledu objednatele bezesporu pozitivně, domnívám se, že pokud se jedná o odpovědnost projektanta či osoby provádějící dozor, vyvolává právní úprava spíše otázky její aplikovatelnosti. Objednatel má především zájem na tom, aby případná vada stavby byla odstraněna, a pokud to není možné, aby obdržel přiměřenou slevu z ceny provedeného díla. Nabízí se tedy úvaha, jestli by nebylo vhodnější mít výslovně upravenou pouze solidární odpovědnost zhotovitele a jeho poddodavatele, přičemž pokud dojde ke vzniku vady stavby z důvodu vadného plnění projektanta či osoby vykonávající dozor, má objednatel pochopitelně právo vůči nim uplatňovat nárok na náhradu vzniklé škody.
Úvahy de lege ferenda. Lze shrnout, že judikatura je v otázce vzniku nároku na úhradu víceprací provedených zhotovitelem poměrně ustálená a v naprosté většině případů, pokud zhotovitel neprokáže, že došlo k oboustranně odsouhlasené změně rozsahu či kvality díla s dopadem na původně sjednanou cenu, se ani soudní cestou nedomůže, aby mu byly práce provedené nad původně sjednaný rámec zaplaceny. Byť se Ústavní soud ČR
Úvahy de lege ferenda. Jakkoli lze obecně souhlasit s účelem sledovaným právní úpravou, zákonodárcem zvolené řešení se mi nezdá příliš šťastné. Má první výhrada směřuje k vlastnímu konceptu kontraktační povinnosti. Vhodnější by bylo, aby docházelo uno actu k převodu smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb na nabyvatele vlastnického práva k závodu; takové řešení odpovídá univerzalitě závodu. Má druhá výhrada pak směřuje k legislativnímu provedení kontraktační povinnosti. Podmínky vzniku kontraktační povinnosti nejsou, domnívám se, vhodně nastaveny.
Úvahy de lege ferenda. Předmětná právní úprava není, domnívám se, příliš zdařilá. Jakkoli se ztotožňuji s účelem sledovaným právní úpravou, proti zvolenému řešení mám zásadní výhrady. Má první výhrada směřuje k ustanovení § 27 ZZS, které stanoví podmínky pro pokračování v poskytování zdravotních služeb na základě oprávnění zemřelého poskytovatele. Má druhá výhrada pak směřuje k vlastní podmínce vzniku kontraktační povinnosti obsažené v § 17 odst. 8 ZVZP.