Prameny pracovního práva. Prameny práva jsou formy, v nichž nacházíme pravidla chování určená individuálně neurčenému počtu subjektů. “Pramen práva představuje zdroj, v němž nacházíme pravidla chování určená subjektům, je bezprostředním zdrojem poznání práva. Jsou to pravidla chování vydávaná nebo uznávaná státem, jejichž dodržování je garantováno donucovací mocí státu.”2 1 XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1993 , str. 79-87 2 XXXXXX, M. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Doplněk, 2004, str.40 Na tomto základě obecně rozdělujeme prameny práva do následujících skupin: • právní obyčeje, • soudní precedenty, • normativní smlouvy, • normativní právní akty. Český právní systém se řadí do skupiny kontinentálního sytému práva, který na rozdíl od anglosaského systému práva neuznává soudní precedenty ani právní obyčeje jako formální pramen práva. České pracovní právo je právem kodifikovaným a psaným. Jeho prameny jsou: • normativní právní akty, • kolektivní smlouvy, • vnitropodnikové právní normy, • mezinárodní smlouvy, • technické normy, • pravidla slušnosti a občanského soužití, • nálezy Ústavního soudu České republiky, • prameny pracovního práva Evropské unie v podobě směrnic a nařízení.
Prameny pracovního práva. Pramen práva představuje zdroj, v němž nacházíme pravidla chování určená subjektům, je bezprostředním zdrojem poznání práva. Jsou to pravidla chování vydávaná nebo uznávaná státem, jejichž dodržování je garantováno donucovací mocí státu. V právní teorii se pod pojmem prameny práva rozlišují materiální prameny práva a formální prameny práva. Materiální prameny práva bývají definovány jako „vše", co způsobuje, že právo je takové, jaké je. Jsou to například sociální poměry, třídní zájmy, boží vůle, historické události. Formálním pramenem práva je vnější jevová stránka, která je výsledkem specifického procedurálního procesu.4 4 Xxxxxxxx,X.xxxx: Teoriepráva,Masarykovauniverzita,Brno1 98,str.143 České pracovní právo je založeno na právních normativních aktech a normativních smlouvách. Za formální prameny pracovního práva považujeme: - normativní právní akty - kolektivní smlouvy - vnitropodnikové právní normy - technické normy - pravidla slušnosti a občanského soužití - mezinárodní smlouvy - nálezy Ústavního soudu ČR - prameny pracovního práva EU směrnice, nařízení, doporučení, stanoviska. Zákoník práce se snaží oblasti individuálního pracovního práva nezbytnými změnami reflektovat politické a hospodářsko-sociální změny v nezbytném rozsahu. V oblasti kolektivního pracovního práva a oblasti zaměstnanosti však na rozdíl od zákoníku práce byly přijaty normy nové.
Prameny pracovního práva. Prameny pracovního práva jsou formy, v nichž je právo obsaženo, v nichž právo nalézáme. Představují zdroj, ve kterém jsou obsažena obecně závazná pravidla lidského chování, jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí. Český právní řád je součástí kontinentálního typu právní kultury a je založen na právu psaném, kodifikovaném. Jedním ze základních formálních pramenů práva9 v České republice jsou normativní právní akty. Jsou to obecně závazná pravidla lidského chování, které dělíme dle stupně právní síly (tj. dle státních orgánů, které tyto akty přijaly). Do kategorie normativních aktů vyšší právní síly (prvotní) patří ústavní zákony, zákony, do kategorie normativních aktů nižší právní síly (odvozené) řadíme vyhlášky ministerstev, nařízení vlády.
Prameny pracovního práva. Obecně pod pojmem pramen práva máme pro účely této práce na mysli pouze prameny ve formálním smyslu. „Těmi jsou jednotlivé formy, které obsahují právní normy, dodávají pravidlům v nich obsaženým charakter práva. Pouze takové pravidlo chování, které má právem uznanou formu pramene práva, je právní normou.“8 Na základě toho dělíme prameny na právní obyčeje, soudní a správní precedenty, normativní právní akty a normativní smlouvy.
Prameny pracovního práva