Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2017, s. 2634.
Komentář. Zákoník práce obecně omezuje trvání pracovního poměru na dobu určitou dobou nejvý- še 3 let s tím, že pracovní poměr na dobu určitou může být mezi stejnými stranami opakován nejvýše třikrát. Pokud je pracovní poměr na dobu určitou sjednán v rozporu s těmito pravidly, stanoví zákoník práce fikci, že pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, pokud zaměst- nanec před uplynutím sjednané doby oznámí zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. Zákoník práce dále uvádí, že návrh na určení, zda byla doba určitá sjednána v souladu, či rozporu se zákonem, mohou k soudu podat obě strany, a to nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Postupně se vyvinula judikatura Nejvyššího soudu, podle níž pokud nebyl návrh k soudu včas podán, skončil pracovní poměr uplynutím doby, a k uvedené fikci tedy nedošlo. S tímto závěrem se však neztotožnil Ústavní soud, a naopak ve svém nálezu dovo- dil, že „není-li ani zaměstnancem, ani zaměstnavatelem podána speciální žaloba ve zmíněné dvouměsíční lhůtě, pak nelze uzavřít jinak, než že se v konkrétním případě jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.“1 Komentovaný rozsudek představuje reakci Nejvyššího soudu na tento nález. Nejvyšší soud názor Ústavního soudu odmítl a rozhodl, že se nadále bude držet dosavadní judikatury (jak byla popsána výše). Rozsudek je podrobně odůvodněn, přičemž pro účely tohoto článku lze vyzdvihnout následující argumenty: ◼ Dvouměsíční lhůta pro podání žaloby byla zákonodárcem zavedena proto, aby se předešlo pozdějšímu přezkoumávání, zda pracovní poměr ještě trvá. Bylo by v rozporu s jejím účelem, pokud by žalobu musel podat zaměstnavatel, a zaměstnanec by se určení, že pracovní poměr trvá, mohl domáhat kdykoliv bez časového omezení. ◼ Názor Ústavního soudu odporuje základním zásadám soukromého (a tedy i pracovního) práva, podle nichž smlouvy mají být plněny, a výklad, podle něhož je právní jednání plat- né, má přednost před výkladem, podle něhož je právní jednání neplatné. Tyto zásady přitom převáží i nad zásadou zvláštní zákonné ochrany zaměstnance, v jejímž rám- ci je totiž třeba zohlednit i oprávněné zájmy zaměstnavatele.
Komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Xxxx, 2009, s. 1628).
43. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněném pod č. 45/2009 Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud dovodil, že vůle zákonodárce směřovala a směřuje k tomu, aby institut zajišťovacího převodu práva obsažený v § 553 obč. zák. byl (v souladu s úpravou zakotvenou dříve v zákoníku mezinárodního obchodu, jež byla jeho inspiračním zdrojem) vnímán (i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě) jako ujednání s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal). Nic nenasvědčovalo tomu, že zajišťovací převod práva může být sjednán jako fiduciární převod práva, tedy tak, že řádným a včasným splněním zajišťované pohledávky se neobnoví vlastnické právo dlužníka k věci a ten bude mít k dispozici pouze právo dožadovat se zpětného převodu vlastnictví, které není právem věcným a pro třetí osoby rozpoznatelným (toto rozhodnutí je však z hlediska současné právní úpravy nepoužitelné – viz níže).
44. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 9. 2013 uzavřené v dané věci mezi obchodní společností E., s. r. o., zastoupenou J. M. (majitelem autobazaru), a klientem V. J. vyplývá, že současně s uzavřením smlouvy o úvěru (ve výši 277 884 Kč, vedle přímé platby ve výši 100 000 Kč) dochází podle § 553 obč. zák. k zajišťovacímu převodu práva, jehož obsahem je převod vlastnického práva svědčícího klientovi k předmětnému motorovému vozidlu ve prospěch úvěrující společnosti. Zajišťovací smlouva se sjednává na dobu od uzavření úvěrové smlouvy do uhrazení všech pohledávek z ní vyplývajících.
45. Z již zmíněných Obchodních podmínek vyplývá uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k úvěrovanému vozidlu současně se smlouvou o úvěru. K obsahu zajištění se mimo jiné uvádí, že dostane-li se klient do prodlení s úhradou měsíční splátky úvěru delšího než 20 dní, je úvěrující společnost oprávněna odebrat předmět úvěrování. Klient je povinen do 30 dnů od uzavření smlouvy zajistit přihlášení vozidla do evidence motorových vozidel, kde bude uveden jako vlastník on, a poté do 10 dnů od přihlášení doručit velký technický průkaz úvěrující společnosti. Klient současně dává plnou moc k převodu vozidla, takže v případě nesplácení úvěru může dojít k převedení vozidla na úvěrující společnost.
46. Z kupní smlouvy ze dne 13. 9. 2013 vyplývá, že byla uzavřena na koupi předmětného motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia za...
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2011, s. 340. ISBN 978-80-7400-369-1.
Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, 355 s.
Komentář. Doplněn text v odst. 1 na základě připomínky, že okresní organizace vlastně nemají členskou základnu a jejich činnost jako pobočného spolku tak může být zpochybněna.
Komentář. Formální úprava – komise se ustavují a členové komise, případně referenti se volí.
Komentář. Je třeba se v rámci stanov vypořádat s tím, aby zapsaní funkcionáři ZO ve spolkovém rejstříku se v případě vyprázdnění organizace – členové vystoupí, postarali o výmaz organizace ze spolkového rejstříku.
Komentář. Je žádoucí vzhledem k požadavkům souvisejících s národní dotací nedělit katastry mezi základní organizace. Snažíme se o to již 4 roky a zatím působnost svých základních organizací v tomto směru splnila čtvrtina okresních organizací. Jestli se těžko s tímto úkolem vypořádají okresní organizace tam, kde historicky dělení katastrů je a nedělá to problémy, je nutné alespoň do budoucna katastry nedělit.
Komentář. Jen se upřesňuje, že KKV si mohou okresní organizace ustavit, nemají však povinnost. Některé zvláště malé kraje KKV nemají. K odst. 3 – doplňuje se slovo zpravidla, protože forma jednání a spolupráce nemusí být na základě smlouvy. Je to opět srovnání s praxí. Někde žádnou smlouvu nemají a přesto dobře funguje spolupráce mezi okresy i s krajským úřadem. V odst. 4 je vypuštěno, že svaz financuje KKV. KKV slouží svým okresním organizacím, není proto důvod přispívat z rozpočtu svazu. Proto není třeba ani dělat pravidla financování. Je to věcí okresních organizací.