SOUVISLOSTI NÁVRHU. Odůvodnění a cíle návrhu
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Odůvodnění a cíle návrhu • Xxxxxx s platnými předpisy v této oblasti politiky • Soulad s ostatními politikami Unie
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Odůvodnění a cíle návrhu • Xxxxxx s platnými předpisy v této oblasti politiky
SOUVISLOSTI NÁVRHU. 1.1. Odůvodnění a cíle návrhu
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Tímto návrhem rozhodnutí Rady usiluje Komise o to, aby ji Rada zmocnila podepsat jménem Evropské unie smlouvu Světové organizace duševního vlastnictví o audiovizuálních výkonech, která byla přijata v Pekingu dne 24. června 2012 Pekingu (dále jen „pekingská smlouva“). Pekingská smlouva zavádí soubor nových mezinárodních pravidel, jejichž cílem je zajistit přiměřenou ochranu a odměnu audiovizuálních výkonných umělců, tj. např. herců, hudebníků nebo tanečníků, jejichž výkony jsou součástí audiovizuálních děl (např. filmů nebo televizních programů). Smlouva představuje významný pokrok v mezinárodní ochraně příbuzných práv a od roku 1996 je prvním mnohostranným nástrojem přijatým v této oblasti. Přináší dlouho očekávanou aktualizaci ochrany audiovizuálních výkonných umělců na mezinárodní úrovni a modernizuje tuto ochranu uznáním jejich práv v digitálním prostředí. Tím vyplňuje mezeru v ochraně práv výkonných umělců, která existovala od roku 1996, kdy byla přijata smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (dále jen „smlouva WPPT“). Smlouva WPPT, k níž Xxxxxxxx unie přistoupila v roce 2000, stanovila mezinárodní ochranu práv autorů a některých držitelů souvisejících práv a poprvé zohlednila hospodářský a technický vývoj v digitálním prostředí. V té době však nebylo možné dosáhnout dohody, která by do oblasti působnosti těchto nástrojů zahrnula ochranu výkonných umělců s ohledem na jejich výkony zaznamenané v audiovizuálních dílech (smlouva WPPT se týká pouze práv výkonných umělců souvisejících s jejich výkony ve zvukových záznamech). Ve dnech 7. až 20. prosince 2000 se v Ženevě konala diplomatická konference, avšak členové Světové organizace duševního vlastnictví se nedohodli na znění nové smlouvy. V důsledku neúspěchu diplomatické konference v roce 2000 se práce na nové smlouvě pozastavily na více než deset let. V červnu 2011 dosáhl Stálý výbor pro autorské právo a práva s ním související při Světové organizaci duševního vlastnictví (na 22. zasedání) prozatímní dohody v hlavní nevyřešené otázce z roku 2000, a to v zavedení převodu práva výkonných umělců na producenty audiovizuálních děl. Vedle toho rozhodlo Valné shromáždění Světové organizace duševního vlastnictví na svém 40. zasedání v říjnu 2011 opětovně svolat diplomatickou konferenci, která byla v roce 2000 odročena. Opětovně svolaná diplomatická konference se konala v Pekingu od 20. do 26. června 2012 a jejím výsledkem bylo přijetí smlouvy dne 24. ...
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Odůvodnění a cíle návrhu • Zamýšlená dohoda
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Článek 312 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) uvádí, že víceletý finanční rámec se stanoví jednomyslně přijatým nařízením Rady. Finanční rámec stanoví výši ročních stropů prostředků na závazky podle kategorie výdajů a ročních stropů prostředků na platby a stanoví jakákoli další ustanovení, která jsou účelná pro hladký průběh ročního rozpočtového procesu. První víceletý finanční rámec (nazývaný tehdy finanční výhled) spolu s ustanoveními o interinstitucionální spolupráci a rozpočtové kázni byl přijat před třiceti lety1. Tento a následující finanční rámce umožnily značně zkvalitnit a usnadnit roční rozpočtový proces a spolupráci mezi orgány a současně posílit rozpočtovou kázeň a předvídatelnost financování víceletých programů a investic. Tím, že Xxxxxxx zakotvila víceletý finanční rámec do primárního práva Unie, uznala jeho význam jako základního kamene struktury rozpočtu Evropské unie. Nařízení o stávajícím víceletém finančním rámci na období 2014–2020 bylo přijato dne 2. prosince 20132. Téhož dne Evropský parlament, Rada a Komise schválily interinstitucionální dohodu o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení3. Nařízení o VFR bylo v roce 2015 revidováno4 v souladu s ustanoveními jeho článku 19 s cílem umožnit opožděné programování fondů v rámci sdíleného řízení, a poté opět dne 20. června 20175 po jeho přezkumu v polovině období. Tato důvodová zpráva se zaměřuje na prvky, které jsou nové, nebo na prvky, které Komise navrhuje změnit oproti stávajícímu nařízení o VFR, a to jak u návrhu nařízení, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2021–2027 (dále jen „nařízení o VFR“), tak u návrhu interinstitucionální dohody o spolupráci v rozpočtových záležitostech a o řádném finančním řízení6 (dále jen „návrh interinstitucionální dohody“). Tyto návrhy stanoví jako datum použití 1. leden 2021 a jsou předkládány pro Unii 27 členských států v souladu s oznámením záměru Spojeného království vystoupit z Evropské unie a z Evropského společenství pro atomovou energii na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii, které Evropská rada obdržela dne 29. března 2017.
SOUVISLOSTI NÁVRHU. 3. Cílem dohody je poskytnout řádný právní základ pro předávání údajů PNR z EU do Spojených států. Základem předávání je v současné době dohoda z roku 2007 (4), protože Parlament se rozhodl odložit své hlasování o souhlasu, než budou splněny jeho připomínky týkající se ochrany údajů. Ve svém usnesení ze dne 5. května 2010 (5) uvedl Parlament tyto požadavky:
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Od přijetí směrnice 91/533/EHS o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru (dále jen „směrnice o písemném prohlášení“) se svět práce podstatně změnil. Za posledních 25 let se flexibilita trhu práce neustále zvyšovala. V roce 2016 byla čtvrtina pracovních smluv uzavřena na „nestandardní“ formy zaměstnání a v posledních deseti letech byla „nestandardní“ více než polovina všech nových pracovních míst1. Digitalizace přispěla k vytváření nových forem zaměstnání a v důsledku demografické změny je obyvatelstvo v produktivním věku různorodější. Flexibilita, kterou přinesly nové formy zaměstnání, byla hlavní hybnou silou vzniku pracovních míst a růstu trhu práce. Od roku 2014 vzniklo více než pět milionů pracovních míst, z toho téměř 20 % v rámci nových forem zaměstnávání. Přizpůsobivost nových forem zaměstnání na změny hospodářské situace umožnila rozvoj nových obchodních modelů, a to rovněž v rámci ekonomiky sdílení, a umožnila vstoupit na trh práce lidem, kteří by z něj předtím byli vyloučeni. Úroveň zaměstnanosti v EU je vyšší než kdykoliv dříve – práci má 236 milionů mužů a žen. Tyto tendence rovněž vedly k nestabilitě a větší nepředvídatelnosti v některých pracovních poměrech, především u pracovníků v nejvíce nejistých situacích. Nedostatečný právní rámec může vést k tomu, že se pracovníci v nestandardních formách zaměstnání stanou obětmi nejasných či nekalých praktik a je pro ně obtížné prosadit svá práva. 4 až 6 milionů pracovníků pracuje na zavolanou nebo mají smlouvy na občasnou práci a řada z nich má k dispozici jen minimum informací o tom, kdy a jak dlouho budou pracovat. Až jednoho milionu pracovníků se týkají ustanovení o výlučnosti, jež jim brání pracovat pro jiného zaměstnavatele2. Pouze jedné čtvrtině pracovníků se smlouvami na dobu určitou se tato smlouva změní na dobu neurčitou a míra nedobrovolného zaměstnání na částečný úvazek dosáhla v roce 2016 přibližně 28 %3. Flexibilnější pracovní ujednání mohou vytvářet nejistotu, pokud jde o použitelná práva4. Některé členské státy v reakci na tuto situaci zavedly nové právní předpisy a sociální partneři v jednotlivých členských státech vypracovali nové kolektivní smlouvy, což vede k čím dál rozdílnějším regulačním systémům v rámci EU. Tím se zvyšuje riziko hospodářské soutěže založené na snižování sociálních norem, což má škodlivé důsledky rovněž pro zaměstnavatele, kteří podléhají neudržitelnému tlaku hospodářské soutěže, i pro členské státy, ...
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Odůvodnění a cíle návrhu Od 90. let minulého století Unie stále více investuje do kosmického odvětví. Ještě před tím, než vstoupila v platnost Lisabonská smlouva s novým článkem 189 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který pokládá základy pro činnost Unie v této oblasti, Unie úspěšně vyvinula EGNOS a Galileo, evropské programy družicové navigace. Oba tyto programy jsou v provozu1 a Galileo je momentálně považován za jeden ze stěžejních systémů Unie. V roce 2014 k prvním dvěma programům přibyl Copernicus2, program pro pozorování Země založený na programu GMES. V nedávné době Unie zahájila činnosti spadající do rámce pro podporu pozorování a sledování vesmíru3 – „SST“. Celkový příděl rozpočtových prostředků na všechny činnosti Unie týkající se oblasti vesmíru na období 2014–2020, včetně výzkumu, činil 12,6 miliardy EUR. Ve svém sdělení ze dne 26. října 2016 s názvem „Kosmická strategie pro Evropu“4 Komise představila novou kosmickou strategii pro Evropu zaměřenou na čtyři strategické cíle: na maximalizaci přínosů vesmíru pro společnost a hospodářství EU, podporu konkurenceschopného a inovativního evropského kosmického odvětví, posílení strategické autonomie Evropy v přístupu do vesmíru a jeho využívání ve stabilním a bezpečném prostředí a na posílení úlohy Evropy jako globálního aktéra a podporu mezinárodní spolupráce.