SOUVISLOSTI NÁVRHU. Odůvodnění a cíle návrhu
SOUVISLOSTI NÁVRHU. 1.1. Odůvodnění a cíle návrhu
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Odůvodnění a cíle návrhu • Zamýšlená dohoda
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Tímto návrhem rozhodnutí Rady usiluje Komise o to, aby ji Rada zmocnila podepsat jménem Evropské unie smlouvu Světové organizace duševního vlastnictví o audiovizuálních výkonech, která byla přijata v Pekingu dne 24. června 2012 Pekingu (dále jen „pekingská smlouva“). Pekingská smlouva zavádí soubor nových mezinárodních pravidel, jejichž cílem je zajistit přiměřenou ochranu a odměnu audiovizuálních výkonných umělců, tj. např. herců, hudebníků nebo tanečníků, jejichž výkony jsou součástí audiovizuálních děl (např. filmů nebo televizních programů). Smlouva představuje významný pokrok v mezinárodní ochraně příbuzných práv a od roku 1996 je prvním mnohostranným nástrojem přijatým v této oblasti. Přináší dlouho očekávanou aktualizaci ochrany audiovizuálních výkonných umělců na mezinárodní úrovni a modernizuje tuto ochranu uznáním jejich práv v digitálním prostředí. Tím vyplňuje mezeru v ochraně práv výkonných umělců, která existovala od roku 1996, kdy byla přijata smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (dále jen „smlouva WPPT“). Smlouva WPPT, k níž Xxxxxxxx unie přistoupila v roce 2000, stanovila mezinárodní ochranu práv autorů a některých držitelů souvisejících práv a poprvé zohlednila hospodářský a technický vývoj v digitálním prostředí. V té době však nebylo možné dosáhnout dohody, která by do oblasti působnosti těchto nástrojů zahrnula ochranu výkonných umělců s ohledem na jejich výkony zaznamenané v audiovizuálních dílech (smlouva WPPT se týká pouze práv výkonných umělců souvisejících s jejich výkony ve zvukových záznamech). Ve dnech 7. až 20. prosince 2000 se v Ženevě konala diplomatická konference, avšak členové Světové organizace duševního vlastnictví se nedohodli na znění nové smlouvy. V důsledku neúspěchu diplomatické konference v roce 2000 se práce na nové smlouvě pozastavily na více než deset let. V červnu 2011 dosáhl Stálý výbor pro autorské právo a práva s ním související při Světové organizaci duševního vlastnictví (na 22. zasedání) prozatímní dohody v hlavní nevyřešené otázce z roku 2000, a to v zavedení převodu práva výkonných umělců na producenty audiovizuálních děl. Vedle toho rozhodlo Valné shromáždění Světové organizace duševního vlastnictví na svém 40. zasedání v říjnu 2011 opětovně svolat diplomatickou konferenci, která byla v roce 2000 odročena. Opětovně svolaná diplomatická konference se konala v Pekingu od 20. do 26. června 2012 a jejím výsledkem bylo přijetí smlouvy dne 24. ...
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Odůvodnění a cíle návrhu • Xxxxxx s platnými předpisy v této oblasti politiky
1 V letech 2015–2019 dosáhla Keňa hospodářského růstu v průměru 5,7 %, což z ní činí jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik v subsaharské Africe. Výkonnost hospodářství byla posílena stabilním makroekonomickým prostředím, pozitivní důvěrou investorů a odolným odvětvím služeb (zdroj: Světová banka).
2 V květnu 2021 Rada ve svých závěrech o Africkém rohu označila Keňu za klíčového partnera pro plnění agendy sdílených hodnot a zájmů, prosazování míru a bezpečnosti, prosperity a demokratické stability v regionu, jakož i multilateralismu.
3 Ustanovení čl. 21 odst. 2 písm. e) Smlouvy o EU.
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) uvádí, že víceletý finanční rámec se stanoví jednomyslně přijatým nařízením Rady. Finanční rámec stanoví výši ročních stropů prostředků na závazky podle kategorie výdajů a ročních stropů prostředků na platby a stanoví jakákoli další ustanovení, která jsou účelná pro hladký průběh ročního rozpočtového procesu (článek 312). Praxe, kdy je přijímán víceletý finanční rámec a ustanovení o spolupráci mezi orgány a rozpočtové kázni, byla zavedena před více než 20 lety, kdy byl první finanční rámec stanoven v rámci interinstitucionální dohody1. Díky tomuto kroku došlo k významnému zlepšení a zjednodušení průběhu ročního rozpočtového procesu a spolupráce mezi orgány, a v důsledku toho také ke zvýšení rozpočtové disciplíny. Smlouva tedy uznává význam finančního rámce jakožto těžiště struktury rozpočtu Evropské unie a zavádí tuto úspěšnou praxi také do systému práva Evropské unie. Na stávajícím víceletém finančním rámci na období 2007–2013 se orgány dohodly v květnu 2006 a je stanoven v rámci interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení2 (dále jen „stávající interinstitucionální dohoda“). Příslušná ustanovení stávající interinstitucionální dohody je třeba kodifikovat v podobě nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec (dále jen „nařízení o víceletém finančním rámci“). Tato kodifikace představuje sladění ustanovení stávající interinstitucionální dohody s požadavky Smlouvy. Toto sladění však musí přihlížet ke změně nástroje: místo interinstitucionální dohody půjde o nařízení. Převést všechna ustanovení stávající interinstitucionální dohody do nařízení o víceletém finančním rámci však není možné ani proveditelné. Stávající interinstitucionální dohoda obsahuje ustanovení týkající se finančního rámce, nástrojů, které nejsou ve finančním rámci zahrnuty, sestavování rozpočtu a spolupráce mezi orgány a řádného finančního řízení. Některá ustanovení stávající interinstitucionální dohody se vstupem Lisabonské smlouvy zastarala, mnohá budou začleněna do nařízení o víceletém finančním rámci, a některá pak do finančního nařízení. Nová interinstitucionální dohoda je stále nezbytná pro ta ustanovení, která se do žádného z těchto dvou nařízení nehodí. Tento přístup podporuje Xxxxxxx, která uznává význam dobré interinstitucionální spolupráce a stanoví (v článku 295), že „Evropský parlament, Rada a Komise se navzájem konzultují a vzájemnou dohodou upravují způsoby své spolupráce. Za tímto úč...
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Odůvodnění a cíle návrhu
1 Úř. věst. L 26, 31.1.2003. Podskupiny ukončily svou práci u příležitosti 14. zasedání Výboru pro přidružení EU–Chile, které se konalo 31. ledna 2017. Dne 13. listopadu 2017 přijala Rada rozhodnutí, kterým se Evropská komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zmocňují zahájit jednání o modernizované dohodě s Chile, která nahradí dohodu o přidružení2. Jednání byla oficiálně zahájena 16. listopadu 2017. Při jednáních byla konzultována Pracovní skupina Rady pro Latinskou Ameriku a Karibik. Části dohody související s otázkami obchodu se konzultovaly s Výborem pro obchodní politiku. Evropský parlament byl informován o výsledku jednání. EU a Chile dosáhly politického závěru jednání dne 9. prosince 2022 v Bruselu. Modernizace stávající dohody o přidružení mezi EU a Chile se týká dvou právních nástrojů:
1. pokročilé rámcové dohody, která je přílohou tohoto návrhu a která zahrnuje a) politický pilíř a pilíř spolupráce a b) obchodní a investiční pilíř (včetně ustanovení o ochraně investic) a
2. Prozatímní dohody o obchodu mezi Evropskou unií a Chilskou republikou (dále jen „prozatímní dohoda o obchodu“) týkající se liberalizace obchodu a investic. Prozatímní dohoda o obchodu pozbude platnosti, jakmile vstoupí v platnost pokročilá rámcová dohoda. Pokročilá rámcová dohoda obsahuje standardní ustanovení EU o lidských právech, Mezinárodním trestním soudu, zbraních hromadného ničení, ručních palných a lehkých zbraních a boji proti terorismu. Zahrnuje rovněž spolupráci v takových oblastech, jako je zdraví, životní prostředí, změna klimatu, správa oceánů, energetika, daně, vzdělávání a kultura, práce, zaměstnanost a sociální věci, věda a technologie a doprava. Pokročilá rámcová dohoda se dále týká právní spolupráce, právního státu, praní peněz a financování terorismu, organizované trestné činnosti a korupce. Obchodní část pokročilé rámcové dohody rozšiřuje oblast působnosti stávajícího dvoustranného obchodního rámce a přizpůsobuje ji novým politickým a hospodářským globálním výzvám, nové realitě partnerství mezi EU a Chile a úrovni ambicí nedávno uzavřených obchodních dohod a jednání vedených EU a Chile. Dohoda vytváří institucionální rámec složený ze Smíšené rady a Smíšeného výboru, podvýborů a dalších orgánů, které jsou Smíšené radě nápomocny. Stanoví mechanismus, který řeší případy, kdy jedna ze stran neplní závazky přijaté podle pokročilé rámcové dohody. Prozatímní dohoda o obchodu je navrhována tak, aby b...
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Lidé, kteří jsou nevidomí, zrakově postižení nebo z jiného důvodu nemohou číst tištěné materiály („lidé s poruchami čtení“), musí mít stejný přístup ke knihám a tištěným materiálům jako ostatní lidé, aby se mohli plně a účinně zapojit do společnosti. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že na světě žije 285 milionů lidí se zrakovým postižením: 39 milionů lidí je nevidomých a 246 milionů lidí je slabozrakých1. Podle Světové unie nevidomých (WBU) je v současnosti v Evropě pouze 5 % publikovaných knih dostupných ve formátech přístupných pro osoby se zrakovým postižením, přičemž v rozvojových zemích, v nichž žije přibližně 90 % zrakově postižených, činí tento podíl pouhé 1 %2. Kopie knih v přístupném formátu („kopie v přístupném formátu“) v současnosti obvykle vyrábějí a distribuují specializované vnitrostátní subjekty, například knihovny pro nevidomé, a to buď na základě licencí nebo omezení či výjimek z autorského práva. Skutečnost, že neexistuje mezinárodní právní rámec, který by umožňoval přeshraniční výměnu přístupných formátů vyrobených na základě omezení či výjimek z autorského práva však vede k tomu, že se tyto kopie vyrábějí několikrát, a to i v zemích, v nichž se hovoří stejným jazykem. Vzhledem k nákladům na výrobu kopií v přístupném formátu a k omezeným zdrojům organizací poskytujících služby nevidomým je taková situace nežádoucí. Od ledna 2011 je Evropská unie vázána Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením. Tato úmluva zahrnuje právo na přístup k informacím (článek 21) a právo osob se zdravotním postižením účastnit se kulturního života na rovnoprávném základě s ostatními lidmi (článek 30). Úmluva se stala nedílnou součástí právního řádu EU. Dvacet pět členských států se již stalo jejími smluvními stranami a tři státy právě dokončují ratifikaci. V roce 2009 začala v rámci Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) jednání o možné mezinárodní smlouvě, která by zavedla omezení a výjimky z autorského práva ve prospěch lidí, kteří jsou nevidomí, zrakově postižení nebo mají jiné poruchy čtení, s cílem usnadnit přeshraniční výměnu knih v přístupných formátech. Dne 26. listopadu 2012 přijala Rada rozhodnutí, kterým Xxxxxx zmocnila k účasti na těchto jednáních jménem Evropské unie3. Jednání Světové organizace duševního vlastnictví byla úspěšně uzavřena na diplomatické konferenci, která se konala v Marrákeši od 17. do 28. června 2013. Výsledkem bylo přijetí Marrákešské smlouvy o usnadnění přístupu k publik...
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Odůvodnění a cíle návrhu Od 90. let minulého století Unie stále více investuje do kosmického odvětví. Ještě před tím, než vstoupila v platnost Lisabonská smlouva s novým článkem 189 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který pokládá základy pro činnost Unie v této oblasti, Unie úspěšně vyvinula EGNOS a Galileo, evropské programy družicové navigace. Oba tyto programy jsou v provozu1 a Galileo je momentálně považován za jeden ze stěžejních systémů Unie. V roce 2014 k prvním dvěma programům přibyl Copernicus2, program pro pozorování Země založený na programu GMES. V nedávné době Unie zahájila činnosti spadající do rámce pro podporu pozorování a sledování vesmíru3 – „SST“. Celkový příděl rozpočtových prostředků na všechny činnosti Unie týkající se oblasti vesmíru na období 2014–2020, včetně výzkumu, činil 12,6 miliardy EUR. Ve svém sdělení ze dne 26. října 2016 s názvem „Kosmická strategie pro Evropu“4 Komise představila novou kosmickou strategii pro Evropu zaměřenou na čtyři strategické cíle: na maximalizaci přínosů vesmíru pro společnost a hospodářství EU, podporu konkurenceschopného a inovativního evropského kosmického odvětví, posílení strategické autonomie Evropy v přístupu do vesmíru a jeho využívání ve stabilním a bezpečném prostředí a na posílení úlohy Evropy jako globálního aktéra a podporu mezinárodní spolupráce.
SOUVISLOSTI NÁVRHU. Od přijetí směrnice 91/533/EHS o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru (dále jen „směrnice o písemném prohlášení“) se svět práce podstatně změnil. Za posledních 25 let se flexibilita trhu práce neustále zvyšovala. V roce 2016 byla čtvrtina pracovních smluv uzavřena na „nestandardní“ formy zaměstnání a v posledních deseti letech byla „nestandardní“ více než polovina všech nových pracovních míst1. Digitalizace přispěla k vytváření nových forem zaměstnání a v důsledku demografické změny je obyvatelstvo v produktivním věku různorodější. Flexibilita, kterou přinesly nové formy zaměstnání, byla hlavní hybnou silou vzniku pracovních míst a růstu trhu práce. Od roku 2014 vzniklo více než pět milionů pracovních míst, z toho téměř 20 % v rámci nových forem zaměstnávání. Přizpůsobivost nových forem zaměstnání na změny hospodářské situace umožnila rozvoj nových obchodních modelů, a to rovněž v rámci ekonomiky sdílení, a umožnila vstoupit na trh práce lidem, kteří by z něj předtím byli vyloučeni. Úroveň zaměstnanosti v EU je vyšší než kdykoliv dříve – práci má 236 milionů mužů a žen. Tyto tendence rovněž vedly k nestabilitě a větší nepředvídatelnosti v některých pracovních poměrech, především u pracovníků v nejvíce nejistých situacích. Nedostatečný právní rámec může vést k tomu, že se pracovníci v nestandardních formách zaměstnání stanou obětmi nejasných či nekalých praktik a je pro ně obtížné prosadit svá práva. 4 až 6 milionů pracovníků pracuje na zavolanou nebo mají smlouvy na občasnou práci a řada z nich má k dispozici jen minimum informací o tom, kdy a jak dlouho budou pracovat. Až jednoho milionu pracovníků se týkají ustanovení o výlučnosti, jež jim brání pracovat pro jiného zaměstnavatele2. Pouze jedné čtvrtině pracovníků se smlouvami na dobu určitou se tato smlouva změní na dobu neurčitou a míra nedobrovolného zaměstnání na částečný úvazek dosáhla v roce 2016 přibližně 28 %3. Flexibilnější pracovní ujednání mohou vytvářet nejistotu, pokud jde o použitelná práva4. Některé členské státy v reakci na tuto situaci zavedly nové právní předpisy a sociální partneři v jednotlivých členských státech vypracovali nové kolektivní smlouvy, což vede k čím dál rozdílnějším regulačním systémům v rámci EU. Tím se zvyšuje riziko hospodářské soutěže založené na snižování sociálních norem, což má škodlivé důsledky rovněž pro zaměstnavatele, kteří podléhají neudržitelnému tlaku hospodářské soutěže, i pro členské státy, ...